ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.383.2018:39
sp. zn. 7 As 383/2018 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Enerstar s. r. o.
v likvidaci, se sídlem Perucká 2482/7, Praha 2, zastoupen JUDr. Ing. Janem Vychem,
advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému: Energetický regulační úřad,
se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2018, č. j. 29 A 23/2016 - 96,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 2. 10. 2018 se žalobce
(dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně
(dále též „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí předsedkyně
Energetického regulačního úřadu ze dne 18. 1. 2016, č. j. 06906-23/2014-ERU (dále též
„napadené rozhodnutí“).
[2] Napadeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad a zároveň potvrzeno rozhodnutí
Energetického regulačního úřadu ze dne 15. 10. 2015, č. j. 06906-17/2014-ERU. Tímto
rozhodnutím správní orgán I. stupně žalobce shledal vinným ze spáchání správního deliktu podle
§16 odst. 1 písm. d) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, za což mu uložil dle §16 odst. 4 písm. b)
téhož zákona pokutu ve výši 1 089 045 Kč a dále dle §18 odst. 3 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně
některých zákonů (energetický zákon) opatření k nápravě zjištěného protiprávního stavu
spočívající v povinnosti vystavit odběratelům tepelné energie v lokalitě „Kroměříž“ opravné
vyúčtování výsledné ceny tepelné energie za rok 2011 do 30 dnů od právní moci rozhodnutí tak,
aby tato nezahrnovala neoprávněné náklady zahrnuté do výsledné ceny tepelné energie za rok
2011 a doložit splnění této povinnosti žalovanému.
[3] V doplnění kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný
účinek. Uvádí, že kroky, které má dle napadeného rozsudku učinit, jsou nevratné, resp. vratné
se značnými obtížemi. Stěžovatel je v současné době v likvidaci a splnění povinností stanovených
rozsudkem by znamenalo vrátit proces likvidace společnosti zpět na začátek, nutnost sestavit
novou zahajovací rozvahu a teoreticky i povinnost podat insolvenční návrh, což by představovalo
nevratnou újmu. Na druhou stranu, žádná třetí osoba nebude dotčena tím, když bude vyčkáno
konečného meritorního rozhodnutí kasačního soudu. Odkladný účinek by byl praktický
i z pohledu státu, který by nemusel vracet neoprávněně uhrazenou pokutu a platit nárok
na náhradu škody v případě, že by Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl. Současně by
vznikla škoda i odběratelům, se kterými by měl provést nové vyúčtování, neboť i ti by jej museli
vracet. S ohledem na komplikovanost případného vracení právního postavení stěžovatele
do původního stavu v případě zrušení napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného soudem
a na to, že odložením právních účinků napadeného rozsudku není dotčena žádná třetí osoba,
má stěžovatel za to, že jsou u něj splněny podmínky §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), resp. §73 odst. 2 s. ř. s. proto, aby soud
odkladný účinek kasační stížnosti přiznal.
[4] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného použití §73 odst. 2 až 5. Podle §73 odst. 2
s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[6] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel
dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy.
[7] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatel v posuzované věci prokázal, že by mu
v důsledku výkonu rozsudku krajského soudu a napadeného rozhodnutí hrozila nepoměrně větší
újma než žalovanému, a to i z důvodu probíhající likvidace společnosti, do které by výkon
rozhodnutí citelně zasáhl. Přiznání odkladného účinku se jeví jako vhodné řešení i s ohledem
na ochranu práv třetích subjektů (odběratelů). Zatímco jeho přiznáním třetím osobám žádná
újma nevznikne, naopak jeho nepřiznáním jim určitá újma vzniknout může. Rovněž nebyl
shledán rozpor s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud zohlednil rovněž skutečnost,
že i krajský soud přiznal žalobě stěžovatele odkladný účinek, přičemž žalovaný ve svém vyjádření
k žalobě považoval přiznání odkladného účinku za vhodný nástroj na ochranu práv stěžovatele
a jeho odběratelů. Konstatoval rovněž, že nenastává žádný rozpor s veřejným zájmem. Nejvyšší
správní soud proto dospěl k závěru, že v případě stěžovatele jsou podmínky obsažené
v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. splněny.
[8] Vzhledem k výše uvedenému bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky napadeného
rozsudku, jakož i účinky předcházejících správních rozhodnutí. Tímto usnesením Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu