infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-123-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.09.1995, sp. zn. II. ÚS 53/95 [ nález / BROŽOVÁ / výz-2 ], paralelní citace: N 53/4 SbNU 59 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:2.US.53.95

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Pojem "nápadně nevýhodných podmínek" podle zákona o mimosoudních rehabilitacích

Právní věta Při zkoumání naplnění znaku nápadně nevýhodných podmínek podle §6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, je třeba vždy pečlivě hodnotit, jde-li o nevýhodnost takové intenzity, že ji lze kvalifikovat jako nápadnou.

ECLI:CZ:US:1995:2.US.53.95
sp. zn. II. ÚS 53/95 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 1994, čj. 8 Co 1113/94-92 takto: Ústavní stížnost se z a m í t á. Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 1994, čj. 32 C 326/91-81, ve znění rozsudku ze dne 29. 8. 1994, čj. 32 C 326/91-86, jimiž byl zamítnut návrh na uložení povinnosti vedlejšímu účastníku uzavřít dohodu o vydání věcí, opírající se o tvrzení, že stěžovatelka uzavřela kupní smlouvu ze dne 17. října 1960 s vedlejším účastníkem v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, vytýká stěžovatelka Krajskému soudu v Ostravě nesprávný výklad podmínek jejího restitučního nároku podle zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, totiž podmínek tísně a nápadně nevýhodných podmínek. Navíc zdůraznila, že postup N. h. i orgánů státní moci a správy při uzavírání kupní smlouvy ze dne 17. října 1960 odporoval zásadám demokratické společnosti, respektující práva občanů, vyjádřená Chartou OSN a Všeobecnou deklarací lidských práv, tak jak má na mysli ustanovení §1 cit. zák. Dále ve svém návrhu uvedla, že uzavřená kupní smlouva byla ovlivněna politickými motivy - zatlačovat příslušníky tzv. maloburžoazie (ke kteréžto vrstvě ona a její rodina náležela) a omezovat tak její moc zabavováním jejího majetku. Dále poukázala na okolnost, že k uzavření kupní smlouvy došlo v době, kdy byla manželka jejího bratra těhotná, a skutečnost, že v důsledku nuceného uzavření kupní smlouvy se nápadně zhoršily životní podmínky celé rodiny. Konečně zdůraznila, že nebýt nátlaku a tím i vyvolané tísně, která byla odůvodněna obavou z vyvlastnění nemovitosti bez finanční náhrady a dále obavou z dalších represí, k uzavření kupní smlouvy by nedošlo. Napadeným rozhodnutím byla tedy porušena základní lidská práva a svobody, obsažená v Listině základních práv a svobod (dále jen Listina) a to konkrétně v čl. 11 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny. K porušení čl. 10 odst. 2 Listiny uvedla, že skutečnost, aby rodina žila v rodinném domě společně, byla pro ni i pro ostatní členy rodiny velmi důležitá. Ohledně podmínky, týkající se tísně, zdůraznila, že ustanovení §6 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb. nevyžaduje, aby tíseň působila přímo na prodávajícího. V závěru své ústavní stížnosti konstatovala porušení i čl. 1 věty druhé Listiny a navrhla zrušení citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k návrhu - ústavní stížnosti stěžovatelky zdůraznil, že věc je právně jednoduchá, rozhodnutí záviselo vysloveně na zjištění skutkového stavu, přitom k hodnocení důkazů již krajský soud nemá, co by dodal a považuje jeho odůvodnění za vyčerpávající. N. h., a. s., v O,, jako vedlejší účastník řízení, uvedla, že právo vlastnit dle čl. 11 Listiny nemohlo být porušeno, jestliže nebyly splněny podmínky na vydání dle zák. č. 87/1991 Sb., totiž podmínka tísně chápaná jako stav, který doléhá na osobu uzavírající smlouvu, neboť stěžovatelka potvrdila, že s pracovníky národního výboru o kupní smlouvě nejednala, jednání se zúčastnil pouze její otec a stejně tak i podmínka nápadně nevýhodných podmínek, neboť nebylo prokázáno porušení ekvivalentnosti vzájemných plnění, když cena byla stanovena v souladu s cenovými předpisy a stěžovatelce byly poskytnuty tři nové byty I. kategorie, které byly vyměněny za ty byty, jež si sama vyhlédla v blízkosti vykoupeného domu a byly to byty taktéž I. kategorie, navíc v jednom domě se nacházející. Dále vedlejší účastník zdůraznil, že jestliže nebyly splněny podmínky zák. č. 87/1991 Sb., důsledně vzato nemohlo být napadenými rozhodnutími zasaženo ani do soukromého a rodinného života. Ústavní soud, jak již vyslovil ve svých dřívějších nálezech, není soudem nadřízeným soudům obecným a za předpokladu, že tyto při své činnosti postupují v souladu s principy upravenými v hlavě páté Listiny, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. V dané věci z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 32 C 326/91, nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že by v případě stěžovatelky byly porušeny ústavní principy, zakotvené v hlavě páté Listiny. Podstata ústavní stížnosti i argumenty v ní uvedené v zásadě opakují námitky, uváděné stěžovatelkou v jejím odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně, s nimiž se Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí vypořádal. Ke stěžovatelkou namítanému porušení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny dojít nemohlo už proto, že by musel být v projednávané věci nepochybně prokázán jak stav tísně, tak nápadně nevýhodných podmínek, jak předpokládá §6 odst. 1 písm. g) zák. č. 87/1991 Sb. Přitom pokud jde o nápadně nevýhodné podmínky, muselo by se ukázat nepochybným, že zde byl porušen ekvivalent smluvených vzájemných plnění, popřípadě, že poskytnuté plnění stěžovatelce ji ve svých důsledcích v porovnání s předsmluvním vztahem významně a zjevně znevýhodňovalo (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze z 5. 3. 1993, 3 Cdo 47/92, uveřejněný pod č. 36/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Okolnosti, že kupní smlouva byla ovlivněna politickými motivy (tj. omezovat a zatlačovat příslušníky maloburžoazie zbavováním ji jejího majetku), obavou z vyvlastnění nemovitosti bez finanční náhrady a z dalších represí nijak neumožňuje usoudit na neadekvátnost poskytnutých plnění ze smlouvy a tím i na existenci nápadně nevýhodných podmínek. Oba soudy se právě otázkou ekvivalence smluvených vzájemných plnění zabývaly a dospěly k závěru, že sice bydlení všech tří rodin v poměrně prostorném vilovém domě s příslušenstvím, zahradou, garážemi muselo být výhodnější než bydlení v náhradních bytech, nacházejících se v jednom vchodu domu o osmi bytových jednotkách, přitom však ve stejné lokalitě, nicméně, že nelze tuto nevýhodnost kvalifikovat jako nevýhodnost takové intenzity, že by se stala nápadnou, zejména byly-li náhradní byty vyhlédnuty rodinou stěžovatelky (manželem). Současně byl vzat zřetel i na výši 104.871,- Kčs kupní ceny. Právě posledně uvedené skutečnosti týkající se ekvivalence vzájemných plnění a také nikým nezpochybněný fakt, že předmětná nemovitost byla v roce 1960 určena jako objekt mateřské školy na základě shody okolností a nikoliv záměrně, vylučuje, že by mohlo jít o situaci spadající pod §2 odst. 1 písm. c) ve spojení s §6 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., tj. o politickou persekuci nebo postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody. S ohledem na shora uvedené má Ústavní soud za to, že obecné soudy postupovaly zcela v souladu s ustanoveními §120, §132 o.s.ř., upravujícími průběh dokazování i hodnocení důkazů v jeho rámci provedených a respektovaly tím zásady, uvedené v hlavě páté Listiny a z toho důvodu, jak již bylo konstatováno, nedošlo k porušení jejich práva, upraveného v čl. 11 odst. 1 Listiny a ani čl. 10 Listiny, neboť rodina i nadále žila pohromadě, i když nikoliv již v rodinném, nýbrž činžovním domě. Pokud tedy nebylo shledáno porušení základních práv, upravených v čl. 11 a čl. 10 Listiny, nepřichází pojmově v úvahu porušení ani čl. 1 věty druhé Listiny. Vycházeje z těchto úvah, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za neopodstatněnou a proto ji podle ustanovení §82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zamítl. Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 27. 9. 1995

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1995:2.US.53.95
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 53/95
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 53/4 SbNU 59
Populární název Pojem "nápadně nevýhodných podmínek" podle zákona o mimosoudních rehabilitacích
Datum rozhodnutí 27. 9. 1995
Datum vyhlášení  
Datum podání 13. 3. 1995
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Brožová Iva
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 11
Ostatní dotčené předpisy
  • 87/1991 Sb., §6 odst.1 písm.g, §1
  • 99/1963 Sb., §120, §132
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík tíseň
nápadně nevýhodné podmínky
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-53-95
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 27541
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31