infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-191-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.11.1994, sp. zn. II. ÚS 75/94 [ nález / BROŽOVÁ / výz-2 ], paralelní citace: N 48/2 SbNU 81 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1994:2.US.75.94

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K zásadám veřejnosti, ústnosti a bezpečnosti občanského soudního řízení

Právní věta Jestliže je třeba zkoumat dle ust. §6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, splnění takových podmínek, jako je stav tísně a nápadně nevýhodné podmínky, je pojmově vyloučeno, aby se mohlo jednat o jednoduchý případ, jak má na mysli ustanovení §250f o. s. ř. a aby soud mohl bez jednání rozhodnout o žalobě rozsudkem. Nedodržení podmínek §250f o. s. ř. zakládá nejen porušení čl. 90 Ústavy, který soudům ukládá stanoveným způsobem, tedy v souladu s o. s. ř., poskytovat ochranu právům, ale i ččl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který upravuje právo každého na veřejné projednání věci, bez zbytečných průtahů, v jeho přítomnosti a tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

ECLI:CZ:US:1994:2.US.75.94
sp. zn. II. ÚS 75/94 Nález Ústavní soud ČR rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 1994 sp. zn. 22 Ca 45/94 ve spojení s rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v K. ze dne 27. 12. 1993 čj. PÚ-916/R-27/93-Ha, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka Okresního pozemkového úřadu v K., takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 1994 čj. 22 Ca 45/94-10 se z r u š u j e . Odůvodnění: Rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v K. čj. PÚ-916/R-27/93-Ha ze dne 27. 12. 1993, vydaným v řízení dle §9 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo vysloveno, že se neobnovuje navrhovateli vlastnictví k pozemku p. č. 2635 o výměře 0,1055 ha, který je nyní sloučen do pozemku p. č. 2715/133 - ostatní plocha v k.ú. K.-město, obec K. Krajský soud v Ostravě, který uvedené rozhodnutí k návrhu navrhovatele přezkoumával, rozhodl dne 25. 1. 1994 čj. 22 Ca 45/94-10, aniž ve věci nařídil ústní jednání, rozsudkem tak, že napadené rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v K. potvrdil. Vycházel přitom ze zjištění, že navrhovatel a jeho bratr uzavřeli dne 13. 8. 1970 s Krajským investorským útvarem v Ostravě kupní smlouvu o odprodeji pozemku p. č. 2635 o výměře 0,1055 ha za cenu 10 550,-- Kčs s tím, že dohoda byla uzavřena v tísni, avšak nikoliv za nápadně nevýhodných podmínek, jak předpokládá ustanovení §6 odst. 1 písm. k) zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Že nešlo o nápadně nevýhodné podmínky krajský soud dovodil ze skutečnosti, že vyplacená kupní cena byla vypočtena jako nejvýše přípustná cena podle tehdejších předpisů. Dále nedostatek nápadně nevýhodných podmínek spatřoval v tom, že ze znaleckého posudku nevyplynulo, že by výnos z pozemku kryl potřeby navrhovatelovy rodiny a rodiny jeho bratra z 80 %. Konečně bylo konstatováno, že zbudování oplocení bylo vyvoláno výstavbou sídliště a nikoliv samotným prodejem pozemku a tak ani tato skutečnost nemohla navodit situaci nápadně nevýhodných podmínek. Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 1994 čj. 22 Ca 45/94-10, s tím, že dle jeho názoru jsou splněny obě podmínky §6 odst. 1 písm. k) zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy jak tíseň, tak nápadně nevýhodné podmínky. Pokud jde o zjišťování nápadně nevýhodných podmínek, namítal, že znalecký posudek mu byl dán k dispozici teprve před krajským soudem a navíc vycházel z údajů, poskytnutých okresní statistickou správou, které se v letech šedesátých, sedmdesátých i osmdesátých z politických důvodů přizpůsobovaly potřebám. Kromě toho uvedl, že znalecký posudek nepřihlížel k údajům, které uváděli svědci a kteří navíc nebyli ani dotázáni k tomu, do jaké míry kryl výtěžek z předmětného pozemku potřeby rodiny. Dále namítal, že při zjišťování nápadně nevýhodných podmínek nebyly posouzeny takové okolnosti, jako že v důsledku uzavření kupní smlouvy musel navrhovatel provést řadu zajišťovacích opatření zahrady a domu. K tomu znovu zdůraznil, že k výkupu pozemku byl donucen a že pozemek do dnešního dne zastavěný není. Závěrem vyslovil názor, že je oprávněnou osobou k uplatnění nároku na celý pozemek, neboť při jednání na pozemkovém úřadu jeho zástupkyně-manželka výslovně prohlásila, že v případě zpětvzetí nároku švagrovou uplatňují nárok i za zemřelého bratra. Z těchto důvodů pak dovodil, že napadeným rozhodnutím byl porušen čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny). V průběhu řízení doplnil uvedené údaje v tom smyslu, že jsou v dané věci splněny podmínky upravené v §6 písm. p) zák. č. 229/1991 Sb., neboť předmětná smlouva z 13. 