infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-114-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.09.1995, sp. zn. II. ÚS 59/95 [ nález / BROŽOVÁ / výz-2 ], paralelní citace: N 54/4 SbNU 63 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:2.US.59.95

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Pojem "tíseň" podle restitučních předpisů

Právní věta Při posuzování naplnění znaku tísně ve smyslu restitučních předpisů je třeba mít na paměti, že ve skutečně právním státě se nikdo majetku dobrovolně nezbavuje a proto bude vědomí nedostatku zákonné ochrany soukromého vlastnictví oním objektivně působícím a existujícím stavem, tedy tísní a tato pak i pohnutkou pro projev vůle jednající osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu, vyjma ty případy, kdy vlastnictví z hlediska jednotlivce ztratilo smysl.

ECLI:CZ:US:1995:2.US.59.95
sp. zn. II. ÚS 59/95 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti F. P. a M. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 1994, čj. 19 Co 432/94-65, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 1994, čj. 19 Co 432/94-65, se z r u š u j e. Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. 3. 1994, čj. 4 C 161/92-46, jímž byl zamítnut návrh na uložení povinnosti Bytovému podniku města P., s. p., se sídlem v P., vydat činžovní dům č. p. 2319 se stavební parcelou a zahradou, opírající se o tvrzení, že stěžovatelky uzavřely darovací smlouvu 5. července 1965 v tísni, vytýkají stěžovatelky Krajskému soudu v Brně nesprávný výklad podmínky restitučního nároku podle ustanovení §6 odst. 1 písm. d) zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, tj. tísně a v důsledku toho i porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Konkrétně uvedly, že tíseň byla dána objektivně existujícím stavem v době uzavření smlouvy a spočívala zejména v ekonomickém postavení stěžovatelek, když první stěžovatelka pobírala vdovský důchod, druhá stěžovatelka měsíční mzdu 1 500,- Kčs, byla rozvedená, vyživovala dceru a pečovala o první stěžovatelku. Navíc tíseň spočívala v celém režimu hospodaření, ke kterému byly obě stěžovatelky donuceny a který jim nedovoloval nemovitostí disponovat a tak získat prostředky k její řádné údržbě. Za pohnutku k darování pak obě stěžovatelky označily snahu zamezit dalšímu chátrání nemovitosti, s tím, že o chátrání nemovitosti svědčí i stanovená hodnota ke dni darování ve výši 28 627,- Kčs. Krajský soud v Brně ve svém vyjádření zdůraznil, že úkolem Ústavního soudu není přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů obecně, ale pouze v souvislosti s posouzením, zda soudy ve své činnosti postupovaly ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Pokud stěžovatelky poukazovaly na porušení práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny, krajský soud zdůraznil, že toto není v ústavní stížnosti blíže odůvodněno, přitom citovaným ustanovením Listiny je chráněno vlastnické právo jako takové, tedy již konstituované a nikoliv pouze tvrzený nárok na ně. Závěrem navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. Bytový podnik města P., s. p., se dle ustanovení §28 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. svého postavení vedlejšího účastníka řízení vzdal. Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem nadřízeným obecným soudům a že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost napadených rozhodnutí, případně nahrazovat hodnocení důkazů svým hodnocením. Na druhé straně však nepochybně Ústavnímu soudu přísluší posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé, resp. zda v něm byla naplněna ustanovení hlavy páté Listiny se zřetelem k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva), zejm. čl. 6 odst. 1. V tomto směru Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 4C 161/92 Okresního soudu v Prostějově, že oba soudy se restitučním nárokem stěžovatelek, opřeným o ustanovení §6 odst. 1 písm. d) zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, skutkově i právně zabývaly, přičemž oba soudy v rámci provedeného dokazování dospěly k závěru, že k převodu nemovitostí (činžovní dům se zahradou) stěžovatelek darovací smlouvou došlo nikoliv za splnění podmínky tísně. Přihlédly přitom k osobním a majetkovým poměrům stěžovatelek, majícím za následek nemožnost obhospodařovat nemovitost, současně však vzaly za prokázáno, že šlo u stěžovatelek o svobodný projev vůle, když nebyla prokázána danost jakéhokoliv nátlaku ze strany odpůrce či státních orgánů za účelem jejich donucení k uzavření předmětné darovací smlouvy. V projednávané věci bylo tedy předpokladem úspěšnosti návrhu stěžovatelek prokázání splnění znaku tísně, kterým je třeba ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 písm. d) zák. č. 87/1991 Sb. rozumět hospodářský nebo sociální stav, někdy i psychický stav, který doléhá na jednajícího takovým způsobem a takovou závažností, že učiní právní úkon, který by byl jinak neučinil a nebo u dvoustranných (vícestranných) jednání úkon neuzavřel. Tíseň musí mít základ v objektivně existujícím a působícím stavu; musí tedy být pro ni dán objektivní důvod a současně se musí stát i pohnutkou pro projev vůle jednající dotčené osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 1993, 3 Cdo 47/92; stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR z 15. 7. 1993, Cpjn 50/93). Dále však půjde o to, zda pouhé vědomí nedostatku zákonné ochrany soukromého vlastnictví v době nesvobody (25. 2. 1948 - 1. 1. 1990) zakládalo tíseň pro účely restitučních předpisů či nikoliv. Protože ve skutečně právním státě se nikdo majetku dobrovolně nezbavuje, bude vědomí nedostatku zákonné ochrany soukromého vlastnictví oním objektivně působícím a existujícím stavem, tedy tísní a tato pak i pohnutkou pro projev vůle jednající osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu, vyjma ty případy, kdy vlastnictví z hlediska jednotlivce ztrácelo smysl. V daném případě nešlo o uvedenou situaci právě proto, že stěžovatelky byly sociálně slabé, neboť prvá stěžovatelka byla důchodkyně a měsíční mzda druhé činila 1 500,- Kčs, přitom jedna byla vdova, druhá byla rozvedená, navíc s vyživovací povinností k dítěti, což je přesně situace, za níž by v právním státě právě vlastnictví činžovního domu nepochybně posilovalo jejich postavení a ne naopak. Jinými slovy, Ústavní soud se nemůže ztotožnit se závěry obecných soudů o tom, že šlo o svobodný projev vůle a nikoliv tíseň, jestliže vedl k dalšímu zhoršení sociálního postavení stěžovatelek, neboť kromě toho, že neměly valných příjmů, přišly darováním i o majetek. Nedostatek zákonné ochrany soukromého vlastnictví se tedy v projednávané věci konkrétně projevil nejen ve stavu nemovitosti, ale též ve skutečnosti, že ačkoliv stěžovatelky byly sociálně slabé, přesto přistoupily na darování. S ohledem na shora uvedené má Ústavní soud za to, že napadené rozhodnutí je rozhodnutí, které ve svém celku neodpovídá naplnění Úmluvou upraveného práva na spravedlivý proces, čímž došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy a dále čl. 90 Ústavy ve spojení s §1 o.s.ř. a Ústavnímu soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že nejde o kategorii tísně v přísně civilistickém smyslu slova, ale se zřetelem na smysl a účel restitučního zákona. Což je také důvod, proč si zákonodárce v souvislosti s nápravou křivd v době nesvobody nevystačil s obecnou úpravou obsaženou v OZ a přistoupil k vydání zvláštních restitučních předpisů. Zcela na závěr se uvádí, že dle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 27. 9. 1995

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1995:2.US.59.95
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 59/95
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 54/4 SbNU 63
Populární název Pojem "tíseň" podle restitučních předpisů
Datum rozhodnutí 27. 9. 1995
Datum vyhlášení  
Datum podání 20. 3. 1995
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Brožová Iva
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 90
  • 2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 87/1991 Sb., §6 odst.1 písm.d
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík tíseň
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-59-95
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 27547
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31