ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.374.2018:22
sp. zn. 7 Azs 374/2018 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: M. V., zastoupena
Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, P. O. Box 78,
Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
21. 8. 2018, č. j. 33 A 22/2018 - 27,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí žalované ze dne 16. 4. 2018, č. j. CPR-11045-2/ČJ-2018-930310-V241. Tímto
rozhodnutím bylo zamítnuto její odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí ze dne 26. 2. 2018,
č. j. KRPB-453-39/ČJ-2018-060027-50A, jímž jí Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje
uložilo povinnost opustit území České republiky, a to do 30 dnů ode dne převzetí rozhodnutí.
[2] Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala, aby jí byl přiznán odkladný účinek.
[3] Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že s návrhem na přiznání odkladného účinku
nesouhlasí, neboť by to bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je požadavek,
aby se na území ČR zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují český právní řád. Pokud má být
opatření správního orgánu účinné, musí jeho účinky nastat co nejdříve po spáchání protiprávního
jednání. Žalovaná má za to, že samotné vycestování nebude zásahem do práva stěžovatelky
na spravedlivý proces, neboť je v řízení zastoupena právním zástupcem.
[4] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[5] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Podle citovaného ustanovení soud při rozhodování o odkladném účinku poměřuje
závažnost újmy, která může vzniknout stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která
může naopak vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Možná újma hrozící
stěžovateli přitom musí být nepoměrně vyšší a zároveň nesmí být přiznání odkladného účinku
v rozporu s veřejným zájmem. Vyžaduje se tedy zároveň poměřování hrozící újmy s mírou
rozporu přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem. Odkladný účinek kasační stížnosti má
charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy. Přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti je prolamována právní moc soudního rozhodnutí, což je zákonem
podmíněno splněním stanovených podmínek.
[7] Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012 - 32, nebo ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 - 11). K tomu, aby soud mohl o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti rozhodnout, musí stěžovatel konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje.
[8] Stěžovatelka však v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ani neuvedla
žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že jí skutečně hrozí újma, která
by odůvodňovala prolomení právní moci napadeného rozsudku. Současně netvrdila
a neprokázala, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud v tomto ohledu poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení
o kasační stížnosti; soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele zjišťoval a dovozoval důvody
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 10. 2015, č. j. 6 As 191/2015 - 36).
[9] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu