ECLI:CZ:US:1997:1.US.359.97
sp. zn. I. ÚS 359/97
Usnesení
I. ÚS 359/97
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.R., zastoupeného advokátem JUDr. J.Ž., o ústavní stížnosti proti nečinnosti Krajského soudu v Brně. takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem ze dne 15. 9. 1997 domáhal, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Brně, aby tento soud nepokračoval v průtazích ve věci návrhu na povolení obnovy řízení. sp. zn. 1 Nt 7/95, a neprodleně v této věci jednal. V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatel uvádí, že dne 18. 12. 199 zaslal Krajskému soudu v Brně návrh na povolení obnov trestního řízení ve věci pravomocně skončené rozsudkem Krajského soudu v Brně. sp.zn. 1 T 1192, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 6 To 58/93. a ve spojení s obsahově navazujícím usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 1/92. Do dne podání ústavní stížnosti nebylo ve věci jednáno ani přes četné urgence ze strany navrhovatele ke Krajskému soudu v Brně i k Ministerstvu spravedlnosti ČR. Předsedkyně Krajského soudu v Brně teprve přípisem ze dne 16. 1. 1997
navrhovateli sdělila, že soud si je vědom průtahů ve věci obnovy řízení a odůvodnila je špatnou personální situací a rozsáhlostí trestního spisu.
Podle názoru navrhovatele je nečinnost krajského soudu v rozporu s jeho ústavně zaručenými právy. Navrhovatel poukazuje na dva nálezy Ústavního soudu, a to sp. zn. IV. ÚS 55/94 a sp. zn. 1. úS 5/96, podle nichž je věcí státu, aby zajistil respektování principů soudnictví zakotvených v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Případné nedostatky nemohou jít k tíži občanů, nelze tedy odůvodňovat nečinnost soudu špatnou personální situací nebo složitostí věci. Podle citovaných nálezů je nečinnost soudů zásahem do Listinou garantovaného práva na soudní a jinou právní ochranu, konkrétně zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů.
Z přípisu předsedkyně Krajského soudu v Brně navrhovateli ze dne 16. 1. 1997 bylo zjištěno, že důvodem průtahů v řízení jsou skutečně personální problémy a složitost věci a že k projednání a rozhodnutí ve věci dojde v průběhu roku 1997.
Z vyjádření Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 1997, které si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že věc, sp. zn. 1 Nt 7/95, byla přidělena v dubnu roku 1997 předsedovi nově vytvořeného trestního senátu, poslední úkon v předmětné věci učinil tento předseda senátu dne 19. 11. 1997. Ve svém vyjádření k návrhu na povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. 1 Nt 7/95 předseda senátu podrobně popsal celý průběh předchozího trestního řízení proti navrhovateli a uvedl, že vzhledem k tomu, že trestní stíhání proti navrhovateli nebylo doposud v celém rozsahu skončeno a všechny trestné činy, které jsou mu kladeny za vinu, spolu úzce souvisejí do pravomocného skončení trestního stíhání obžalovaného J.R. nelze rozhodnout ve věci návrhu na obnovu řízení v němž navrhovatel napadal závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistiky,jehož předmětem byly dozické zámky a klíče, zajištěné u navrhovatele. V současném stadiu řízení soud zjišťuje současná
místa pobytu navrhovaných svědků a je vyžádán spis od Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 1 T 10/91, týkající se navrhovaného svědka K.
Po přezkoumání návrhu i všech zjištěných skutečností dospěl ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jak vyplývá z vyjádření předsedy senátu Krajského soudu v Brně, průtahy, ke kterým ve věci návrhu na povolení obnovy řízení došlo, neměly žádný vliv na projednání a skončení předmětné věci, neboť v trestní věci navrhovatele stále probíhá trestní řízení a vzhledem k tomu lze návrh na povolení obnovy řízení projednat, až celé trestní řízení bude pravomocně skončeno. Věc byla v průběhu roku 1997 přidělena předsedovi senátu a jsou v ní činěnu procesní úkony, z čehož vyplývá, že jakmile bude celé trestní řízení pravomocně skončeno, bude možno neprodleně návrh na povolení obnovu řízení projednat.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/ 1993 Sb., o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. prosince 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu