infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-258-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13.10.1995, sp. zn. III. ÚS 39/95 [ nález / JURKA / výz-2 ], paralelní citace: N 60/4 SbNU 101 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:3.US.39.95

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Vrácení skonfiskovaného zemědělského majetku

Právní věta Podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/945 Sb. přecházel majetek na čs. stát dnem jejich účinnosti. Konfiskační správní rozhodnutí pak měla pouze deklaratorní a prováděcí charakter. V obou dekretech se hovoří o konfiskaci majetku osob národnosti německé a maďarské. Z dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. plyne, že Češi etc., kteří se pod nátlakem přihlásili za Němce, a kterým bylo vydáno osvědčení o národní spolehlivosti, se za Němce nepovažují, a tedy jejich majetek nemohl podléhat konfiskaci podle uvedených dekretů. Jestliže konfiskační právní rozhodnutí (která mohla jen deklarovat přechod majetku, ke kterému ex lege došlo účinností zmíněných dekretů prezidenta republiky) byla vydána několik let po vydání osvědčení o národní spolehlivosti a navíc s odůvodněním, že se jedná o Němce, byla vydána zjevně v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy. Úmysl zákonodárce vyjádřený v §1 zákona č. 243/1992 Sb. se vztahuje na zmírnění některých dalších majetkových křivd vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů nebo na základě jiných důvodů na území ČR. Zákon č. 243/1992 Sb. se vztahuje na občany ČR, kteří pozbyli státní občanství v poválečném období účinnosti dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. a jednak jej nabyli zpět podle zákonů č. 245/1948 Sb., č. 194/1949 Sb. nebo č. 34/1954 Sb. a jednak jej nabyli zpět již na základě ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., tedy vydáním osvědčení o národní spolehlivosti podle §1 odst. 4, event. podle §2 důkazem věrnosti ČSR. Jiný výklad by byl diskriminační vůči těm občanům u kterých byla vyložena ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. zákonná fikce o trvání státního občanství. Na dotčené osoby je třeba tedy pohlížet tak, že účinností dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. pozbyly st. občanství, po určitou dobu nebyly st. občany, a poté na základě úředního rozhodnutí toto občanství ke dni účinnosti dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. zpět nabyly. Kontinuita st. občanství je tedy zachována, avšak pro účely restituční, ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. jsou oprávněnými osobami.

ECLI:CZ:US:1995:3.US.39.95
sp. zn. III. ÚS 39/95 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12. října 1995 v senátě ve věci ústavní stížnosti C. S. a MUDr. H. Č., rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, čj. 22 Ca 218/94, 22 Ca 235/94-18, ze dne 18.10.1994, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.10.1994, sp. zn. 22 Ca 218/94, 22 Ca 235/94, a rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, Pozemkového úřadu Karviná ze dne 10.3.1994, čj. PÚ-3499/R-917/92-Ch, se z r u š u j í . Odůvodnění: Dne 22.2.1995 podaly ústavní stížnost navrhovatelky C. S. a MUDr. H. Č.. Ústavní stížností byly napadeny rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 218/94, 22 Ca 235/94, i rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, Pozemkový úřad Karviná, čj. PÚ-3499/R-917/92-Ch. Navrhovatelky uvedly, že rozhodnutím Okresního úřadu v Karviné, Pozemkového úřadu (dále jen Pozemkový úřad) ze dne 10.3.1994, čj. PÚ-3499/R-917/92-Ch, bylo rozhodnuto tak, že navrhovatelky nejsou vlastnicemi pozemků zapsaných v knihovní vložce č. 24 a 36 pozemkové knihy pro katastrální území obce P.. Proti tomuto rozhodnutí se navrhovatelky odvolaly, avšak Krajský soud v Ostravě shora uvedeným rozsudkem rozhodnutí potvrdil. Podle názoru navrhovatelek takto byla zasažena jejich ústavně zaručená práva a svobody zakotvená v čl. 1, 3, 11, 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ve své stížnosti dále uvedly, že jejich předkům, manželům H., byl po druhé světové válce konfiskován majetek, přičemž jediným důvodem této konfiskace bylo jejich označení za Němce. Pozemkový úřad i Krajský soud v Ostravě ve svých rozhodnutích shodně uvedly, že vzhledem k existenci osvědčení podle §1 odst. 4 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. pro J. a A. H. ze dne 23.1.1946 tito vždy byli čs. státními občany, národnosti české. Dále je tvrzeno zmíněnými orgány, že osoby, kterým se dle §1 odst. 4 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. zachovává čs. státní občanství, nemají nárok na vrácení konfiskovaných nemovitostí. Tento nárok mají pouze osoby, které toto občanství pozbyly a znovu příslušným způsobem, tedy i na základě zmíněného ústavního dekretu, nabyly. Datum vydání osvědčení o národní spolehlivosti manželů H. přitom časově předchází všechna konfiskační rozhodnutí ve věci vydaná. Navrhovatelky poukazují na skutečnost, že tímto rozporem se soud vůbec nezabýval a v rozsudku ani neobjasnil. To, že ústavní dekret prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. vytvořil právní fikci, že držitelé takového osvědčení "jest proto považovati za osobu národnosti české, která nepozbyla československého státního občanství podle §1 odst. 1 uvedeného dekretu", nemůže oprávněné osoby zbavit práva na vrácení konfiskovaného majetku. Takový výklad je podle navrhovatelek v přímém rozporu s čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud podle názoru navrhovatelek dále porušil čl. 90 Ústavy, podle kterého soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nemá právo přezkoumávat zákonnost správních rozhodnutí vydaných podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a nezabýval se tak okolnostmi přechodu majetku manželů H. na stát bez právního důvodu, pokud tito nebyli národnosti německé. Navrhovatelky mají za to, že soud se touto okolností zabývat měl. Závěrem navrhly, aby Ústavní soud zmíněný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jakož i uvedené rozhodnutí Okresního úřadu, Pozemkového úřadu v Karviné nálezem zrušil. K posouzení uvedené věci si Ústavní soud vyžádal spisy Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 218/94 a sp. zn. 22 Ca 235/94, jakož i spisy Pozemkového úřadu v Karviné, čj. PÚ-3499/R-917/92-Ch a čj. PÚ-324/R-358/92-Ch. Z těchto spisů a dokladů v nich založených je nepochybné, že J. a A. H. byli vlastníky sporných nemovitostí, původně nabytých v letech 1894 až 1908 v katastrálních územích obcí P. a K.. Jedná se o parcely v současné době užívané městem B., Okresním úřadem v Karviné, Správou a údržbou silnic v K., Státním statkem v K. a městem O. (ke dni rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě). Jak se uvádí v úředních dokumentech, manželé H. byli české národnosti (udávali např. při sčítání lidu v r. 1930, že jsou národnosti české, v r. 1938 z obavy národnost neuvedli). V r. 1942 se oba z existenčních důvodů přihlásili za Němce. Dne 23.1.1946 oba manželé obdrželi od tehdejšího Okresního národního výboru ve F. (okresní správní komise) osvědčení podle §1 odst. 4 ústavního dekretu prezidenta republiky ze dne 2.8.1945 č. 33/1945 Sb., o národní spolehlivosti, což je potvrzeno i ministerstvem vnitra ČSR, které toto osvědčení schvaluje s tím, že československé státní občanství obou manželů je takto zjištěno. Z hlediska ustanovení §4 odst. 1 zmíněného dekretu se tedy neměli posuzovat jako Němci nebo Maďaři. Dne 24.2.1947 byl ONV ve F. konfiskován rozhodnutím, čj. VIII./a-225, podle §1 odst. 4 dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. nezemědělský majetek v obci P. s odůvodněním, že "majitel uvedené nemovitosti jest Němec, toho času bytem v P. č. 37". Proti tomuto rozhodnutí podali manželé H. odvolání. Rada ONV v H. se potom usnesla dne 27.8.1948, aby se konfiskoval také zemědělský majetek manželů H. v katastrálním území obce K. podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Jednotný národní výbor v Ostravě dne 15.12.1950 vydal výměr č. 562-15/12-50-IX/1-9629 s odůvodněním, že jsou Němci s tím, že prohlásil za konfiskovaný veškerý zemědělský majetek manželů H. v P. i K.. Proti všem těmto rozhodnutím podali manželé H. odvolání. Toto odvolání bylo dne 15.1.1951 výměrem, čj. IX-6141-1951-Nov., zamítnuto jako neopodstatněné, a s poukazem na §1 odst. 4 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. byl zemědělský majetek konfiskován pro účely pozemkové reformy, opět s odůvodněním, že "jste oba byli přesvědčení Němci, a proto Vás nutno považovati za osoby národnosti německé dle dekretu č. 12/1945 Sb.", bez ohledu na státní příslušnost. Výměr je psán na stroji, na obyčejném, neoznačeném (tedy "neúředním") papíře, je nečitelně podepsán a neobsahuje úřední razítko. Podle tohoto rozhodnutí je určujícím německá národnost knihovního vlastníka dne účinnosti konfiskačního dekretu, tedy ke dni 23.6.1945. Uvedené osvědčení o národní spolehlivosti nebylo vzato v úvahu. V mezidobí došlo ke změně správního uspořádání a konfiskovaný majetek byl dne 16.11.1951 výměrem MNV v B., čj. VIII/a-225-15.VII.51-IX, svěřen do národní správy JZD v P.. Do té doby veškerý "konfiskovaný" majetek užívali manželé H.. J.H. zemřel v r. 1953, A.H. zemřela v r. 1960. Navrhovatelky jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb. uplatnily své nároky u současných uživatelů nemovitostí a také u příslušného Pozemkového úřadu v Karviné a Pozemkového úřadu Magistrátu města Ostravy. Pozemkové úřady jednak rozhodnutím PÚ-3499/R-917/92-Ch ze dne 10.3.1994 nepřiznaly navrhovatelkám vlastnictví k předmětným pozemkům a jednak rozhodnutím, čj. PÚ/R2-201-35/93-ing.Mr., neschválily dohodu o vydání některých nemovitostí. Proti rozhodnutí Pozemkového úřadu v Karviné, čj. PÚ-3499/R-917/92-Ch, podaly každá z navrhovatelek vlastní opravný prostředek. Krajský soud v Ostravě obě věci usnesením dne 18.10.1994 spojil a téhož dne vynesl rozsudek, sp. zn. 22 Ca 218/94, 22 Ca 235/94, kterým potvrdil zmíněné rozhodnutí Pozemkového úřadu v Karviné. V odůvodnění rozsudku se potom shodl se závěry Pozemkového úřadu, a sice, že navrhovatelky nejsou oprávněnými osobami. Krajský soud uvedl, že "vzhledem k tomu, že k přechodu vlastnického práva k nemovitostem na stát došlo konfiskací podle dekretu č. 108/1945 Sb., je třeba posuzovat uplatněný nárok na vydání nemovitostí podle zákona č. 243/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Okruh oprávněných osob je v ustanovení §2 odst. 12 citovaného zákona vymezen tak, že mimo jiné musí původní vlastník nemovitostí splňovat podmínku opětovného nabytí čs. státního občanství. Manželé H. obdrželi osvědčení o národní spolehlivosti vydané dle ustanovení §1 odst. 4 dekretu č. 33/1945 Sb. Okresním národním výborem ve Fryštátě a schváleném ministerstvem vnitra. Dle tohoto ustanovení se Češi, Slováci a příslušníci jiných slovanských národů, kteří se v době okupace přihlásili za Němce nebo Maďary, pokud k tomu byli donuceni nátlakem nebo okolnostmi zvláštního zřetele hodnými, neposuzují podle tohoto dekretu jako Němci nebo Maďaři. Jelikož v případě manželů H. bylo zákonným způsobem uznáno, že splňují podmínky uvedené v ustanovení §1 odst. 4 dekretu č. 33/1945 Sb., je na ně třeba pohlížet tak, že kontinuita jejich státního občanství nebyla porušena. Z tohoto důvodu nemohli ani nabýt občanství zpět". Soud ve svém odůvodnění dále uvedl, že "pokud navrhovatelka MUDr. H.Č. ve svém opravném prostředku namítá, že nebyli-li manželé H. národnosti německé, přešel jejich majetek na stát bez právního důvodu, neboť dle dekretu č. 33/1945 Sb. bylo možno konfiskovat výhradně majetek fyzických osob národnosti německé a maďarské, nutno konstatovat, že zákon č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů ani zákon č. 243/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů v žádném svém ustanovení neopravňuje pozemkové úřady ani soudy přezkoumávat zákonnost správních rozhodnutí vydaných podle dekretu č. 12/1945 Sb.". Je bezpochybné, že majetek manželů H. byl konfiskován na základě dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. Podle těchto dekretů přecházel majetek na čs. stát dnem jejich účinnosti, to jest dne 23.6.1945, resp. dne 25.10.1945. Konfiskační správní rozhodnutí pak měla pouze deklaratorní a prováděcí charakter. V obou dekretech se však hovoří o konfiskaci majetku osob národnosti německé a maďarské. Z dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. plyne, že Češi etc., kteří se pod nátlakem přihlásili za Němce, a kterým bylo vydáno osvědčení o národní spolehlivosti, se za Němce nepovažují, a tedy jejich majetek nemohl podléhat konfiskaci podle těchto dekretů. Z připojených a již uvedených spisů je zřejmé, že manželé H. udávali při sčítání lidu v r. 1930, že jsou národnosti české, v r. 1938 národnost již neuvedli a teprve v r. 1942 pod nátlakem v tehdejší době se přihlásili k národnosti německé. Vydáním osvědčení o národní spolehlivosti v lednu 1946, jak již uvedeno, jim byla úředně potvrzena česká národnost. Nemohly se tedy na ně vztahovat konfiskační dekrety týkající se osob národnosti německé a jejich majetek nemohl platně přejít na čs. stát. Jestliže konfiskační správní rozhodnutí (která mohla jen deklarovat přechod majetku, ke kterému ex lege došlo účinností zmíněných dekretů prezidenta republiky) byla vydána několik let po vydání osvědčení o národní spolehlivosti a navíc s odůvodněním, že se jedná o Němce, byla vydána zjevně v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy a nemovitý majetek manželů H. přešel na čs. stát bez právního důvodu. Manželé H. nemovitý majetek užívali až do listopadu 1951, kdy byl tento již shora uvedeným výměrem MNV v B. svěřen do národní správy JZD v P.. Krajský soud v Ostravě správně vycházel ve svém rozhodnutí z toho, že podle §2 odst. 1 zákona ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. (dále jen zákon č. 243/1992 Sb.), je oprávněnou osobou státní občan ČSFR (dnes ČR), trvale žijící na území ČR, který ztratil majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo č. 108/1945 Sb. a nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., zákona č. 194/1949 Sb. nebo zákona č. 34/1954 Sb., pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., a jehož majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem přešel na stát (§2 zákona č. 243/1992 Sb.). Toto ustanovení vyložil Krajský soud v Ostravě tak, že "jelikož v případě manželů H. bylo zákonným způsobem uznáno, že splňují podmínky uvedené v ustanovení §1 odst. 4 dekretu č. 33/1945 Sb., je na ně třeba pohlížet tak, že kontinuita jejich čsl. státního občanství nebyla porušena. Z toho důvodu nemohli ani nabýt občanství zpět". Výklad soudu je takto v rozporu s úmyslem zákonodárce vyjádřeným v §1 zákona č. 243/1992 Sb., totiž zmírnění některých dalších majetkových křivd vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů nebo na základě jiných důvodů na území ČR. Zákon č. 243/1992 Sb. se vztahuje na občany ČR, kteří pozbyli státní občanství v poválečném období účinností dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. a jednak jej nabyli zpět podle zákonů č. 245/1948 Sb., č. 194/1949 Sb. nebo č. 34/1954 Sb. a jednak jej nabyli zpět již na základě ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., tedy vydáním osvědčení o národní spolehlivosti podle §1 odst. 4, event. podle §2 důkazem věrnosti ČSR. Jiný výklad by byl diskriminační vůči těm občanům, u kterých byla vytvořena ústavním dekretem č. 33/1945 Sb. zákonná fikce o trvání státního občanství. Doba, která uplynula mezi účinností dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. a vydáním osvědčení o národní spolehlivosti podle §1 odst. 4 nebo důkazem věrnosti ČSR podle §2 tohoto dekretu, mohla totiž být dosti dlouhá a v mezidobí mohlo dojít (a také docházelo) ke konfiskaci majetku. Na dotčené osoby je třeba tedy pohlížet tak, že účinností dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. pozbyly státního občanství, po určitou dobu nebyly státními občany, a poté na základě úředního rozhodnutí toto občanství ke dni účinnosti dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. zpětně nabyly. Kontinuita státního občanství je tedy zachována, avšak pro účely restituční ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. jsou oprávněnými osobami z důvodů již shora uvedených. Z hlediska ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. v dané věci nelze mít za to, že soudy nejsou v absolutním rozsahu oprávněny přezkoumávat správní rozhodnutí vydaná na základě zmíněných dekretů prezidenta republiky, právě ze shora zjištěných skutečností je zřejmé, že blíže specifikované nemovitosti manželů H. přešly na stát v důsledku správních rozhodnutí, která nabyla právní moci stejně až v r. 1951, nikoliv účinností dekretu prezidenta republiky, které se na manžele H. ani navíc nemohly vztahovat. Přesto jak již uvedeno se v odůvodnění ona správní rozhodnutí zjevně neoprávněně odvolávají na dekrety prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. s tím, že nesprávně poukazují na to, že manželé H. jsou národnosti německé. Došlo-li k vydání rozhodnutí v době od 25.2.1945 do 1.1.1990, byť byla vydána na základě dekretu prezidenta republiky v r. 1945, je soud povinen se zabývat namítaným rozporem mezi správními rozhodnutími a tehdy platnými právními předpisy tím spíše, že se jedná o věci restituční, jejichž společným jmenovatelem je snaha o zmírnění následků některých dalších majetkových křivd vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů (§1 zákona č. 243/1992 Sb.). Obecně lze tedy uzavřít, že i při formálním přístupu, vycházeje pouze z dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., příp. č. 108/1945 Sb., lze výkladem a maiori ad minus dovodit, že vrací-li se dle zákona č. 243/1992 Sb. majetek těm, kdo jej pozbyli tím, že byli zbaveni čsl. občanství, které potom nabyli zpět, musí být tím spíše vrácen těm, kterým nebylo nutno občanství vracet, protože je vůbec nepozbyli (tak i nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 22/94). Napadeným rozhodnutím tak byl porušen čl. 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod o rovnosti v právech a ve svých důsledcích i čl. 90 Ústavy ČR, který stanoví, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonným způsobem poskytovaly ochranu právům. Rozhodnutí Ústavního soudu je podle ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy závazné pro všechny orgány i osoby. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 12. října 1995

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1995:3.US.39.95
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 39/95
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 60/4 SbNU 101
Populární název Vrácení skonfiskovaného zemědělského majetku
Datum rozhodnutí 13. 10. 1995
Datum vyhlášení  
Datum podání 22. 2. 1995
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Jurka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 90
  • 2/1993 Sb., čl. 1, čl. 11, čl. 36
Ostatní dotčené předpisy
  • 108/1945 Sb.
  • 12/1945 Sb.
  • 194/1949 Sb.
  • 229/1991 Sb.
  • 243/1992 Sb., §2 odst.1, §1
  • 245/1948 Sb.
  • 33/1945 Sb., §1 odst.4, §2
  • 34/1953 Sb.
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík konfiskace majetku
občanství
osoba/oprávněná
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-39-95
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 27733
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31