infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsBrne, infUsKratkeRadky-155-002,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.12.1997, sp. zn. III. ÚS 205/97 [ nález / HOLLÄNDER / výz-2 ], paralelní citace: N 159/9 SbNU 375 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:3.US.205.97

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K metodice posuzování ústavních stížností

Právní věta Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů (III. ÚS 102/94, III. ÚS 114/94, III. ÚS 84/94). Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z §68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.). Dalšími komponenty jsou hodnocení dodržení ústavních procesních práv a konečně posouzení ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva. Pakliže Ústavní soud dospěl k závěru, že v řízení před obecným soudem nebyly dodrženy principy řádného procesu, a jelikož zrušením rozsudku Krajského soudu v Brně se vytváří prostor pro opětovné posouzení rozhodnutí Magistrátu města B. ze dne 19. června 1995, č. j. 98/91/b-RN, a zároveň se tím stěžovateli otevírá možnost slyšení před obecným soudem a tím i možnost uplatnění jeho argumentace ohledně skutkové a právní stránky rozhodované věci, nezabýval se Ústavní soud ústavností napadeného rozhodnutí krajského soudu z hlediska ústavních subjektivních hmotných práv. Dle přesvědčení Ústavního soudu ochranu ústavnosti nutno spojovat s minimalizací zásahů do pravomoci jiných orgánů, jinak řečeno, pokud je nálezem, zrušujícím rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, vytvořen procesní prostor pro ochranu tohoto práva uvnitř soustavy obecných soudů, pak pro ústavní posouzení rozhodnutí obecného soudu platí subsidiarita hmotněprávního k procesněprávnímu přezkumu.

ECLI:CZ:US:1997:3.US.205.97
sp. zn. III. ÚS 205/97 Nález Ústavní soud rozhodl po ústním jednání dne 11. prosince 1997 ve věci ústavní stížnosti navrhovatele J. V. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 1997, sp. zn. 30 Ca 277/95, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města B. ze dne 19. června 1995, č. j. 98/91/b-RN, o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti dle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 1997, sp. zn. 30 Ca 277/95, se z r u š u j e . Odůvodnění: I. Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 10. června 1997, tj. ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 1997, sp. zn. 30 Ca 277/95, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města B. ze dne 19. června 1995, č. j. 98/91/b-RN, o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti dle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů. Uvedeným rozhodnutím se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Z obsahu spisu Magistrátu města B., pozemkového úřadu, sp. zn. 98/91, a spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 30 Ca 277/95, jež si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno následující: Stěžovatel se žalobou, podanou u Krajského soudu v Brně, domáhal přezkoumání rozhodnutí Magistrátu města B., pozemkového úřadu, ze dne 19. června 1995, č. j. 98/91/b-RN, který neuznal jeho restituční nárok, uplatňovaný dle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů, na vydání přesně vymezených nemovitostí. Důvodem tohoto rozhodnutí je přesvědčení pozemkového úřadu o tom, že restituční titul, na jehož základě se stěžovatel domáhá vydání nemovitostí, obsažený v §6 odst. 1 písm. m) citovaného zákona dán není, neboť nemovitosti trvale slouží účelu, pro který byly vyvlastněny. Krajský soud v Brně, bez předvolání a přítomnosti účastníků, dne 26. března 1997 rozsudkem č. j. 30 Ca 277/95-19 rozhodnutí Magistrátu města B., pozemkového úřadu, ze dne 19. června 1995, č. j. 98/91/b-RN, potvrdil. Ztotožnil se přitom s názorem správního orgánu, přičemž konstatoval, že pro hodnocení skutečnosti, zda nemovitost trvale slouží účelu, pro který byla vyvlastněna, není rozhodující, zda je tento účel naplňován společensky jiným (současným) způsobem (tj. tržně), než jak případně předpokládal územní plán, vycházející z dnes již neexistujících společenských poměrů. V daném případě se přitom jednalo o vyvlastnění za účelem výstavby rekreačního střediska, přičemž bylo prokázáno, že předmětný objekt nadále slouží k ubytování hromadného charakteru v rekreační oblasti města B. Stěžovatel v ústavní stížnosti krajskému soudu vytýká, že mu nedostatečným skutkovým zjištěním a vycházením z tvrzení povinné osoby bylo odepřeno řádné uplatnění jeho vlastnických nároků. Důkazní řízení správního orgánu i soudu považuje za jednostranné a namítá takový postup v řízení, jež mu neumožnil využít všech práv účastníka řízení. Ze skutečnosti, že vyvlastněnou nemovitost v současné době neprovozuje ani investor ani osoba, pro kterou k vyvlastnění došlo, dovozuje, že tato nemovitost je využívána k podnikatelským aktivitám a komerčním účelům a neslouží k účelu, pro který byla vyvlastněna. Ve všech uvedených skutečnostech spatřuje důvody pro své dotčení na vlastnickém právu, jak vyplývá z čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 3 a §76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb. podal dne 8. září 1997 Krajský soud v Brně vyjádření, v němž předseda senátu 30 Ca uvedl, že soud při posouzení naplnění podmínek vydání věci dle §6 odst. 1 písm. m) zákona o půdě vzal za rozhodnou okolnost, že stavba je užívána v souladu s původním provozně technickým účelem. Nepřihlédl tudíž ke změněným společensko-ekonomickým podmínkám, které vedly k tomu, že provoz střediska je zajišťován na základě ekonomického pronájmu. Jelikož nebyl shledán zákonný důvod pro obnovení vlastnictví restituenta, soud se ve svém vyjádření neztotožňuje z předmětnou ústavní stížností, že ve věci došlo k poškození možného řádného uplatnění vlastnických práv dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. II. Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů (III. ÚS 102/94, III. ÚS 114/94, III. ÚS 84/94). Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z §68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.). Dalšími komponenty jsou hodnocení dodržení ústavních procesních práv a konečně posouzení ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva. V předmětné věci Ústavní soud neshledal důvod k posuzování ústavnosti aplikovaného hmotného a procesního práva. Jelikož Ústavní soud při rozhodování o ústavní stížnosti není omezen pouze na posouzení v ní obsažené ústavněprávní argumentace, jak plyne zejména z §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. (III. ÚS 232/96), přezkoumal napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně v první řadě z hlediska respektování ústavních procesních kautel. K interpretaci čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v nálezu ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 5/95 Ústavní soud konstatoval, že v rámci zásad spravedlivého soudního řízení je třeba trvat na tom, aby bylo účastníkům umožněno domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, přičemž "stanoveným postupem" je nutno v principu rozumět, mimo jiné, osobní přístup účastníka k soudu, jeho výslech a projednání věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Použití ustanovení §250f občanského soudního řádu, ve znění v čase rozhodování Krajského soudu v Brně v předmětné věci (tj. dne 26. března 1997), mohlo sice být označeno za "stanovený postup" podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, avšak jako ustanovení výjimečné, které bylo možno z hlediska ústavních záruk spravedlivého procesu aplikovat jen tehdy, jestliže měl účastník přístup alespoň ke správnímu orgánu, kde byl vyslechnut, takže mohl vyjádřit své stanovisko k projednávané věci (viz rovněž rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 75/94, I. ÚS 57/94 a dalších), a jen tehdy, pokud se jednalo o jednoduchý případ a šlo-li o posouzení právní otázky (viz zejména nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 98/94). K nezbytnosti respektování ústavních principů ve správním soudnictví se Ústavní soud vyslovil také ve svém rozhodnutí ze dne 24. září 1996 ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 18/96, jímž dnem l. května 1997 ustanovení §250f zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zrušil. Novela o. s. ř. (publikovaná pod č. 202/1997 Sb.) pak upraveným zněním §250f svěřila možnost rozhodování soudu o správní žalobě bez ústního jednání do sféry procesní dispozice účastníků řízení. Ústavní soud se rovněž vyjádřil k otázce povinnosti soudů řádným způsobem odůvodňovat svá rozhodnutí (III. ÚS 84/94, III. ÚS 355/96), když konstatoval následující: Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§157 odst. 1 o. s .ř.), a to způsobem, zakotveným v ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 277/95 a jeho rozsudku ze dne 26. března 1997 bylo nepochybně zjištěno, že soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nepostupoval v souladu s výše citovanými ustanoveními občanského soudního řádu - rozhodl bez nařízení jednání a skutečnosti, které jej k takovému postupu vedly, v odůvodnění rozsudku neuvedl. Tuto skutečnost, tj. zejména absenci odůvodnění postupu soudu dle §250f o. s. ř., v tehdejším jeho znění, nutno považovat za porušení čl. 96 odst. 2 Ústavy, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z uvedeného důvodu Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 1997, sp. zn. 30 Ca 277/95, zrušil. Pakliže Ústavní soud dospěl k závěru, že v řízení před obecným soudem nebyly dodrženy principy řádného procesu, a jelikož zrušením rozsudku Krajského soudu v Brně se vytváří prostor pro opětovné posouzení rozhodnutí Magistrátu města B. ze dne 19. června 1995, č. j. 98/91/b-RN, a zároveň se tím stěžovateli otevírá možnost slyšení před obecným soudem a tím i možnost uplatnění jeho argumentace ohledně skutkové a právní stránky rozhodované věci, nezabýval se Ústavní soud ústavností napadeného rozhodnutí krajského soudu z hlediska ústavních subjektivních hmotných práv. Dle přesvědčení Ústavního soudu ochranu ústavnosti nutno spojovat s minimalizací zásahů do pravomoci jiných orgánů, jinak řečeno, pokud je nálezem, zrušujícím rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, vytvořen procesní prostor pro ochranu tohoto práva uvnitř soustavy obecných soudů, pak pro ústavní posouzení rozhodnutí obecného soudu platí subsidiarita hmotněprávního k procesněprávnímu přezkumu. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně 11. prosince 1997

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1997:3.US.205.97
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 205/97
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 159/9 SbNU 375
Populární název K metodice posuzování ústavních stížností
Datum rozhodnutí 11. 12. 1997
Datum vyhlášení  
Datum podání 11. 6. 1997
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Holländer Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 96 odst.2
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 182/1993 Sb., §68 odst.2
  • 99/1963 Sb., §250f
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík správní soudnictví
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-205-97
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 30151
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-30