ECLI:CZ:US:1997:3.US.266.97
sp. zn. III. ÚS 266/97
Usnesení
III. ÚS 266/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů ing. J.V. a ing. L.K., obou zastoupených advokátem JUDr. J.A., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. 2 To 255/97, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. 7 T 179/96, mimo ústní jednání dne 18. 12. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako ústavní stížnost, domáhají se stěžovatelé zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. 2 To 255/97, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. 7 T 179/96, s odůvodněním, že napadenými rozsudky a v řízeních, které jejich vydání předcházelo, byla porušena jejich základní práva zaručená jim Ústavou ČR, ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy. Konkrétně pak stěžovatelé ve své ústavní stížnosti poukazují na porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1, 2 a čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod; namítají rovněž porušení čl. 90 Ústavy ČR, když jako obžalovaní nebyli o svých právech podle zákona poučeni. Stěžovatelé dále namítají porušení čl. 14 odst. 1, 3, písm. b), d) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 6 odst. 1, 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 sjednané v Ř. 4. listopadu 1950 a podepsané jménem České a Slovenské Federativní Republiky dne 21. února 1991 v M., když k porušení všech citovaných ustanovení mělo dojít postupem orgánů veřejné moci spočívající v tom, že tyto nesprávně posuzovaly jejich trestní věc a nesprávně v ní rozhodly.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje a není-li takovéhoto prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
III. ÚS 266/97
Ze samotné ústavní stížnosti je patrno, že napadený rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. 7 T 179/96, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. 2 To 255/97, nabyl u obou stěžovatelů právní moci dne 23. 5. 1997 a uvedeným dnem jim počala běžet zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti a tato skončila nejpozději dnem 21. 7. 1997.
Stěžovatelé tedy mohli podat ústavní stížnost nejpozději dne 21. 7. 1997 k poštovní přepravě, nebo zaslat stížnost faxem nebo telegraficky. Z poštovního podacího razítka ústavní soud zjistil, že stížnost stěžovatelů byla podána k poštovní přepravě dne 22. 7. 1997, tedy po uplynutí stanovené lhůty. Dále Ústavní soud zjistil, že mu byla doručena ústavní stížnost faxovým podáním, avšak ani z tohoto podání není patrno, kdy bylo odesláno, neboť na něm není vyznačen údaj, ze kterého by bylo možno určit den odeslání podání faxovým přístrojem a ze záznamu podatelny Ústavního soudu je patrno, že toto faxové podání nebylo Ústavnímu soudu doručeno dříve než 23. 7. 1997, tedy rovněž po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti; obdobně je tomu i u podání doručeného Ústavnímu soudu osobně (doručeno dne 23. 7. 1997).
Podání stěžovatelů bylo tak Ústavnímu soudu doručeno po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti. Nezbylo proto, než o posuzované stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení se stalo [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 18. 12. 1997
JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu
-6. 2