ECLI:CZ:NSS:2018:NAD.207.2018:28
sp. zn. Nad 207/2018 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: R. L., proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení ve věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 147/2018, o návrhu Městského soudu
v Praze na přikázání věci jinému soudu,
takto:
I. Soudci specializovaných senátů úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze
j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 3 A 147/2018.
II. Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 147/2018
se přikazuje Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2018, č. j. Si 332/2018 – 6,
byla zčásti odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informací týkajících se příbuzenských
vztahů pracovníků dotázaného soudu a dále Obvodního soudu pro Prahu 2. Proti tomuto
rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 6. 2018,
č. j. MSP-340/2018-OSV-OSV/2, zamítnuto a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně bylo potvrzeno. Rozhodnutí žalovaného následně žalobce napadl žalobou u Městského
soudu v Praze.
[2] Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání
věci jinému krajskému soudu podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh městský soud odůvodnil tím, že ve správním řízení, které vyústilo
v podání projednávané žaloby, rozhodoval jako správní orgán prvního stupně a tato skutečnost
by mohla zavdat objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů
pro věci správního soudnictví u městského soudu.
[3] Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému
než místně příslušnému soudu důvodným.
[4] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Toto ustanovení upravuje případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna
vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc
projednat a rozhodnout.
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Místopředseda Městského soudu v Praze poukázal na důvody pro vyloučení všech
soudců, kteří vyřizují agendu správního soudnictví, neboť v projednávané věci žalobce brojí
rozhodnutí soudního funkcionáře Městského soudu v Praze jakožto správního orgánu prvního
stupně, který vůči těmto soudcům vykonává úkoly státní správy soudnictví.
[7] V těchto případech lze mít skutečně důvodné pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců,
neboť Městský soud v Praze v řízení rozhodoval jako správní orgán prvního stupně,
což je subjekt totožný se správním soudem, který by měl ve věci nyní rozhodnout.
Nejvyšší správní soud v tomto ohledu odkazuje na svůj rozsudek ze dne 30. 9. 2005,
č. j. 4 As 14/2004 - 70 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž dospěl k závěru, že v případě,
kdy je ve správním soudnictví napadeno rozhodnutí místopředsedy krajského soudu
(Městského soudu v Praze) a o věci má rozhodovat tentýž soud, lze mít objektivní pochybnosti
o nepodjatosti všech soudců tohoto soudu, neboť místopředseda soudu může v zákonem
stanovených případech vůči nim vykonávat úkoly státní správy. Vzhledem k tomu dojde k situaci,
kdy soudci specializovaných senátů místně příslušného soudu budou vyloučeni a nebude možno
sestavit senát.
[8] Nejvyšší správní soud tak shledal důvody dle §9 odst. 1 s. ř. s. pro přikázání věci jinému
než místně příslušnému krajskému soudu.
[9] Podle §9 odst. 3 s . ř. s. mají účastníci v případě delegace nutné právo vyjádřit se k tomu,
kterému soudu má být věc přikázána. Na základě výzvy Nejvyššího správního soudu k tomuto
vyjádření žalobce navrhl, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Brně, zatímco žalovaný měl
za to, že by věc měla být přikázána Krajskému soudu v Praze.
[10] Nejvyšší správní soud předmětnou věc přikázal k projednání a rozhodnutí Krajskému
soudu v Brně, který je vůči bydlišti žalobce nejbližším věcně příslušným soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. října 2018
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu