infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsBrne, infUsKratkeRadky-177-002,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.11.1997, sp. zn. I. ÚS 96/96 [ nález / KLOKOČKA / výz-2 ], paralelní citace: N 137/9 SbNU 231 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:1.US.96.96

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K zastavení výplaty výsluhového příspěvku vojákům z povolání

Právní věta Na základě novely zákona č. 76/1959 Sb., č. 160/1995 Sb., byla navrhovateli zastavena výplata výsluhového příspěvku s účinností od 1. 2. 1996 s odvoláním na novelu, účinnou od 1. 1. 1996. Z novely vyplývá, že respektuje ústavní princip rovnosti a vztahuje se na všechny příjemce výsluhových příspěvků ve služebním poměru bez ohledu na předchozí délku služby či na to, od kterého data byl příspěvek přiznán. Není tedy rozhodující, kdy poživatel výsluhového příspěvku do jiného služebního poměru vstoupil, zda před účinností tohoto zákona nebo za jeho účinnosti. Rozhodující je pouze datum účinnosti novely č. 160/1995 Sb., od něhož výplata příspěvku nenáleží, přičemž však nárok na tuto dávku zůstává do budoucna zachován. Tím bylo ustanovení zákona č. 76/1959 Sb., týkající se výsluhového příspěvku, uvedeno do souladu s podobnými ustanoveními jiných zákonů o služebních poměrech (např. Policie ČR a Bezpečnostní informační služby). Z nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 17/96, pak vyplývá, že návrh na zrušení ustanovení §33 odst. 11 zákona č. 76/1959 Sb., v platném znění, o některých služebních poměrech vojáků, Ústavní soud zamítl, neboť neshledal jeho rozpor s Ústavou, Listinou základních práv a svobod ani mezinárodními smlouvami dle čl. 10 Ústavy.

ECLI:CZ:US:1997:1.US.96.96
sp. zn. I. ÚS 96/96 Nález Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti ing. J. V. proti pravomocnému rozhodnutí Ministerstva obrany ČR, č. j. 34/21-1495-44/2, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení Praha ze dne 10. 1. 1996, č. j. 530 118 011, o zastavení výplaty výsluhového příspěvku navrhovateli podle §33 odst. 11 zák. č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, v platném znění, takto: Ústavní stížnost se zamítá . Odůvodnění: I. Ing. J. V. podal dne 20. 2. 1996 k Ústavnímu soudu ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí Ministerstva obrany ČR, jímž ministerstvo potvrdilo rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení. Tímto rozhodnutím byla navrhovateli zastavena výplata výsluhového příspěvku na základě novely zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, provedené zák. č. 160/1995 Sb. Touto novelou byl doplněn §33 cit. zákona o odst. 11 , podle něhož při opětovném přijetí do služebního poměru podle jiných zákonů výplata výsluhového příspěvku nenáleží. Navrhovatel svoji ústavní stížnost zároveň spojil s návrhem na zrušení ustanovení §33 odst. 11 zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb., čl. XII, neboť dle jeho názoru je v rozporu s čl. 1 Ústavy ČR, čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 26 odst. 1 Listiny. Navrhovatel podal ústavní stížnost na základě ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Navrhovatel podal zároveň na základě §74 zákona o Ústavním soudu spolu s ústavní stížností návrh na zrušení části zákona, který může být podán v případě, že jeho uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní soud zjistil, že všechny zákonné podmínky pro podání ústavní stížnosti spolu s návrhem na zrušení části zákona byly splněny. Vzhledem k výše uvedenému postupoval Ústavní soud v souladu s ustanovením §78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Senát Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení části zákona postoupil plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. Plénum Ústavního soudu svým nálezem ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 17/96, návrh na zrušení ustanovení §33 odst. 11 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, v platném znění, zamítlo. Z ústavní stížnosti soud zjistil, že navrhovatel byl dne 31. 3. 1994 propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání a dle rozkazu ministra obrany ČR byl následujícího dne přeložen do zálohy. Propuštěn byl na základě ustanovení §26 odst. 1 písm. g) zák. č. 76/1959 Sb., v platném znění, z toho důvodu, že pro něho nebylo při snižování počtu ozbrojených sil jiné služební zařazení. Ke dni propuštění vykonal službu v ozbrojených silách po dobu 22 roků a 7 měsíců a do zálohy byl propuštěn v hodnosti podplukovníka. Vzhledem k tomu splňoval podmínky pro výsluhový příspěvek ve výši 32% platu podle ust. §33 odst. 1 písm. c) cit. zák. Vojenský úřad sociálního zabezpečení mu na základě toho přiznal výsluhový příspěvek ve výši 4 500 Kč od 1. 4. 1994. Zároveň mu bylo sděleno, že pokud dojde po přiznání výsluhového příspěvku k přijetí do jiného služebního poměru než vojáka z povolání, v souladu s tehdy platným ust. §33 odst. 4 cit. zák. přiznaný příspěvek náleží i nadále a při souběhu s jinými příjmy z výdělečné činnosti se nekrátí. Na základě své žádosti a po splnění zákonných podmínek byl navrhovatel dne 1. 7. 1994 přijat do služebního poměru příslušníka Policie ČR v hodnosti podporučíka a zároveň byl ustanoven do funkce inspektora kriminální služby. Byl informován o tom, že vzhledem k odlišnosti služebního poměru policisty od služebního poměru vojáka z povolání není možno mu přiznat dle zák. ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, dosaženou hodnost podplukovníka a není možné, aby mu byla započítána vykonaná služba ve služebním poměru vojáka z povolání. Byl proto jmenován do základní hodnosti podporučíka za osobního ohodnocení v 7. platové třídě bez praxe v 1. stupni s platem příslušníka po ukončení základní vojenské služby. Dne 11. 12. 1995 byl navrhovatel upozorněn Vojenským úřadem sociálního zabezpečení na novelizaci zákona č. 76/1959 Sb., který byl doplněn ustanovením §33 odst. 11 tak, že při opětovném přijetí do služebního poměru podle jiných zákonů výplata výsluhového příspěvku nenáleží. Dne 10. 1. 1996 obdržel navrhovatel rozhodnutí o zastavení výsluhového příspěvku od Vojenského úřadu sociálního zabezpečení. Proti němu se včas odvolal, odvolání však bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Navrhovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že výsluhový příspěvek považoval za určité odškodnění státu za to, že byl bez svého zavinění zbaven své profese, kterou vykonával ve svém nejproduktivnějším věku. K Policii ČR nastoupil proto, že byla nejblíže jeho původní profesi a podmínky zde byly pro něho přijatelné právě za předpokladu, že bude nadále pobírat k platu výsluhový příspěvek. Navrhovatel uvádí, že je ženatý, má tři děti a pouze díky výsluhovému příspěvku k platu u Policie ČR je schopen finančně zabezpečit potřeby své rodiny. Dle navrhovatele odvolací orgán napadeným rozhodnutím porušil jeho základní práva daná Ústavou a Listinou. Rozhodnutí je v rozporu s čl. 1 Ústavy, v němž je naše republika definována jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Dále se namítá rozpor s principy právní jistoty a zasahuje tak zcela neoprávněně do jeho rodinného a soukromého života a porušuje tak jeho další ústavní právo zakotvené v čl. 10 odst. 2 Listiny. Novela ustanovení §33 zák. č. 76/1959 Sb. omezuje dále navrhovatelovu svobodnou volbu povolání a porušuje tím jeho další ústavní právo v čl. 26 odst. 1 Listiny. Na základě toho navrhovatel tvrdí, že uplatněním §33 odst. 11 zákona č. 76/1959 Sb., v platném znění, došlo k vydání pravomocného rozhodnutí, které je v rozporu se shora uvedenými ústavními právy. Z uvedených důvodů navrhovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí Ministerstva obrany ČR ze dne 9. února 1996, č. j. 34/21-1495-44/2. Z rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení soud zjistil, že navrhovateli byl rozhodnutím tohoto orgánu ze dne 4. 5. 1994 po propuštění z činné služby přiznán s účinností od 1. 4. 1994 výsluhový příspěvek ve výši 4 500 Kč měsíčně do doby dosažení věku 60 let. Na základě novely zákona č. 76/1959 Sb., č. 160/1995 Sb., byla navrhovateli výplata výsluhového příspěvku zastavena s účinností od 1. 2. 1996 s odůvodněním, že je to v souladu s touto novelou účinnou od 1. 1. 1996. Z rozhodnutí Ministerstva obrany ČR o odvolání navrhovatele bylo zjištěno, že rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení bylo v plném rozsahu potvrzeno s odůvodněním, že podle §33 odst. 11 zák. č. 76/1959 Sb. (ve znění zák. č. 160/1995 Sb. čl. XII) při opětovném přijetí do služebního poměru podle jiných zákonů výplata výsluhového příspěvku nenáleží. Z novely vyplývá, že se vztahuje na všechny příjemce výsluhových příspěvků ve služebním poměru bez ohledu na předchozí délku služby či na to, od kterého data byl příspěvek přiznán. Není tedy rozhodující, kdy poživatel výsluhového příspěvku do tohoto jiného služebního poměru vstoupil, zda před účinností tohoto zákona nebo za jeho účinnosti. Rozhodující je zde pouze datum účinnosti novely č. 160/1995 Sb., od něhož výplata příspěvku nenáleží, přičemž však nárok na tuto dávku zůstává zachován. Uvedené ustanovení bylo do zákona doplněno proto, aby bylo ustanovení zák. č. 76/1959 Sb., týkající se výsluhového příspěvku, uvedeno do souladu s podobnými ustanoveními jiných zákonů o služebních poměrech (např. Policie ČR a Bezpečnostní informační služby). Z nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 17/96, pak vyplývá, že návrh na zrušení ustanovení §33 odst. 11 zákona č. 76/1959 Sb., v platném znění, o některých služebních poměrech vojáků, Ústavní soud zamítl, neboť neshledal, že by přímým působením napadené právní normy došlo k omezení nebo porušení navrhovatelem uváděných základních práv a svobod. Ústavní soud dospěl k závěru, že nebyl porušen ani princip právní jistoty zakotvený v čl. 1 Ústavy ČR, ani právo stěžovatele na svobodnou volbu povolání dle článku 26 odst. 1 Listiny, ani zásada rovnosti občanů, ani nedošlo k neoprávněnému zásahu do soukromého a osobního života navrhovatele dle čl. 10 odst. 2 Listiny. II. Podle názoru Ústavního soudu je rozhodnutí v předmětné věci o porušení základních práv a svobod navrhovatele ing. J. V. přímo spjato s citovaným nálezem pléna Ústavního soudu a jeho odůvodněním. Ústavní soud zhodnotil všechny výše uvedené skutečnosti, zejména pak závěry, uvedené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/96, na nějž v plném rozsahu odkazuje, a dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Ministerstva obrany ČR nebyla porušena základní práva a svobody navrhovatele, jak v návrhu uvádí. Z ústavní stížnosti pak vyplývá, že navrhovatel napadl předmětné rozhodnutí Ministerstva obrany ČR pro jeho rozpor se základními právy a svobodami občanů, nikoliv však pro rozpor s novelizovaným ustanovením §33 cit. zákona. Jinými slovy, navrhovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí o odvolání je protiústavní proto, že bylo vydáno na základě §33 odst. 11 zák. č. 76/1959 Sb., v platném znění, a že díky tomu, že se opíralo o citované ustanovení, došlo k porušení jeho základních práv. Plénum Ústavního soudu však ve svém nálezu dospělo k závěru, že ustanovením §33 odst. 11 zák. č. 76/1959 Sb., ve znění poslední novely, není porušeno ani omezeno žádné ze základních práv a svobod podle čl. 1 Ústavy ČR, čl. 26 odst. 1 Listiny a čl. 10 Listiny, jak to navrhovatel v ústavní stížností uvádí. Vzhledem k tomu, že Vojenský úřad sociálního zabezpečení i Ministerstvo obrany ČR při svém rozhodování postupovaly podle §33 odst. 11 zák. č. 76/1959 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy v souladu se zákonem, nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že oba uvedené orgány státní správy svými rozhodnutími neporušily základní lidská práva a svobody navrhovatele, a proto byla ústavní stížnost navrhovatele zamítnuta a to rozhodnutím bez ústního jednání, neboť všichni účastníci vyslovili souhlas s upuštěním od ústního projednání. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně 11. listopadu 1997

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1997:1.US.96.96
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 96/96
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 137/9 SbNU 231
Populární název K zastavení výplaty výsluhového příspěvku vojákům z povolání
Datum rozhodnutí 11. 11. 1997
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 4. 1996
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Klokočka Vladimír
Napadený akt  
Typ výroku zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 1
  • 2/1993 Sb., čl. 10 odst.2, čl. 26 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 160/1995 Sb.
  • 76/1959 Sb., §33 odst.11
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík služební poměr
výsluhový příspěvek
sociální zabezpečení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-96-96
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 28324
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31