ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.483.2018:21
sp. zn. 7 Azs 483/2018 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: B. V. H., zastoupen
Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,
se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2018, č. j. 15 A 128/2016 - 51,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen
z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce Mgr. et Mgr. Marka
Čechovského, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 5. 11. 2018 se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2018, č. j. 15 A 128/2016 - 51,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2016,
č. j. MV 80618-6/SO-2016. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil
usnesení Ministerstva vnitra ze dne 29. 4. 2016, č. j. OAM-2524-20/DP-2011, jímž bylo podle
§66 odst. 1 písm. f) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů,
zastaveno řízení o žádosti stěžovatele o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému
pobytu na území České republiky za účelem podnikání.
[2] Podáním ze dne 19. 12. 2018 doručeným Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne vzal
stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce kasační stížnost v celém rozsahu zpět.
[3] V souladu s dispoziční zásadou, která ovládá správní soudnictví, může navrhovatel
disponovat řízením nebo jeho předmětem a může tedy i vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět,
dokud o něm soud nerozhodl (viz §37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“). Podle §47 písm. a) s. ř. s. vzal-li navrhovatel svůj
návrh zpět, soud řízení zastaví.
[4] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je
jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s §47
písm. a) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil.
[5] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
[6] Jelikož řízení bylo zastaveno před vydáním rozhodnutí o věci samé, rozhodl Nejvyšší
správní soud podle §10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), o vrácení zaplaceného soudního
poplatku za řízení o kasační stížnosti sníženého o 20 %, tj. o 1 000 Kč.
[7] Protože nebylo rozhodováno o návrhu na přiznání odkladného účinku, Nejvyšší správní
soud rozhodl podle §10 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích o vrácení zaplaceného
soudního poplatku za tento návrh.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu