Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 19.12.1995, sp. zn. Pl. ÚS 27/95 [ nález / ČERMÁK / výz-2 ],paralelní citace: N 84/4 SbNU 293 [ 13/1996 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.27.95
Právní větaVyšší odborné školy jsou sice na straně jedné součástí výchovně vzdělávací soustavy, na straně druhé představují však typ odlišný od středních škol, neboť studium na nich získání středoškolského vzdělání již předpokládá. Touto svou povahou vymykají se tedy vyšší odborné školy z rámce článku 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zakotvujícího právo občanů na bezplatné vzdělání v základních a středních školách. Jakkoli se v tomto článku hovoří i o právu na bezplatné vzdělání na vysokých školách, nejde zde již o právo nepodmíněné povahy, neboť je naopak podmiňováno vedle schopností občana také možnostmi společnosti. Pokud jde o vyšší, než středoškolské vzdělání, je jeho poskytování spojováno s určitým procesem, jehož charakteristickým rysem je postupnost jednotlivých opatření. Zavedení bezplatného vzdělání na vyšších odborných školách představuje tedy za současné právní úpravy a v existujících společenských poměrech pouze cíl, k němuž jednotlivé smluvní strany směřují v souladu se svými možnostmi. Ani ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jež jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem (článek 10 Ústavy), nemají při úpravě vyššího, než středoškolského, vzdělání nepodmíněný podtext a pouze naznačují předpokládanou tendenci vývoje.
ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.27.95
sp. zn. Pl. ÚS 27/95NálezÚstavní soud České republiky rozhodl v plénu ve věci návrhu skupiny 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, na zrušení článku I bod 8 zákona č. 138/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, takto:Návrh se zamítá .Odůvodnění:Skupina 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu Českérepubliky podala návrh na zrušení ustanovení článku I bod 8 zákonač. 138/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. o soustavě základnícha středních škol (školský zákon), ve zněnípozdějších předpisů, a v tomto návrhu uvedla, že nově vloženýodst. 2 §4 školského zákona, a to zvláště v případě vyššíchodborných škol zřizovaných státem, je v rozporu s ústavnímpořádkem České republiky, zejména s článkem 33 odst. 2Listinyzákladních práv a svobod, podle kterého občané mají právo nabezplatné vzdělání v základních a středních školách, podleschopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.Napadené ustanovení novely školského zákona totiž stanoví, ževzdělávání ve vyšších odborných školách zřizovaných státem lzeposkytovat za úplatu od doby, kdy její výši a způsob úhradystanoví vláda nařízením; v těchto školách zřizovaných obcí oddoby, kdy výši a způsob úhrady stanoví obec obecně závaznouvyhláškou. Úplata nemůže být vyšší než polovina kalkulovanýchnákladů na jednoho žáka školy. Tím se tedy stanovení doby, odkteré bude třeba poskytovat úplatu, jakož i výše a způsoby úhrady,navíc přesouvá na právní předpis a pramen práva nižší právní síly,než je obyčejný zákon. Takový postup je v hrubém rozporus ústavním pořádkem České republiky a navíc i s ratifikovanýmia vyhlášenými smlouvami o lidských právech a základních svobodách,jež podle čl. 10Ústavy jsou bezprostředně závazné a mají přednostpřed zákonem. Tak například v čl. 13 odst. 1 Mezinárodního paktuo hospodářských, sociálních a kulturních právech, vyhlášeného podč. 120/1976 Sb., je uznáváno právo každého na vzdělání a současněstanoveno, že k dosažení plného uskutečnění tohoto práva jezapotřebí, aby základní vzdělání bylo povinné a svobodně přístupnépro všechny a aby bylo umožněno a zpřístupněno i středoškolskévyšší vzdělání,a to také postupným zaváděním bezplatného vzdělání(čl. 13 odst. 2 písm. a, b, c). Navíc podle čl. 5 odst. 2 téhožpaktu se nepřipouští žádné omezení nebo zrušení kteréhokoliv zezákladních lidských práv uznávaných nebo existujících v kterékolivzemi na základě zákona, úmluv, předpisů nebo zvyklostí podzáminkou, že pakt taková práva neuznává nebo že je uznává v menšímrozsahu. Rovněž v Úmluvě o právech dítěte, vyhlášené pod č.104/1991 Sb., je uznáváno právo dítěte na vzdělání s tím, že proúčely postupného uskutečnění tohoto práva a na základě rovnýchmožností je zejména zaváděno pro všechny děti bezplatné a povinnézákladní vzdělání a podněcován rozvoj různých forem středníhovzdělání, a to i takovými opatřeními jako bezplatné vzdělání (čl.28 odst. 1 písm. a, b). Přitom v čl. 41 písm. a, b této Úmluvysekonstatuje, že nic v této Úmluvě se nedotýká ustanovení, která vevětší míře napomáhají uskutečnění práv dítěte a která mohou býtobsažena v právním řádu státu,který je smluvní stranou, nebov mezinárodním právu, které je pro takový stát závazné. Všechnytyto zásadní argumenty uvedl výslovně Ústavní soud ČR v odůvodněnísvého nálezu, publikovaného pod č. 49/1994 Sb. Skupina podepsanýchposlanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR proto navrhuje, abyÚstavní soud ČR rozhodl nálezem tak, že ustanovení čl. I. bod 8zákona č. 138/1995 Sb., jímž byl vložen nový odstavec 2 k §4zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol(školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnemvyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR v dopise svého předsedy zedne 12. 10. 1995 poukázala na důvodovou zprávu k zákonu č.138/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb.,o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve zněnípozdějších předpisů, v níž se uvádí, že původní zákon pojednávalpouze o soustavě základních a středních škol. Protože vyššíodborné školy, do přijetí novely pouze experimentální, seosvědčily, byly z tohoto důvodu zařazeny do soustavy škol jakojedna z jejích podstatných složek. Jedná se však o studiumnáročnější, než je středoškolské, s rozsáhlou praktickou složkou,o studium, v němž absolvent dosáhne vyššího odborného vzdělání.Jde tedy o pomaturitní studium určené pro absolventy středníchškol, které směřuje ke zvýšení kvalifikace nebo specializace.Vzhledem k charakteru tohoto studia a tendencím jeho očekávanéhorozvoje není výhradní financování ze státního rozpočtu vhodné. Nazákladních a středních školách je Listinou základních práva svobod zaručena bezplatnost vzdělání, avšak vzhledem k tomu, ževzdělání ve vyšších odborných školách poskytuje další kvalifikacižákům, kteří již vykonali maturitní zkoušku na střední škole, lzetoto vzdělání poskytovat za úplatu. Zavedení vzdělání na vyššíchodborných školách za úplatu není tedy v rozporu s ústavnímpořádkem České republiky ani s mezinárodními smlouvami, jimiž jeČeská republika vázána. Zákon byl schválen potřebnou většinouposlanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 22. 6. 1995, bylpodepsán příslušnými ústavními činiteli a byl řádně vyhlášen.Zákonodárný sbor jednal proto v přesvědčení, že přijatý zákon jev souladu s Ústavou a naším právním řádem a je na Ústavním soudu,aby v souvislosti s podaným návrhem na zrušení §4 odst. 2 zákonač. 138/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb.,o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve zněnípozdějších předpisů, posoudil ústavnost tohoto zákona a vydalpříslušné rozhodnutí.Z těsnopisecké zprávy o 32. schůzi Poslanecké sněmovnyParlamentu ČR ve dnech 20. - 30. června 1995 Ústavní soud zjistil,že zákon č. 138/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školskýzákon), ve znění pozdějších předpisů, byl schválen dne 22. června1995 potřebnou většinou 95 poslanců podle ustanovení §39 odst.1 a odst. 2 Ústavy ČR. Tento zákon byl vyhlášen v částce 37 Sbírkyzákonů ČR, rozeslané dne 27. 7. 1995. K projednání a přijetízákona došlo na základě vládního návrhu ze dne 7. 12. 1994(sněmovní tisk č. 1430) a společné zprávy výborů Poslaneckésněmovny k vládnímu návrhu zákona ze dne 16. 6. 1995 (sněmovnítisk č. 1632). Lze tedy mít za to, že zákon byl přijat a vydánv mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsanýmzpůsobem (§68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).Pojem "vyšší odborná škola", která se zákonem č. 138/1995Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavězákladních a středních škol (školský zákon), ve znění pozdějšíchpředpisů (čl. I, bod. 1, 2), stala součástí výchovně vzdělávacísoustavy (§1 odst. 1 školského zákona), je podrobně vymezenv článku I bod 28 (§27a školského zákona), a to tak, žev odstavci 1 citovaného ustanovení se uvádí, že vyšší odbornáškola připravuje pro kvalifikovaný výkon náročných odbornýchčinností nebo prohlubuje dosažené vzdělání pro výkon konkrétníchnáročných činností. Podle odst. 2 citovaného ustanovení vyššíodborná škola poskytuje v jednotlivých studijních oborech vyššíodborné vzdělání, které zahrnuje všeobecné, specifické odbornévzdělání, náročnou praktickou přípravu a ukončuje se absolutoriem;denní studium trvá nejméně dva a nejvíce tři roky, dálkové studiumtrvá nejméně tři a nejvíce čtyři roky. Pokud je součástí denníhostudia praktická příprava konaná formou odborné praxe o délcevětší než tři měsíce, může denní studium trvat nejvíce tři a půlroku. Žák, který úspěšně vykonal absolutorium, má právo užívat zasvým jménem označení absolventa vyšší odborné školy. V odstavci3 citovaného ustanovení se posléze stanoví, že ke studiu vevyšších odborných školách se přijímají žáci a další uchazeči,kteří získali úplné střední vzdělání nebo úplné střední odbornévzdělání. Jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 138/1995 Sb.,důvodem zařazení vyšších odborných škol do výchovně vzdělávacísoustavy byla skutečnost, že tyto, doposud experimentální,školy,se osvědčily. Jde o pomaturitní studium, určené pro absolventystředních škol a směřující ke zvýšení jejich kvalifikace nebospecializace.Z toho, co bylo uvedeno, je tedy patrno, že vyšší odbornéškoly jsou sice na straně jedné součástí výchovně vzdělávacísoustavy, na straně druhé představují však typ odlišný odstředních škol, neboť studium na nich získání středoškolskéhovzdělání již předpokládá. Touto svou povahou vymykají se tedyvyšší odborné školy z rámce čl. 33 odst. 2Listiny základních práva svobod, zakotvujícího právo občanů na bezplatné vzdělánív základních a středních školách. Jakkoliv se v tomto článkuhovoří i o právu na bezplatné vzdělání na vysokých školách, nejdezde již o právo nepodmíněné povahy, neboť je naopak podmiňovávánovedle schopností občana také možnostmi společnosti. Ustanovení §4 odst. 2 školského zákona není však, podle názoru Ústavníhosoudu, v rozporu ani s ratifikovanými a vyhlášenými mezinárodnímismlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž jeČeská republika vázána, jež jsou bezprostředně závazné a majípřednost před zákonem (čl.10Ústavy). Tak především v čl. 13 odst.2 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálnícha kulturních právech, vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb., se siceuvádí, že také vyšší vzdělání bude zpřístupněno pro všechny, a topodle schopností všemi vhodnými prostředky, nicméně pouzepostupným zaváděním bezplatného vzdělání. Také přijetím Úmluvyo právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb., státy, které jsousmluvními stranami Úmluvy, uznaly právo dítěte na vzdělání s cílempostupného uskutečňování tohoto práva a na základě rovnýchmožností, zejména zaváděním bezplatného a povinného základníhovzdělání pro všechny děti (čl. 28 odst. 1 písm. a) a podněcovánímrozvoje různých forem středního vzdělání, zahrnujícího všeobecnéa odborné vzdělání, jakož i činěním je přijatelným a dostupným prokaždé dítě a přijímáním jiných odpovídajících opatření, jako jezavádění bezplatného vzdělání a v případě potřeby poskytovánífinanční podpory (čl. 28 odst. 1 písm. b). Z uvedenýchmezinárodních smluv vyplývá tedy mimo jakoukoliv pochybnost, žepokud jde o vyšší, než středoškolské, vzdělání, je jehoposkytování spojováno s určitým procesem, jehož charakteristickýmrysem je postupnost jednotlivých opatření. Zavedení bezplatnéhovzdělání na vyšších odborných školách představuje tedy za současnéprávní úpravy a v existujících společenských poměrech pouze cíl,k němuž jednotlivé smluvní strany směřují v souladu se svýmimožnostmi. Ani tyto mezinárodní normy nemají tedy při úpravěvyššího, než středoškolského, vzdělání nepodmíněný podtext a pouzenaznačují předpokládanou tendenci vývoje. Rovněž odkaz na čl. 5odst. 2 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálnícha kulturních právech, stanovící nepřípustnost omezení neboodchylky od kteréhokoliv ze základních lidských práv uznávanýchnebo existujících v kterékoliv zemi na základě zákona, úmluv,předpisů nebo zvyklostí pod záminkou, že pakt takové právoneuznává nebo je uznává v menším rozsahu, postrádá, podle názoruÚstavního soudu, opodstatnění, neboť také Listina základních práva svobod zakotvuje v čl. 33 odst. 2 nepodmíněné právo na bezplatnévzdělání pouze v základních a středních školách. Konečně nelze,podle názoru Ústavního soudu, souhlasit ani s názoremnavrhovatelů, že protiústavnost napadené normy lze vyvoditi z toho, že doba zavedení úplaty za vzdělávání ve vyššíchodborných školách zřizovaných státem, jakož i její výše a způsobúhrady, jsou ponechány nařízení vlády. Z ustanovení §78Ústavy ČRtotiž plyne, že vláda je oprávněna vydávat nařízení k provedenízákona a v jeho mezích. Je-li tedy již v napadeném ustanovení§4 odst. 2 školského zákona uvedeno, že úplata za vzděláváníposkytované ve vyšších odborných školách nemůže být vyšší nežpolovina kalkulovaných nákladů na jednoho žáka školy, potom to, žena vládě se ponechává pouze stanovení doby, od kdy tato úplata mábýt poskytována, jakož i určení její výše a způsobu úhrady, dějese zcela v intencích citovaného čl. 78Ústavy ČR.Námitka protiústavnosti §4 odst. 2 zákona č. 29/1984 Sb., veznění zákona č. 138/1995 Sb., spočívá i v poukazu na závazek státupostupně zavádět bezplatné vyšší, než středoškolské, vzdělání (čl.13 odst. 2 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských,sociálních a kulturních právech). Otázkou zde je, zda z uvedenéhozávazku plyne pro zákonodárce zákaz změny bezplatnosti vyššíhovzdělání na vzdělání za úplatu, byť kupříkladu i částečnou.Stanovisko, obsažené v této námitce, však Ústavní soud nesdílí.Pojmy, jako "bezplatnost vzdělání", "bezplatnost zdravotnicképéče", "parlament", "volby", stejně jako mnohé další, majív totalitním a demokratickém systému v principu odlišný význam.V systému politické a ekonomické totality tyto pojmy vytvářejípouhé zdání legitimity moci, stejně jako pouhou fikci sociálníhostátu, naproti tomu v demokratickém politickém a ekonomickémsystému označují mechanismus utváření, resp. fungování, legitimnímoci či míru aktivit státu ve vztahu k občanům, hrazenýchz daňových příjmů. Principiální odlišnost významu těchto pojmův uvedených rozdílných systémech představuje, podle názoruÚstavního soudu, důvod, proč tyto pojmy zde nelze, vzhledemk jejich divergenci, obsahově ztotožňovat.Z uvedených důvodů rozhodl proto Ústavní soud tak, že návrhzamítl.Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.V Brně dne 19. prosince 1995
O d l i š n é s t a n o v i s k oNávrhu skupiny poslanců na zrušení ustanovení článku I bod8 zákona č. 138/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školskýzákon), ve znění pozdějších předpisů, mělo být vyhověno, protožezavedení vzdělávání ve vyšších odborných školách zřizovanýchstátem za úplatu, či částečnou úplatu, není v souladu se závazkyČeské republiky, které vyplývají z Mezinárodního paktuo hospodářských, sociálních a kulturních právech (č. 120/1976Sb.)., jímž je Česká republika vázána. Tento pakt ve svém čl. 13odst. 2 rozeznává 3 stupně vzdělávání, jež státy budou zajišťovat:a) základní vzdělání jako povinné a svobodně přístupné provšechny,b) středoškolské vzdělání v různých formách, zahrnujícíchi technické a odborné středoškolské vzdělání, které budevšeobecně umožněno a zpřístupněno pro všechny vhodnýmiprostředky, a zejména postupným zaváděním bezplatného vzdělání- - posledně jmenovanou podmínku Česká republika splňujea svůj mezinárodní závazek má zajištěn v čl. 33 odst. 2 Listinyzákladních práv a svobod v tom směru, že občané mají právo nabezplatné vzdělání v základních a středních školách,c) vyšší vzdělání bude přístupné pro všechny, a to podleschopností, všemi vhodnými prostředky, a zejména postupnýmzaváděním bezplatného vzdělání.Tato kategorie zahrnuje ty formy vzdělávání, které překračujístupeň středoškolského vzdělání; zde Česká republika převzalazávazek postupného zavádění bezplatného vzdělání. Z toho vyplývá,že uložení plateb tam, kde v České republice již až dosud bylotakové vzdělání poskytováno bezplatně, směřuje proti závazku Českérepubliky postupně zavádět bezplatné vzdělání a není v souladus citovaným ustanovením Paktu o hospodářských, sociálnícha kulturních právech. Jestliže stát závazek z mezinárodní smlouvypřejal, tento závazek splnil či plnil, pak návrat k původním čipodobným podmínkám, které měly být mezinárodní smlouvou překonány,nelze pokládat za konformní s vůlí, kterou stát při přejímánízávazku projevil a za jednání, které odpovídá smyslu ustanovenísmlouvy.
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury
ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.27.95
Název soudu
Ústavní soud České republiky
Spisová značka
Pl. ÚS 27/95
Paralelní citace (Sbírka zákonů)
13/1996 Sb.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)
N 84/4 SbNU 293
Populární název
Placené vzdělání na vyšších odborných školách
Datum rozhodnutí
19. 12. 1995
Datum vyhlášení
Datum podání
8. 9. 1995
Datum zpřístupnění
15. 10. 2007
Forma rozhodnutí
Nález
Typ řízení
O zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam
2
Navrhovatel
SKUPINA POSLANCŮ
Dotčený orgán
Soudce zpravodaj
Čermák Vladimír
Napadený akt
zákon; 138/1995; kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 171/1990 Sb., zákona č. 522/1990 Sb., zákona č. 134/1993 Sb., zákona č. 190/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 49/1994 Sb. a zákona č. 256/1994 Sb., a zákon České národní rady č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění zákona České národní rady č. 31/1984 Sb., zákona České národní rady č. 390/1991 Sb. a zákona č. 190/1993 Sb.; Čl. I bod 8
Typ výroku
zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
2/1993 Sb., čl. 33 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
104/1991 Sb., čl. 28
13/1996 Sb.
138/1995 Sb., čl. I
29/1984 Sb., §4 odst.2
Odlišné stanovisko
Paul Vladimír
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (skupina poslanců) hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na vzdělání