ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.378.2018:15
sp. zn. 9 As 378/2018 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: automonnt s.r.o.,
se sídlem Rybná 716/24, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem
U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2018,
č. j. KUJCK 74048/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2018, č. j. 58 A 11/2018 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Řízení před krajským soudem
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) rozhodl napadeným
usnesením o osvobození žalobkyně od soudních poplatků ve výši 50 %, a to v řízení o žalobě
žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti
rozhodnutí Městského úřadu Vodňany (dále jen „městský úřad“) ze dne 19. 3. 2018, č. j. MUVO
2884/2018. Tímto rozhodnutím uložil městský úřad žalobkyni pokutu ve výši 1 500 Kč
za správní delikt provozovatele vozidla.
[2] Krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice doložila svoje nepříliš vysoké příjmy, ale
nic neuvedla k nákladům, které je povinna hradit, ke zdrojům, ze kterých tak činí, neuvedla, zda
má stálé zaměstnance, zda disponuje majetkem sloužícím k podnikatelské činnosti, kterou dle
svého tvrzení již fakticky nevykonává, apod. V tomto směru udala pouze vlastnictví dvou
osobních automobilů, z nichž jeden je havarovaný. Z účetního deníku je patrné, že v roce 2017
vyvíjela podnikatelskou činnost, nakupovala materiál a věci potřebné, ve vztahu k roku 2018
se však omezila pouze na konstatování, že již podnikatelskou činnost nevykonává. Je ale zřejmé,
že disponuje určitými blíže neurčenými příjmy, což plyne i z toho, že pouze za červenec 2018
byla na její účet vložena částka ve výši 16 488 Kč. Vzhledem k tomu, že nic neuvedla ke svým
nákladům, nemohl ani krajský soud v tomto směru činit jakékoli úvahy, a shledal proto jako
přiměřené osvobození žalobkyně ve výši 50 %.
II. Kasační stížnost
[3] Proti rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků ve výši 50 % podala žalobkyně (dále
jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů, které lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“).
[4] Namítá, že jestliže krajský soud uvedl, že nemá ucelený obraz o jejích majetkových
poměrech, nemohl dospět ke správnému závěru ohledně osvobození od soudního poplatku.
Není jí jasné, jak krajský soud dospěl k hranici 50 %, a zároveň uvádí, že soudu doložila vše,
k čemu byla vyzvána. Jestliže tedy krajský soud shledal, že nedoložila své náklady,
měl ji k jejich doložení nejdříve vyzvat, což však neudělal, a proto je jeho postup nezákonný.
Částka ve výši 16 488 Kč, na kterou krajský soud odkazuje, byla uhrazena na její účet
pojišťovnou, a to za havarovaný automobil, přičemž byla použita k předešlým platbám. Jelikož
tedy nedisponuje žádnými finančními prostředky ani majetkem, jsou v jejím případě dány zvlášť
závažné důvody a měla být osvobozena od placení soudních poplatků.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejprve se Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zabýval splněním podmínek řízení.
V projednávané věci, v níž kasační stížnost směřuje výlučně vůči usnesení krajského soudu,
kterým nebylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků, NSS nevyzval
stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku, neboť podle usnesení rozšířeného senátu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, má stěžovatel povinnost
zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti
rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání
je spojeno s poplatkovou povinností. Ze stejného důvodu stěžovatelku nevyzýval k tomu,
aby se nechala v řízení o kasační stížnosti právně zastoupit, neboť vzhledem k tomu, že brojí
proti procesnímu usnesení krajského soudu, ze zákona neplyne nezbytnost jejího zastoupení
v řízení o nynější kasační stížnosti.
[6] Kasační stížnost je přípustná. Soud proto přezkoumal usnesení krajského soudu v mezích
uplatněných důvodů a vad, ke kterým je povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Dospěl
k závěru, že není důvodná.
[7] Klíčovou kasační námitkou je nesouhlas stěžovatelky s částečným neosvobozením
od soudního poplatku krajským soudem, neboť je přesvědčena, že je z hlediska nároku
na osvobození nemajetná.
[8] Soudy jsou při rozhodování o osvobození od soudních poplatků vázány zákonem. Zákon
stanoví jasná pravidla, za kterých může být účastník řízení osvobozen od soudního poplatku.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. jen ten účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
osvobození od soudních poplatků zcela však lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné
důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[9] Soud proto nahlédl do prohlášení stěžovatelky o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech a přiložených dokumentů, aby posoudil, zda bylo skutečně na místě ji od soudních
poplatků v 50 % neosvobodit. Dle prohlášení o majetkových poměrech nemá stěžovatelka žádné
příjmy, žádný nemovitý majetek, vlastní dva automobily, zůstatek na jejím bankovním účtu ke dni
podání žádosti činil 142,70 Kč, za Dopravním podnikem Hl. m. Prahy má pohledávku ve výši
980 000 Kč a o úhradu této částky se v současné době soudí. Dále uvedla, že jejím jediným
obchodním partnerem byl právě uvedený dopravní podnik, v současné době hospodářskou
činnost nevykonává. Z přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2017 plyne výsledek
hospodaření – 32 051 Kč, roční úhrn čistého obratu ve výši 455 930 Kč, průměrný přepočtený
počet zaměstnanců 2. Dále byla předložena část rozvahy za rok 2017 a výkaz zisků a ztrát za rok
2017 a rovněž účetní deník za rok 2017. Rozdíl mezi výnosy a náklady činil – 33 951 Kč.
[10] Na předložených výpisech z účtů však byla viditelná aktivita. Není sporné, že na účet
stěžovatelky vedený u Fio banky, a. s., byla v červenci 2018 vložena částka ve výši 16 488 Kč.
Ačkoliv se jedná o plnění pojišťovny, z výpisu je dále zřejmé, že z počátečního zůstatku na tomto
účtu ke dni 1. 8. 2018 ve výši 13 893,78 Kč zůstalo ke dni 31. 8. 2018 pouze 451,78 Kč, přičemž
v průběhu srpna 2018 bylo z bankomatu stěžovatelkou vybráno dohromady 18 500 Kč. Jestliže
stěžovatelka chtěla vyvrátit závěr krajského soudu o tom, že není zcela nemajetná, měla doložit,
jak s těmito vybranými finančními prostředky naložila, resp. že jimi již nedisponuje.
Z předložených listin však žádné takové zjištění nevyplývá.
[11] K námitce, že stěžovatelka nebyla informována, že má doložit i své výdaje a náklady,
je třeba uvést, že potvrzení, které stěžovatelka vyplňovala, slouží ke zjištění jejích majetkových
poměrů, což ostatně vyplývá již z jeho nadpisu. S ohledem na to, že osvobození od soudních
poplatků je výjimečným institutem a zároveň je v zájmu stěžovatelky, aby jí bylo přiznáno, bylo
rovněž její povinností svá tvrzení o nemajetnosti doložit, jak také předpokládá §36 odst. 3 s. ř. s.
To, že tak neučinila, nezbývá než přičíst k její tíži.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto
ji na základě §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[13] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný sice ve věci úspěch
měl, podle spisu mu však nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti, ani žádné
v průběhu řízení neuplatnil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu