infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.12.1996, sp. zn. IV. ÚS 331/96 [ usnesení / ZAREMBOVÁ / výz-3 ], paralelní citace: U 35/6 SbNU 613 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1996:4.US.331.96

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti

Právní věta Návrh byl odmítnut podle §43 odst. l písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení, v němž sice stěžovatel žalobce zastupoval, sám však účastníkem tohoto řízení nebyl.

ECLI:CZ:US:1996:4.US.331.96
sp. zn. IV. ÚS 331/96 Usnesení Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti JUDr.B.G., zastoupeného advokátem JUDr.V.J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 1996, sp. zn. 28 Ca 13/96, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. l Ústavy ČR, domáhá zrušení výroku o nákladech řízení usnesení Městského soudu v Praze shora označeného. V důvodech ústavní stížnosti v podstatě uvádí, že Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením, v řízení o žalobě veřejné obchodní společnosti H., proti o. c.ú. na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, poté, co v důsledku zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno, mu nepřiznal jako právnímu zástupci žalobce náhradu nákladů právního zastoupení v plném rozsahu, tj. částku 3.225,- Kč, která představuje odměnu za zastoupení za 3 hlavní úkony a hotové výlohy ve výši 225,- Kč, ale pouze částku 1.075,- Kč, čímž podle jeho názoru porušil ustanovení §142 a §146 o.s.ř., a v důsledku toho i čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. l Ústavy ČR. Ústavní soud si připojil spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 13/96, z jehož obsahu zjistil, že žalobou podanou dne 18.1.1996 u uvedeného soudu se žalobce H. a spol., v.o.s., zastoupený stěžovatelem, domáhal přezkoumání rozhodnutí vydaného O c.ú. ,ze dne 2.11.1995, čj. 6264/10-1821, a rozhodnutí C.ú. ze dne 22.8.1995, čj. JCD 11776075-03448-0. Tuto žalobu pak žalobce prostřednictvím stěžovatele vzal zpět podáním ze dne 19.8.1996 poté, co obě žalobou napadená rozhodnutí správních orgánů byla zrušena Ministerstvem financí ČR. Tímto podáním zároveň žalobce vyúčtoval náklady řízení ve výši 1.000,- Kč zaplacený soudní poplatek a odměnu za zastoupení za l úkon právní pomoci (zpětvzetí návrhu) ve výši 1.000,- Kč a 75,- Kč paušální náhrada. Nato Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením řízení zastavil a žalovanému správnímu orgánu - O.c.ú. - stanovil povinnost nahradit žalobci náklady řízení v částce 1.575,- Kč, přitom ve výroku tohoto usnesení zároveň vyslovil, že žalobci se vrací k rukám jeho právního zástupce polovina zaplaceného soudního poplatku ve výši 500,- Kč (§10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění). Při rozhodování o nákladech řízení vycházel Městský soud v Praze, jak je patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, z ustanovení §146 odst. 2 věta druhá ve spojení s §246c o.s.ř.,za situace, kdy žaloba, která byla podána důvodně, byla vzata zpět pro chování žalovaného, přitom, pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení v částce 1.575,- Kč uvedl, že tyto představují 50 % soudního poplatku žalobcem zaplaceného 500,- Kč a náklady na právní zastoupení žalobce v době od 1.7.1996, tedy od doby, kdy právní zástupce žalobce - stěžovatel - již žalobce zastupoval nikoliv jako jeho zaměstnanec, nýbrž jako advokát, tedy po uvedeném datu, šlo o jeden úkon právní služby - zpětvzetí žaloby (1.000,- Kč §9 odst. 3 písm. f) a §7 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a jeden paušální poplatek ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Podle §72 odst. l písm. a) je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že stěžovatel svou ústavní stížností napadá rozhodnutí Městského soudu v Praze, které bylo vydáno v řízení, v němž sice stěžovatel žalobce zastupoval, sám však účastníkem uvedeného řízení nebyl. Z tohoto důvodu proto musela být jeho ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. l písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., neboť byla podána zjevně neoprávněnou osobou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. prosince 1996

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1996:4.US.331.96
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 331/96
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) U 35/6 SbNU 613
Populární název Aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti
Datum rozhodnutí 19. 12. 1996
Datum vyhlášení  
Datum podání 2. 12. 1996
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Zarembová Eva
Napadený akt  
Typ výroku odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - §43/1/c)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 182/1993 Sb., §43 odst.1 písm.d
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-331-96
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 29108
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-30