Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.12.1997, sp. zn. I. ÚS 433/97 [ usnesení / GÜTTLER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:1.US.433.97

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1997:1.US.433.97
sp. zn. I. ÚS 433/97 Usnesení I. ÚS 433/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R.S., proti postupu pracovníků Ministerstva spravedlnosti ČR, takto: Ústavní stížnost se o d m í t á. Odůvodnění: Rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 27. 111996, č.j. Mil. 2222/96-Hu-B, nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o milost ze dne 18. 9. 1996, kterou se domáhal prominutí nebo zmírnění nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, uloženého rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 1995, sp. zn. 25 T 59/94, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 1996, sp. zn. 7 To 123/95 za trestný čin ublížení na I. ÚS 433/97 zdraví podle ustanovení §222 odst. 1 trestního zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 9. 12. 1996 ministru spravedlnosti stížnost, označenou jako "žádost o přezkoumání postupu pracovníků MS při vyřizování agendy", v níž upozornil zejména na to, že citované rozhodnutí se konkrétně nevypořádalo s námitkami, uplatněnými v žádosti o milost, a omezilo se pouze na obecné formulace, přičemž "písemné znění rozhodnutí je vyhotoveno evidentně podle počítačového vzoru s tím, že jsou změněna pouze generália žadatele a spisové značky rozsudku soudů obou stupňů". Stěžovatel prý má zjištěno, že příslušný soudní spis si ministerstvo ani nevyžádalo a nemohlo proto danou věc objektivně posoudit. Ústavní stížností ze dne 10. 11. 1997 se stěžovatel domáhá "řádného vyřízení stížnosti, podané dne 9. 12. 1996 na ministerstvo spravedlnosti ČR", a uvádí, že na citovanou stížnost mu "nebylo do této chvíle odpovězeno" a že tedy celá věc nebyla pečlivě prošetřena. Stěžovatel namítá, že v souzené věci bylo možno konstatovat podjatost soudních znalců z oboru psychiatrie, neboť se jednalo o manžele, tj. o osoby příbuzné. Stěžovatel se dále domnívá, že měl být vypracován i posudek sexuologicko-psychiatrický. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo I. ÚS 433/97 nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí, které základní právo nebo svoboda bylo napadeným postupem Ministerstva spravedlnosti porušeno. Z povahy věci však lze dovodit, že jeho věci je zřejmě nejbližší základní právo, zakotvené v čl. 18 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tj. právo "ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu ... se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi." Ústavní soud dospěl k závěru, že k porušení tohoto základního práva v souzeném případě nedošlo. Citované základní právo totiž upravuje pouze právo "obracet se" na příslušné orgány se svými stížnostmi a nezaručuje konkrétní záruky kladného či záporného meritorního vyřízení věci, dokonce ani reakci příslušného orgánu. Neexistuje tedy subjektivní veřejné právo na vyřízení stížnosti nebo dokonce na její vyhovění, nýbrž podstata citovaného práva spočívá v tom, že každý má právo na nerušený, nikým neztěžovaný výkon práva stěžovat si a že mu v tomto právu nesmí bránit zejména příslušný orgán veřejné moci (k tomu srov. podobná argumentace Ústavního soudu v souvislosti s právem petičním, in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. i., C.H. Beck, Praha 1994, str. 255 a násl.). Mimoto v souzené věci Ústavní soud vzal v úvahu i skutečnost, že na udělení tzv. prezidentské milosti právní nárok neexistuje. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako zjevně I. ÚS 433/97 neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 17. prosince 1997 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1997:1.US.433.97
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 433/97
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 17. 12. 1997
Datum vyhlášení  
Datum podání 17. 11. 1997
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík znalecký posudek
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-433-97
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 29547
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-30