ECLI:CZ:US:1996:3.US.277.96
sp. zn. III. ÚS 277/96
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 22. října 1996 ve věci ústavní stížnosti MDS a JUDr. V. H., za účasti vedlejšího účastníka ÚVK, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. října 1996, sp. zn. Ovs 58/96/Št-Hu, kterým se zamítá návrh na zaregistrování kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České republiky, takto:
1. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. října 1996, sp. zn.
Ovs 58/96/Št-Hu, a rozhodnutí Ústřední volební komise ze dne 27.
září 1996, č. j. ÚVK 294/1996, se z r u š u j í .
2. Ústavní stížnost JUDr. V. H. se odmítá .
Odůvodnění:
I.
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu České republiky osobně dne
14. října 1996, ve lhůtě vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb.,
a doplněným podáním ze dne 15. října 1996, se stěžovatelé domáhají
zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. října 1996, sp. zn.
Ovs 58/96/Št-Hu, kterým se zamítá návrh na zaregistrování
kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České republiky.
Napadeným rozhodnutím se stěžovatelé cítí být dotčeni na svých
základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 21 odst. 1
a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České
republiky.
Ze spisu sp. zn. Ovs 58/96/Št-Hu, jenž si Ústavní soud
vyžádal od Nejvyššího soudu, bylo zjištěno následující:
Podle §61 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb. dne 16. září 1996
zmocněnec MDS Ing. O. V. přihlásil JUDr. V. H. jako kandidáta
uvedené strany pro volby do Senátu Parlamentu České republiky ve
volebním obvodu č. 27 (Praha 1).
Obvodní volební komise pro volby do Senátu ve volebním obvodu
č. 27 rozhodnutím ze dne 19. září 1996, č. j. 2/96/VO, přihlášku
k registraci JUDr. V. H. odmítla s odůvodněním, že uvedením
neúplného rodného čísla nebyla splněna podmínka pro registraci,
vyžadovaná ustanovením §61 odst. 4 písm. a) zákona č. 247/1995
Sb.
V odvolání do uvedeného rozhodnutí (doručeném zmocněnci MDS),
podaném dne 25. září 1996, JUDr. V. H. poukazuje na skutečnost, že
neúplnost rodného čísla spočívá v nedopatřením uvedeném čísle
"06" za lomítkem, přičemž toto mělo správně znít "060". Vyslovuje
dále domněnku, že vzniklý nedostatek není nutno posuzovat jako
neúplnost údaje ve smyslu příslušného právního ustanovení, ale že
na něj lze pohlížet jako na neformálně odstranitelnou, tzn.
zřejmou chybu v psaní. V odvolání kandidát zároveň doplnil podanou
přihláškou se žádostí, aby Ústřední volební komise rozhodla
o registraci, a to s rodným číslem, obsahujícím za lomítkem
trojčíslí "060".
Ústřední volební komise svým rozhodnutím ze dne 27. září
1996, č. j. ÚVK 294/1996, zamítla odvolání JUDr. V. H.
a rozhodnutí obvodní volební komise o odmítnutí přihlášky
k registraci potvrdila. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí se
Ústřední volební komise ztotožnila s argumentací obvodní volební
komise.
Po odmítnutí registrace kandidáta JUDr. V. H. rozhodnutím
obvodní volební komise ve volebním obvodě č. 27 ze dne 19. září
1996 a navazujícím potvrzujícím rozhodnutím Ústřední volební
komise ze dne 27. září 1996, podala MDS podle §200m odst. 1 písm.
c) o. s. ř. návrh Nejvyššímu soudu ČR na zaregistrování
přihlášeného kandidáta do Senátu Parlamentu České republiky. Uvádí
se v něm, že výklad ustanovení §61 a následujících volebního
zákona by měl být prováděn v souladu s pravidly, jimiž se řídí
právní řád jako celek. Za takové považuje navrhovatel běžné
rozlišování mezi skutečnými nedostatky (právními vadami) právních
aktů a tzv. zřejmými chybami v psaní a počtech, které zpravidla
nemají právních účinků, a lze je neformálně kdykoli opravit.
Uvedení údaje "06" místo "060" v rodném čísle na místě za lomítkem
považuje pak právě za takovouto zřejmou chybu. V odůvodnění svého
návrhu poukazuje dále na potvrzení o převzetí přihlášky
k registraci, vystavené zapisovatelem obvodní volební komise ve
volebním obvodě č. 27 dne 19. září 1996, ve kterém se konstatuje,
že zapisovatel neshledal formální nedostatky v přihlášce ve smyslu
zákona. Závěrem argumentuje i ustanovením §154 odst. 1 o. s. ř.,
podle něhož soud rozhoduje vždy na základě stavu v době
rozhodnutí, přičemž odkazuje na opravu rodného čísla (trojčíslí za
lomítkem), obsaženou v odvolání do rozhodnutí obvodní volební
komise o odmítnutí registrace.
Ve svém zamítavém rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru,
že přihláška k registraci kandidáta JUDr. V. H. obsahovala ve
smyslu §1 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 55/1976 Sb., o rodném čísle,
nesprávný údaj. Z dikce §61 odst. 3 až 5 zákona č. 247/1995 Sb.
pak podle názoru Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že nedostatky
přihlášky, resp. jejich příloh, lze odstranit nejpozději 60 dnů
před dnem voleb, z čehož a contrario dovozuje, že po uplynutí této
lhůty to již možné není. S ohledem na uvedenou právní úpravu
nepovažuje proto Nejvyšší soud ČR za možné při svém rozhodování
aplikovat ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud ČR se
konečně neztotožnil s interpretací §61 odst. 5 volebního zákona,
obsaženou v návrhu na zaregistrování, a dospěl v této souvislosti
k názoru, že v zákoně není stanovena povinnost zapisovatele
obvodní volební komise podrobně zjišťovat všechny nedostatky
přihlášky k registraci a jejích příloh a upozorňovat na ně s tím
důsledkem, že by nesplnění této povinnosti opravňovalo
k dodatečnému odstranění vad přihlášky, a že důsledky neodstranění
vad do uplynutí lhůtě pro podání přihlášky plně postihují toho,
kdo takovou přihlášku podal.
V ústavní stížnosti stěžovatelé, jak bylo již uvedeno, se
cítí být usnesením Nejvyššího soudu ČR a rozhodnutími Ústřední
volební komise a obvodní volební komise pro volební obvod č. 27
dotčeni na svých základních právech a svobodách, vyplývajících
z čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Porušení
principu rovnosti pasivního volebního práva spatřují zejména ve
vyloučení možnosti opravy zřejmé nesprávnosti přihlášky
k registraci kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České
republiky, což podle jejich názoru neodpovídá právním principům
(jak jsou např. zakotveny v o. s. ř.), a v neurčitosti právní
úpravy i praxe, jež umožňuje závěr, že vystavením potvrzení
o převzetí přihlášky bez formálních nedostatků zapisovatelem
obvodní volební komise je právně relevantním způsobem tato otázka
pro subjekt, jenž přihlášku podává, vyřešena.
Ústavní soud si podle §42 odst. 3 a §76 odst. 1 zákona č.
182/1993 Sb. vyžádal od Nejvyššího soudu ČR k předmětné ústavní
stížnosti vyjádření.
V podání ze dne 15. října 1996 Nejvyšší soud ČR poukazuje na
důvody svého zamítavého rozhodnutí tak, jak jsou obsaženy v jeho
odůvodnění.
II.
II/a
Při posuzování předmětné věci se Ústavní soud v první řadě
zabýval otázkou, zdali jsou stěžovatelé osobami oprávněnými
k podání ústavní stížnosti.
Na rozdíl od MDS, jež splňuje podmínky podání ústavní
stížnosti jak podle §72 odst. 1 písm. a), tak i podle §73 odst.
1 zákona č. 182/1993 Sb., i když se JUDr. V. H. cítí být dotčen na
svých základních právech a svobodách pravomocným rozhodnutím
v řízení, jehož však podle §200m odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s.
ř. nebyl účastníkem, podmínky podání ústavní stížnosti dle §72
odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. nesplňuje, což bylo podle
§43 odst. 1 písm. d) citovaného zákona důvodem jejího odmítnutí.
II/b
Posouzení rozhodované věci je závislé na výkladu podmínek
registrace přihlášek kandidátů pro volby do Senátu Parlamentu
České republiky tak, jak jsou upraveny v §61 a následujících
volebního zákona. Tato ustanovení, jak je patrno i z argumentace
stěžovatele a z argumentace Nejvyššího soudu ČR, umožňují více
interpretací.
Podle názoru stěžovatele postupem podle §61 odst. 5
citovaného zákona přechází odpovědnost za správnost a úplnost
údajů, obsažených v přihlášce kandidáta k registraci, na stát,
a dále dle jeho mínění uvedená právní úprava nevylučuje
odstraňování zřejmých nesprávností i po lhůtě 60 dnů přede dnem
voleb. Na straně druhé Nejvyšší soud ČR interpretuje ustanovení
§61 odst. 5 volebního zákona postupem a contrario, dochází tudíž
k závěru, že úprava procedury odstraňování vad přihlášky
k registraci podle §61 odst. 5 volebního zákona limitována
zmíněnou lhůtou vylučuje jejich nápravu po jejím marném uplynutí.
Na základě této interpretace, vycházeje z principu lex specialis
derogat legi generali, odmítl Nejvyšší soud ČR i postup podle §154 o. s. ř.
V situaci, kdy určité ustanovení právního předpisu umožňuje
různé interpretace, je při jeho aplikaci úkolem všech státních
orgánů interpretovat jej ústavně konformním způsobem (viz nálezy
ve věcech sp. zn. III. ÚS 114/94, Pl. ÚS 48/95).
Úvodem k jednotlivým výkladovým variantám §61 a následující
zákona č. 247/1995 Sb. nelze přisvědčit stěžovatelům, že by
zjištění zapisovatele podle §61 odst. 5 citovaného zákona právně
relevantním způsobem řešilo správnost, resp. úplnost, údajů,
obsažených v přihlášce k registraci. Systematickým výkladem a na
základě argumentu reduktionis ad absurdum by v případě přijetí
této interpretace ustanovení §62 odst. 2 písm. b) volebního
zákona, podle něhož obvodní volební komise odmítne přihlášku,
pokud tato obsahuje nesprávné nebo neúplné údaje, nemělo rozumný
smysl.
Registrace kandidátů podle §61 a následujících zákona č.
247/1995 Sb. je správním řízením, upraveným zvláštním zákonem,
jehož ustanovení a rovněž jejich interpretace musí splňovat
ústavní kautely spravedlivého a řádného procesu ve smyslu čl. 36
a následujících Listiny základních práv a svobod. Podle všeobecné
úpravy správního řízení (§59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb.) mají
účastníci v průběhu odvolacího řízení právo uvádět nové
skutečnosti a důkazy. Odvolací orgán posuzuje věc po právní
i skutkové stránce samostatně, není vázán skutkovým stavem, jenž
zjistil orgán první instance, a bere ohled i na ty skutečnosti,
jež tomuto orgánu nebyly známy. Z uvedeného pravidla je
akceptována výjimka pouze v případě tzv. koncentrovaného správního
řízení (např. ve stavebním řízení), pro něž je typické, že
účastníci, zejména s ohledem na odbornou náročnost řízení, mohou
přednést svoje námitky pouze v určitém stadiu řízení.
Ústavní soud České republiky se v řadě nálezů (zejména
č. 3 a 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky,
sv. 1) ztotožnil s chápáním ústavního principu rovnosti, jak byl
vyjádřen Ústavním soudem ČSFR v rozhodnutí č. 11/1992 Sbírky
usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR: "Je věcí státu, aby
v zájmu zajištění svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne
méně výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat libovolně.
...Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím stanoví
neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát pouze s odvoláním na
veřejné hodnoty." Jelikož úprava odvolacího řízení, obsažená v §62 odst. 3 volebního zákona, neobsahuje žádné výslovné ustanovení,
jenž by ve vztahu k §59 odst. 1 správního řádu představovalo
speciální úpravu, a jelikož zákonodárce ani explicitně ani
implicitně nevyjádřil žádné důvody, pro které by měli účastníci
v odvolacím řízení ve věci registrace přihlášek pro volby do
Senátu Parlamentu ČR disponovat menším rozsahem práv, a protože se
v daném případě nejedná o koncentrované správní řízení,
interpretace ustanovení §61 odst. 5 citovaného zákona nemůže
odůvodňovat závěr, podle něhož by v řízení o registraci byl jeho
účastník ve srovnání s obecnou úpravou správního řízení ve svých
právech zkrácen.
Z uvedeného důvodu shledal Ústavní soud stěžovatelem napadené
usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. října 1996, sp. zn. Ovs
58/96/Št-Hu, a rozhodnutí Ústřední volební komise ze dne 27. září
1996, č. j. ÚVK 294/1996, za stojící v rozporu s čl. 36 Listiny
základních práv a svobod, v důsledku čehož rozhodl o jejich
zrušení.
Ústavní soud se dále zabýval i důsledky svého nálezu, a to
s ohledem na ustanovení §64 odst. 1 volebního zákona, podle
kterého se může registrace kandidáta obvodní volební komisí
v případě, že k ní dojde na základě rozhodnutí Ústřední volební
komise o odvolání nebo na základě rozhodnutí soudu podle
zvláštního zákona, uskutečnit nejpozději do 30 dnů přede dnem
voleb.
Nutno v této souvislosti odpovědět na otázku, zdali se
uvedená lhůta týká i registrace, následující po kasačním nálezu
Ústavního soudu.
Lhůta 30 dnů se na registraci kandidáta, následující po
rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR,
vydaného podle §200m odst. 1 písm. c) o. s. ř., nevztahuje. Pro
uvedený závěr svědčí několik důvodů.
Ústavní soud je při rozhodování o ústavních stížnostech
soudem kasačním, nemá tudíž pravomoc rozhodovat ve věci samé a ani
zavazovat dotčené orgány veřejné moci ohledně jejich dalšího
rozhodování ve věci (s výjimkou rozhodnutí, týkajícího se jiného
zásahu orgánu veřejné moci podle §82 odst. 3 písm. b) zákona č.
182/1993 Sb.). Na rozdíl od Nejvyššího soudu ČR, jenž podle §200m o. s. ř. rozhoduje přímo o zaregistrování kandidáta, a tudíž
k registraci obvodní volební komisí dochází na základě tohoto
rozhodnutí (obdobně jako v případě rozhodnutí Ústřední volební
komise), po kasačním rozhodnutí Ústavního soudu dochází teprve
k projednání přihlášky Ústřední volební komisí a teprve po něm
k registraci obvodní volební komisí. Jak jazykový výklad, tak
i výklad e ratione legis dotčeného ustanovení volebního zákona
opodstatňují tedy závěr, že v něm obsažená lhůta není podmínkou
registrace, následující po rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení
usnesení Nejvyššího soudu ČR, vydaného podle §200m odst. 1 písm.
c) o. s. ř.
Pro uvedený závěr svědčí i skutečnost, že poznámka pod čarou,
vztahující se k ustanovení §64 odst. 1 volebního zákona,
rozhodnutím soudu podle zvláštního zákona, na základě kterého
dojde k registraci, rozumí rozhodnutí podle §§58 a 200m o. s. ř.
a nikoli rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, směřující
do usnesení Nejvyššího soudu ČR, vydaného podle §200m odst. 1
písm. c) o. s. ř. Ústavní soud je si přitom dobře vědom toho, že
poznámky pod čarou nejsou součástí právního předpisu, a že tudíž
se jedná o informaci k výkladu e ratione legis.
Z uvedených důvodů Ústavní soud poukazuje na povinnost
Ústřední volební komise projednat a obvodní volební komise
zaregistrovat přihlášku kandidáta v důsledku rozhodnutí Ústavního
soudu o zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, vydaného podle §200m odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to i po lhůtě 30 dnů přede dnem
voleb. Z hlediska ústavního nutno považovat za mezní termín
registrace lhůtu, garantující rovnost šancí jednotlivých
kandidátů, tj. lhůtu podle §16 volebního zákona.
Poučení: Proti tomuto nálezu není odvolání přípustné.
V Brně 22. října 1996