ECLI:CZ:NSS:2018:3.AZS.142.2018:24
sp. zn. 3 Azs 142/2018 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: V. U. T., zastoupený
JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Praha 6, Šlejnická 1547/13, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 10. 2018, č. j. 60 Az 51/2018 - 59,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě, kterou se stěžovatel
domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2018, č. j. MV-58058-2/OAM-2018.
Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci
podle §11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neboť se jednalo
o další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany.
[2] Kasační stížnost stěžovatele byla spojena s návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle ustanovení §107 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje tím, že pokud by odkladný
účinek kasační stížnosti nebyl přiznán, byl by vyhoštěn do Vietnamu, kde mu dle jeho názoru
hrozí újma. Rovněž má za to, že byl-li by nucen opustit území České republiky, nemohl by
efektivně hájit svá práva v probíhajícím soudním řízení. K tomu stěžovatel poukázal na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 Azs 131/2016 - 24.
[4] Ze všech těchto důvodů se domnívá, že nepřiznání odkladného účinku by pro něj
znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. Zároveň přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s veřejným zájmem. Závěrem
svého návrhu stěžovatel odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017,
č. j. 5 Azs 4/2017-23, jímž byl jeho kasační stížnosti za stejných skutkových okolností odkladný
účinek přiznán.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
uvádí, že neshledává naplnění některého z důvodů §73 odst. 2 s. ř. s., a proto nesouhlasí s jeho
přiznáním. Žalovaný má za to, že skutečnosti uvedené stěžovatelem v návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nejsou ztotožnitelné s nenahraditelnou újmou. Nebylo
prokázáno, že by situace stěžovatele byla natolik výjimečná oproti ostatním žadatelům
v obdobném postavení, aby jeho kasační stížnosti měl být přiznán odkladný účinek. Žalovaný je
přesvědčen o tom, že účinky napadeného rozhodnutí krajského soudu neznamenají
pro stěžovatele nenahraditelnou újmu; přiznání odkladného účinku je vyhrazeno pouze pro
ojedinělé případy. Žalovaný poukázal na skutečnost, že stěžovatel žádá o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, která směřuje do soudem zastaveného řízení, neboť nebylo možné zjistit
místo pobytu stěžovatele. Žalovaný má za to, že návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku
jeho kasační stížnosti proti rozhodnutí o zastavení řízení ve věci mezinárodní ochrany je
v rozporu s úpravou obsaženou v ustanovení §3d a §87a zákona o azylu.
[6] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má zcela
mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího
očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu, na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, není-li následně zákonným
postupem zrušeno; tento postup proto musí být vyhrazen jen pro výjimečné případy.
[7] Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně v řízení
o kasační stížnosti – viz §107 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu
na přiznání odkladného účinku tedy reflektuje na jedné straně hledisko veřejného zájmu,
při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný účinek přiznán), s možnou újmou,
která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný účinek přiznán), jako hledisko druhé.
K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li
stěžovatel, že jeho újma, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, by byla
nepoměrně větší oproti případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno,
a současně teprve poté, co vyloučí kolizi odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.
[8] Nejprve je nutno upozornit, že odkladný účinek kasační stížnosti je pojmově svázán
s rozhodnutím krajského soudu; jeho přiznáním se tedy pouze odkládají účinky tohoto soudního
rozhodnutí, nikoli předcházejícího rozhodnutí správního. Podává-li tak návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel, jenž byl v řízení před krajským soudem
v postavení žalobce, podmínkou sine qua non jakýchkoli úvah o důvodnosti takového návrhu
je, že účinky plynoucí ze správního rozhodnutí byly sistovány již v řízení před krajským soudem.
[9] V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud zjistil, že žaloba proti shora uvedenému
rozhodnutí žalovaného nemá podle §11a odst. 3 zákona in fine o azylu odkladný účinek; odkladný
účinek nebyl žalobě přiznán ani rozhodnutím krajského soudu, přičemž řízení bylo zastaveno.
Za této situace by tedy ani případné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemohlo mít
žádný vliv na povinnosti stěžovatele, plynoucí z předcházejícího správního rozhodnutí; tímto
postupem by logicky nebylo ani možné obnovit postavení stěžovatele, jako žadatele
o mezinárodní ochranu [viz §2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu].
[10] V této souvislosti je třeba upozornit, že s ohledem na novelu soudního řádu správního
provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. nelze nadále aplikovat judikaturu Nejvyššího správního
soudu, podle níž je možné přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti kromě odložení účinků
soudního rozhodnutí sistovat též účinky rozhodnutí žalovaného správního orgánu.
Tato judikatura, představovaná v prvé řadě usnesením tohoto soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, č. 786/2006 Sb. NSS, totiž vycházela z tehdejšího právního stavu,
kdy podle tehdy účinného §38 odst. 3 s. ř. s. byl návrh na uložení předběžného opatření
nepřípustný, pokud bylo možné návrhu na zahájení řízení přiznat odkladný účinek nebo nastával-li
tento účinek ze zákona. Vzhledem k tomu, že výše uvedenou novelou byla vzájemná
neslučitelnost předběžného opatření a odkladného účinku odstraněna, pozbyla shora uvedená
judikaturní praxe své opodstatnění, neboť recentní procesní úprava poskytuje stěžovateli
prostředky, jimiž se může domáhat eliminace nepříznivých důsledků plynoucích pro něho
z žalobou napadeného správního rozhodnutí.
[11] Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že v případě nuceného opuštění území České republiky
by se hájení jeho práv v nyní probíhajícím soudním řízení „stalo zcela iluzorním“, třetí senát si je
vědom závěrů, které vyslovil Nejvyšší správní soud ve stěžovatelem odkazovaném usnesení
ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 Azs 131/2016 - 24, jakož i v usnesení ze dne 1. 2. 2017,
č. j. 5 Azs 4/2017 - 23. Ačkoli v zásadě platí, že i v případě zastoupení advokátem má stěžovatel
právo vystupovat v soudním řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu
pokyny a poskytovat mu potřebnou součinnost, nelze zcela automaticky dovozovat, že při
každém nuceném opuštění území České republiky může dojít k újmě na výkonu práva stěžovatele
na spravedlivý proces. Lze odkázat například na usnesení tohoto soudu ze dne 5. 10. 2017,
č. j. 2 Azs 273/2017 - 19, v němž druhý senát vyslovil, že je třeba se vyhýbat tomu, aby
v oblastech práva, kde zákon s podáním žaloby, respektive kasační stížnosti odkladný účinek
nespojuje, byla judikaturou přijímána paušální řešení, znemožňující individuální posouzení
konkrétního případu. Potřeba fyzické přítomnosti cizince na území České republiky po dobu
řízení před správními soudy „musí být opřena o skutkové okolnosti konkrétního případu
a o to, co lze v řízení pravděpodobně očekávat za procesní úkony . Významnou roli hrají
samozřejmě i poměry cizince a poměry v zemi jeho původu. Jinak řečeno, lze-li očekávat, že cizinec
ve věci po dobu řízení před správními soudy nebude muset osobně nic činit a současně lze zajistit přiměřeně
efektivní a rychlou komunikaci cizince a jeho zástupce, má-li jej, i na dálku, není osobní přítomnost cizince
na území ČR po dobu soudního řízení zásadně potřeba, a tedy zpravidla nebude sama o sobě bez dalšího
důvodem k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Stejně jako ve věci souzené
pod sp. zn. 2 Azs 273/2017, ani v nyní projednávaném případu není zřejmé, za jakým účelem
spojeným s uplatněním práva stěžovatele na spravedlivý proces je nezbytné, aby po dobu řízení
setrval na území České republiky. Není tedy podstatného rozdílu mezi situací stěžovatele a výše
citovaným případem. Stěžovateli nic nebrání, aby se z Vietnamu spojil se svým advokátem
prostřednictvím celé řady prostředků umožňujících efektivní komunikaci na dálku, a zajistil tak,
že jeho zástupce bude náležitě informován o všech podstatných skutečnostech a jeho vůli.
[12] Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s., ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s., kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2018
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu