ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.164.2018:86
sp. zn. 5 As 164/2018 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Ing. Bc. N. T.,
zastoupena V. T., proti žalovanému: České vysoké učení technické v Praze, se sídlem Zikova
4, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
25. 4. 2018, č. j. 3 A 105/2017 - 156,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 19. 1. 2017 se žalobkyně u Městského soudu v Praze domáhala
zrušení rozhodnutí rektora Českého vysokého učení technického v Praze ze dne 27. 8. 2014,
č. j. 0317/15/51921, kterým rektor potvrdil rozhodnutí děkana Fakulty dopravní ČVUT
o nepřijetí žalobkyně ke studiu doktorského studijního programu Technika a technologie
v dopravě a spojích.
[2] Vzhledem k tomu, že přílohou žaloby bylo potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, které
kromě identifikačních údajů a osobního stavu žalobkyně nic dalšího neobsahovalo a jednotlivé
řádky byly proškrtnuté, vyzval městský soud žalobkyni, aby doložila zdroj finančních prostředků
na základní osobní potřeby – stravu, ošacení, obutí a bydlení. Žalobkyně k usnesení soudu zaslala
„Čestné prohlášení k doplnění prohlášení o příjmových a majetkových poměrech“, ve kterém uvedla, že ode
dne 1. 10. 2012 nemá žádný příjem a je odkázána na pomoc své matky, nemajetné starobní
důchodkyně. Již více než dva roky žalobkyně vede spor s Ministerstvem práce a sociálních věcí
týkající se příspěvku na živobytí. Závěrem žalobkyně uvedla, že nezná výši důchodu a výdajů
na živobytí matky, se kterou sdílí místo trvalého pobytu. Prokazování výše výdajů matky pak
považuje za rozporné s dobrými mravy, se svou vírou a se zákonem.
[3] Městský soud usnesením ze dne 15. 8. 2017, č. j. 3 A 105/2017 – 91, rozhodl o nepřiznání
osvobození od soudních poplatků a zamítl návrh na ustanovení zástupce, jelikož žalobkyně
věrohodným způsobem nedoložila soudu své majetkové poměry. Soud nemohl zvážit ani
částečné osvobození od soudních poplatků, neboť nebylo možné určit míru, v jaké by měla být
žalobkyně osvobozena. Ve III. výroku předmětného usnesení byla žalobkyně rovněž vyzvána,
aby do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek ve výši 3000 Kč.
[4] Kasační stížnost proti tomuto usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne
8. 2. 2018, č. j. 10 As 259/2017 – 48. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nabylo právní
moci dne 1. 3. 2018.
[5] Městský soud usnesením ze dne 16. 3. 2018, č. j. 3 A 105/2017 – 151, s ohledem
na zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu žalobkyni opětovně vyzval, aby zaplatila
soudní poplatek ve výši 3000 Kč do 15 dnů od doručení usnesení. Jelikož žalobkyně ve stanovené
lhůtě soudní poplatek nezaplatila ani nedoložila, že by soudní poplatek bez své viny nemohla
zaplatit, městský soud usnesením ze dne 25. 4. 2018, č. j. 3 A 105/2017 – 156, řízení zastavil.
[6] Proti tomuto usnesení podala dne 11. 5. 2018 žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní
posuzovanou kasační stížnost a dále požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[7] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 10. 8. 2018, č. j. 5 As 164/2018 – 71,
stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal a zamítl její návrh na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti, neboť dospěl k závěru, že se v případě kasační stížnosti
stěžovatelky jedná o zjevně neúspěšný návrh. Zároveň Nejvyšší správní soud v témže usnesení
stěžovatelku opětovně vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní
poplatek a předložila plnou moc udělenou advokátovi. Stěžovatelka byla mimo jiné poučena
o tom, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví.
