ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.20.95
sp. zn. Pl. ÚS 20/95
Usnesení
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu přednosty O.Ú., F.M., na zrušení obecně závazné vyhlášky obce S. "O zákazu propagace komunismu, fašismu a rasismu;,: a šíření náboženské a politické třídní nenávisti na území obce S.," ze dne 18. 5. 1995, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 19. 7. 1995, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 20. 7. 1995, navrhl přednosta O.Ú. zrušení obecně závazné vyhlášky č. 4, kterou schválilo Obecní zastupitelstvo obce dne 18. 5. 1995, a která nese název: "O zákazu propagace komunismu, fašismu a rasismu a šíření náboženské a politické třídní nenávisti na území obce S.".
Text vyhlášky je následující:
§1
Propagace komunismu, fašismu a rasismu a šíření náboženské, politické a třídní nenávisti na území obce se zakazuje.
2 - Pl. ÚS 20/95
Propagací komunismu, fašismu a rasismu a šířením náboženské, politické a třídní nenávisti se rozumí:
a) požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku,
b) užívání symbolů zločinných hnutí,
c) zpochybňování zločinnosti režimů, která tato hnutí představovala,
d) jakékoliv veřejné vychvalování totalitních režimů, které potlačují základní lidská práva,
e) konání veřejných shromáždění na podporu těchto hnutí.
§3
Obecní zastupitelstvo upozorňuje, že propagace komunismu, fašismu a rasismu, šíření politické a třídní nenávisti je trestným činem podle §260 a §261 trestního zákona se sankcemi tam uvedenými (úplné znění trestního zákona vyšlo pod č. 65/94 sb.).
Vyhláška nabývá účinnosti 15. dnem následujícím po dni jejího vyhlášení.
Pod textem vyhlášky je podepsán starosta obce a jeho zástupce, následuje úřední razítko a uvedení dne vyhlášení - 21. 5.1995.
Jak bylo zjištěno Ústavním soudem z obsahu návrhu, jakož i z rozhodnutí O.Ú., ze dne 20. 6. 1995, čj. KP/406/53/95/Fr, byla uvedená vyhláška citovaným rozhodnutím podle §62 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, pozastavena v podstatě s odůvodněním, že její dikce je v rozporu s čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a zároveň bylo obecní zastupitelstvo obce upozorněno na to, že pokud nezjedná nápravu do 30 dnů od pozastavení výkonu obecně závazné vyhlášky, bude podán návrh Ústavnímu soudu ČR na její zrušení. Vzhledem k tomu, že ve stanoveném termínu ke zjednání nápravy nedošlo, obrátil se přednosta O.Ú. na
3 - Pl. ÚS 20/95
Ústavní soud s návrhem na zrušení obecně závazné vyhlášky s odvoláním na ustanovení §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Ústavní soud se věcí nejprve zabýval z pohledu ustanovení §43 zákona č. 182/1993 Sb., a po přezkoumání návrhu a obecně závazné vyhlášky dospěl k závěru, že návrh byl podán zjevně neoprávněnou osobou (§43 odst. 1 písm. d) citovaného zákona).
Podle §64 odst. 3 citovaného zákona je přednosta O.Ú. legitimován k podání návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky obce pouze v případech, kdy jde o obecně závazné vyhlášky vydané v samostatné působnosti obce. Navrhovatel tedy musí z úřední povinnosti posoudit, zda skutečně o takovou působnost v konkrétním případě jde. Toto posouzení je nezbytným předpokladem pro určení dalšího postupu, tedy, zda bude taková vyhláška pozastavena pro nezákonnost podle §62 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o obcích), či zda bude zrušena jako nesprávné opatření v oblasti přenesené působnosti (§62 odst. 3 zákona o obcích).
Do samostatné působnosti obce patří podle ustanovení §14 odst. 1 písm. i) zákona o obcích, vydávání vyhlášek ve věcech, které jsou v její samostatné působnosti. Obec tedy může takovou vyhláškou řešit jen ty úkoly veřejné správy, které jsou zákonem, a to zejména právě zákonem o obcích, do její samostatné působnosti svěřeny. Další podmínkou je pak to, aby tak učinila způsobem, který neodporuje ústavním zákonům, mezinárodním smlouvám podle čl. 10 Ústavy ČR, zákonům a právním předpisům, vydaným ústředními orgány státní správy k jejich provedení (čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR a §16 odst. 2 zákona o obcích). V žádném případě však obec nesmí obecně závaznou vyhláškou upravovat takové otázky, které jsou svěřeny k úpravě pouze zákonu.
V daném případě dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená obecně závazná vyhláška obce S. upravuje právě ty společenské vztahy, které mohou být upravovány pouze zákonem. Vyplývá to zejména z ustanovení čl. 4 odst. 2 Listiny
- 4 - Pl. ÚS 20/95
základních práv a svobod (dále jen Listina), podle něhož meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem. V napadené vyhlášce však samo zastupitelstvo obce stanoví meze práv a svobod stanovených Listinou, jako jsou zejména svoboda projevu a právo na informace (čl. 17 odst. 1 a odst.4 Listiny), právo pokojně se shromažďovat (čl. 19 odst. 1 Listiny), právo svobodně se sdružovat(čl. 20 odst. 1 Listiny). Kromě toho se vyhláška snaží podat výklad pojmu propaganda, což jí rovněž ze zákona nepřísluší. Působnost obecního zastupitelstva může být podle čl. 104 odst. 1 Ústavy stanovena pouze zákonem. Z uvedeného vyplývá, že zastupitelstvu samotnému není svěřena pravomoc rozšiřovat tuto působnost formou obecně závazných vyhlášek. Obecně závazná vyhláška je jedním z prostředků realizace samostatné působnosti obce, nikoliv však prostředkem jejího vymezení. Předmětná vyhláška proto nepochybně nebyla, ani nemohla být, vydána v samostatné působnosti obce, když upravuje záležitosti, které mohou být upraveny pouze zákonem, a proto je třeba z uvedených důvodů přednostu O.Ú. považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání návrhu na zrušení této vyhlášky. Ústavní soud proto jeho návrh podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení se nelze odvolat.
V Brně dne 31. července 1995
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj