ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.30.94
sp. zn. Pl. ÚS 30/94
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu přednosty O.Ú., J.H. na zrušení obecně závazné vyhlášky č. 9/94 "O zákazu propagace fašismu a komunismu" ze dne 19. 9. 1994, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 21. 11. 1994, které bylo Ústavnímu soudu doručeno 28. 11. 1994, navrhl přednosta O.Ú. zrušení obecně závazné vyhlášky č. 9/94, kterou vydalo město K., dne 19. 9. 1994 a která nese název "O zákazu propagace fašismu a komunismu."
Text vyhlášky je následující.
článek 1
Na území ve správě města K., není povoleno fyzickým ani právnickým osobám provádět agitaci, propagaci a manifestace, propagující nacionální šovinismus až fašismus, stejně tak i propagaci komunismu.
článek 2
S a n k c e
V případě porušení této vyhlášky bude postupováno dle zákona 2OO/90 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zák. 124/93 o přestupcích §46 - ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v samosprávě). Za tento přestupek lze udělit pokutu do výše Kč 5.000,-.
článek 3
Tato obecně závazná vyhláška nabývá účinnosti patnáctý den po jejím vyhlášení. Dnem vyhlášení vyhlášky je den jejího vyvěšení.
Dále následují podpisy starosty města, jeho zástupce a úřední razítko.Vyhláška byla předepsaným způsobem vyvěšena dne 26. 9. 1994 a nabyla účinnosti 12. 10. 1994.
Jak vyplývá z návrhu, pozastavil přednosta O.Ú. účinnost této vyhlášky podle §62 odst. 1 zák. č. 367/1990 Sb., o obcích, a to dne 24. 10. 1994. Současně požádal městské zastupitelstvo, aby v termínu do 14. 11. 1994 přijalo opatření k nápravě nezákonnosti. Zároveň ve svém rozhodnutí uvedl, v čem spatřuje nezákonnost vyhlášky.
Městské zastupitelstvo rozhodnutí přednosty projednalo dne 31. 10. 1994, avšak nepřijalo rozhodnutí k nápravě. Z tohoto důvodu se přednosta obrátil na Ústavní soud podle ustanovení §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a dle §62 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích.
Podle §42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je úkolem soudce zpravodaje zjistit, zda návrh má zákonem stanovené náležitosti. Jedním z důvodů pro odmítnutí návrhu je jeho podání někým zjevně neoprávněným (§43 odst. 1, písm. d) zákona o Ústavním soudu). Podle judikatury Ústavního soudu (Pl. ÚS 38/93) je navrhovatel zjevně neoprávněnou osobou v případě, kdy při posouzení jeho aktivní legitimace nevzniká žádná pochybnost. Z tohoto právního názoru soud vycházel i při posouzení návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky v tomto případě. Podle §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je přednosta okresního úřadu legitimován k podání návrhu pouze v případě, kdy se jedná o obecně závaznou vyhlášku vydanou "v samostatné působnosti obce". Navrhovatel tedy musí z úřední povinnosti posoudit, zda skutečně o takovou působnost v konkrétním případě šlo. Toto posouzení je nezbytným předpokladem pro určení dalšího postupu, tedy, zda bude taková vyhláška pozastavena pro nezákonnost podle §62 odst. 1 zákona o obcích, či zda bude zrušena jako nesprávné opatření v oblasti přenesené působnosti (§62 odst. 3 zákona o obcích).
Do samostatné působnosti obce patří podle §14 odst. 1 písm. i) zákona o obcích vydávání vyhlášek ve věcech, které jsou v její samostatné působnosti. Obec tedy může takovou vyhláškou řešit jen ty úkoly veřejné správy, které jsou zákonem, zejména zákonem o obcích, jako samostatná působnost označeny. Další podmínkou je pak to, aby tak obec učinila způsobem, který neodporuje ústavním zákonům, mezinárodním smlouvám podle čl. 10 Ústavy, zákonům ani právním předpisům vydaným ústředními orgány státní správy k jejich provedení. Obec však v žádném případě nemůže upravit obecně závaznou vyhláškou něco, co je vyhrazeno úpravě zákonem. Nemůže tedy upravit takové otázky, na které se vztahuje ústavně zakotvená výhrada zákona, ať formální či materiální. Pokud by snad zákon něco takového umožňoval, byl by sám v rozporu s ústavními předpisy.
Ústavní soud dospěl k závěru, že návrhem napadená obecně závazná vyhláška upravuje právě ty společenské vztahy, které může upravit toliko zákon. Vyplývá to především z ustanovení čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem, jakož i z článku 4 odst. 3 citované Listiny, který hovoří pouze o zákonných mezích základních práv a svobod. Městské zastupitelstvo stanovuje v předmětné vyhlášce meze práv a svobod stanovených Listinou, jakou jsou zejména svoboda projevu a právo na informace (čl. 17 odst. 1), právo pokojně se shromažďovat (čl. 19 odst. 1), právo se sdružovat (čl. 20 odst. 1) a v případě občanů ČR též právo zakládat politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich. (čl. 20 odst. 2). Stanovením sankce v čl. 2 vyhlášky, pak obec nadbytečně a nezákonně supluje ustanovení přestupkového zákona.
Podle čl. 104 odst. 1 Ústavy ČR může být působnost obecního zastupitelstva stanovena jen zákonem. To znamená, že zastupitelstvo si samo nemůže tuto působnost rozšiřovat formou obecně závazných vyhlášek. Obecně závazná vyhláška je jedním z prostředků realizace samostatné působnosti obce, nikoliv však prostředkem jejího vymezení. Předmětná vyhláška proto nepochybně nebyla ani nemohla být vydána v samostatné působnosti obce, když upravuje záležitosti, které mohou být upraveny pouze zákonem. V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že čl. 17 odst. 4 Listiny dokonce vylučuje, aby svoboda projevu a právo na informace bylo z důvodů veřejného pořádku omezeno i samotným zákonodárcem. Jakkoliv lze plně souhlasit se závěry přednosty O.Ú., že předmětná vyhláška nespadá do samostatné působnosti obce, je nezbytné konstatovat, že z tohoto zjištění vyplývá závěr, že vyhláška byla vydána v oblasti, která je výslovně vyhrazena právní úpravě, ke které může dojít jen formou zákona, nebo, v případě ochrany veřejného pořádku v oblasti svobody projevu, dokonce pouze cestou změny ústavního zákona. Z těchto důvodů je nade vší pochybnost zjevné, že přednosta O.Ú., je osobou zjevně neoprávněnou k podání návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky vydané zcela nesporně mimo oblast samostatné působnosti obce. Proto Ústavní soud rozhodl jak výše uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. prosince 1994
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj