infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsBrne, infUsKratkeRadky-241-004,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.10.1996, sp. zn. III. ÚS 277/96 [ nález / HOLLÄNDER / výz-2 ], paralelní citace: N 109/6 SbNU 285 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1996:3.US.277.96

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K interpretaci a aplikaci právních norem upravujících volební právo v zájmu zajištění svobodné soutěže politických sil

Právní věta 1. V situaci, kdy určité ustanovení právního předpisu umožňuje různé interpretace, je při jeho aplikaci úkolem všech státních orgánů interpretovat jej ústavně konformním způsobem. 2. Ústavní soud je při rozhodování o ústavních stížnostech soudem kasačním, nemá tudíž pravomoc rozhodovat ve věci samé a ani zavazovat dotčené orgány veřejné moci ohledně jejich dalšího rozhodování ve věci (s výjimkou rozhodnutí, týkajícího se jiného zásahu orgánu veřejné moci podle §82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.). Na rozdíl od Nejvyššího soudu ČR, jenž podle §200m o. s. ř. rozhoduje přímo o zaregistrování kandidáta, a tudíž k registraci obvodní volební komisí dochází na základě tohoto rozhodnutí (obdobně jako v případě rozhodnutí Ústřední volební komise), po kasačním rozhodnutí Ústavního soudu dochází teprve k projednání přihlášky Ústřední volební komisí a teprve po něm k registraci obvodní volební komisí. Jak jazykový výklad, tak i výklad e ratione legis dotčeného ustanovení volebního zákona opodstatňují tedy závěr, že v něm obsažená lhůta není podmínkou registrace, následující po rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, vydaného podle §200m odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pro uvedený závěr svědčí i skutečnost, že poznámka pod čarou, vztahující se k ustanovení §64 odst. 1 volebního zákona, rozhodnutím soudu podle zvláštního zákona, na základě kterého dojde k registraci, rozumí rozhodnutí podle §§58 a 200m o. s. ř. a nikoli rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, směřující do usnesení Nejvyššího soudu ČR, vydaného podle §200m odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ústavní soud je si přitom dobře vědom toho, že poznámky pod čarou nejsou součástí právního předpisu, a že tudíž se jedná o informaci k výkladu e ratione legis.

ECLI:CZ:US:1996:3.US.277.96
sp. zn. III. ÚS 277/96 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl dne 22. října 1996 ve věci ústavní stížnosti MDS a JUDr. V. H., za účasti vedlejšího účastníka ÚVK, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. října 1996, sp. zn. Ovs 58/96/Št-Hu, kterým se zamítá návrh na zaregistrování kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České republiky, takto: 1. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. října 1996, sp. zn. Ovs 58/96/Št-Hu, a rozhodnutí Ústřední volební komise ze dne 27. září 1996, č. j. ÚVK 294/1996, se z r u š u j í . 2. Ústavní stížnost JUDr. V. H. se odmítá . Odůvodnění: I. Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu České republiky osobně dne 14. října 1996, ve lhůtě vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., a doplněným podáním ze dne 15. října 1996, se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. října 1996, sp. zn. Ovs 58/96/Št-Hu, kterým se zamítá návrh na zaregistrování kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České republiky. Napadeným rozhodnutím se stěžovatelé cítí být dotčeni na svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky. Ze spisu sp. zn. Ovs 58/96/Št-Hu, jenž si Ústavní soud vyžádal od Nejvyššího soudu, bylo zjištěno následující: Podle §61 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb. dne 16. září 1996 zmocněnec MDS Ing. O. V. přihlásil JUDr. V. H. jako kandidáta uvedené strany pro volby do Senátu Parlamentu České republiky ve volebním obvodu č. 27 (Praha 1). Obvodní volební komise pro volby do Senátu ve volebním obvodu č. 27 rozhodnutím ze dne 19. září 1996, č. j. 2/96/VO, přihlášku k registraci JUDr. V. H. odmítla s odůvodněním, že uvedením neúplného rodného čísla nebyla splněna podmínka pro registraci, vyžadovaná ustanovením §61 odst. 4 písm. a) zákona č. 247/1995 Sb. V odvolání do uvedeného rozhodnutí (doručeném zmocněnci MDS), podaném dne 25. září 1996, JUDr. V. H. poukazuje na skutečnost, že neúplnost rodného čísla spočívá v nedopatřením uvedeném čísle "06" za lomítkem, přičemž toto mělo správně znít "060". Vyslovuje dále domněnku, že vzniklý nedostatek není nutno posuzovat jako neúplnost údaje ve smyslu příslušného právního ustanovení, ale že na něj lze pohlížet jako na neformálně odstranitelnou, tzn. zřejmou chybu v psaní. V odvolání kandidát zároveň doplnil podanou přihláškou se žádostí, aby Ústřední volební komise rozhodla o registraci, a to s rodným číslem, obsahujícím za lomítkem trojčíslí "060". Ústřední volební komise svým rozhodnutím ze dne 27. září 1996, č. j. ÚVK 294/1996, zamítla odvolání JUDr. V. H. a rozhodnutí obvodní volební komise o odmítnutí přihlášky k registraci potvrdila. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí se Ústřední volební komise ztotožnila s argumentací obvodní volební komise. Po odmítnutí registrace kandidáta JUDr. V. H. rozhodnutím obvodní volební komise ve volebním obvodě č. 27 ze dne 19. září 1996 a navazujícím potvrzujícím rozhodnutím Ústřední volební komise ze dne 27. září 1996, podala MDS podle §200m odst. 1 písm. c) o. s. ř. návrh Nejvyššímu soudu ČR na zaregistrování přihlášeného kandidáta do Senátu Parlamentu České republiky. Uvádí se v něm, že výklad ustanovení §61 a následujících volebního zákona by měl být prováděn v souladu s pravidly, jimiž se řídí právní řád jako celek. Za takové považuje navrhovatel běžné rozlišování mezi skutečnými nedostatky (právními vadami) právních aktů a tzv. zřejmými chybami v psaní a počtech, které zpravidla nemají právních účinků, a lze je neformálně kdykoli opravit. Uvedení údaje "06" místo "060" v rodném čísle na místě za lomítkem považuje pak právě za takovouto zřejmou chybu. V odůvodnění svého návrhu poukazuje dále na potvrzení o převzetí přihlášky k registraci, vystavené zapisovatelem obvodní volební komise ve volebním obvodě č. 27 dne 19. září 1996, ve kterém se konstatuje, že zapisovatel neshledal formální nedostatky v přihlášce ve smyslu zákona. Závěrem argumentuje i ustanovením §154 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud rozhoduje vždy na základě stavu v době rozhodnutí, přičemž odkazuje na opravu rodného čísla (trojčíslí za lomítkem), obsaženou v odvolání do rozhodnutí obvodní volební komise o odmítnutí registrace. Ve svém zamítavém rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že přihláška k registraci kandidáta JUDr. V. H. obsahovala ve smyslu §1 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 55/1976 Sb., o rodném čísle, nesprávný údaj. Z dikce §61 odst. 3 až 5 zákona č. 247/1995 Sb. pak podle názoru Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že nedostatky přihlášky, resp. jejich příloh, lze odstranit nejpozději 60 dnů před dnem voleb, z čehož a contrario dovozuje, že po uplynutí této lhůty to již možné není. S ohledem na uvedenou právní úpravu nepovažuje proto Nejvyšší soud ČR za možné při svém rozhodování aplikovat ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud ČR se konečně neztotožnil s interpretací §61 odst. 5 volebního zákona, obsaženou v návrhu na zaregistrování, a dospěl v této souvislosti k názoru, že v zákoně není stanovena povinnost zapisovatele obvodní volební komise podrobně zjišťovat všechny nedostatky přihlášky k registraci a jejích příloh a upozorňovat na ně s tím důsledkem, že by nesplnění této povinnosti opravňovalo k dodatečnému odstranění vad přihlášky, a že důsledky neodstranění vad do uplynutí lhůtě pro podání přihlášky plně postihují toho, kdo takovou přihlášku podal. V ústavní stížnosti stěžovatelé, jak bylo již uvedeno, se cítí být usnesením Nejvyššího soudu ČR a rozhodnutími Ústřední volební komise a obvodní volební komise pro volební obvod č. 27 dotčeni na svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Porušení principu rovnosti pasivního volebního práva spatřují zejména ve vyloučení možnosti opravy zřejmé nesprávnosti přihlášky k registraci kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České republiky, což podle jejich názoru neodpovídá právním principům (jak jsou např. zakotveny v o. s. ř.), a v neurčitosti právní úpravy i praxe, jež umožňuje závěr, že vystavením potvrzení o převzetí přihlášky bez formálních nedostatků zapisovatelem obvodní volební komise je právně relevantním způsobem tato otázka pro subjekt, jenž přihlášku podává, vyřešena. Ústavní soud si podle §42 odst. 3 a §76 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. vyžádal od Nejvyššího soudu ČR k předmětné ústavní stížnosti vyjádření. V podání ze dne 15. října 1996 Nejvyšší soud ČR poukazuje na důvody svého zamítavého rozhodnutí tak, jak jsou obsaženy v jeho odůvodnění. II. II/a Při posuzování předmětné věci se Ústavní soud v první řadě zabýval otázkou, zdali jsou stěžovatelé osobami oprávněnými k podání ústavní stížnosti. Na rozdíl od MDS, jež splňuje podmínky podání ústavní stížnosti jak podle §72 odst. 1 písm. a), tak i podle §73 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., i když se JUDr. V. H. cítí být dotčen na svých základních právech a svobodách pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož však podle §200m odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. nebyl účastníkem, podmínky podání ústavní stížnosti dle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. nesplňuje, což bylo podle §43 odst. 1 písm. d) citovaného zákona důvodem jejího odmítnutí. II/b Posouzení rozhodované věci je závislé na výkladu podmínek registrace přihlášek kandidátů pro volby do Senátu Parlamentu České republiky tak, jak jsou upraveny v §61 a následujících volebního zákona. Tato ustanovení, jak je patrno i z argumentace stěžovatele a z argumentace Nejvyššího soudu ČR, umožňují více interpretací. Podle názoru stěžovatele postupem podle §61 odst. 5 citovaného zákona přechází odpovědnost za správnost a úplnost údajů, obsažených v přihlášce kandidáta k registraci, na stát, a dále dle jeho mínění uvedená právní úprava nevylučuje odstraňování zřejmých nesprávností i po lhůtě 60 dnů přede dnem voleb. Na straně druhé Nejvyšší soud ČR interpretuje ustanovení §61 odst. 5 volebního zákona postupem a contrario, dochází tudíž k závěru, že úprava procedury odstraňování vad přihlášky k registraci podle §61 odst. 5 volebního zákona limitována zmíněnou lhůtou vylučuje jejich nápravu po jejím marném uplynutí. Na základě této interpretace, vycházeje z principu lex specialis derogat legi generali, odmítl Nejvyšší soud ČR i postup podle §154 o. s. ř. V situaci, kdy určité ustanovení právního předpisu umožňuje různé interpretace, je při jeho aplikaci úkolem všech státních orgánů interpretovat jej ústavně konformním způsobem (viz nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 114/94, Pl. ÚS 48/95). Úvodem k jednotlivým výkladovým variantám §61 a následující zákona č. 247/1995 Sb. nelze přisvědčit stěžovatelům, že by zjištění zapisovatele podle §61 odst. 5 citovaného zákona právně relevantním způsobem řešilo správnost, resp. úplnost, údajů, obsažených v přihlášce k registraci. Systematickým výkladem a na základě argumentu reduktionis ad absurdum by v případě přijetí této interpretace ustanovení §62 odst. 2 písm. b) volebního zákona, podle něhož obvodní volební komise odmítne přihlášku, pokud tato obsahuje nesprávné nebo neúplné údaje, nemělo rozumný smysl. Registrace kandidátů podle §61 a následujících zákona č. 247/1995 Sb. je správním řízením, upraveným zvláštním zákonem, jehož ustanovení a rovněž jejich interpretace musí splňovat ústavní kautely spravedlivého a řádného procesu ve smyslu čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod. Podle všeobecné úpravy správního řízení (§59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb.) mají účastníci v průběhu odvolacího řízení právo uvádět nové skutečnosti a důkazy. Odvolací orgán posuzuje věc po právní i skutkové stránce samostatně, není vázán skutkovým stavem, jenž zjistil orgán první instance, a bere ohled i na ty skutečnosti, jež tomuto orgánu nebyly známy. Z uvedeného pravidla je akceptována výjimka pouze v případě tzv. koncentrovaného správního řízení (např. ve stavebním řízení), pro něž je typické, že účastníci, zejména s ohledem na odbornou náročnost řízení, mohou přednést svoje námitky pouze v určitém stadiu řízení. Ústavní soud České republiky se v řadě nálezů (zejména č. 3 a 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 1) ztotožnil s chápáním ústavního principu rovnosti, jak byl vyjádřen Ústavním soudem ČSFR v rozhodnutí č. 11/1992 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR: "Je věcí státu, aby v zájmu zajištění svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat libovolně. ...Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát pouze s odvoláním na veřejné hodnoty." Jelikož úprava odvolacího řízení, obsažená v §62 odst. 3 volebního zákona, neobsahuje žádné výslovné ustanovení, jenž by ve vztahu k §59 odst. 1 správního řádu představovalo speciální úpravu, a jelikož zákonodárce ani explicitně ani implicitně nevyjádřil žádné důvody, pro které by měli účastníci v odvolacím řízení ve věci registrace přihlášek pro volby do Senátu Parlamentu ČR disponovat menším rozsahem práv, a protože se v daném případě nejedná o koncentrované správní řízení, interpretace ustanovení §61 odst. 5 citovaného zákona nemůže odůvodňovat závěr, podle něhož by v řízení o registraci byl jeho účastník ve srovnání