ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.149.2018:44
sp. zn. 9 As 149/2018 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Z. F., zast.
JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský
úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 18. 1. 2017, č. j. DSH/16415/16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2018, č. j. 30 A 55/2017 - 84,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí
žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí
Městského úřadu Tachov ze dne 26. 9. 2016, č. j. 10368/2016-ODSH/TC-3 (dále jen
„prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla výrokem I. zamítnuta žádost
o přerušení řízení a výrokem II. zamítnuty námitky proti záznamu do bodového hodnocení
a provedený záznam 12 bodů byl potvrzen.
[2] Z námitek uvedených v odvolání nebylo patrné, v čem měla spočívat obdobnost
podkladů, z nichž v nyní projednávané věci vycházel prvostupňový orgán, s poklady, u nichž
nedostatečnost popisu jednání shledal v jiné věci Krajský úřad Moravskoslezského kraje.
Žalovaný postupoval správně, jestliže se s touto nekonkrétní námitkou vypořádal zcela obecně.
[3] K namítané odlišné rozhodovací praxi správních orgánů krajský soud uvedl, že zásada
legitimního očekávání, kterou lze charakterizovat i jako zásadu formální spravedlnosti
bezprostředně související se zásadou nestranného rozhodování každé věci, znamená, že každá
věc, kterou správní orgán řeší, je svým způsobem jedinečná, na druhou stranu však lze mezi
rozhodovanými a řešenými případy nalézt i řadu společných znaků. Uvedená zásada má zajistit,
že rozhodl-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek určitým způsobem, měl by všechny
další obdobné případy, které nastanou v budoucnu, rozhodovat obdobným způsobem.
Neznamená to však, že by např. všechny správní orgány v ČR byly zavázány postupovat
unifikovaně, neboť by to znamenalo zavedení precedenčního systému práva, navíc do soustavy
správních orgánů, což tato zásada nesleduje.
[4] Zásada legitimního očekávání jako zásada oprávněné důvěry v právo a právní řád však
nezaručuje účastníkům řízení nárok na to, aby správní orgán v jejich případě rozhodl určitým
způsobem či dokonce v jejich prospěch, pouze znamená, že je třeba, aby správní orgány
rozhodovaly způsobem předvídatelným, avšak vždy po pečlivém zjištění konkrétního skutkového
stavu. To v dané věci bylo splněno. Prvostupňový správní orgán vysvětlil, jaké konkrétní
podklady měl k dispozici, jak je vyhodnotil a jaké konkrétní závěry z nich vyvodil. Žalovaný
poukázal i na ustálenou judikaturu NSS. Bylo zdůrazněno, že i judikatura rozlišuje na jedné straně
řízení o jednotlivých přestupcích dle zákona č. 200/1990, o přestupcích, ve znění účinném pro
projednávanou věc (dále jen „zákon o přestupcích) a řízení o námitkách proti záznamu bodů
v registru řidičů dle zákona č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích,
ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silničním provozu“).
[5] Při přezkoumávání námitek proti záznamu bodů v registru řidičů správní orgány
vycházely z kopií všech pěti oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, ze sdělení a ověřené
kopie příslušných pokutových bloků. Orgány dospěly k závěru, že tato rozhodnutí byla způsobilá
pro záznamy bodů do registru řidičů, jsou opatřena všemi potřebnými zákonem stanovenými
náležitostmi a i zaznamenaný počet bodů odpovídá.
[6] V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu může být stěžovatel úspěšný pouze
tehdy, pokud prokáže, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech přímo nebo
v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. K tomu, aby tak mohl učinit,
je nezbytné, aby tvrdil, v čem konkrétně spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí
či nezákonnost postupu správního orgánu. Pokud tak stěžovatel neučinil, tj. jeho tvrzení jsou
obecná bez jakékoli konkrétní souvztažnosti s obsahem napadeného rozhodnutí či postupem
správního orgánu, nemohou být shledány důvodnými.
[7] Pouze na základě popisu skutku označením „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo
obec)“ nelze dospět k závěru o nezpůsobilosti rozhodnutí pro záznam bodů v registru řidičů
(shodně viz rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20).
[8] Ze všech pěti pokutových bloků bylo možné zjistit, komu, kdy a za jaký přestupek byla
pokuta v blokovém řízení uložena. Ve všech pěti případech byla jednání konkrétní osoby v bloku
popsána natolik jednoznačně a určitě, že nebyla zaměnitelná s jiným jednáním. Stěžovatelem
zpochybněná rozhodnutí vydaná v blokových řízeních obsahují všechny zákonem požadované
náležitosti a jsou dostatečným podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Všechny bloky jsou
vyplněny čitelně a srozumitelně, osoba přestupce je v každém z nich řádně identifikována,
spáchaná jednání jsou popsána sice stručným, ale zároveň jednoznačným a individualizovaným
způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak odkazem na příslušná ustanovení zákona.
Všechny bloky jsou též podepsány stěžovatelem jakožto přestupcem. Jsou tudíž způsobilými
podklady k záznamu bodů do registru řidičů.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[9] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[10] Žalovaný zcela ignoroval jím předložená rozhodnutí správních orgánů, a toto pochybení
mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Došlo tím ke zkrácení jeho práv, neboť
žalovaný rozhodoval v rozporu se zásadou legitimního očekávání spočívající v požadavku
obdobného postupu správních orgánů ve shodných či obdobných případech, a tím i k porušení
zásady rovnosti účastníků řízení. Správní orgán ustálenou praxi, kterou lze dovodit
ze stěžovatelem doložených rozhodnutí, ignoroval.
[11] Výjimky ze zásady legitimního očekávání jsou připuštěny, ovšem ty by měly být orgánem
řádně zdůvodněny, což se v daném případě nestalo, neboť předložená rozhodnutí žalovaný zcela
ignoroval. Byla tím porušena rovněž zásada řádného odůvodnění.
[12] Pouhá podobnost případů je obligatorním důvodem k tomu, aby žalovaný nerozhodoval
o případech rozdílně. I soudní praxe používá pojmy „oprávněná důvěra v právo“, „zákaz
překvapivých rozhodnutí“ a „oprávněná očekávání“. Např. z rozhodnutí rozšířeného senátu
ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2016 - 132, vyplynulo, že „[s]právní praxe zakládající legitimní
očekávání je ustálená, jednotná činnost orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad“.
[13] Jedinými důkazy, které žalovaný posuzoval, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení
policie, kterými byla oznamována skutečnost, že stěžovatel měl spáchat přestupek, který s ním byl
projednán v blokovém řízení. Neposuzoval jednotlivé bloky, ačkoli stěžovatel namítal, že jsou
nezpůsobilé pro záznam bodů do jeho bodového hodnocení řidiče. Stěžovatel se domnívá,
že oznámení není dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s vydaným rozhodnutím,
aby byla vyloučena chyba způsobená lidským faktorem či zvůle orgánu veřejné moci.
[14] Stěžovatel předložil rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014, číslo bloku G
1498901 a série GF/2013, číslo bloku F 0832677, ze kterých vyplývá, že dle názoru NSS
nesplňují dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí a dále v blokovém řízení FC/2013,
číslo bloku C 1404971, v němž nebyly dodrženy zákonem stanovené požadavky pro jeho vydání.
I přes specifičnost blokového řízení lze vydat rozhodnutí se všemi zákonnými požadavky,
aby bylo zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání dojít, jaká
povinnost měla být porušena a dle jakého ustanovení zákona.
[15] Argument, že přestupce dal svým podpisem souhlas s tímto druhem projednání
a správností rozhodnutí, jak uvedl žalovaný, je nesprávný. Za správnost rozhodnutí vydaného
správním orgánem nemůže odpovídat stěžovatel, který je laik.
[16] Rozporuje jednotlivé pokutové bloky. U každého namítá chybné právní posouzení,
nesprávnou věcnou příslušnost správního orgánu, nevyjasněnou kilometráž komunikace
či nepřesné vylíčení místa spáchání přestupku.
[17] U pokutových bloků namítá nedostatečný popis skutků, konkrétně u bloku ze dne
8. 7. 2015 byl popis „pásy“, u bloku ze dne 25. 7. 2014 byl skutek popsán jako „telefonování
za jízdy“, u bloku ze dne 17. 5. 2014 a ze dne 19. 11. 2013 bylo uvedeno „neužil BP“ a u bloku
ze dne 25. 6. 2016 „RJ“, což nepopisuje jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem.
[18] Blokové pokuty nejsou pro chyby v nich obsažené způsobilými podklady pro provedení
záznamů bodů do karty řidiče.
[19] Navrhuje rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[20] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[21] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4
s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[22] Stěžovatel v části kasační stížnosti rekapituluje žalobní a odvolací námitky (srov. bod III.
kasační stížnosti - legitimní očekávání a stěžovatelem předložená rozhodnutí v odvolacím řízení).
Takové námitky nejsou projednatelné, protože kasační stížnost je mimořádný opravný
prostředek, který směřuje proti rozhodnutí krajského soudu. Právě toto rozhodnutí je předmětem
řízení přezkoumávaným Nejvyšším správním soudem; je proto povinností stěžovatele v kasační
stížnosti uvést s jakými konkrétními závěry krajského soudu nesouhlasí včetně důvodů
nesouhlasu, nikoli pouze zopakovat žalobní či odvolací body. Činnost Nejvyššího správního
soudu jako soudu kasačního je ohraničena rámcem vymezeným rozsahem napadeného soudního
rozhodnutí a především skutkovými a právními důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí.
Z kasační stížnosti proto musí být zřejmé, v kterých částech a z jakých důvodů má Nejvyšší
správní soud napadené rozhodnutí přezkoumat, přičemž není povinen a ani oprávněn sám
možné nezákonnosti napadeného rozhodnutí dovozovat.
[23] Projednatelnou námitkou je kasační námitka vytýkající krajskému soudu, že přezkoumal
nepřezkoumatelné rozhodnutí žalovaného, jakož i námitka, dle které krajský soud nesprávně
posoudil způsobilost podkladů pro záznam jednotlivých bodů do bodového hodnocení řidiče.
[24] NSS namítanou nepřezkoumatelnost neshledal. Vlastní přezkum rozhodnutí správního
orgánu je možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná
o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé,
proč správní orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti
(§109 odst. 4 s. ř. s.).
[25] Veškerá výše uvedená kritéria rozhodnutí žalovaného splňuje. Jedná se o srozumitelné
rozhodnutí, které je dostačujícím způsobem odůvodněno. Z jeho odůvodnění je zcela zřejmé,
proč žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Své závěry uvedené
v odůvodnění rozhodnutí opírá o dostatečně zjištěný skutkový stav plynoucí ze spisového
materiálu.
[26] Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádal s námitkou způsobilosti jednotlivých
bloků být podkladem pro záznamy bodů do karty řidiče (přezkoumal splnění všech zákonných
požadavků) i se stěžovatelem předloženými rozhodnutími Krajského úřadu Moravskoslezského
kraje a Městského úřadu Písek založenými ve správním spise. Vysvětlil, že předložená rozhodnutí
řeší specifický případ konkrétního řidiče a že tato rozhodnutí nejsou závazná pro rozhodování
jiných správních orgánů, neboť nejde o ustálenou judikaturu ani o rozhodnutí nadřízeného
správního orgánu.
[27] S námitkou legitimního očekávání v souvislosti se zákazem překvapivých rozhodnutí
se řádně vypořádal i krajský soud, přičemž kasační námitky jsou jejich pouhým zopakováním.
[28] Dále se soud zabýval posouzením jednotlivých bloků. Povinností správního orgánu
v řízení o námitkách bylo zabývat se odstraněním rozporů ve spisovém materiálu a doplněním
spisového materiálu o důkazy ozřejmující specifikaci přestupku (pokutové bloky, z nichž by bylo
zřejmé, pro jaký přestupek bylo blokové řízení vedeno, srov. rozsudek NSS ze dne 21. 3. 2012,
č. j. 5 As 118/2011-103). Obsahem správního spisu jsou fotokopie všech pěti pokutových bloků.
[29] Rozšířený senát v usnesení dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 - 65, potvrdil ustálenou
judikaturu správních soudů, dle které je blokové řízení o přestupku specifickým druhem
správního řízení, jehož výsledkem je vydání rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65
odst. 1 s. ř . s. Tímto rozhodnutím je pokutový blok, kterým se blokové řízení končí. Podle §84
odst. 1 a 2 zákona o přestupcích lze přestupek projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže
je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu (§13 odst. 2) zaplatit. Proti
uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat. Podle §85 odst. 3 a 4 zákona o přestupcích nemůže-li
pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok na pokutu na místě nezaplacenou s poučením
o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Převzetí tohoto bloku
pachatel přestupku potvrdí. … Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta
v blokovém řízení uložena. V §84 odst. 1 zákona o přestupcích jsou tedy zakotveny tři podmínky pro
uložení pokuty v blokovém řízení spočívající ve spolehlivém zjištění přestupku, nedostatečnosti
vyřízení domluvou a v ochotě obviněného z přestupku pokutu zaplatit.
[30] Právě ochota obviněného zaplatit pokutu v blokovém řízení je podmínkou sine qua non
blokového řízení, při jejímž splnění se bez dalšího vychází z toho, že je přestupek spolehlivě
zjištěn, nestačí jej vyřídit domluvou a že jsou splněny všechny podmínky blokového řízení
stanovené v §84 odst. 1 zákona o přestupcích. S ohledem na zásadu vigilantibus iura se obviněný
z přestupku udělením souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení vzdává možnosti zajištění
dalších důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem
a následného zjišťování skutkového a právního stavu věci v běžném správním řízení, akceptuje
skutková zjištění a z nich vyplývající závěry o spáchání přestupku a jeho právní kvalifikaci, které
byly učiněny v blokovém řízení. V důsledku toho pak nabývají závěry přestupkového orgánu
charakter nesporných zjištění, která tvoří podklad pro uložení sankce. Povaha blokového řízení
tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení,
následně zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení (srov. odstavce 30–32 usnesení
rozšířeného senátu sp. zn. 1 As 21/2010). Po potvrzení o převzetí pokutového bloku obviněným
z přestupku a po oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti
a plynulosti silničního provozu již orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení
nevyhledávají žádné důkazní prostředky a neprovádějí dokazování za účelem posouzení
skutkového a právního stavu věci (srov. odstavce 27 a 28 usnesení rozšířeného senátu
sp. zn. 1 As 21/2010).
