ECLI:CZ:US:1993:3.US.19.93
sp. zn. III. ÚS 19/93
Usnesení
III. ÚS 19/93 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele Ing. P.K., zastoupeného advokátem JUDr. A.Š., takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky, se navrhovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 6 Cdo 93/92, ze dne 21.12.1992, kterým bylo odmítnuto dovolání navrhovatele ze dne 8.7.1992 proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 20 Co 192/92, ze dne 30.4.1992.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 15.6.1988, sp. zn. 10 C 3/88, byla zamítnuta žaloba navrhovatele, kterou se domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a určení délky pracovní doby. Usnesením téhož soudu, ze dne 15.8.1988, bylo zamítnuto rozšíření
III. ÚS 19/93
žalobního návrhu o úhradu náhrady mzdy a ušlého příspěvku na stravování.
Vůči oběma rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 navrhovatel podal odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze, ze dne 9.3.1989, sp.zn. 19 Co 642/88, bylo usnesení soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení (usnesení bylo navrhovateli doručeno 25.1.1990; jak se však správně konstatuje ve vyjádření Městského soudu v Praze ze dne 11.1.1990, tímto chybným postupem však navrhovatel nebyl ve svých právech zkrácen ani poškozen, protože Obvodní soud pro Prahu 8 v rozsahu zrušujícího usnesení Městského soudu v Praze nemohl jednat dříve, dokud mu nebyl vrácen spis s rozhodnutím o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 15.6.1988, k čemuž došlo 27.12.1989).
Městský soud v Praze rozsudkem, ze dne 8.12.1989, sp. zn. 19 Co 641/88 potvrdil rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru i ve výroku o určení pracovní doby. Městský soud v Praze dále zrušil výrok o nákladech řízení a v tomto rozsahu vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Navrhovatel dne 27.5.1991 podal Obvodnímu soudu pro Prahu 8 návrh na zastavení řízení ve věci, vedené pod sp.zn. 10 C 3/88. Uvedenému návrhu, interpretovanému Obvodním soudem pro Prahu 8 jako zpětvzetí žalobního návrhu, bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 24.7.1991 vyhověno a řízení bylo v části, týkající se úhrady náhrady mzdy a ušlého příspěvku na stravování, zastaveno.
Odvoláním proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 24.7.1991, se navrhovatel domáhal zrušení tohoto usnesení z důvodu, podle kterého zastavení řízení požadoval nikoli zpětvzetím svého žalobního návrhu, nýbrž vzhledem ke skutečnosti, že ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto Městským soudem v Praze (dne 8.12.1989) a soud I. stupně měl jednat již jen o nákladech řízení a nikoliv o dalších nárocích. Usnesením Městského soudu v Praze, ze dne 30.4.1992, č.j. 20 Co 192/92-163 se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 24.7.1991, potvrzuje.
Proti usnesení Městského soudu ze dne 30.4.1992 podal navrhovatel dne 8.7.1992 dovolání, a to podle ustanovení §237 písm. d), e) o.s.ř. Usnesením ze dne 21.12.1992, sp. zn. 6 Cdo 93/92 Nejvyšší soud České republiky dovolání navrhovatele odmítl.
III. ÚS 19/93
Svým návrhem Obvodnímu soudu pro Prahu 8, ze dne 27.5.1991, se navrhovatel domáhal zastavení řízení ve věci, vedené pod sp. zn. 10 C 3/88, svým odvoláním proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 24.7.1991 a následně dovoláním proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, ze dne 30.4.1992, se domáhal nikoliv změny výrokové části rozhodnutí, týkajících se zastavení řízení, nýbrž změny důvodů těchto rozhodnutí. Podle ustanovení §236 odst. 2 o.s.ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí však není přípustné.
Absence úředního razítka na vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.12.1992 není důvodem jeho neplatnosti, nýbrž podle §167 a §164 o.s.ř. důvodem žádosti o jeho opravu.
Vzhledem ke skutečnosti, že usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 21.12.1992, sp. zn. 6 Cdo 93/92, o odmítnutí dovolání je v souladu s ustanovením §236 odst. 2 o.s.ř., nutno ústavní stížnost navrhovatele považovat za zjevně neopodstatněnou, čímž je podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. dán důvod jejího odmítnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně 9.12.1993 JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj