Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.11.1997, sp. zn. II. ÚS 191/96 [ nález / PROCHÁZKA / výz-2 ], paralelní citace: N 146/9 SbNU 293 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:2.US.191.96

sp. zn. II. ÚS 191/96 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Z. F., za účasti účastníka řízení Krajského soudu v Hradci Králové a vedlejšího účastníka řízení Zemědělského obchodního družstva "Vrchy" se sídlem v O., zastoupeného JUDr. M. T., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 1996, sp.zn. 17 Co 983/95, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 1996, sp. zn. 17 Co 983/95 a rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25.9. 1995, č.j. 9 C 105/94-82 se z r u š u j í . Odůvodnění: Řádně a včas podanou ústavní stížností se domáhá stěžovatel zrušení obou uvedených rozsudků, kterým vytýká porušení ústavně zaručených základních práv, konkrétně čl.1 a čl.36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl.6 Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod a čl.90 Ústavy. Pro podporu svých závěrů uvádí : Návrhem ze dne 27.12. 1993 doplněným podáním ze dne 26.1. 1994 se stěžovatel domáhal u soudu I. stupně proti žalovanému Zemědělskému obchodnímu družstvu "Vrchy" se sídlem v O. jako vlastník pozemku v obci a katastrálním území B. převodu vlastnictví stavby na tomto pozemku, a to podle ustanovení §22 odst.8 zák.č. 229/1991 Sb.( dále jen "zákon o půdě"), ve znění pozdějších předpisů. Pro tato uplatnění splňoval stěžovatel všechny zákonné předpoklady obsažené v citovaném ustanovení. Jako vlastník pozemku má nevypořádané nároky na vydání majetkového podílu podle zákona č. 42/1992 Sb. vůči vlastníkovi stavby. Nárok stěžovatele na převod stavby do vlastnictví podle §22 odst.8 zákona o půdě byl soudem I. stupně zamítnut z důvodu, že nevypořádaný nárok stěžovatele nedosáhl 50% ceny stavby oceněné podle vyhl.č. 178/1994 Sb., o oceňování staveb, pozemků a trvalých porostů. Jádrem celého sporu se stala otázka použití cenového předpisu pro ocenění předmětné stavby. Jak dále uvádí stěžovatel, přes jeho námitky byla znalcem podle pokynu soudu nemovitost oceněna podle vyhl. č.178/1994 Sb., tedy v současné hodnotě, ač podle cit. ustanovení §22 odst.8 a §28a zákona o půdě pro takové ocenění mělo být použito vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. Tím vznikl velký nepoměr mezi hodnotami nevypořádaných nároků stěžovatele ve výši 214 241,30 Kč a cenou nemovitostí, které znalec ocenil částkou 901 390 Kč. Tento nepoměr vedl Okresní soud ve Svitavách k zamítnutí návrhu. Podanému odvolání Krajský soud v Hradci Králové nevyhověl a potvrdil rozsudek soudu I. stupně. V odůvodnění svého rozsudku se odvolací soud ztotožnil s právním názorem okresního soudu, že pro ocenění nemovitostí byla správně použita vyhl.č. 178/1994 Sb. Stěžovatel proto spatřuje porušení čl.1 Listiny o rovnosti účastníků v právech v tom, že použitím současného předpisu pro oceňování nemovitosti v době rozhodování soudu by docházelo k situaci, že různí vlastníci uplatňující své nároky podle ustanovení §22 odst.8 zákona o půdě by vzhledem k časovým odstupům v rozhodování soudů získávali stavby v různých cenách. Stěžovatel v tom spatřuje i rozpor se zásadou spravedlivého procesu. Stěžovatel ve své stížnosti poukázal také na právní názor občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.12. 1995, Cpjn 36/95, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/1996, kde v odst. 18 se uvádí, že ocenění stavby při převodu stavby vlastníkovi pozemku na základě rozhodnutí soudu podle ustanovení §22 odst.8 zákona o půdě se provádí podle ustanovení §28a zákona o půdě, t.j. podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl.č. 316/1990 Sb. Tento právní názor Nejvyššího soudu se plně kryje s tvrzením stěžovatele. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu se zjišťuje, že jeho úvaha o použití oceňovacích vyhlášek pro stavby, kterými je pozemek zastavěn, vychází z toho, že §22 odst. 8 zákona o půdě neobsahuje žádnou bližší úpravu. Dovozuje dále,že pokud tak neučinil zákon sám (t.j. zákon o půdě), je třeba pojem cena vykládat za pomocí ostatních právních předpisů. Dospívá k názoru, že podle ustanovení §37 vyhl. Ministerstva financí č.178/1994 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1.11.1994, byly zrušeny všechny dosavadní předpisy o cenách staveb a pozemků. Proto, s odvoláním na ustanovení §154 odst.1 o.s.