ECLI:CZ:NSS:2021:8.ADS.223.2020:37
sp. zn. 8 Ads 223/2020 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky
Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Mgr. E. K., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2019, čj. MPSV-2019/205732-911, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020, čj. 1 Ad 6/2020-19,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamít á.
II. Žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků se zamí t á.
III. Kasační stížnost se od mí t á.
IV. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Úřad práce České republiky, krajská pobočka pro hl. m. Prahu (dále „úřad práce“),
rozhodnutím z 9. 8. 2019, čj. 29419/2019/AAP, rozhodl o poskytování doplatku na bydlení
ve výši 1 716 Kč měsíčně od března 2019. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl
odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí úřadu práce.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, s níž spojila návrh na ustanovení
zástupce. Městský soud návrh zamítl, protože žalobkyně na výzvu soudu nepředložila vyplněné
potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Žalobu pak výše uvedeným
usnesením odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s., neboť žaloba neobsahovala podstatné náležitosti
žaloby dle §71 s. ř. s. a žalobkyně ani přes výzvu soudu ze dne 26. 6. 2020 neodstranila vady
žaloby, které bránily jejímu věcnému projednání žaloby (zejména formulace jakýchkoli žalobních
bodů, petit, opisy napadených rozhodnutí).
[3] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) proti usnesení městského soudu podala kasační stížnost
doručenou Nejvyššímu správnímu soudu 7. 10. 2020. Městskému soudu nevytýká žádné
pochybení, pouze požaduje, aby Nejvyšší správní soud umožnil nové projednání věci
u městského soudu, a objasňuje svoji složitou situaci, která je ovlivněna hmotnou nouzí,
nouzovým stavem z důvodu epidemie nemoci Covid-19 a přístupem úřadu práce a žalovaného.
Současně s kasační stížností požádala o osvobození od soudních poplatků.
[4] V reakci na výzvu z 21. 10. 2020, čj. 8 Ads 223/2020-6, k předložení plné moci udělené
advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo prokázání vysokoškolského
právnického vzdělání vyžadovaného pro výkon advokacie, stěžovatelka předložila vysokoškolský
diplom prokazující požadované právnické vzdělání. Přesto však z osobních a rodinných důvodů
podala návrh na ustanovení zástupce a současně požádala o osvobození od soudních poplatků.
I v tomto podání zopakovala, že žádá o nové projednání věci u městského soudu, u kterého
nestihla lhůtu k vyjádření, s tím, že její prioritou byla a vždy bude zdraví a výchova dětí. Dále
znovu popisuje svoji složitou životní situaci.
II. Posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení
zástupce
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostí o osvobození od soudních poplatků
a návrhem na ustanovení zástupce.
[6] Podle §35 odst. 10 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že účastníku řízení lze ustanovit
zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou
dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to nezbytně třeba
k ochraně jeho zájmů.
[7] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného
skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[8] Z kasační stížnosti i z žaloby lze sice důvodně usuzovat, že stěžovatelka se domáhá
přezkumu ve věcech, které jsou podle §11 odst. 1 písm. b) zákona č. 539/1991 Sb., o soudních
poplatcích, osvobozeny od poplatkové povinnosti [řízení ve věci pomoci v hmotné nouzi
(doplatku na bydlení)]. Přesto Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatelky rozhodl. Přiznání
osvobození od soudních poplatků i v případě, je-li určitý typ řízení od poplatku osvobozen
ze zákona, totiž může být rozhodné pro právo státu na náhradu nákladů řízení proti
neúspěšnému účastníkovi, není-li účastník osobně osvobozen, ať již ze zákona či individuálně
rozhodnutím (§60 odst. 4 s. ř. s.). Posouzení předpokladů pro osvobození od soudních poplatků
je nezbytné také pro účely rozhodování o ustanovení zástupce. Soud totiž musí i v takovém
případě posoudit, zda jsou splněny konkrétní podmínky pro osvobození od soudních poplatků
podle §36 odst. 3 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2011,
čj. 4 Azs 22/2011-46). Nejvyšší správní soud přitom rozhodl také o návrhu na ustanovení
zástupce, ačkoli stěžovatelka doložila, že má vysokoškolské právnické vzdělání požadované pro
výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.), neboť tato skutečnost bez dalšího nevylučuje nezbytnost
ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti (např. pro složitost řešené problematiky či pro
schopnost stěžovatele vystupovat samostatně v řízení před soudem).
[9] Za účelem posouzení otázky, zda u stěžovatelky existují předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, tedy vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatelku přípisem ze dne
5. 11. 2020, aby ve lhůtě 2 týdnů od jeho doručení doložila své osobní, majetkové a výdělkové
poměry. K tomuto přípisu byl rovněž připojen formulář obsahující typové okruhy informací pro
doložení těchto poměrů. Stěžovatelka byla též poučena o důsledcích neúplného, rozporného
či nepravdivého vyplnění formuláře. Přípis byl stěžovatelce doručen v neděli 15. 11. 2020.
Poslední den lhůty proto připadl na pondělí 30. 11. 2020.
[10] V tento poslední den byla zdejšímu soudu doručena žádost stěžovatelky o prodloužení
lhůty k doložení potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, kterou odůvodnila
tím, že je v karanténě doma sama se dvěma dětmi, musí zajistit distanční výuku dcery a nevlastní
tiskárnu, přičemž zaslané prohlášení (formulář) nelze zpracovat elektronicky.
[11] Přípisem z 8. 12. 2020 Nejvyšší správní soud žádosti stěžovatelky vyhověl a stanovil
k doložení poměrů novou lhůtu dvou týdnu od doručení přípisu. Opětovně byla poučena
o důsledcích neúplného, rozporného či nepravdivého vyplnění formuláře. K tomu došlo
v pondělí 14. 12. 2020 a posledním dnem lhůty tak bylo pondělí 28. 12. 2020.
[12] Následující den, v úterý 29. 12. 2020, Nejvyšší správní soud obdržel opětovnou žádost
o prodloužení lhůty odůvodněnou karanténou kvůli příznakům onemocnění COVID-19 a s tím
spojené nemožnosti navštívit pobočku úřadu práce za účelem opatření veškerých potřebných
podkladů pro vyplnění formuláře, jakož i nemožnosti tisku.
[13] Přípisem z 11. 1. 2021 Nejvyšší správní soud opět žádosti stěžovatelky vyhověl a stanovil
k doložení poměrů novou lhůtu dvou týdnu od doručení přípisu. Znovu též stěžovatelku poučil
o důsledcích neúplného, rozporného či nepravdivého vyplnění formuláře. Vzhledem
ke stěžovatelkou tvrzeným důvodům, jež jí ztěžují či znemožňují vyplnění formuláře (nemožnost
tisku, nemožnost osobní návštěvy úřadu práce), jí Nejvyšší správní soud sdělil, že nemusí
vyplňovat přímo formulář, tisknout jej a zasílat zdejšímu soudu. Formulářem požadované
informace lze soudu zaslat též prostřednictvím e-mailové zprávy obsahující veškeré formulářem
požadované informace včetně jejich doložení (osvědčení) v příloze e-mailové zprávy. Přípis byl
stěžovatelce doručen tentýž den, v pondělí 11. 1. 2021 a posledním dnem lhůty tak bylo pondělí
25. 1. 2021.
[14] Stěžovatelka však ani na tuto poslední výzvu ve stanovené lhůtě (ani později,
do rozhodnutí soudu o jejím návrhu na ustanovení zástupce a žádosti o osvobození od soudních
poplatků) nereagovala a své poměry nedoložila. Nesplňuje tak předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), a nemůže jí proto být ani ustanoven zástupce (§35
odst. 10 s. ř. s.). Z tohoto důvodu tedy Nejvyšší správní soud žádost stěžovatelky o osvobození
od soudních poplatků a návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti
[15] Nejvyšší správní soud následně přistoupil k posouzení kasační stížnosti, aniž stěžovatelku
předtím vyzýval k jejímu doplnění o další kasační námitky. Podaná kasační stížnost totiž důvody
obsahovala (byť šlo o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.), a k uvedené výzvě
proto nebyl důvod.
[16] V podané kasační stížnosti, stejně jako i v další obdobné věci dříve projednávané
Nejvyšším správním soudem (srov. usnesení ze dne 14. 10. 2020, čj. 6 Ads 236/2020-29),
stěžovatelka nijak nezpochybňuje zákonnost rozhodnutí městského soudu. Nezpochybňuje,
že včas nezareagovala na výzvu městského soudu k doplnění podstatných náležitostí žaloby,
včetně (alespoň jediného) žalobního bodu. Pouze obecně popisuje svoji životní situaci a žádá
o možnost nového projednání věci.
[17] Důvody pro podání kasační stížnosti soudní řád správní taxativně vymezuje v ustanovení
§103 odst. 1. Kasační stížnost lze podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.], z důvodu vážných vad správního řízení, pro které mělo být rozhodnutí správního orgánu
soudem zrušeno [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], z důvodu zmatečnosti řízení před soudem [§103
odst. 1 písm. c)], z důvodu nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí nebo vážných procesních
vad v řízení před soudem [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], a konečně též z důvodu nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
[18] V případě stěžovatelky je navíc jediným důvodem kasační stížnosti, který připadá v úvahu,
kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy namítaná nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení. K tomuto závěru dospěla ustálená judikatura
Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 -98,
č. 625/2005 Sb. NSS nebo rozsudek ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 24/2004 - 49, č. 427/2005 Sb.
NSS.
[19] Stěžovatelka nezákonnost rozhodnutí městského soudu o odmítnutí žaloby nenamítá.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které
jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (stejně např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 3. 2004, č. j. 1 Azs 23/2004 - 55). Jelikož stěžovatelka opřela svou
kasační stížnost jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., Nejvyšší správní soud
její kasační stížnost vyhodnotil jako nepřípustnou (§104 odst. 4 s. ř. s.).
[20] Stěžovatelčina obecná vyjádření o složité životní situaci, která patrně má být důvodem,
proč včas nereagovala na výzvu městského soudu (z důvodu nouzového stavu vyhlášeného
ke zvládnutí šíření nemoci Covid-19) nelze chápat jako námitku vady řízení před městským
soudem (spočívající v neprominutí zmeškání lhůty k provedení úkonu podle §3 zákona
č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2
na osoby účastnící se soudního řízení …), jejímž důsledkem bylo nezákonné rozhodnutí soudu
o odmítnutí žaloby, a to pro naprostou obecnost této zmínky. Nadto Nejvyšší správní soud
ze spisu městského soudu ověřil, že stěžovatelka nikdy v průběhu řízení před městským soudem
o prominutí zmeškání lhůty nepožádala; výzva k odstranění nedostatků žaloby byla navíc vydána
až dlouho po ukončení nouzového stavu, s nímž byla možnost prominutí zmeškání lhůt
v uvedeném zákoně spojena.
IV. Posouzení kasační stížnosti
[21] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřípustnou, proto ji odmítl [§46 odst. 1
písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.).
[22] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. února 2021
Petr Mikeš
předseda senátu