ECLI:CZ:US:1996:1.US.86.96
sp. zn. I. ÚS 86/96
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Zastupitelstva města R. p. T., zastoupeného JUDr. P. K., proti rozhodnutí ministra hospodářství ČR ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 641/95-93, a rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 10. 7. 1995, č.j. 203 229/95-73, a vedlejších účastníků Zastupitelstva města B. a Zastupitelstev obcí H. a V., takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí ministra hospodářství ČR ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 641/95-93, kterým byl zamítnut rozklad měst R. p. T. a B. a obcí K., H., H., V., B., Ž., M., N. M., V., V., S., H., B. p. T. proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 10. 7. 1995, č.j. 203 229/95-73, jímž byly povoleny zadavateli G. R. (Czech Republic), a.s., geologické práce pro průzkum a vyhledávání ložiska zlata a nerostů, z nichž lze průmyslově vyrábět kovy, v průzkumném území R. V úvodní části rozhodnutí ministra hospodářství se sice uvádí, že rozklad byl podán proti rozhodnutí ministerstva hospodářství ze dne 18. 7. 1995, č.j. 203 229/95-73, jde však zřejmě o chybu v psaní uvedeného data, neboť v odůvodnění rozhodnutí je již správně uvedeno datum předmětného rozhodnutí, tj. datum 10. 7. 1995, a totéž číslo jednací. Podaný rozklad byl posouzen jako nepřípustný ve smyslu ust. §60 správního řádu, neboť města a obce nemají v řízení, ve kterém se povolují geologické práce pro průzkum a vyhledávání ložisek vyhrazeného nerostu, postavení účastníka řízení ve smyslu ust. §14 správního řádu.
Navrhovatel současně podal návrh na zrušení ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb. ve znění zákona č. 543/1991 Sb., o geologických pracích a o Č.ú. Usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 16. 4. 1996, sp. zn. I. ÚS 86/96, bylo podle ust. §78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, řízení o ústavní stížnosti přerušeno a návrh na zrušení ust. §14 odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb. ve znění zákona č. 543/1991 Sb. byl postoupen k rozhodnutí plénu Ústavního soudu podle článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. Po prošetření věci dospěl Ústavní soud k přesvědčení, že předmět ústavní stížnosti se po právu musí týkat merita rozhodnutí orgánu veřejné moci, proti němuž ústavní stížnost směřuje. Skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (tj. zabránění dotčeným městům a obcím na území R. být účastníky správního řízení o povolení geologických prací pro vyhledávání a průzkum ložiska vyhrazeného nerostu), uplatněním napadeného ust. §14 odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb. ve znění zákona č. 543/1991 Sb. nenastala. Proto byl usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 7. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 13/96, návrh na zrušení ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 62/1988 ve znění zákona č. 543/1991 Sb. podle ust. §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut.
Dalším podáním ze dne 22. 5. 1996 stěžovatel (viz č.l. 47) rozšířil ústavní stížnost i o rozhodnutí ministra hospodářství ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 078/95-93, o zamítnutí rozkladu uvedených měst a obcí proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 3. 10. 1995, č.j. 204 412/95-73, zrušení tohoto rozhodnutí však nenavrhl.
Po podání ústavní stížnosti podali stěžovatel a město B., V.ú. B., obce B., B., Č., H., H., H., K., M., N., N. M., S., V., V., V., u Vrchního soudu v Praze dne 29. 3. 1996 společnou žalobu, kterou se domáhali zrušení rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 10. 7. 1995, č.j. 203 229/95-73, poř.č. 191/95, rozhodnutí ministra hospodářství ČR ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 641/95-93, kterým byl zamítnut rozklad proti citovanému rozhodnutí ministerstva hospodářství, a zrušení rozhodnutí ministra hospodářství ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 078/95-93, kterým byl zamítnut rozklad uvedených měst a obcí proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 3. 10. 1995, č.j. 204 412/95-73, kterým byla ve věci povolení geologických prací nařízena podle §62 odst. 2 správního řádu obnova řízení z důvodu ust. §62 odst. 1 písm. e) správního řádu.
Ústavní soud zjistil z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 1996, č.j. 6 A 30/96-58, že soud v uvedené právní věci rozhodl takto:
I. Soud odkládá do konečného rozhodnutí o žalobě vykonatelnost rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 10. 7. 1995,č.j. 203 229/95-73, poř.č. 191/95.
II. Řízení o žalobě, pokud směřuje proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 10. 7. 1995, č.j. 203 229/95-73, poř.č. 191/95 se přerušuje.
III. Řízení o žalobě, pokud směřuje proti rozhodnutí ministra hospodářství ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 641/95-93, a ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 078/95-93, se zastavuje.
Vrchní soud tak rozhodl po zjištění, že rozhodnutím Ministerstva hospodářství ČR ze dne 10. 7. 1995, č.j. 203 229/95-73, poř.č. 191/95, byly povoleny geologické práce v průzkumném území R. a dalšími dvěma rozhodnutími ministra hospodářství byly zamítnuty rozklady jak proti tomuto rozhodnutí, tak i proti dalšímu rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 3. 10. 1995, č.j. 204 412/95-73, kterým byla ve věci povolení geologických prací nařízena podle §62 odst. 2 správního řádu obnova řízení z důvodů uvedených v §62 odst. 1 písm. e) správního řádu. Pokud jde o obě rozhodnutí, kterými správní orgán zamítl rozklad jako nepřípustný podle §60 správního řádu, jsou tato rozhodnutí procesní povahy, a jsou tedy podle názoru vrchního soudu z přezkumu soudu podle §248 odst. 2 písm. e) o.s.ř. vyloučena.
Proto vrchní soud řízení o žalobě, pokud směřovala proti uvedeným rozhodnutím ministra hospodářství, zastavil.
Pokud jde o žalobou napadené rozhodnutí ministerstva hospodářství, vzal vrchní soud v úvahu, že jde o rozhodnutí, ohledně něhož správní orgán nařídil obnovu řízení, jež dosud neskončilo. Proto soud do doby, než správní soud rozhodne v obnoveném řízení podle §109 odst. 1 písm. b) o.s.ř., řízení přerušil.
V souvislosti s uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze, se Ústavní soud zabýval skutečností, že stěžovatel v petitu ústavní stížnosti napadl rozhodnutí ministra hospodářství ČR ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 641/95-93, i rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 10. 7. 1995, č.j. 203 229/95-73, avšak dále výslovně navrhl jen zrušení rozhodnutí ministra. Z celkové formulace petitu návrhu, z označení odpůrců (viz strana 1 ústavní stížnosti) a ze záhlaví stížnosti je však zřejmé, že ústavní stížnost je podána i proti rozhodnutí ministerstva hospodářství ze dne 10. 7. 1995, č.j. 203 229/95-73, nikoli pouze proti rozhodnutí ministra hospodářství ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 641/95-93. Pokud jde o rozhodnutí ministra hospodářství ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 078/95-93, návrh na jeho zrušení stěžovatel nepodal.
Z rozhodnutí vrchního soudu vyplývá, že řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí ministerstva hospodářství ze dne 10. 7. 1995, č.j. 203 229/95-73, bylo přerušeno, neboť rozhodnutím ze dne 3. 10. 1995, č.j. 204 412/95-73, ministerstvo hospodářství nařídilo obnovu správního řízení ve věci povolení geologických prací k vyhledávání a průzkumu ložisek zlata a nerostů, z nichž lze průmyslově vyrábět kovy, v průzkumném území R. Řízení o obnově dosud neskončilo. Po ukončení správního řízení o obnově bude moci obecný soud pokračovat v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 10. 7. 1995, č.j. 203 229/95-73, a rozhodnout o ní. Proto je ohledně napadeného rozhodnutí ministerstva hospodářství ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.).
Pokud jde o řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra hospodářství ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 641/95-93, a rozhodnutí ministra hospodářství ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 078/95-93, bylo toto řízení - jak je uvedeno výše - vrchním soudem zastaveno, neboť šlo o rozhodnutí procesní povahy, jehož přezkum soudem je vyloučen [§248 odst. 2 písm. e) o.s.ř.].
Obecný soud však rozhodnutí ministra hospodářství ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 641/95-93, a č.j. 811 078/95-93, nepřezkoumával věcně, nezabýval se otázkou, zda rozklady proti rozhodnutí ministerstva hospodářství byly přípustné či nikoli a uvedl, že věcné žalobní námitky lze posoudit jen u správního aktu, který rozhodoval věc samu (čímž bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně), nikoli u aktu, který posuzoval jen procesní stránku přípustnosti rozkladu. I když řízení ve věci rozhodnutí ministra hospodářství ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 641/95-93, jehož zrušení stěžovatel navrhl, bylo soudem zastaveno, přihlédl Ústavní soud ke skutečnosti, že ohledně základní sporné otázky, zda stěžovatel je nebo není účastníkem správního řízení, ve kterém bylo vydáno jím napadené rozhodnutí o povolení geologických prací v průzkumném území R., je vedeno soudní řízení. Teprve v tomto řízení musí soud uvedenou spornou otázku zodpovědět s definitivní platností, čili až při rozhodování o žalobě, již podal u vrchního soudu stěžovatel a další obce.
Ústavní soud tedy dovozuje, že i v tomto případě zůstává nevyřešena otázka, zda stěžovatel je či není účastníkem řízení ve věci povolení geologických prací na jeho území. Z tohoto hlediska nelze podle přesvědčení Ústavního soudu obě
napadená rozhodnutí od sebe oddělit.
Za této situace Ústavní soud dospěl k závěru, že i ohledně rozhodnutí ministra hospodářství ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 641/95-93, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.).
Proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl [§43 odst. 1 písm. f), §72 odst. 3 cit. zákona].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 1996