infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUs6plusVyrok, infUsKratkeRadky-166-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.11.1994, sp. zn. III. ÚS 65/94 [ nález / JURKA / výz-2 ], paralelní citace: N 54/2 SbNU 123 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1994:3.US.65.94

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K otázce zrušení podmínky trvalého pobytu k uplatnění restitučního nároku

Právní věta V daném případě se jedná o změnu právní úpravy v ustanoveních zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 267/1992 Sb., č. 133/1993 Sb. a č. 116/1994 Sb. a také ve znění nálezu Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS 3/94 publikovaného ve Sbírce zákonů ČR v částce 52 pod č. 164/1994. Tato změna právní úpravy postihuje podmínku trvalého pobytu, která byla jediným důvodem, pro který obecné soudy zamítly původní žalobu navrhovatele. V této souvislosti nelze obecným soudům vytknout porušení práv, která označuje navrhovatel, protože svá rozhodnutí přijímaly za jiné právní situace, totiž v době, kdy v plném rozsahu platil a byl účinný zákon č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších zákonů. S poukazem na podanou ústavní stížnost a doposud ve věci neskončené řízení nutno znovu upozornit na změnu práva, a takto i na Listinu základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky a podle které se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 ).

ECLI:CZ:US:1994:3.US.65.94
sp. zn. III. ÚS 65/94 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl dne 10. listopadu 1994 v ústním jednání v senátě ve věci ústavní stížnosti proti Vrchnímu soudu v Praze, Krajskému soudu v Praze a Okresnímu soudu v Benešově u Prahy, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 1994 sp. zn. 3 Cdo 76/93, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. prosince 1992 sp. zn. 10 Co 223/92 a rozsudek Okresního soudu v Benešově u Prahy ze dne 25. srpna 1992 sp. zn. 3 C 540/91 se z r u š u j í . Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností napadá navrhovatel ve výroku tohoto nálezu uvedená rozhodnutí obecných soudů s tím, že v projednávané věci bylo konkrétně porušeno jeho právo vymezené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v němž se zakotvuje právo vlastnit majetek. Poukazuje na to, že podle tohoto ustanovení vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu a dále se zaručuje dědění. Dovozuje, že k porušení výše uvedených práv došlo chybným výkladem pojmu "trvalý pobyt", kterým se v §3 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb. vymezuje, kdo je oprávněnou osobou podle tohoto zákona. Uvádí, že všechny zmíněné soudy zabývající se touto kauzou došly ke shodnému závěru, který je pregnantně vyjádřen ve shora citovaném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (tzv. právní věta uvedená v odůvodnění). Tento výklad však nepovažuje za správný a s odkazem na již zmíněný čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod navrhuje, aby Ústavní soud ČR svým nálezem napadená rozhodnutí zrušil. V těchto souvislostech potom nutno poukázat na zmíněná rozhodnutí všech tří uvedených obecných soudů, ze kterých plyne, že pod pojmem "trvalý pobyt" ve smyslu ust. §3 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů pozdějších (a z toho plynoucí fakt, že se jedná o osobu oprávněnou), se rozumí trvalý pobyt nikoliv ve smyslu evidenčním - přihlášení se k trvalému pobytu na příslušném úřadě, ale ve smyslu faktickém. Ze skutkových zjištění obecných soudů jednoznačně vyplynulo (také dle odůvodnění Vrchního soudu v Praze), že v době právně významné pro uplatnění restitučního nároku navrhovatele neměl tento v ČSFR trvalý pobyt. Přestože byl v ČSFR přihlášen k trvalému pobytu, (skutečný) trvalý pobyt měl ve Spolkové republice Německo, kde měl svůj byt, rodinu i zaměstnání. Navrhovatel tedy nesplňoval jeden z předpokladů pro úspěšné uplatnění nároku podle zák. č. 87/1991 Sb. Vrchní soud v Praze jako účastník tohoto řízení o ústavní stížnosti ve svém vyjádření ze dne 5.8.1994 uvedl, že považuje za sporné, zda napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze došlo k porušení práva navrhovatele vlastnit majetek. Uvedl, že navrhovatel není vlastníkem nemovitosti, jejíhož vydání se domáhal. Podle stávajícího právního stavu jsou jejími vlastníky vedlejší účastníci s tím, že navrhovatel nebyl zbaven vlastnictví rozhodnutím soudu ve věci vedené u Okresního soudu v Benešově u Prahy pod sp. zn. 3 C 540/91, ale rozhodnutím trestního soudu v minulých letech. Pokud jde o výklad pojmu "trvalý pobyt", odkázal Vrchní soud v Praze na odůvodnění stížnosti napadeného vlastního rozhodnutí. Dodal, že při vázanosti zákonem vychází soudce především z toho, co zákonodárce zákonem stanovil či vyjádřil, nikoliv z toho, jaké měl záměry, resp. co zamýšlel. Ústavní soud ČR se při svém rozhodování seznámil se skutkovým stavem projednávané věci i s právními aspekty jejího posouzení, vycházeje ze spisu Okresního soudu v Benešově u Prahy sp. zn. 3 C 540/91 i z výslechu samotného navrhovatele. Ten také uvedl, že ústavní stížnost byla podána v době, kdy ještě nebyl vydán nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/94 týkající se trvalého pobytu osob žádajících o vydání nemovitostí dle zákona č. 87/1991 Sb. S ohledem na tuto skutečnost s poukazem na účinnost citovaného nálezu Ústavního soudu ČR od 1. listopadu 1994 potom navrhl podané ústavní stížnosti vyhovět a předmětná rozhodnutí obecných soudů zrušit tak, aby se soudy opět mohly zabývat žalobou stěžovatele. Ústavní soud ČR takto zjistil, že předmětem sporu mezi navrhovatelem a vedlejšími účastníky v řízení před obecnými soudy byla žaloba na vydání rozsudku, že žalovaní manželé P. jsou uznáni povinnými uzavřít se žalobcem R. B. dohodu o vydání věci dle zákona č. 87/1991 Sb. (dále je rozveden celkový obsah zmíněné dohody). Okresní soud v Benešově u Prahy potom rozsudkem pod sp. zn. 3 C 540/91 žalobu zamítl zásadně s tím, že žalobce nemá trvalý pobyt na území republiky z hlediska ust. §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., nesplňuje tak podmínku osoby oprávněné, a protože jde o podmínku sine qua non pro úspěšné uplatnění nároku, nelze již z tohoto důvodu žalobě vyhovět, a v důsledku toho se soud již dalšími důvody a námitkami účastníků v tomto řízení nezabýval. Krajský soud v Praze potom jednal na základě včas podaného odvolání žalobce a rozsudkem sp. zn. 10 Co 223/92 ze dne 8.12.1992 zmíněný rozsudek Okresního soudu v Benešově u Prahy potvrdil a rozhodl zároveň o přípustnosti dovolání s tím, že jde o rozhodnutí zásadního právního významu ohledně pojmu trvalý pobyt ve smyslu ust. §3 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb. (§238 odst. 2 písm. a) o.s.ř.). V odůvodnění svého rozhodnutí potom v podstatě uvedl, že se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu. Ve věci konečně jednal Vrchní soud v Praze, který rozhodoval o dovolání žalobce proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze a rozhodnutím sp. zn. 3 Cdo 76/93 ze dne 28.2.1994 dovolání zamítl s odůvodněním, které je již uvedeno shora - tedy výkladem pojmu trvalý pobyt ve smyslu ust. §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Za dané situace nutno poukázat na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/94 ze dne 14. července 1994, který byl publikován ve Sbírce zákonu ČR v částce 52 pod č. 164, když Sbírka zákonů ČR byla rozeslána dne 11.8.1994. Zmíněný nález Ústavního soudu ČR ve své výrokové části zní takto: Dnem 1. listopadu 1994 se zrušují: 1. v ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, část věty za (druhou) čárkou ve slovech "a má trvalý pobyt na jejím území" a v ust. §3 odst. 4 téhož zákona, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících (před účinností zákona č. 116/1994 Sb. označeném jako odst. 2), část věty ve slovech "a mají trvalý pobyt na jejím území", 2. v ustanoveních §5 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, slova "ode dne účinnosti tohoto zákona". Z odůvodnění citovaného nálezu Ústavního soudu ČR je potom zřejmé, že dospěl k závěru, že zmíněná ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. jsou v rozporu s čl. 1 Ústavy, který prohlašuje Českou republiku za právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, s čl. 1 Listiny základních práv a svobod, zaručujícím rovnost v právech, s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zakazujícím diskriminaci v oblasti základních práv a svobod, s čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stanovícím zásadu, že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem, s čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který určuje, že zákon na omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky, s čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Evropské konvenci (Úmluvě) o ochraně lidských práv a svobod určujícím, že každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek a s čl. 10 Ústavy, podle něhož ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Zmíněné ustanovení zákona bylo dále shledáno v rozporu s čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který zmocňuje zákonodárce stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice a rovněž je v rozporu s čl. 14 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje svobodu pohybu a pobytu a další práva v něm uvedená. Takto se v daném případě jedná o změnu právní úpravy, a to v uvedených ustanoveních zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 267/1992 Sb. a zákona č. 133/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a také ve znění nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/94 publikovaného ve Sbírce zákonů ČR v částce 52 pod č. 164. Tato změna právní úpravy postihuje podmínku zmíněného trvalého pobytu, která také byla jediným důvodem, pro který obecné soudy zamítly původní žalobu navrhovatele. V této souvislosti nelze obecným soudům vytknout porušení práv, která označuje navrhovatel, protože svá rozhodnutí přijímaly za jiné právní situace, totiž v době, kdy v plném rozsahu platil a byl účinný zákon č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších zákonů. S ohledem na uvedené se ani Ústavní soud ČR nezabýval pojmem trvalý pobyt z hlediska samotné projednávané věci i skutečností shora popsaných. S poukazem na takto: podanou ústavní stížnost, a tedy doposud ve věci neskončené řízení, nutno znovu upozornit na změnu práva, a takto i na Listinu základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky a podle které se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Tato ústavní zásada takto prohlašuje právo na soudní (a jinou právní) ochranu a zaručuje každému zákonné a ústavnímu pořádku odpovídající posouzení jeho (a to i tvrzeného) práva, a to za plného respektování podmínek plynoucích z čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, dle něhož je soudce při rozhodování vázán zákonem. To platí samozřejmě i v případě změny práva, a tedy i příslušného zákona, jak je tomu v dané věci. Rozhodnutí všech obecných soudů má svůj základ již v rozsudku soudu I. stupně a za dané situace tak Ústavnímu soudu ČR nezbylo, než aby svým nálezem zrušil všechna rozhodnutí obecných soudů jak uvedeno ve výroku uvedeného nálezu. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze odvolat. V Brně dne 10. listopadu 1994

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1994:3.US.65.94
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 65/94
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 54/2 SbNU 123
Populární název K otázce zrušení podmínky trvalého pobytu k uplatnění restitučního nároku
Datum rozhodnutí 10. 11. 1994
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 5. 1994
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Jurka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 95 odst.1
  • 2/1993 Sb., čl. 3, čl. 11 odst.1, čl. 14 odst.1, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 87/1991 Sb., §3 odst.1, §5
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
základní práva a svobody/svoboda pohybu a pobytu
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip rovnosti
Věcný rejstřík pobyt
osoba/oprávněná
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-65-94
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 26925
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31