[8] Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2018, č. j. 5 As 164/2018 – 71,
bylo v souladu s §49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský řád soudní (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení
s §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zástupkyni
stěžovatelky pro doručování (dále jen „zástupkyně stěžovatelky“) doručováno do vlastních rukou
prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu jejího bydliště označenou v kasační
stížnosti. Vzhledem k tomu, že zde zástupkyně stěžovatelky nebyla dne 14. 8. 2018 zastižena,
byla zásilka téhož dne uložena v provozovně provozovatele poštovních služeb [§49 odst. 2 a 3
písm. a) o. s. ř.]. Na příslušné adrese zástupkyně stěžovatelky byla zároveň zanechána výzva,
aby si zásilku vyzvedla. Vzhledem k tomu, že doručovaná písemnost nebyla v zákonné
desetidenní lhůtě (§49 odst. 4 o. s. ř.) vyzvednuta, považuje se daná písemnost za doručenou
posledním dnem této lhůty, jenž připadl na pátek 24. 8. 2018. Uvedeného dne tedy bylo
předmětné usnesení doručeno. Na tom nic nemění skutečnost, že písemnost byla následně
zástupkyni stěžovatelky v souladu s §49 odst. 4 o. s. ř. vhozena do schránky dne 27. 8. 2018.
Patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku by tak uplynula v sobotu dne 8. 9. 2018. Podle
§40 odst. 3 s. ř. s., připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním
dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Posledním dnem lhůty tedy bylo pondělí dne
10. 9. 2018.
[9] Stěžovatelka ovšem v uvedené lhůtě soudní poplatek nezaplatila a na místo toho
zaslala Nejvyššímu správnímu soudu podání doručené dne 10. 9. 2018. V tomto podání
vznesla požadavek dle §9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“), k čemuž uvedla, že v minulosti stěžovatelce její matka
poskytovala vodu a jídlo, „aby stěžovatelka nezemřela“, avšak nyní ji matka nijak neživí
ani nepodporuje. Dále stěžovatelka uvedla, že je nemajetná, nemá právo na bydlení,
je bezdomovec a „nezbývá jí než žebrat“ a že „je důvodně podezřelým státem poškozena i na zdraví“.
Ohledně svého zdravotního stavu stěžovatelka dále uvádí, že se její zdravotní stav zhoršuje,
jelikož „stát s aprobací soudů více než 3 roky stěžovatelku zabíjí odepřením lékařské péče“. Dále stát
stěžovatelce nezprostředkoval jedinou nabídku k zaměstnání, neposkytl pomoc v oblasti
diskriminace ani poradenství v hmotné nouzi a předcházení bezdomovectví. Ke všem svým
tvrzením, kterými stěžovatelka odůvodňuje užití §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních
poplatcích, však stěžovatelka opětovně nedoložila takové důkazy, které by objektivně
odůvodňovaly skutečnost, že bez své viny nemohla tento poplatek zaplatit.
[10] Nejvyšší správní soud neshledal, že by ve věci byl dán důvod postupu dle §9
odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, podle něhož „pro nezaplacení poplatku soud řízení
nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě
určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez
své viny nemohl poplatek dosud zaplatit“. Výše uvedené tvrzení stěžovatelky za doložení takových
skutečností požadovat nelze, navíc soud zamítl její žádost o osvobození od soudních poplatků
z důvodu zjevné bezúspěšnosti kasační stížnosti ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s., tedy z důvodu,
pro který jsou majetkové poměry stěžovatelky nerozhodné, a za takové situace nelze aplikovat
ani §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích.
[11] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek v soudem určené lhůtě,
Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti podle §9 odst. 1 in fine
zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavit.
[12] S ohledem na skutečnost, že stěžovatelka rovněž soudu ve stanovené lhůtě nedoložila,
že je zastoupena advokátem, lze dodat, že nesplnění této podmínky řízení (§105 odst. 2 s. ř. s.)
by bylo důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti, pokud by nebylo toto řízení pro nezaplacení
soudního poplatku zastaveno.
[13] Jelikož bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, nemá podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 4. října 2018
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu