infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-192-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.10.1997, sp. zn. II. ÚS 287/96 [ nález / PROCHÁZKA / výz-2 ], paralelní citace: N 132/9 SbNU 193 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:2.US.287.96

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K definici pojmu "tíseň" podle zákona o půdě

Právní věta Pro tuto dobu, na kterou se vztahují restituční zákony a tedy i zákon č.229/1991 Sb., byl Ústavním soudem zvlášť a opakovaně definován pojem tísně. Ústavní soud vyslovil právní názor, že pojem tísně je třeba interpretovat v širších souvislostech a tedy i v souvislosti s výše uvedeným politickým nátlakem let 1948-1989. Tento politický nátlak nebyl zde chápán jako jednorázový akt, ale rovněž jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba, jako vlastník věci, učinila ve vztahu k ní právní úkon, který by v právním státě neučinila.

ECLI:CZ:US:1997:2.US.287.96
sp. zn. II. ÚS 287/96 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců ve věci ústavní stížnosti Ing. J. H., zastoupené JUDr. J. N., za účasti účastníka řízení Krajského soudu v Praze a vedlejších účastníků řízení J. V. a I. V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.6.1996, č.j.18 Co 367/95-175, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.6. 1996, č.j. 18 Co 367/95-175, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 6.6. 1995, č.j. 6 C 179/91-146, se z r u š u j í . Odůvodnění: Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 6.6. 1995, č.j. 6 C 179/91-146, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že na ni přechází vlastnické právo k pozemkům p.č. 160/23, 162/2,160/24 a 162/33 v k.ú. V. nad V., které jsou zapsány v katastru nemovitostí na LV č. 986 u Katastrálního úřadu Praha - západ jako vlastnictví J. a I. V. Současně se domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.6. 1996, č.j. 18 Co 367/95-175, který potvrdil rozsudek I. stupně. Stěžovatelka uvádí, že oběma rozsudky bylo porušeno právo, zakotvené v čl. 11 odst.1 Listiny základních práv a svobod. Poukazuje přitom na odůvodnění obou rozsudků a z nich vyplývajících závěrů, podle kterých postup, který byl zvolen tehdejšími funkcionáři MNV V. nad V. před uzavřením kupní smlouvy o převodu příslušných pozemků na stát, nevybočoval z rámce tehdy platných předpisů a že upozornění na užití institutu vyvlastnění nelze pokládat za nepřípustný nátlak - za protiprávní výhrůžku. Dále uvádí, že takováto pohrůžka byla bezprávná, neboť k vyvlastnění mohlo dojít pouze ve veřejném zájmu a o veřejný zájem nemůže jít tam, kde se jedná o uspokojení individuelní potřeby - výstavby rodinných domků občanů. V tomto nátlaku spatřuje stav tísně, tak jak to má na mysli restituční zákon č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Z rozsudku Okresního soudu Praha-západ, č.j. 6 C 179/91-146, který nabyl právní moci dne 4.9. 1996, vyplývá, že se tento soud velmi pečlivě zabýval všemi rozhodnými skutečnostmi. Soud I.stupně má za prokázané, že nemovitosti, které jsou předmětem sporu, přešly do vlastnictví státu - správy MNV V. nad V. kupní smlouvou uzavřenou dne 29.3.1984 stěžovatelkou a jejím otcem jako spoluvlastníky ( pozemky č.k. 162/2 a 160/23) a kupní smlouvou ze dne 31.5.1984, kterou uzavírala již pouze stěžovatelka jako výlučná vlastnice pozemků, neboť byla jedinou dědičkou po zemřelém otci ( pozemky č.k. 160/22 a 162/31). K uzavření obou kupních smluv, jak dovozuje dále soud I. stupně, došlo za situace, kdy byli vlastníci opakovaně vyzýváni jak písemně, tak i osobně, aby převedli nemovitosti na stát za účelem výstavby rodinných domků i s upozorněním, že budou jinak vyvlastněny. Lze uvěřit tomu, uvádí dále okresní soud, že upozornění na možnost vyvlastnění přinejmenším jistě přispělo k rozhodnutí prodat nemovitosti státu, tato situace však nezakládá objektivní vztah tísně. Tísní, ve smyslu ustanovení §6 odst.1 písm.k) zák.č. 229/1991 Sb., v platném znění, podle kterého je celý případ projednáván, rozumí okresní soud objektivní, hospodářský nebo sociální, někdy i psychický stav ( např. rozrušení, obavy o blízkou osobu apod.), nikoli však psychické donucení, které by mohlo být právně relevantní z hlediska §37 O.Z., jenž s takovým způsobem a s takovou závažností doléhá na osobu uzavírající smlouvu, že ji omezuje ve svobodě rozhodování natolik, že učiní právní úkon, který by jinak neučinila. Tíseň tedy musí mít základ v objektivně existujícím a působícím stavu, musí být tedy pro ni objektivní důvod a současně se musí stát pohnutkou pro projev vůle jednající osoby tak, že tato osoba jedná ku svému neprospěchu. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl tak okresní soud k závěru, že žalobkyni-stěžovatelce se nepodařilo prokázat především již to, že došlo k přechodu nemovitostí na stát způsobem uvedeným v §6 odst.1 zákona č.229/1991 Sb. Protože soud neshledal, že by tento přechod nemovitostí byl učiněn v tísni, nemusel již podle §8 odst. 1 zák.č. 229/1991 Sb. zvažovat splnění dalších předpokladů, a proto žalobu zamítl. Odvolací soud převzal za správné hodnocení soudu I.stupně v tom, že ve smyslu ustanovení §30 zák.č. 229/1991 Sb., v platném znění (dále také "zákon o půdě"), pro posuzování věci je rozhodující povaha pozemků v době odnětí. V době převodu byly tyto pozemky součástí zemědělského půdního fondu a sloužily jako zahrady. Rovněž tak převzal jako správný závěr okresního soudu zjištění, že podle §8 odst. 1 zákona o půdě se přechodu vlastnictví může domáhat jen oprávněná osoba, a to žalobou, kterou je nutno podat do 31.12. 1992. V předmětné věci žaloba došla soudu I. stupně dne 7.10. 1991, tedy v otevřené lhůtě. V dalším, při kvalifikaci smluv, jak to má na mysli §6 odst.1 písm. k) zákona o půdě, je třeba zkoumat, zda tak bylo učiněno v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Tíseň i nápadně nevýhodné podmínky musí existovat společně. Uzavření kupní smlouvy jen v tísni, aniž by byla splněna podmínka nápadné nevýhodnosti a naopak, pro restituční účely nepostačuje. Odvolací soud plně přejímá okresním soudem provedenou kvalifikaci tísně, jejíž definice, jak uvádí, je v souladu se stávající judikaturou. Doplňuje ji pouze v tom směru, že tu jde o duševní stav postiženého subjektu, posouditelný podle konkrétního individuálního případu, přičemž to musí být stav společensky uznatelný a dosti vážný. Za takovýto stav tísně nelze považovat upozornění na možnost vyvlastnění v případě, že pozemky nebudou vlastníky prodány. K vyvlastnění dochází z veřejného zájmu poměrně často a tento institut je v právním řádu všech států běžný. Nelze použití vyvlastnění pokládat za nepřípustný nátlak - za protiprávní výhrůžku. Odvolací soud uzavírá, že lze tedy konstatovat, že stav tísně při uzavření obou kupních smluv nebyl spolehlivě doložen a chybí tedy základní podmínka k tomu, aby žalobkyně-stěžovatelka nebyla oprávněnou osobou ve smyslu ust. §8 odst. 1 zákona o půdě. Proto také není třeba se zabývat dalšími zákonnými podmínkami pro restituci. Na výzvu Ústavního soudu se vyjádřil Okresní soud Praha-západ k ústavní stížnosti tak, že odkázal na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů s tím, že se domnívá, že ústavní práva stěžovatelky nebyla porušena a že podaná stížnost není důvodná. K podané ústavní stížnosti se vyjádřili jako vedlejší účastníci řízení J. a I. V., kteří ve svém podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 24.10. 1997, uvedli, že stěžovatelka během uplynulých sedmi let vedla proti nim mnoho různých občanskoprávních sporů, které však všechny vyústily v rozsudky a rozhodnutí, znějící v neprospěch stěžovatelky. Podle názoru vedlejších účastníků je jediným důvodem podané ústavní stížnosti snaha získat zpět již jednou prodané pozemky a zabránit tak vedlejším účastníkům ve stavbě jejich rodinného domu. Přílohou podání byly mimo napadených rozsudků rozhodnutí pozemkového úřadu, rozsudek Městského soudu v Praze, rozsudek Vrchního soudu v Praze, rozsudek Krajského soudu v Praze a rozsudek Okresního soudu Praha-západ. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle čl. 87 odst.1 písm.d) Ústavy rozhoduje mimo jiné o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Tato ústavní ustanovení blíže rozvádí §72 odst.1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Je-li proto stěžovatelkou tvrzeno, že její základní právo zakotvené v Ústavě a v Listině základních práv a svobod bylo porušeno a nejedná-li se o zjevnou neopodstatněnost takovéhoto tvrzení, je povinen Ústavní soud se podaným návrhem zabývat. Z připojeného spisu Okresního soudu Praha-západ, sp.zn. 6 C 179/91, jakož i z obou ústavní stížností napadených rozsudků vyplývá, že zamítavá rozhodnutí opírají oba soudy o zjištění, že se žalobkyni-stěžovatelce nepodařilo prokázat, že k přechodu předmětných nemovitostí na stát nebo jinou právnickou osobu došlo způsobem uvedeným v §6 odst.1 písm.k) zák.č. 229/1991 Sb., t.j. v důsledku kupních smluv uzavřených v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Pojem tísně je potom v obou rozsudcích definován podle §49 O.Z. Tato definice ovšem nepřihlíží k době, která byla zákonem č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, prohlášena za dobu, m.j. vyznačující se programovým ničením tradičních hodnot evropské civilizace a pokud se týká charakteru vládnoucího režimu v době od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, byl tento režim prohlášen za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Pro tuto dobu, na kterou se vztahují restituční zákony a tedy i zákon č.229/1991 Sb., byl Ústavním soudem zvlášť a opakovaně definován pojem tísně. Ústavní soud vyslovil právní názor, že pojem tísně je třeba interpretovat v širších souvislostech a tedy i v souvislosti s výše uvedeným politickým nátlakem let 1948-1989. Tento politický nátlak nebyl zde chápán jako jednorázový akt, ale rovněž jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba, jako vlastník věci, učinila ve vztahu k ní právní úkon, který by v právním státě neučinila. K posouzení pojmu tísně pod tímto zorným úhlem oba soudy vůbec nepřistoupily. Krajský soud v Praze v odůvodnění rozsudku poukazuje na to, že oběma soudy definovaný pojem tísně je v souladu s judikaturou a příkladem uvádí stanovisko Nejvyššího soudu publikované pod Cpjn 50/1993, popř. rozhodnutí č. 36/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nelze předpokládat, že oběma rozhodujícím soudům nejsou známy nálezy Ústavního soudu, m.j. také řádně publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, z nichž některé jsou publikovány ve Sbírce zákonů. Obecné soudy poukazují na svoji přetíženost. Je potom nepochopitelné, i z hlediska procesní ekonomiky, že nepřihlíží k nálezům Ústavního soudu a berou na sebe riziko opakovaných projednávání případů, které v intencích právní kvalifikace svých nálezů musí Ústavní soud zrušit. Proto lze jen uvítat, že ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 8/1997, v příloze na str. 259 a násl., je k závaznosti nálezů Ústavního soudu uvedeno, že rozhodnutí Ústavního soudu je podle ustanovení čl. 89 odst.2 Ústavy závazné pro všechny orgány i osoby s tím, že za situace kdy je Ústavní soud nejvyšším orgánem ústavnosti ( srov. hlava čtvrtá, čl.83, čl. 87 Ústavy), jsou obecné soudy per analogiam vázány názorem Ústavního soudu rovněž podle ustanovení §226 o.s.ř. Oba soudy proto, že neshledaly, že by k přechodu nemovitostí na stát došlo v tísni a tím, že nebyl splněn prvý předpoklad, t.j. uzavření kupní smlouvy v tísni [§6 odst.1 písm.k) zák.č. 229/191 Sb.], nezabývaly se již dalšími podmínkami pro restituci. Stěžovatelce nebyla tak oběma soudy poskytnuta ochrana jejích práv, čímž došlo k porušení ustanovení čl. 90 věta prvá Ústavy a čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod a Ústavnímu soudu nezbylo než oba rozsudky, t.j. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.6. 1996, č. j. 18 Co 367/95-175, a rozsudek Okresního soudu Praha- západ ze dne 6.6. 1995, č.j. 6 C 179/91-146, zrušit podle ustanovení §82 odst.3 písm.a) zák.č. 182/1993 Sb. Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že vzhledem k takto: zjištěné neústavnosti se již nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky, neboť jejich hodnocení přísluší obecným soudům, které tak dosud neučinily. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 29.10. 1997

ODLIŠNÉ STANOVISKO soudkyně I. B. k ústavní stížnosti ing. J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.6. 1996, č.j. 18 Co 367/95-175 Rozhodnutí Ústavního soudu je zavádějící v tom smyslu, že presumuje tíseň u každé kupní smlouvy jenom proto, že byla doba nesvobody, čímž současně popírá podstatu restitučních předpisů, které jsou kompromisem mezi principem ochrany nabytých práv a principem zmírnění, navíc některých křivd. V zásadě měla být ústavní stížnost zamítnuta jednak proto, že stěžovatelka stav tísně, vyjma možnosti, že předmětné pozemky budou vyvlastněny, ničím nedoložila, a navíc proto, že šlo o pozemky určené k výstavbě rodinných domků, což je skutečnost, která nijak nesouvisí s politickým nátlakem v době nesvobody. V Brně dne 29.10. 1997

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1997:2.US.287.96
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 287/96
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 132/9 SbNU 193
Populární název K definici pojmu "tíseň" podle zákona o půdě
Datum rozhodnutí 29. 10. 1997
Datum vyhlášení  
Datum podání 23. 10. 1996
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Procházka Antonín
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 90, čl. 89 odst.2
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 229/1991 Sb., §6 odst.1 písm.k, §8 odst.1, §30
  • 40/1964 Sb., §49
Odlišné stanovisko Brožová Iva
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík tíseň
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-287-96
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 28505
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31