8. 1970 je absolutně neplatná dle §39 a §37 OZ. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření uvedl, že neupírá navrhovateli právo vlastnit majetek, nýbrž pouze dospěl k závěru, že kupní smlouva nebyla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, jak pro kladné rozhodnutí předpokládá §9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tzn., že nároku navrhovatele nebylo vyhověno pro nesplnění zákonných podmínek, přičemž tuto skutečnost nelze pokládat za porušení práv a svobod. Dále ve svém vyjádření krajský soud uvedl, že ani nedostatečná skutková zjištění, ani nesprávné hodnocení provedených důkazů není důvodem pro ústavní stížnost. Závěrem krajský soud poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí i těch rozhodnutí, která mu předcházela a navrhl ústavní stížnost zamítnout. Okresní pozemkový úřad K. jako vedlejší účastník připustil, že kupní smlouva z 13. 8. 1970 byla uzavřena ve stavu tísně, avšak odmítl, že by navrhovatel prokázal nápadně nevýhodné podmínky, neboť pokud jde o tvrzené nucené oplocení pozemku, navrhovatel je neprokázal, když ze znaleckého posudku, který byl vyžádán před uzavřením zkoumané kupní smlouvy, vyplynulo, že pozemek byl oplocen již v roce 1960, navíc další oplocení by souviselo nikoliv s předmětnou smlouvou, ale s ochranou majetku před ostatními obyvateli sídliště. Ohledně samozásobení rodiny odkázal na znalecký posudek, který zapracoval i údaje svědků a který nepotvrdil tvrzení navrhovatele o 80 % krytí šestičlenné rodiny. Pokud jde o námitky, že pozemek dosud není zastavěn, vedlejší účastník namítl, že tato skutečnost je z hlediska zkoumání podmínek §6 odst. 1 písm. k) zák. č. 229/1991 Sb. bezpředmětná a navíc jde ve smyslu vyhl. č. 83/1976 Sb., ve znění vyhl. č. 376/1992 Sb., o zastavěný pozemek. Závěrem odmítl tvrzení navrhovatele, že by byl porušen čl. 11 odst. 1 Listiny, tj. vlastnictví, neboť v řízení bylo pouze zkoumáno, zda existují restituční podmínky či nikoliv. Město K. - Pozemkový fond jako vedlejší účastník zdůraznil, že mu nepřísluší vydávat jakékoliv rozhodnutí ve věci, a svého postavení vedlejšího účastníka řízení se vzdal. Ústavní soud při projednání včas podaného návrhu navrhovatele respektoval, že není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 Ústavy) a nemůže tudíž vykonávat přezkumné pravomoci, to vše však za předpokladu, že napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Vzhledem k tomu, že navrhovatel uplatnil námitky spočívající právě v porušení základních práv a svobod a to konkrétně čl. 11 Listiny, nezbylo Ústavnímu soudu, než se věcí skutkově i právně zabývat. Za tím účelem si vyžádal od Krajského soudu v Ostravě spis sp. zn. 22 Ca 214/93 a spis sp. zn. 22 Ca 45/94 a dále spis Okresního pozemkového úřadu v K. čj. PÚ 916/R-27/93-Ha. Z připojených spisů Ústavní soud zjistil, že krajský soud zrušujícím rozhodnutím ze dne 29. 6. 1993 čj. 22 Ca 214/93-17 uložil Okresnímu pozemkovému úřadu v K. v souvislosti s přezkoumáním nároku navrhovatele na vydání pozemků dle §6 odst. 1 písm. k) zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zabývat se otázkou, zda smlouva ze dne 13. 8. 1970 byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, za tímto účelem mu bylo uloženo provést výslech svědků o tom, jakou měrou byl pozemek využíván a zda výnos se podstatně podílel na výživě rodiny a zda tedy prodejem nemovitosti došlo k podstatnému ztížení sociálněhospodářské situace vlastníků. Okresní pozemkový úřad v K. pak sice svědky navrhovatelem navrhnuté vyslechl, ale nikoliv k tomu, do jaké míry se výnos podílel na výživě rodiny. V tomto směru naopak nařídil ve věci znalecký posudek, z něhož použil závěry, vycházející částečně ze statistik a z nichž vyplynulo, že by muselo připadat na jednoho obyvatele 0,34 ha orné půdy, aby byla 85% soběstačnost. Protože v dané věci šlo o celkovou rozlohu pozemku 0,1055 ha a více než jednu osobu, konstatoval, že není splněna podmínka nápadně nevýhodných podmínek a návrhu navrhovatele rozhodnutím ze dne 27. 11. 1993 čj. PÚ-916/R-27/93-Ha nevyhověl. V dalším řízení pak krajský soud bez jednání dne 25. 1. 1994 dle §250 f o.s.ř. toto rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu k odvolání navrhovatele potvrdil pod sp. zn. 22 Ca 45/94 s odůvodněním, že navrhovatel neprokázal nápadně nevýhodné podmínky jakožto zákonnou podmínku nároku (blíže viz odstavec druhý tohoto odůvodnění). Dle ustanovení §250 f o.s.ř. v jednoduchých případech, zejména je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a jde-li jen o posouzení právní otázky, může soud bez jednání rozhodnout o žalobě rozsudkem. Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení §250 f o.s.ř., je podmínkou neboli předpokladem jeho aplikace, aby šlo o jednoduchý případ, kterým je například situace, kdy byl správně zjištěný skutkový stav a kdy jde již jen o právní posouzení. Protože se v dané věci jedná o zkoumání naplnění skutkové podstaty tísně a nápadně nevýhodných podmínek, což jsou kategorie nejen teoreticky, ale i skutkově náročné, je pojmově vyloučeno, aby se jednalo o jednoduchý případ, navíc nelze vyjít ze správně zjištěného skutkového stavu věci za situace, kdy nebyl dodržen pokyn krajského soudu, obsažený v jeho rozhodnutí ze dne 29. 6. 1993 pod sp. zn. 22 Ca 214/93 o tom, že musí být vyslechnuti svědci k míře uspokojování potřeb rodiny z výnosů na pozemku dosažených a také proto, že znalec nebyl vyslechnut ke svému znaleckému posudku, účastníci neměli možnost klást mu otázky a konečně proto, že vůbec nebyl brán zřetel na imateriální aspekt nápadně nevýhodných podmínek, tj. na zjištění, zda pozemek byl nebo nebyl součástí životního stylu navrhovatele, což může být stěží podchyceno tabulkou či znaleckým posudkem. Půjde tedy mimo materiální aspekty o to, svědecky zjistit, zda navrhovatel takříkajíc žil tímto kouskem země či nikoliv. Za této situace dospěl Ústavní soud k závěru, že došlo k porušení §250 f o.s.ř., ale též §6, §127 odst. 1 o.s.ř. a §153 odst. 1 o.s.ř., které soudu ukládají spolehlivé zjištění skutkového stavu věci a stanoví jako pravidlo výslech znalce k obsahu posudku. Tato porušení pak ve svých důsledcích znamenají i porušení čl. 90 Ústavy, který soudům ukládá stanoveným způsobem, tedy v souladu s citovanými ustanoveními o.s.ř., poskytovat ochranu právům. Současně lze konstatovat, že nedodržením podmínek §250 f o.s.ř. došlo též k porušení l. 38 odst. 2 Listiny, který upravuje právo každého na veřejné projednání, bez zbytečných průtahů, v jeho přítomnosti a tak, aby se každý mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Pro úplnost Ústavní soud uvádí (vzhledem k názoru krajského soudu, uvedenému v jeho zrušujícím rozhodnutí ze dne 29. 6. 1993 čj. 22 Ca 214/93-19), že pokud zástupce oprávněného sdělil 27. 8. 1992, že v případě zpětvzetí návrhu druhou oprávněnou osobou uplatňuje nárok k podílu, ohledně něhož by došlo ke zpětvzetí, jde o právní úkon učiněný pod odkládací podmínkou, tzn. že pouze jeho právní následky nastanou, nastane-li skutečnost, (tj. zpětvzetí), s níž jsou právní následky spjaté (§36 odst. 2 OZ). Proto bude třeba při zkoumání otázky, zda byl nárok ohledně celého pozemku uplatněn včas, vycházet z data, kdy došlo k uplatnění nároku pod podmínkou, tj. 27. 8. 1992, byť by účinky tohoto uplatnění byly vázány až na zpětvzetí návrhu závětní dědičkou - druhou oprávněnou osobou, tj. odkládací podmínku. Zcela na závěr Ústavní soud uvádí, že nemůže zaujmout žádné stanovisko, pokud jde o to, zda jsou v dané věci splněny podmínky §6 písm. p) zák. č. 229/1991 Sb., neboť by zcela pominul soustavu obecných soudů, které se dosud v tomto smyslu nárokem navrhovatele nezabývaly. V návaznosti na shora uvedené má Ústavní soud za to, že ani Krajský soud v Ostravě, ani Okresní pozemkový úřad v K. nedostál svým povinnostem, vyplývajícím z čl. 90 Ústavy, čl. 38 odst. 2 Listiny, a proto nezbylo než nálezem napadené rozhodnutí dle ustanovení §82 odst. 1-3 zák. č. 182/1993 Sb. zrušit. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 2. 11. 1994

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1994:2.US.75.94
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 75/94
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 48/2 SbNU 81
Populární název K zásadám veřejnosti, ústnosti a bezpečnosti občanského soudního řízení
Datum rozhodnutí 2. 11. 1994
Datum vyhlášení  
Datum podání 20. 5. 1994
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Brožová Iva
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 90
  • 2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 38 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 229/1991 Sb., §6 odst.1 písm.k
  • 99/1963 Sb., §250f, §6, §127, §153
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík nápadně nevýhodné podmínky
tíseň
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-75-94
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 26785
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31