infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-160-003,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.11.1997, sp. zn. II. ÚS 271/96 [ nález / CEPL / výz-2 ], paralelní citace: N 140/9 SbNU 253 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:2.US.271.96

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K přezkumnému řízení v daňové věci

Právní věta Rozhodnutí o povolení přezkumu se musí vypořádat nejen se zachováním lhůty podle §55b odst. 2 zákona o správě daní a poplatků, popř. s procesními vadami předchozího řízení, nýbrž musí zásadně posoudit dodržení zákonnosti rozhodnutí a zejména též skutkový stav v podobě existence skutečností, které alespoň nasvědčují tomu, že daň nebyla vyměřena ve správné výši. Správce daně je při tom vázán právním názorem správce daně, který přezkoumání nařídil nebo povolil. Rozhodující pro posouzení povahy rozhodnutí o povolení přezkumu je proto obsah tohoto rozhodnutí a důvody, které k němu vedou. Pokud by instančně vyšší správce daně nepřihlédl k porušení právního předpisu, podstatné vadě řízení nebo skutkové okolnosti, která alespoň nasvědčuje tomu, že daň byla nesprávně stanovena, zůstal by při extenzivním výkladu pojmu procesního rozhodnutí stěžovatel v tomto řízení bez soudní ochrany, která je mu Listinou základních práv a svobod zaručena v čl. 36 odst. 1 a 2.

ECLI:CZ:US:1997:2.US.271.96
sp. zn. II. ÚS 271/96 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. F. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 10 Ca 230/96-22, ze dne 31. 7. 1996, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 10 Ca 230/96-22, ze dne 31. 7. 1996, se z r u š u j e . Odůvodnění: Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 8. 10. 1996, podanou k poštovní přepravě dne 9. 10. 1996, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 10 Ca 230/96-22, ze dne 31. 7. 1996, kterým bylo zastaveno řízení ve věci žaloby stěžovatele proti rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení, Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, sp. zn. 1542/0/96, ze dne 19. 3. 1996. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 8. 1996 a ústavní stížnost byla proto podána včas. Ústavní stížnost měla stanovené náležitosti a stěžovatel byl zastoupen advokátem s plnou mocí v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Protože soudce zpravodaj neshledal ani zjevnou neopodstatněnost této stížnosti, mohlo být přistoupeno k jejímu senátnímu projednání. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel podal žádost o přezkoumání daňového výměru č.j. 293/20/1995, kterým mu Finanční úřad v Písku (na základě pomůcek) vyměřil daň z příjmu fyzických osob za rok 1993 z toho důvodu, že uvedl v daňovém přiznání nesprávné údaje a tuto nesprávnost ani na výzvu neodstranil. Proti daňovému výměru nepodal odvolání ve stanovené lhůtě a tento nabyl právní moci. Poté se obrátil na Finanční ředitelství v Českých Budějovicích v rámci mimoodvolacího řízení podle §55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, s žádostí o přezkoumání výše uvedeného pravomocného daňového rozhodnutí s odůvodněním, že pro stanovení jeho daňové povinnosti podle pomůcek nebyly splněny podmínky stanovené v §44 zákona o správě daní a poplatků a správce daně neprokázal existenci skutečností vyvracejících věrohodnost či správnost jeho daňového přiznání. Finanční ředitelství v Českých Budějovicích o jeho žádosti rozhodlo tak, že jeho žádost zamítlo a rozhodnutí Finančního úřadu v Písku potvrdilo v plném rozsahu. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tento soud došel k závěru, že napadené pravomocné rozhodnutí správního orgánu je rozhodnutím procesní povahy a z tohoto důvodu podle §250d odst. 3 ve spojení s ustanovením §248 odst. 1 písm. e) o.s.ř. řízení zastavil, aniž se žalobou věcně zabýval. Podle stěžovatele uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích zasáhlo do jeho základních práv zakotvených v č. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížnost byla současně spojena s návrhem na zrušení ustanovení §55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, neboť fakultativnost rozhodování instančně vyššího správce daně, vyjádřená v tomto ustanovení slovem "může", je přímo v rozporu s čl. 37 Listiny, když možnost přezkumu daňových rozhodnutí by měla být vyjádřena zcela kogentně slovem "musí". Při přezkoumání tohoto návrhu II. senát Ústavního soudu neshledal důvody pro přerušení řízení ve věci ústavní stížnosti podle ustanovení §78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť v daném případě nejsou splněny podmínky ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu. Uplatněním §55b zákona o správě daní a poplatků nenastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Tou je aplikace ustanovení §248 odst. 2 písm. e) o.s.ř. Krajským soudem v Českých Budějovicích, který rozhodnutí správce daně posoudil jako rozhodnutí procesní povahy, které je ze soudního přezkumu vyloučeno, a proto zastavil ve věci řízení. K vlastní aplikaci §55b cit. zákona v soudním řízení proto vůbec nedošlo a před soudem o daňové povinnosti a její výši nebylo žádným ze způsobů předpokládaným ustanovením §55b cit. zákona rozhodováno. Ani v opačném případě by však nebylo možné stěžovateli vyhovět, neboť nebyly naplněny podmínky ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu, když vedlejší účastník řízení nepoužil ustanovení §55b cit. zákona tak, že by je chápal jako své diskreční oprávnění. K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení prostřednictvím JUDr. J. T. Podle jeho názoru nedošlo při soudním přezkumu k pochybení, neboť rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení bylo procesní povahy a jako takové je z přezkumu vyloučeno. Práva a povinnosti stěžovatele tak nebyly dotčeny, neboť pravomocné rozhodnutí, kterým byla stěžovateli vyměřena daň, zůstalo nezměněno. Ve vyjádření vedlejšího účastníka řízení se uvádí, že z ustanovení §55b odst. 4 a 5 zákona o správě daní a poplatků nevyplývá formulace výroku rozhodnutí v případě, že nejsou shledány zákonné podmínky pro povolení přezkumu. Nešlo proto o pochybení, když rozhodl o návrhu tak, že jej zamítl, a nikoli tak, že přezkum nepovolil. Ústavní soud posoudil na základě vyžádaného spisového materiálu a vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka jednotlivé námitky stěžovatele z hlediska jejich ústavněprávní opodstatněnosti a došel k těmto závěrům. Postupem účastníka řízení jako orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv stěžovatele uvedených v čl. 36 odst. 1 a 2, které zajišťují právo stěžovatele domáhat se stanoveným postupem jeho práv u nezávislého a nestranného soudu a právo na přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy, jestliže tvrdí, že jím byl zkrácen na svých právech, nestanoví-li zákon jinak. Rozhodující pro tento závěr byla skutečnost, že v předchozím řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud v této souvislosti podotýká, že jako orgán soudní ochrany ústavnosti ve smyslu čl. 83 Ústavy ČR neposuzoval jiné okolnosti případu než ty, které souvisely s ústavně zaručenými právy stěžovatele na soudní ochranu a na přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Ústavní soud proto mohl řešit pouze otázku, zda závěr účastníka řízení o tom, že povolení či nepovolení přezkumu pravomocného rozhodnutí správce daně vydané instančně vyšším správcem daně je rozhodnutím procesní povahy či nikoli a zda je tedy na místě ústavně přípustný zásah do základních práv a svobod podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Ustanovení §55b cit. zákona umožňuje na žádost daňového subjektu povolit nebo z hlediska veřejného zájmu nařídit přezkoumání daňového rozhodnutí jako mimořádný opravný prostředek. V prvé fázi rozhoduje instančně vyšší správce daně o povolení tohoto mimořádného opravného prostředku, ve druhé fázi řízení rozhoduje správce daně, který je při tom "vázán právním názorem správce daně, který přezkoumání nařídil nebo povolil". Rozhodující pro posouzení povahy rozhodnutí o povolení přezkumu je proto obsah tohoto rozhodnutí a důvody, které k němu vedou. Podle ustanovení §55b odst. 1 cit. zákona musí instančně vyšší správce daně posoudit, zda jsou dány dvě kumulativně stanovené podmínky pro povolení přezkumu. Nestačí proto pouze, že jde "o rozhodnutí správce daně, které je v rozporu s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení", nýbrž musí být splněna i další podmínka, kterou je prokázání, že jsou zde "okolnosti nasvědčující tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši". V případě splnění obou podmínek instančně vyšší správce daně přezkum správcem daně povolí, v opačném případě nepovolí. V daném případě ovšem výrok rozhodnutí vedlejšího účastníka zněl zcela jinak, když tento žádost stěžovatele zamítl a rozhodnutí Finančního úřadu v Písku "v celém rozsahu" potvrdil. Již z výroku vedlejšího účastníka proto plynulo, že nešlo o pouhé zkoumání dodržení lhůty k podání žádosti o povolení mimořádného opravného prostředku a o přezkoumání dalších zákonných podmínek povolení přezkumu. Pro řízení před Ústavním soudem to však má jen ten význam, že to svědčí o širší než procesní povaze uvedeného rozhodnutí vedlejšího účastníka. Předmětem řízení před Ústavním soudem je ovšem usnesení účastníka řízení o zastavení řízení. V případě rozhodnutí instančně vyššího správce daně jde vždy o posouzení právních a skutkových okolností případu, které se nejen týkají vedení (nebo neprovedení) dalšího řízení, nýbrž se týkají i nároků žadatele. Rozhodnutí o povolení přezkumu se musí vypořádat nejen se zachováním lhůty podle §55b odst. 2 cit. zákona, popř. s procesními vadami předchozího řízení, nýbrž musí zásadně posoudit dodržení zákonnosti rozhodnutí a zejména též skutkový stav v podobě existence skutečností, které alespoň nasvědčují tomu, že daň nebyla vyměřena ve správné výši. Pokud by instančně vyšší správce daně nepřihlédl k porušení právního předpisu, podstatné vadě řízení nebo skutkové okolnosti, která alespoň nasvědčuje tomu, že daň byla nesprávně stanovena, zůstal by při extenzívním výkladu pojmu "procesního rozhodnutí" stěžovatel v tomto řízení bez soudní ochrany, která je mu Listinou základních práv a svobod zaručena v čl. 36 odst. 1 a 2. Ústavní soud se proto přidržel právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 94/96 a rozhodl o zrušení usnesení účastníka řízení, neboť jím bylo zasaženo do ústavně chráněné oblasti stěžovatele, který když tvrdí, že byl zkrácen na svých právech rozhodnutím orgánu veřejné správy, když má vůči státu nárok na poskytnutí soudní ochrany ve formě přezkumu takového rozhodnutí nezávislým a nestranným soudem. Porušení základních práv a svobod tak spočívalo v neposkytnutí soudní ochrany, když Krajský soud v Českých Budějovicích se přidržel výkladu pojmu "procesní rozhodnutí" v rozsahu, který vedl k neústavnímu zásahu do základních práv a svobod stěžovatele. Je věcí obecného soudu, aby posoudil, zda ke zkrácení na právech skutečně došlo a zda rozhodnutí instančně vyššího správce daně skutečně odpovídá zachování právních předpisů, správnému vedení daňového řízení a zda zde skutečně nejsou okolnosti, které by nasvědčovaly nesprávnému vyměření daně. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 12. 11. 1997

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1997:2.US.271.96
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 271/96
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 140/9 SbNU 253
Populární název K přezkumnému řízení v daňové věci
Datum rozhodnutí 12. 11. 1997
Datum vyhlášení 26. 11. 1997
Datum podání 10. 10. 1996
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Cepl Vojtěch
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 337/1992 Sb., §55b, §44
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík rozhodnutí procesní
lhůta
správní soudnictví
daň/výpočet
daň
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka Překonáno stanoviskem Pl. ÚS-st 12/2000, usnesením sp. zn. III. ÚS 259/2000.
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-271-96
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 28489
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31