s obecnou úpravou správního řízení ve svých právech zkrácen. Z uvedeného důvodu shledal Ústavní soud stěžovatelem napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. října 1996, sp. zn. Ovs 58/96/Št-Hu, a rozhodnutí Ústřední volební komise ze dne 27. září 1996, č. j. ÚVK 294/1996, za stojící v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v důsledku čehož rozhodl o jejich zrušení. Ústavní soud se dále zabýval i důsledky svého nálezu, a to s ohledem na ustanovení §64 odst. 1 volebního zákona, podle kterého se může registrace kandidáta obvodní volební komisí v případě, že k ní dojde na základě rozhodnutí Ústřední volební komise o odvolání nebo na základě rozhodnutí soudu podle zvláštního zákona, uskutečnit nejpozději do 30 dnů přede dnem voleb. Nutno v této souvislosti odpovědět na otázku, zdali se uvedená lhůta týká i registrace, následující po kasačním nálezu Ústavního soudu. Lhůta 30 dnů se na registraci kandidáta, následující po rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, vydaného podle §200m odst. 1 písm. c) o. s. ř., nevztahuje. Pro uvedený závěr svědčí několik důvodů. Ústavní soud je při rozhodování o ústavních stížnostech soudem kasačním, nemá tudíž pravomoc rozhodovat ve věci samé a ani zavazovat dotčené orgány veřejné moci ohledně jejich dalšího rozhodování ve věci (s výjimkou rozhodnutí, týkajícího se jiného zásahu orgánu veřejné moci podle §82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.). Na rozdíl od Nejvyššího soudu ČR, jenž podle §200m o. s. ř. rozhoduje přímo o zaregistrování kandidáta, a tudíž k registraci obvodní volební komisí dochází na základě tohoto rozhodnutí (obdobně jako v případě rozhodnutí Ústřední volební komise), po kasačním rozhodnutí Ústavního soudu dochází teprve k projednání přihlášky Ústřední volební komisí a teprve po něm k registraci obvodní volební komisí. Jak jazykový výklad, tak i výklad e ratione legis dotčeného ustanovení volebního zákona opodstatňují tedy závěr, že v něm obsažená lhůta není podmínkou registrace, následující po rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, vydaného podle §200m odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pro uvedený závěr svědčí i skutečnost, že poznámka pod čarou, vztahující se k ustanovení §64 odst. 1 volebního zákona, rozhodnutím soudu podle zvláštního zákona, na základě kterého dojde k registraci, rozumí rozhodnutí podle §§58 a 200m o. s. ř. a nikoli rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, směřující do usnesení Nejvyššího soudu ČR, vydaného podle §200m odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ústavní soud je si přitom dobře vědom toho, že poznámky pod čarou nejsou součástí právního předpisu, a že tudíž se jedná o informaci k výkladu e ratione legis. Z uvedených důvodů Ústavní soud poukazuje na povinnost Ústřední volební komise projednat a obvodní volební komise zaregistrovat přihlášku kandidáta v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, vydaného podle §200m odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to i po lhůtě 30 dnů přede dnem voleb. Z hlediska ústavního nutno považovat za mezní termín registrace lhůtu, garantující rovnost šancí jednotlivých kandidátů, tj. lhůtu podle §16 volebního zákona. Poučení: Proti tomuto nálezu není odvolání přípustné. V Brně 22. října 1996

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1996:3.US.277.96
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 277/96
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 109/6 SbNU 285
Populární název K interpretaci a aplikaci právních norem upravujících volební právo v zájmu zajištění svobodné soutěže politických sil
Datum rozhodnutí 22. 10. 1996
Datum vyhlášení  
Datum podání 14. 10. 1996
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel POLITICKÁ / VOLEBNÍ STRANA
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Holländer Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku vyhověno
odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - §43/1/c)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 21, čl. 36 odst.1, čl. 22
Ostatní dotčené předpisy
  • 182/1993 Sb., §82 odst.3 písm.b
  • 247/1995 Sb., §64 odst.1, §62 odst.2 písm.b, §61 odst.5, §62 odst.3
  • 99/1963 Sb., §58, §250m, §200m odst.1 písm.c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných /volební a hlasovací právo
Věcný rejstřík interpretace
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-277-96
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 28787
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-30