ECLI:CZ:US:1997:2.US.322.97
sp. zn. II. ÚS 322/97
Usnesení
II. ÚS 322/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele L.P., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., o návrhu ze dne 28. 8. 1997, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ve svém návrhu domáhal, aby Ústavní soud konstatoval, že postupem vyšetřovatele Krajského úřadu vyšetřování v B. a rozhodnutím Krajského státního zástupce v Brně o přešetření tohoto postupu ze dne 26. 6. 1997 bylo porušeno právo na obhajobu, chráněné čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
K porušení základního práva došlo dle stěžovatele tím, že dne 16. 6. 1997 vyšetřovatel při telefonickém hovoru bez dalšího odůvodnění sdělil koncipientovi advokáta stěžovatele, že neumožní nahlédnutí do spisu. Státní zástupce, který na
II. ÚS 322/97
žádost stěžovatele postup vyšetřovatele přešetřoval, pak taktéž pochybil, neboť neshledal v postupu vyšetřovatele porušení zákona, když tento odmítl telefonickou žádost koncipienta a s ohledem na §59 odst. 1 tr. ř. trval na písemné formě žádosti pro nemožnost ověření totožnosti osoby.
Stěžovatel v této souvislosti jednak zdůraznil, že nesouhlasí s oprávněností požadavku písemné formy a navíc, že o něm nebyl vyrozuměn, neboť v takovém případě by mu jistě nejdříve s ohledem na ochranu práv obviněného vyhověl a teprve poté by se přel o právní názor na věc. Dále namítal, že vyšetřovatel prováděl už v období do rozhodnutí krajského státního zástupce výslechy ve věci, ač se nejednalo o věci neodkladné.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným vyrozuměním krajského státního zástupce o přešetření postupu vyšetřovatele dle ustanovení §65 odst. 2 tr. řádu ze dne 26. 6. 1997 a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť Ústavní soud již v mnoha svých rozhodnutích konstatoval, že zastává zásadu materiálního nazírání na právo a že ústavní stížnost je krajním prostředkem ochrany práv. V daném případě má Ústavní soud za to, že postupem vyšetřovatele, který odmítl telefonickou žádost o nahlédnutí do spisu pro údajné nedodržení formy žádosti a následným stvrzením tohoto postupu státním zástupcem nemohlo dojít k porušení práva chráněného čl. 40 odst. 3 Listiny, neboť právní zástupce stěžovatele měl i nadále nezávisle na obsahu telefonického rozhovoru, vedeného jeho koncipientem, možnost do spisu nahlédnout a práva obhájce využít, což jinými slovy znamená, že princip práva na obhajobu nebyl tímto postupem dotčen. Rovněž námitku,že vyšetřovatel po
II. ÚS 322/97
telefonickém odmítnutí nahlédnout do spisu prováděl další, nikoliv neodkladné úkony, považuje Ústavní soud za neopodstatněnou, byl-li o jejich konání advokát vyšetřovatelem informován a navíc přihlédne-li se k povaze trestního řízení, které je ovládáno zásadou vyhledávací, vyšetřovací a inkviziční.
Z těchto důvodů byl návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 15. 12. 1997 soudkyně Ústavního soudu