ECLI:CZ:US:1995:1.US.182.95
sp. zn. I. ÚS 182/95
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne v právní věci stěžovatele K., a. s., zastoupeného JUDr. I. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 1995, čj. 14 Co 292/94 - 31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se návrhem ze dne 13. 7. 1995, podaným u Ústavního soudu dne 25. 7. 1995, domáhal vydání nálezu, kterým by jeho ústavní stížnosti bylo zcela vyhověno a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 1995, čj. 14 Co 292/94 - 31, byl zrušen.
Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb.
Podle ustanovení 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní soud považuje tuto šedesátidenní lhůtu za lhůtu procesní ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Současně však pro běh lhůty je určující znění citovaného ustanovení 72, z něhož plyne, že prvním dnem šedesátidenní lhůty je již den právní moci napadeného rozhodnutí. Protože z připojeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 1995, čj. 14 Co 292/94 - 31, Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci dnem 25. 5. 1995, připadl poslední den šedesátidenní lhůty na den 23. 7. 1995, což byla neděle, a tím až na 24. 7. 1995, zatímco stěžovatel svou ústavní stížnost podal u Ústavního soudu teprve následující den, tj. 25. 7. 1995. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než návrh stěžovatele podle ustanovení 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Pro úplnost se uvádí, že pro řízení před Ústavním soudem pro počátek šedesátidenní zákonné procesní lhůty pro podání ústavní stížnosti z textu 72 citovaného zákona plyne pro její počítání jiný režim, než jak je tomu v řízení podle občanského soudního řádu, dle něhož se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty ( 57 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 1995