ECLI:CZ:US:1994:1.US.120.94
sp. zn. I. ÚS 120/94
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 120/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele, ZD., zastoupeného advokátem JUDr. Z.V., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze, ze dne 2. 6. 1994, čj. 46 Cm 455/93-16, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým podáním ze dne 16. 8. 1994, namítal nesprávnost závěru Krajského obchodního soudu v Praze v usnesení z 2. 6. 1994, sp. zn. 46 Cm 455/93. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení o neplatnosti leasingové smlouvy, vyvolané navrhovatelem, vůči C., a.s. K zastavení řízení došlo z toho důvodu, že návrh neobsahoval všechny náležitosti ve smyslu ustanovení §§42 odst. 4 a 79 odst. 1 Občanského soudního řádu. Konkrétně nebylo uvedeno IČO žalovaného i žalobce, nebyli tedy řádně a přesně označeni účastníci řízení. Proti usnesení Krajského obchodního soudu nepodal navrhovatel odvolání.
Přípisem ze dne 29. 9. 1994 byl právní zástupce navrhovatele vyzván Ústavním soudem České republiky, k odstranění vad svého podání, konkrétně se jednalo o chybějící petit ústavní stížnosti. Současně byl navrhovatel poučen, že pokud ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude jeho návrh, podle §43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., odmítnut.
Výzva k odstranění vad podání byla zástupci navrhovatele doručena 3. 10. 1994.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě soudem stanovené, tj. do 3. 11. 1994, přičemž vzal na vědomí poučení Ústavního soudu o následcích neodstranění vad, dle §43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, byl jeho návrh odmítnut.
Zároveň poukazuje Ústavní soud i na další důvod, pro který bylo nutno návrh odmítnout, a to na nepřípustnost tohoto návrhu. Navrhovatel totiž nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Konkrétně nepodal odvolání proti usnesení Krajského obchodního soudu. Tento nedostatek se nyní snaží dohnat cestou ústavní stížnosti, což je ovšem, ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/93 Sb., nepřípustné. Proto i z tohoto důvodu ve smyslu shora citovaného ustanovení, ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 téhož zákona, bylo nutné návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 1994
prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR