ECLI:CZ:NSS:2018:9.ADS.278.2017:43
sp. zn. 9 Ads 278/2017-43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: J. K.,
zastoupená Mgr. Barborou Barcalovou, advokátkou se sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2016, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2017, čj. 42 Ad 8/2016-74,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Barboře Barcalové, advokátce, se p ř i z n á v á
za řízení o kasační stížnosti odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 573 Kč, která
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 6. 4. 2016, čj. X, zamítla žádost žalobkyně (dále
„stěžovatelka“) o změnu výše invalidního důchodu. Stěžovatelce podle tohoto rozhodnutí nadále
náležel invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, jelikož míra jejího pracovního omezení
byla stanovena na 55 % (45% omezení nejzávažnějším zdravotním postižením zvýšené o 10 %
z důvodu dalších zdravotních postižení). V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla
námitky stěžovatelky a rozhodnutí ze dne 6. 4. 2016 potvrdila. Krajský soud v Praze (dále jen
„krajský soud“) napadeným rozsudkem žalobu jako nedůvodnou dle §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
zamítl, proti čemuž stěžovatelka podala kasační stížnost.
[2] Krajský soud nechal v řízení zpracovat posudek posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“), pracoviště Praha, ze dne 13. 7. 2017. V napadeném
rozsudku krajský soud uvedl, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne
vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném
lékařském posouzení. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o žalobě proti
rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze
to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý.
[3] Dle krajského soudu PK MPSV v posudku zohlednila všechny relevantní lékařské zprávy
vztahující se k rozhodnému období, tedy dokládající zdravotní stav stěžovatelky ke dni 1. 6. 2016,
kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. PK MPSV určila jako rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu smíšenou poruchu osobnosti. V tomto rozsahu stěžovatelka
závěry posudkové komise nenapadla, sporné bylo pouze podřazení zdravotního postižení pod
konkrétní položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu
pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti
pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). PK MPSV podřadila toto zdravotní
postižení pod položku 7b, tedy středně těžké postižení, zatímco stěžovatelka se domnívala, že její
zdravotní postižení odpovídá položce 7c.
[4] Soud nezpochybňoval, že porucha osobnosti stěžovatelky se významným způsobem
promítá do schopnosti zvládat pracovní a společenské fungování. Výsledky psychiatrických
vyšetření nezařazují její stav dle kapitoly V položky 7c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.
Dosavadní průběh léčby poruchy osobnosti nasvědčuje tomu, že se nejedná o postižení těžké.
I středně těžký stupeň poruchy osobnosti předpokládá, že pracovní a společenské fungování
je narušeno podstatně, vyskytuje se závažné maladaptivní chování, opakovaně dochází k situační
dekompenzaci.
[5] Soud neshledal důvod pro doplnění dokazování zadáním tzv. srovnávacího posudku.
Soud se neztotožnil s názorem, že PK MPSV v Praze je neobjektivní, neboť podala posudek
ve věci přezkoumání rozhodnutí vydaného pražským pracovištěm žalované. Posudkové komise
jsou orgány Ministerstva práce a sociálních věcí, které nejsou organizačně ani funkčně podřízeny
posudkovým orgánům žalované, jsou na nich nezávislé.
[6] Další doložená vyšetření a lékařské zprávy zachycují zdravotní stav stěžovatelky až v době
po vydání napadeného rozhodnut, proto nedokládají zdravotní stav nyní rozhodný.
[7] Závěr PK MPSV, že k rozhodnému dni není zlomenina zápěstí posudkově významná
je přesvědčivý a není zjevně excesivní. K rozhodnému datu byla již zlomenina zhojena. Žalovaná
zohlednila další zdravotní postižení, proto navýšila snížení schopnosti pracovního omezení
na výsledných 55 %.
[8] Posudek PK MPSV považoval soud za úplný a přesvědčivý. Jelikož tedy míra poklesu
pracovní schopnosti stěžovatelky činila ke dni vydání napadeného rozhodnutí 55 %, není
rozhodnutí žalované nezákonné, naopak bylo vydáno v souladu se zákonem.
II. Obsah kasační stížnosti
[9] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nesprávné zařazení jejího zdravotního postižení
podle vyhlášky o posuzování invalidity. PK MPSV nesprávně zhodnotila celkovou výkonnost,
pohyblivost a schopnost stěžovatelky vykonávat běžné denní aktivity. Její pokles pracovní
schopnosti nejlépe vystihuje položka 7c kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.
Její těžká porucha osobnosti spočívající v úzkostně depresivní poruše, somatizační, s dominancí
schizoidních rysů, je pro ni vysoce funkčně významnou, neboť zásadním způsobem narušuje
a omezuje výkon většiny jejích denních aktivit, její pracovní a společenské uplatnění. Negativně
ovlivňuje i emotivitu a afektivitu stěžovatelky, stejně jako její způsoby chování a zvládání
interpersonálních situací, a to v takovém rozsahu, že snižuje pracovní schopnost stěžovatelky
nejméně o 70 %. PK MPSV v posudku výslovně uvedla, že stěžovatelka je schopná jen nízkého
pracovního zatížení. Její psychické postižení proto lze podle PK MPSV hodnotit jako „stav
s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, se závažným maladaptivním chováním, opakovaně
se situačními kompenzacemi“. I PK MPSV uznala vysokou závažnost psychického onemocnění.
[10] V soudním řízení dokládala stěžovatelka svůj zdravotní stav i lékařskými zprávami
vydanými po 1. 6. 2016. Tyto zprávy bezesporu prokazují závažný zdravotní stav, který zcela
zabraňuje pracovnímu uplatnění. Stejný zdravotní stav byl u stěžovatelky již v době rozhodnutí
žalované.
[11] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla formální náležitosti, které zdravotní
posudek musí obsahovat, jakož i to, že stanovení data vzniku a posouzení míry poklesu pracovní
schopnosti je otázkou odbornou, o které si soud nemůže učinit úsudek sám. PK MPSV
objektivně posoudila a zhodnotila zdravotní stav stěžovatelky a dospěla ke stejnému závěru jako
žalovaná. Posudek PK MPSV je zdůvodněný, přesvědčivý, logický a vychází z úplných podkladů.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas a stěžovatelka je zastoupena advokátkou v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že posouzení míry poklesu pracovní
schopnosti je otázka odborná (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem),
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
tedy sám zdravotní stav nepřezkoumává. Správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí
orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změně jejího stupně, resp. v řízení o kasační
stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné
posudkové komise je úplný, přesvědčivý a určitý (srov. konstantní judikaturu Nejvyššího
správního soudu, např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, ze dne 3. 4. 2013
čj. 6 Ads 158/2012-24, ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20), případně, bylo-li to namítáno,
zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena.
[14] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítala (obdobně jako v žalobě), že její zdravotní
omezení odpovídá kapitole V položce 7c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, zatímco
žalovaná i PK MPSV ji zařadily do položky 7b stejné kapitoly a vyhlášky. PK MPSV v posudku
ze dne 13. 7. 2017 dospěla k určitému závěru ohledně zdravotního stavu stěžovatelky, který ona
sama žádným způsobem nerozporuje. Sama jej v kasační stížnosti cituje. PK MPSV její stav
hodnotila jako „stav s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, se závažným
maladaptivním chováním, opakovaně se situačními kompenzacemi“.
[15] Kapitola V položka 7c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity uvádí v popisu „druh
zdravotního postižení následující: „těžké postižení, těžce narušen výkon většiny denních aktivit, funkčně
významné poruchy osobnosti provázené jiným závažným duševním postižením, těžké narušení adaptability nebo
stavy, kdy se psychopatologické projevy blíží jiným závažným duševním poruchám (simplexní schizofrenii,
schizotypní poruše) nebo nezvládnutelná primitivní pudová jednání nebo stavy během poskytování ústavní péče
v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu za účelem léčení poruchy (např. nebezpečné sexuální deviace), pokud
uvedená léčba má trvat nebo trvá déle než jeden rok.“
[16] Kapitola V položka 7b v přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity uvádí v popisu „druh
zdravotního postižení následující: „středně těžké postižení, stavy s podstatným narušením pracovního
a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace“.
[17] Zdravotní postižení, kterým dle PK MPSV stěžovatelka trpí a které stěžovatelka
nerozporuje jako nesprávné, téměř přesně odpovídá zařazení právě do položky 7b dané části
vyhlášky o posuzování invalidity (stěžovatelka použila slovo „kompenzace“ a v položce 7b je slovo
„dekompenzace“, tento drobný rozdíl na posuzovaném nic nemění). Námitka stěžovatelky,
že jí není známo, z jakého důvodu nebyla zařazena do položky 7c je tak nedůvodná, protože
je zjevné, že její zdravotní omezení přesně odpovídá položce 7b a naopak neodpovídá položce 7c.
[18] Nejvyšší správní soud dále souhlasí s krajským soudem, že pro rozhodování soudu je
podstatný zdravotní stav stěžovatelky ke dni vydání rozhodnutí žalované, v posuzovaném případě
tedy ke dni 1. 6. 2016. Zdravotní stav po tomto dni není pro soudní řízení vypovídající (shodně
viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2018, čj. 9 Ads 220/2017-46,
předposlední a poslední věta bodu 19).
[19] Z tohoto pravidla existuje výjimka, a to pokud by se zdravotní zpráva vyhotovená
po rozhodném datu vyjadřovala ke stavu k tomuto datu. Takové zpětné posouzení
z předložených lékařských zpráv ovšem neplyne a stěžovatelka jej ani nijak konkrétně nenamítá.
Pouze obecně tvrdí, že její stav byl stejně závažný v době vydání těchto zpráv jako v době vydání
napadeného rozhodnutí. Tato námitka je také nedůvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[21] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto dle uvedených ustanovení
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat s ohledem
na §60 odst. 2 s. ř. s., podle nějž nelze přiznat právo na náhradu nákladů řízení správnímu orgánu
mimo jiné ve věcech důchodového pojištění.
[22] Dle §35 odst. 9 věty první s. ř. s. hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného
zástupce hradí stát. V řízení o kasační stížnosti vykonala ustanovená zástupkyně jeden úkon
právní služby v podobě podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]. Za tento úkon jí náleží odměna ve výši
1 000 Kč (§7 bod 3. ve spojení s §9 odst. 2 advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových
výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Ustanovená zástupkyně je plátcem DPH,
a proto se částka zvyšuje o příslušnou sazbu DPH, celkem o 273 Kč. V souhrnu tedy stát
ustanovené advokátce Mgr. Barboře Barcalové hradí odměnu za zastupování a náhradu hotových
výdajů ve výši 1 573 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. prosince 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu