ECLI:CZ:US:1995:3.US.203.95
sp. zn. III. ÚS 203/95
Usnesení
III. ÚS 203/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu stěžovatelů K.R., I.S., Z.R., S.C., všech zastoupených advokátkou JUDr. L.G., o návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 1995, sp. zn. 18 Co 267/94, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 3. 1994, sp. zn. 58 D 217/94, soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem mimo ústní jednání dne 6. 12. 1995, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem (doručeným Ústavnímu soudu ČR dne 4. 8. 1995) a označeným jako ústavní stížnost, domáhali se navrhovatelé zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 1995 (sp., zn. 18 Co 267/94), ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 3. 1994 (sp. zn. 58 D 217/94); svůj návrh odůvodnili tak, že v řízení před obecnými soudy se domáhali dodatečného projednání dědictví po A.P., zemřelé
l
III. ÚS 203/95
11. 2. 1946; usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 3. 1994 (sp. zn. 58 D 217/94) potvrzeným usnesením Krajského soudu tamtéž ze dne 23. 3. 1995 (sp. zn. 18 Co 267/94) bylo však příslušné řízení zastaveno, neboť oba obecné soudy shodně dospěly k závěru, že o věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto a že novému projednání brání ust. §159 odst. 3, §167 odst. 2 o.s.ř.
Toto pravomocné rozhodnutí obecného soudu pokládají stěžovatelé za rozporné jak se zákonem, tak i s ústavním pořádkem republiky a tvrdí, že jimi, zejména dříve označeným rozhodnutím odvolacího soudu, bylo porušeno jejich základní právo spočívající v ochraně vlastnictví tak, jak tato ústavní ochrana vyplývá z čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Návrh stěžovatelů nesplňuje zákonné podmínky pro jeho věcné projednání.
Ústavní stížnost (§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.) lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného základního práva stěžovateli poskytuje (§72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), a není-li takového prostředku, ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 58 D 217/94 (§42 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.), který si Ústavní soud vyžádal, je patrno, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 1995 (sp. zn. 18 Co 267/94), nabylo právní moci dne 25. 5. 1995; tímto dnem také počala běžet 60ti denní lhůta ve smyslu ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Řízení před Ústavním soudem je zahájeno návrhem (§27 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), a to dnem doručení takového návrhu Ústavnímu soudu ČR (§27 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
III. ÚS 203/95
Návrh stěžovatelů, označený jako ústavní stížnost, byl doručen Ústavnímu soudu dne 4. 8. 1995, tedy v sedmdesátý druhý den poté, co příslušné rozhodnutí obecného soudu nabylo právní moci a tedy již po lhůtě zákonem stanovené k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.); o takto opožděném návrhu nebylo lze rozhodnout jinak, než odmítavým výrokem (§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 6. 12. 1995
JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu