ECLI:CZ:NSS:2018:4.AZS.153.2018:44
sp. zn. 4 Azs 153/2018 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Simony Hájkové v právní věci žalobce: D. V. H., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3,
Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2017, č. j. MV-168787-4/SO-2016, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2018,
č. j. 30 A 44/2017 - 33,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobci se uk l á dá , aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil
soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku, který
podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků činí částku 1.000 Kč.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 3. 2018, č. j. 30 A 44/2017 - 33, zamítl
žalobu, v níž se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým
žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky ze dne 18. 11. 2016, č. j. OAM-1860-23/ZR-2015, jímž bylo žalobci podle
§77 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, zrušeno povolení k trvalému pobytu a podle §77 odst. 3 zákona
o pobytu cizinců byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí,
resp. ode dne propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, k vycestování z území České republiky.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) blanketní kasační stížnost,
v níž požádal o přiznání odkladného účinku.
[3] Vzhledem k tomu, že stěžovatel navzdory výzvě obsažené v usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 5. 2018, č. j. 4 Azs 153/2018 - 9, návrh na přiznání odkladného
účinku ve stanovené lhůtě nijak nezdůvodnil, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne
30. 5. 2018, č. j. 4 Azs 153/2018 - 21, tento návrh stěžovatele podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. zamítl.
[4] Dne 20. 6. 2018 stěžovatel spolu s doplněním kasační stížnosti podal nový návrh
na přiznání odkladného účinku, v němž uvedl, že by mu nepřiznáním odkladného účinku
bylo znemožněno potenciálně přicestovat do České republiky a osobně se účastnit řízení
nebo se osobně radit se svým právním zástupcem a dávat mu pokyny pro další postup. Proto
by případným výkonem napadeného rozhodnutí byla závažně narušena procesní práva
stěžovatele účastnit se soudního řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel poukázal na závěry uvedené
v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100
a ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96) a na skutečnost, že na území České republiky
pobývá jeho družka a děti, s tím, že jejich případné vycestování se stěžovatelem do jeho země
původu je vyloučeno z důvodu jejich plné integrace do české společnosti a také proto,
že jim vstup a pobyt na území domovského státu není garantován. Stěžovatel dále poukázal
na čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a uzavřel, že u stěžovatele jde nepochybně o nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, přičemž
mu není známo, že by případné přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že zrušení platnosti stěžovatelova povolení
k trvalému pobytu nestaví nepřekonatelnou bariéru mezi něj a Českou republiku. Je mu totiž
pouze odebíráno nejvyšší možné pobytové oprávnění, zákaz pobytu mu však vystaven nebyl.
Stěžovatel si může požádat o pobytové oprávnění nižšího stupně, ačkoliv nelze předjímat
výsledek takového správního řízení. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 47. Následně žalovaný uzavřel,
že pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou splněny veškeré zákonné podmínky
a navrhl, aby odkladný účinek kasační stížnosti nebyl přiznán.
[6] V posuzované věci se jedná o již druhý návrh stěžovatele na přiznání odkladného
účinku. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že již v usnesení ze dne 17. 9. 2015,
č. j. 1 As 172/2015 - 52, vyslovil, že v případě opakovaného návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zkoumá soud, nakolik se změnily podmínky pro jeho přiznání, a to zejména s ohledem na nové
důvody, tvrzené navrhovatelem.
[7] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[8] Z výše uvedených tvrzení stěžovatele soud dovodil, že újma hrozící stěžovateli
je skutečná a intenzívní. Žalovaný svým rozhodnutím potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra,
jímž byla stěžovateli stanovena lhůta 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, resp. ode dne
propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, k vycestování z území České republiky. Opuštění
České republiky nepochybně velmi silně zasahuje do soukromé i rodinné sféry cizince. Naproti
tomu újma způsobená přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti třetím osobám
zde z povahy věci nepřipadá v úvahu. Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání
odkladného účinku splněna je. Výkon rozhodnutí žalovaného by mohl představovat
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud
by se tento výkon a jiné právní následky napadeného rozhodnutí neodložily. Nucené vycestování
mimo území České republiky by mělo nepochybně za následek i ztížení možností stěžovatele
uplatnit svá práva v řízení u soudu, přestože je zastoupen advokátem. Na tomto závěru
nic nemění ani poukaz žalovaného na možnost stěžovatele požádat si o pobytové oprávnění
nižšího stupně, neboť výsledek takového správního řízení nelze předjímat, jak ostatně připouští
sám žalovaný.
[9] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. V daném případě připadá v úvahu
veřejný zájem související s pobytem cizinců na území České republiky, který je zajišťován
mj. i tím, že cizinci, kterým uplynula doba k vycestování z území České republiky, se na tomto
území zdržovat nemohou. V daném případě však přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá
účinky rozhodnutí žalovaného po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí
přezkoumávána. Lze tedy konstatovat, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s veřejným zájmem.
[10] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
[11] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku
soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudnímu
poplatku ve výši 1 000 Kč. Podle §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný
dnem právní moci usnesení o návrhu na přiznání odkladného prostředku [§4 odst. 1 písm. h)
zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012,
čj. 1 As 27/2012-32]. Nejvyšší správní soud proto výrokem II. uložil žalobci, aby soudní poplatek
za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zaplatil. K úhradě tohoto poplatku
soud žalobci stanovil lhůtu 15 dnů.
[12] Soudní poplatek lze zaplatit jedním z těchto způsobů:
- vylepením kolků na tiskopise připojeném k tomuto usnesení nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je:
1040515318
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutno do zprávy
pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí.
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném
místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte.
V Brně dne 4. července 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
ke sp. zn.: 4 Azs 153/2018
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