ř., musela být zjišťována cena podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Při takovémto současném stanovení ceny staveb nedosáhl nevypořádaný nárok stěžovatele potřebného procenta a návrh musel být soudem zamítnut. Zvláště vyzdvihuje okresní soud skutečnost, že s ohledem na toto zjištění se dále nezabýval existencí dalších podmínek nároků, stejně tak i otázkou, zda šlo o spekulativní získání pozemků. Pokud stěžovatel opakoval výši nevypořádaného nároku, okresní soud, jak uvádí v odůvodnění rozsudku, k tomu další dokazování neprováděl, neboť žaloba byla zamítnuta z jiného důvodu. Z rozsudku Krajského soudu v Hraci Králové se zjišťuje, že odvolací soud potvrdil, že stěžovatel je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení §22 odst.8 zákona o půdě, a to bez ohledu na to, že pozemek stěžovatel nabyl do vlastnictví v r. 1993. Dospěl však k názoru, že cena musí být zjišťována podle zák.č. 526/1990 Sb. a ocenění musí být provedeno podle vyhlášky Ministerstva financí č.178/1994 Sb. Proto plně sdílí právní názor okresního soudu. Pro tento svůj závěr se odvolává na nález Ústavního soudu ze dne 24. května 1994, uveřejněný ve Sbírce zákonů pod č. 131/1994 Sb., podle kterého vysvětlivka č. 13a) u §22 odst.8 zákona o půdě není součástí právního předpisu, a tudíž nemůže zakládat jako důsledek právní nerovnost. Zpochybnil také otázku, zda je možno se domáhat převodu jen některých staveb na pozemku, je-li tento pozemek zastavěn i stavbami dalšími. Tento problém nijak blíže nerozebírá. Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne 25.9. 1997 plně odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Navíc uvedl, že nelze přehlédnout, že stěžovatel nabyl pozemek, na kterém stojí stavba, ke dni 9.9. 1993, a to s cílem získání vlastnictví ke stavbě. Ve vyjádření vedlejšího účastníka ZOD "Vrchy" se sídlem v O., okres Svitavy, se namítá, že stěžovatel usiluje pouze o převod vlastnictví ke kovárně a dílně, ač na pozemku jsou i další stavby. Proto nechal na sebe převést od majitelů F. a A. G. pouze pozemek č.358/1- zastavěnou plochu o výměře 311 m2 a pozemek č.1662/4 - manipulační a ostatní plochu o výměře 130 m2 v k.ú. a obci B. se součástmi a příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena dne 7.9. 1993 a byla vložena do katastru nemovitostí rozhodnutím KÚ ve Svitavách dne 1.12. 1993. Podle názoru vedlejšího účastníka zákon o půdě má za cíl odstranění majetkových křivd vzniklých v minulosti, a nikoli řešení případů, kdy se stane občan vlastníkem pozemku, na kterém stojí stavba, o kterou má zájem, až za účinnosti zákona. Odkazuje dále na znění ustanovení §22 odst.8 zákona o půdě, podle kterého rozhodující soud může, ale nemusí vždy rozhodnout ve prospěch vlastníka pozemku. Dále vedlejší účasník podává ve svém vyjádření přehled o výši majetkových podílů u stěžovatele, jeho manželky i matky a dovozuje, že pro řešený případ má být směrodatný pouze nevypořádaný nárok stěžovatele a nikoli hodnota majetkových podílů jeho rodinných příslušníků, byť by byly na něho převedeny. K převedení majetkových podílů na stěžovatele došlo až v průběhu soudního řízení. Dále se zabývá námitkou stěžovatele na použití §28a zákona o půdě a uvádí, že u stěžovatele se nejedná o nárok ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi podle zákona o půdě, ale nárok vzniklý podle zákona č. 42/1992 Sb., na který nelze použít ocenění podle §28a zákona o půdě. V závěru svého vyjádření vedlejší účastník poukázal na skutečnost, že se pokoušel několikráte o mimosoudní dohodu se stěžovatelem, ale marně. Podanou ústavní stížnost proto považuje za neoprávněnou. Kompetence Ústavního soudu, jako soudního orgánu ústavnosti, v případě ústavní stížnosti podle čl.87 odst.1 písm.d) Ústavy a §72 odst.1 písm.a) zákona č. 182/1993 Sb. nastává tehdy, pokud stěžovatel tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.10 Ústavy. Splní-li i další zákonem předepsané náležitosti a není-li ústavní stížnost podána opožděně nebo není-li zjevně neopodstatněná, je povinností Ústavního soudu ji projednat. Z vyžádaného spisu Okresního soudu ve Svitavách, sp.zn. 9 C 105/94, se kromě údajů uvedených výše zjišťuje, že stěžovatel je registrován u Okresního úřadu ve Svitavách v oborech podnikání kovářství a podkovářství, chovatelství a zemědělské činnosti, povoznictví a přibližování dřeva (registrace č.j. SP/91/3515/A ze dne 21.3. 1991). Současně podle osvědčení ze dne 11.11. 1992 č.j. 619/92 Obecního úřadu v B., byl zapsán do evidence samostatně hospodařícího rolníka podle zákona č. 105/1990 Sb.,ve znění zákona č.219/1991 Sb. Je vyučeným kovářem, pracoval v bývalém JZD, předchůdci vedlejšího účastníka, s členy své rodiny. V kovárně, která je předmětem sporu, provozuje kovářské řemeslo pro vedlejšího účastníka, soukromé zemědělce i ostatní obory. Podle vyjádření obce B. ze dne 27.10. 1994 je zájem na této činnosti stěžovatele, která slouží jak občanům obce, tak i ZOD v O. Mezi stěžovatelem a ZOD O. proběhlo několik řízení, nakonec však ztroskotalo na ceně staveb. Ze spisu se dále zjišťuje, že okresní soud ve svém usnesení ze dne 28. března 1995 uložil ustanovenému znalci, aby určil současnou cenu nemovitostí - kovárny a dílny - podle současně platného právního předpisu. Takto stanovené zadání soudní znalec splnil a znalecký posudek byl podkladem pro zamítnutí návrhu. Podle ustanovení §22 odst.8 zákona o půdě, je-li na pozemku vlastníka stavba ve vlastnictví jiné právnické osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu, a má-li vlastník pozemku nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad dle tohoto zákona nebo na vydání majetkového podílu dle zákona č. 42/1992 Sb. ve výši nejméně 50 % ceny stavby vůči vlastníkovi stavby, může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout soud o převodu stavby vlastníkovi pozemku. Vlastník budovy má v takovém případě právo na náhradu ve výši, o kterou cena stavby převyšuje nároky vlastníka pozemku. Citovaný paragraf pro své použití vyžaduje tedy jako jednu ze základních podmínek vzájemný vztah obou účastníků. U vlastníka pozemku nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad dle zákona o půdě nebo na vydání majetkového podílu podle zák.č. 42/1992 Sb. vůči vlastníkovi stavby. U vlastníka stavby podmínku, že jeho stavba stojí na pozemku takovéto osoby. Nelze proto souhlasit s názorem, že do tohoto vztahu může vstupovat kterýkoli občan. Podle znění zákona musí to být občan pro to zvlášť kvalifikovaný. Tuto kvalifikaci stěžovatel splňuje, což ostatně výslovně potvrdil i odvolací soud. Hlavní otázka je tedy soustředěna do způsobu stanovení ceny takových staveb. U stěžovatele se jedná o nevypořádaný majetkový podíl podle zák.č. 42/1992 Sb. Zákon č. 42/1992 Sb. nabyl účinnosti dnem 28. ledna 1992. Pro stanovení majetkových podílů se použilo ustanovení §7 ve vztahu k §17 téhož zákona o čistém jmění družstva, v cenách platných ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. Podle ustanovení §33a odst.1 zákona o půdě, nároky na vydání majetkových podílů podle zák.č. 42/1992 Sb. jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby. Nový nabyvatel má postavení oprávněné osoby. Proto odpadá námitka o převodu pohledávky z manželky a matky na stěžovatele. Paragraf 28a zákona o půdě byl novelizován zákonem č.183/1993 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.7. 1993, kdy původní znění "Pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991...." bylo rozšířeno a zpřesněno o znění "...a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny". Zákonný předpis je zcela jednoznačný. Pokud bychom připustili ve výše uvedeném vztahu u vlastníka pozemku hodnotu jeho majetkových podílů v cenách před rokem 1991 a požadavek vlastníka stavby stanovený podle současné ceny stavby, nemohlo by se jednat o zákonem požadovanou proporcionalitu 50%. Současné ceny staveb by zvýhodňovaly transformovaná zemědělská družstva v neprospěch nároků oprávněných osob na vydání jejich majetkových podílů. I oni byli spolutvůrci předmětných hodnot. Nerovnost by vyplývala také ze samého znění §22 odst.8 zákona o půdě, kdy vlastník budovy v případě, že by hodnota jeho stavby převýšila hodnotu uplatněného práva na vydání majetkového podílu, má nárok na náhradu ve výši, o kterou cena stavby převyšuje nároky vlastníka pozemku. Nelze v takovém případě srovnávat nárok podle cenových předpisů před r. 1991 s nárokem stanoveným podle současných cenových předpisů, když jejich účelem je úprava vztahů podle zákona o půdě, resp. zák.č. 42/1992 Sb. Oba soudy proto porušily čl.1 Listiny o rovnosti účastníků v právech. Je pozoruhodné, že se odvolací soud neřídil výše uvedeným stanoviskem občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/1996, které pro ocenění staveb při převodu stavby vlastníkovi pozemku na podkladě rozhodnutí soudu podle ustanovení §22 odst.8 zákona o půdě stanovilo, že se toto ocenění provádí podle §28a zákona o půdě. Zhodnocení vysvětlivky 13a) u §22 odst.8 zákona o půdě v nálezu Ústavního soudu, uveřejněném ve Sbírce zákonů pod č.131/1994 Sb., je pro posuzovaný případ irelevantní. Protože oba soudy vzhledem k provedenému znaleckému ocenění stavby odmítly provádět další důkazy jako nepotřebné a nadbytečné, porušily současně čl. 90 věta prvá Ústavy a čl.36 odst.1 Listiny. Pro porušení ústavnosti byl nucen Ústavní soud podle §82 odst.1 zákona č.182/1993 Sb. stížnosti plně vyhovět a oba rozsudky zrušit. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 26.11. 1997