[31] Stěžovatel nezpochybňuje, že souhlasil s projednáním přestupků v blokovém řízení. Svůj
souhlas stvrdil podpisem na jednotlivých blocích. Udělením souhlasu jako podmínky sine qua non
k nabytí právní moci pokutového bloku tak rovněž vědomě vstoupil do režimu omezeného
přezkumu pravomocného pokutového bloku jako rozhodnutí vydaného ve specifickém
zkráceném řízení a následně nadaného presumpcí správnosti. Rovněž tím převzal odpovědnost
za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným
skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému
stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta
v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích. Na daných závěrech nemůže nic změnit
námitka, že stěžovatel je právním laikem, neboť pokud měl jakékoli pochybnosti během
projednání přestupků na místě, neměl projevit souhlas s blokovým řízením a údaji
zaznamenanými v pokutovém bloku a měl využít svého práva na zahájení běžného řízení
o přestupcích.
[32] Nesouhlas se skutkovými závěry a právním posouzením obsaženým v pokutových
blocích nelze úspěšně uplatňovat v posuzovaném řízení, neboť směřuje proti pravomocným
rozhodnutím vydaným jiným (přestupkovým) orgánem v jiném (blokovém) řízení; tato dodatečná
tvrzení by bylo možné uplatnit toliko v opravných prostředcích směřovaných přímo proti
rozhodnutím vydaným v blokovém řízení, jakkoli je tato možnost z povahy rozhodování
v blokovém řízení velmi limitována.
[33] Orgánu příslušnému k řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů
nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém
řízení či jeho případná změna (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16).
Tedy ani o námitce stěžovatele týkající se místa spáchání přestupků a údajně nevyjasněné
kilometráže komunikací. Pokud se krajský soud vyjádřil ke skutkovým zjištěním a právnímu
posouzení jednotlivých bloků, učinil tak pouze nad rámec rozhodovacích důvodů.
[34] Nejvyšší správní soud ve své konstantní judikatuře vychází z premisy, že v řízení
o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení pouze
posouzení toho, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem,
tj. např. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet bodů odpovídá
spáchanému přestupku, zda je uvedeno protiprávní jednání. V námitkách proti provedenému
záznamu bodů v registru řidičů tak bude typicky možno namítat, že řidič žádný přestupek
nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně že ke spáchání
přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů.
[35] S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok po obsahové stránce. Při zohlednění
specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné
komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje §85
odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku
popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak
pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti
bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového
jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem
na ustanovení zákona o silničním provozu., které přestupce porušil (srov. rozsudek NSS ze dne
4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 26).
[36] V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy
připoután bezpečnostním pásem (bloková pokuta ze dne 19. 11. 2013, 17. 5. 2014 a 8. 7. 2015),
držel za jízdy v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj (blok ze dne 25. 7. 2014) a překročil
nejvyšší povolenou rychlost v daném místě (bloková pokuta ze dne 25. 6. 2016).
[37] Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku
jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku
přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen, což se v nyní projednávané
věci nestalo, neboť jsou všechny přestupky jednoznačně, v souladu se zákonem a judikaturou
NSS, určeny.
[38] Stěžovatel rozporuje nesprávnou věcnou příslušnost správního orgánu, aniž by námitku
blíže specifikoval. NSS proto v obecné rovině konstatuje, že dle §124 odst. 9 písm. d) zákona
o silničním provozu projednává policie v blokovém řízení přestupky proti bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu, v daném
případě Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, územní oddělení Tachov,
obvodní oddělení Planá a dálniční oddělení Svojkovice. Dle §124 odst. 5 písm. l) zákona
o silničním provozu projednává námitky a rozhoduje ve věci záznamu o počtu řidičem
dosažených bodů v bodovém hodnocení obecní úřad s rozšířenou působností, v daném případě
Městský úřad Tachov. Odvolacím správním orgánem byl dle §67 odst. 1 písm. a) zákona
č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění účinném pro projednávanou věc, správně Krajský úřad
Plzeňského kraje. Na výše uvedeném neshledal NSS žádné pochybení.
IV. Závěr a náklady řízení
[39] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[40] Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
[41] Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto by mu soud dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., mohl přiznat náhradu nákladů řízení proti stěžovateli, avšak jemu žádné náklady
nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu je soud nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. října 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu