infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUs6plusVyrok, infUsKratkeRadky-225-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.10.1996, sp. zn. II. ÚS 276/96 [ nález / BROŽOVÁ / výz-2 ], paralelní citace: N 107/6 SbNU 271 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1996:2.US.276.96

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K otázce svobodné soutěže politických sil v demokratické společnosti

Právní věta Jestliže účelem zákona o volbách do Parlamentu ČR, zák. č. 247/1995 Sb., je realizovat svobodnou soutěž politických sil dle čl. 22 Listiny a blíže upravit základní právo volit a být volen dle čl. 21 Listiny, přičemž výkon těchto práv je podstatnou náležitostí demokratického právního státu, pak skutečně s tím důsledkem, že budou při interpretaci a aplikaci tohoto zákona eliminovány formálně pozitivistické přístupy. Ústavní soud má za to, že za situace, kdy občané, kteří petici podepsali, se v ní ztotožnili s označením voliči, navíc volebního obvodu č. 1, sídlo Karlovy Vary, objektivně určeného právním předpisem pro volby do Senátu, a současně prohlásili, že podporují kandidaturu nezávislého kandidáta K. R., s uvedením rodného čísla, data narození, trvalého pobytu, povolání a státního občanství, je tento projev z hlediska obsahu nezaměnitelný a dostatečný i z hlediska zákonných požadavků ustanovení §61 odst. 6 zák. č. 247/1995 Sb. (volební zákon), než aby bylo lze dovodit, jak činí Nejvyšší soud, že je dána pochybnost, zda vůbec jde o kandidaturu ve volbách, natož do Senátu.

ECLI:CZ:US:1996:2.US.276.96
sp. zn. II. ÚS 276/96 Nález Ústavní soud ČR rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti K. R., zastoupeného Mgr. M. Ř., advokátkou Advokátní kanceláře, B., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 1996, sp. zn. Ovs 42/96/Ha, a rozhodnutí Ústřední volební komise ze dne 27. 9. 1996, čj. ÚVK 300/1996, ve spojení s rozhodnutím Obvodní volební komise Karlovy Vary, sp. zn. ObVK 1/96, za účasti Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka Ústřední volební komise, U obecního domu 3, Praha 1, takto: Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 1996, sp. zn. Ovs 42/96/Ha, a rozhodnutí Ústřední volební komise ze dne 27. 9. 1996, sp. zn. ÚVK 300/1996, ve spojení s rozhodnutím Obvodní volební komise Karlovy Vary, ze dne 19. 9. 1996, sp. zn. ObVK 1/96, s e z r u š u j í . Odůvodnění: V ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž byl zamítnut návrh na registrování kandidáta K. R., ve volebním obvodu, sídlo K. V., a rozhodnutí Ústřední volební komise a obvodní volební komise, odmítajícím přihlášku K. R. k registraci pro nesplnění náležitostí, navrhovatel uvedl, že napadenými rozhodnutími byly porušeny ústavně zaručená práva a svobody, uvedené zejména v čl. 19 odst. 2; čl. 20 Ústavy a článku 21 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V obsáhlých důvodech ústavní stížnosti stěžovatel zejména namítal, že byly splněny všechny podmínky zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zák. č. 247/1995 Sb." nebo "volební zákon"), i zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním, s tím, že neuvedení skutečnosti, že petiční listiny jsou podepisovány v souvislosti s podporou kandidáta pro volby do Senátu, je formálním požadavkem, který nemá zákonnou oporu a je nelogický, jestliže jiné volby než volby do Senátu neznají požadavek podpory petičními listinami u nezávislých kandidátů. Stejně tak stěžovatel označil za formální a postrádající zákonné opory požadavek, aby petiční listiny obsahovaly datum. Nejvyšší soud ve svém vyjádření uvedl, že argumentace obsažená v ústavní stížnosti nemůže nic změnit na správnosti názorů uvedených v napadeném rozhodnutí. Dále Nejvyšší soud odkázal na ustanovení §61 odst. 6 zák. č. 247/1995 Sb. a jeho zařazení do oddílu třetího uvedeného zákona, z čehož pak dovodil nutnost, aby petiční listina obsahovala označení, že podporuje kandidaturu pro volby do Senátu Parlamentu České republiky s tím, že jde o náležitost zásadní povahy a že se nelze spoléhat na to, že volič z některých společenských a právních okolností může dovodit, o jakou listinu vlastně jde. Vymezení účelu petiční listiny, jak uvádí Nejvyšší soud, nepřesahuje rámec rozumných a snadno splnitelných požadavků na její náležitosti a navíc všechny ostatní předložené petiční listiny ve věcech rozhodovaných Nejvyšším soudem v roce 1996 byly v tomto směru náležitě označeny. Dále Nejvyšší soud poukázal na to, že v záhlaví petičních listin není konkretizováno, o jakého jde kandidáta. Naopak má Nejvyšší soud za to, jak vyslovil v jiné věci, že neuvedení roku vzhledem ke skutečnosti, že jde o první volby do Senátu Parlamentu České republiky, není nezbytnou náležitostí petiční listiny ve smyslu §61 odst. 6 zák. č. 247/1995 Sb. Ohledně údaje o členství v politické straně nebo hnutí, kterým se v napadeném rozhodnutí na rozdíl od Ústřední volební komise nezabýval, Nejvyšší soud odcitoval právní názor vyjádřený v jiné věci, totiž že: "Přesný způsob vyznačení požadovaných údajů o politické příslušnosti v přihlášce k registraci ustanovení §61 odst. 4 písm. c), e) zákona č. 247/1995 Sb. nepředepisuje. Prováděcí vyhláška Ministerstva vnitra ČR č. 74/1996 Sb. upravuje sice vzor přihlášky, ani tento vzor však nestanoví jednotně způsob vyjádření požadavku formulovaného v §61 odst. 4 písm. c) a e) zákona. Z toho je třeba vyvodit, že v přihlášce lze použít jakoukoliv formulaci, ze které budou požadované údaje o politické příslušnosti jednoznačně vyplývat. Pokud zákon č. 247/1995 Sb. zavedl legislativní zkratku "politická strana", jako společné označení politické strany a politického hnutí, a této zkratky poté použil v ustanovení §61 odst. 4 písm. c) a e) zákona pro vyjádření povinnosti uvést příslušnost k určité politické straně nebo politickému hnutí, nebo skutečnosti, že kandidát není členem žádné politické strany ani politického hnutí, je nutno použití téže legislativní zkratky v přihlášce k vyjádření údaje, pro který zákon tuto zkratku zavedl, považovat za dostačující." Ústřední volební komise ve svém vyjádření uvedla, že důvodem pro odmítnutí přihlášky kandidáta byla skutečnost, že v záhlaví nebyl uveden údaj o tom, že jde o volby do Senátu v roce 1996. Dalším důvodem odmítnutí byl neúplný údaj o členství v politickém hnutí, když jak v přihlášce tak, prohlášení se pouze uvádí, že není členem žádné politické strany, což je formulace, kterou nebylo možno považovat za jednoznačnou. Z uvedených důvodů bylo konstatováno, že odmítavé rozhodnutí obvodní volební komise bylo vydáno v souladu se zákonem. Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že není součástí soustavy obecných soudů, nýbrž že je orgánem ochrany ústavnosti, a jako takový vykonává pravomoci svěřené mu čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat i o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Z uvedených důvodů a v návaznosti na závěry čtvrtého senátu Ústavního soudu, vyslovené v předcházejících rozhodnutích (sp. zn. IV. ÚS 276/96; sp. zn. IV. ÚS 275/96), se konstatuje, že předmětem zkoumání Ústavního soudu je v dané věci otázka, zda napadenými rozhodnutími došlo k porušení navrhovatelových základních práv a svobod, zejména k porušení čl. 22 Listiny, podle kterého zákonná úprava všech politických práv a svobod, její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Při zkoumání porušení čl. 22 nelze proto volit formálně pozitivistické přístupy, neboť již samy pojmy, jako je "svobodná soutěž politických sil", "demokratická společnost", jsou pojmy zahrnující i aspekty vybočující z tohoto formálně pozitivistického rámce. Dále je třeba zdůraznit, že všechna politická práva a svobody jsou úzce spojeny s kategorií odpovědnosti jako určujícího prvku demokratického politického řádu. Je-li v čl. 1 Ústavy ČR zdůrazněna demokratická a právní povaha našeho státu, založeného na úctě k právům a svobodám člověka a občana, potom obrácenou stranou této demokratické "mince" je nevyhnutelnost sociální a politické odpovědnosti jednotlivců, politických stran, společnosti i státu. Vědomí takové odpovědnosti je potom nezbytné i ve volebním procesu, kde odpovědnosti jednotlivců, politických stran a koalic, a to nejen za správnost a úplnost uváděných údajů, odpovídá odpovědnost orgánů veřejné moci, aby při svém dohledu nad dodržováním právních předpisů o volbách a stejně tak svým přístupem k aplikaci práva, v daném případě zákona č. 247/1995 Sb., postupovaly v souladu s účely a cíly demokratického právního státu. Jestliže tedy účelem zákona o volbách do Parlamentu ČR je realizovat svobodnou soutěž politických sil (čl. 22 Listiny) a blíže upravit základní politické právo volit a být volen (čl. 21 Listiny), v poměru k nezávislým kandidátům, přičemž výkon těchto práv je podstatnou náležitostí demokratického právního státu, pak skutečně s tím důsledkem, že budou při interpretaci a aplikaci tohoto zákona eliminovány formálně pozitivistické přístupy. Dle ustanovení §61 odst. 6 zák. č. 247/1995 Sb. k přihlášce nezávislého kandidáta se připojí petice podporující jeho kandidaturu, která musí být podepsána alespoň 1.000 oprávněných voličů z volebního obvodu, kde kandidát kandiduje, s uvedením jejich jména, příjmení, rodného čísla a bydliště. Podpis pod peticí nelze vzít zpět. Z připojeného spisu Nejvyššího soudu, sp. zn. Ovs 42/96/Hasch, jehož přílohou je i spis Ústřední volební komise, Ústavní soud zjistil, že v dané věci Nejvyšší soud v návaznosti na rozhodnutí Ústřední volební komise dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že text v záhlaví petice nezávislého kandidáta K. R., tj. navrhovatele, ve znění : "Níže uvedení voliči z volebního obvodu č. 1, sídlo Karlovy Vary podporují kandidaturu nezávislého kandidáta", není dostatečný, neboť vzbuzuje pochybnosti o účelu petice, takže občan není jasným způsobem seznámen s tím, že podporuje kandidaturu ve volbách vůbec , natož ve volbách do Senátu Parlamentu ČR. Ústavní soud má pak naopak za to, že za situace, kdy občané, kteří petici podepsali, se v ní ztotožnili s označením voliči, navíc z volebního obvodu č. 1, sídlo Karlovy Vary, objektivně určeného právním předpisem (přílohou k volebnímu zákonu) pro volby do Senátu, a současně prohlásili, že podporují kandidaturu nezávislého kandidáta K. R., s uvedením rodného čísla, data narození, trvalého pobytu, povolání a státního občanství, je tento projev z hlediska obsahu nezaměnitelný a dostatečný i z hlediska zákonných požadavků citovaného ustanovení §61 odst. 6, než aby bylo lze dovodit, jak mylně činí Nejvyšší soud, že je dána pochybnost, zda vůbec jde o kandidaturu ve volbách, natož do Senátu. Ze všech shora uvedených důvodů tak dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená rozhodnutí porušují čl. 22, čl. 21 spolu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 90 Ústavy, a proto nezbylo než dle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnosti vyhovět a napadená rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Ústřední volební komise a obvodní volební komise podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušit. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že pokud Ústřední volební komise v odmítavém rozhodnutí zjistila i neúplnost údaje o členství v politické straně či v politickém hnutí, a Nejvyšší soud ČR se touto otázkou v předmětném rozhodnutí nezabýval, pak ani Ústavnímu soudu nepřísluší její přezkoumání. Tato skutečnost však nemůže být na újmu navrhovatele, který se ochrany práva u Nejvyššího soudu ČR dovolal, a proto ji také Ústavní soud považuje z hlediska svých závěrů o opodstatněnosti ústavní stížnosti za právně irelevantní. Totéž platí i o rozhodnutí obvodní volební komise, pokud zjistila neúplnost údajů týkajících se data voleb, jestliže se jak Ústřední volební komise, tak Nejvyšší soud touto otázkou ve svých rozhodnutích napadených ústavní stížností navrhovatele nezabývaly. Zcela na závěr se Ústavní soud dále zabýval i důsledky svého nálezu, a to s ohledem na ustanovení §64 odst. 1 volebního zákona, podle kterého se může registrace kandidáta obvodní volební komisí v případě, že k ní dojde na základě rozhodnutí Ústřední volební komise o odvolání nebo na základě rozhodnutí soudu podle zvláštního zákona, uskutečnit nejpozději do 30 dnů přede dnem voleb. Nutno v této souvislosti odpovědět na otázku, zdali se uvedená lhůta týká i registrace následující po kasačním nálezu Ústavního soudu. Na tuto otázku odpovídá Ústavní soud záporně, totiž že lhůta 30 dnů se na registraci kandidáta následující po rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení usnesení Nejvyššího soudu vydaného podle §200m odst. 1 písm. c) o.s.ř. nevztahuje. Pro uvedený závěr svědčí několik důvodů. Nejvyšší soud rozhoduje podle §200m o.s.ř. přímo o zaregistrování kandidáta, a tudíž k registraci obvodní volební komisí dochází na základě tohoto rozhodnutí (obdobně jako v případě rozhodnutí Ústřední volební komise). Naopak Ústavní soud je při rozhodování o ústavních stížnostech podle §72 a násl. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudem kasačním, nemá tudíž pravomoc rozhodovat ve věci samé a ani zavazovat dotčené orgány veřejné moci ohledně jejich dalšího rozhodování ve věci (s výjimkou rozhodnutí týkajícího se jiného zásahu orgánu veřejné moci podle §82 odst. 3 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.). Důsledkem kasačního rozhodnutí Ústavního soudu je nové projednání přihlášky a teprve po něm dochází k registraci obvodní volební komisí, navíc předmětem zkoumání Ústavního soudu jsou pouze hlediska ústavnosti. Jak jazykový výklad, tak i výklad e ratione legis dotčeného ustanovení volebního zákona opodstatňují tedy závěr, že v něm obsažená lhůta není podmínkou registrace následující po rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení usnesení Nejvyššího soudu vydaného podle §200m odst. 1 písm. c) o.s.ř. a že zákonodárce v §64 odst. 1 uvedenou lhůtou pamatoval pouze na situaci následující po rozhodnutí Nejvyššího soudu dle §200m odst. 1 písm. c) o.s.ř. Pro uvedený závěr svědčí i ta skutečnost, že poznámka 10) pod čarou, vztahující se k ustanovení §64 odst. 1 volebního zákona ve slovech "nebo na základě rozhodnutí soudu podle zvláštního zákona", odkazuje na rozhodnutí podle §§58 a 200m o.s.ř., tedy podle o.s.ř., a nikoliv na rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti podle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud je si přitom dobře vědom toho, že poznámky pod čarou nejsou součástí právního předpisu, a že se tudíž jedná o informaci k výkladu e ratione legis. Z uvedených důvodů Ústavní soud poukazuje na povinnost Ústřední volební komise projednat a obvodní volební komise zaregistrovat přihlášku kandidáta v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení usnesení Nejvyššího soudu vydaného podle §200m odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to i po lhůtě 30 dnů přede dnem voleb. Současně dlužno dodat, že z hlediska ústavního nutno považovat za mezní termín registrace lhůtu garantující rovnost šancí jednotlivých kandidátů, tj. lhůtu podle §16 volebního zákona. Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou podle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR závazná pro všechny orgány i osoby, což v projednávané věci znamená, že je věcí odpovědnosti orgánů veřejné moci, aby je respektovaly. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 22. 10. 1996

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1996:2.US.276.96
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 276/96
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 107/6 SbNU 271
Populární název K otázce svobodné soutěže politických sil v demokratické společnosti
Datum rozhodnutí 22. 10. 1996
Datum vyhlášení  
Datum podání 14. 10. 1996
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Brožová Iva
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 21, čl. 22, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 247/1995 Sb., §61 odst.6, §61 odst.4 písm.c, §61 odst.4 písm.e, §64 odst.1
  • 74/1996 Sb.
  • 99/1963 Sb., §200m, §58, §250m
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných /volební a hlasovací právo
Věcný rejstřík petice
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-276-96
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 28494
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31