ECLI:CZ:US:1997:3.US.417.97
sp. zn. III. ÚS 417/97
Usnesení
III. ÚS 417/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti V.G., zastoupené advokátem JUDr. R.P., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dne 5. 11. 1997 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 6. 11. 1997. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně, čj. 14 Co 190/95-17, ze dne 16. 7. 1997, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Břeclavi, čj. 6 C 266/92-9, ze dne 3. 2. 1995. Uvedeným usnesením Okresní soud v Břeclavi zastavil řízení ve věci s tím, že žalobkyněmi označený žalovaný Městský úřad B. není způsobilý být účastníkem řízení. Napadeným usnesením byla podle názoru navrhovatelky porušena její základní práva chráněná Ústavou ČR.
Pro podání ústavní stížnosti stanoví zák. č. 182/1993 Sb. náležitosti, které musejí být splněny. Jednou z požadovaných náležitostí je lhůta pro podání ústavní stížnosti, která je podle §72 odst. 2 cit zákona stanovena v délce 60 dnů. Lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který
.1
III. ÚS 417/97
zákon k ochraně práva poskytuje. V daném případě napadené usnesení nabylo právní moci dne 28. 8. 1997, což znamená, že lhůta pro podání ústavní stížnosti uplynula dne 26. 10. 1997. Vzhledem k tomu, že tento den byla neděle, posledním dnem pro podání ústavní stížnosti byl den 27. 10. 1997. Ústavní stížnost však byla podána, jak výše uvedeno, až 5. 11. 1997, tedy opožděně. Tuto skutečnost navrhovatelka sama ve svém podání uznává, jako důvod pro zmeškání lhůty uvádí svůj zdravotní stav, který jí nedovolil věnovat se vyřizování těchto záležitostí. Podle sdělení navrhovatelky, doloženého potvrzením zdravotnického zařízení, utrpěla dne 13. 7. 1997 vážné zranění při autohavárii, byla hospitalizována a její léčení není dosud ukončeno. Vzhledem k této skutečnosti navrhovatelka žádá, aby jí Ústavní soud prominul zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti, protože se tak stalo z omluvitelných důvodů.
Podle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání cit. zákonem. I když ust. §63 cit. zákona připouští přiměřené použití ustanovení občanského soudního řádu na řízení před Ústavním soudem, lze toto pravidlo aplikovat pouze tehdy pokud zák. č. 182/1993 Sb. nestanoví jinak. V daném případě však nemůže být aplikováno ust. §58 občanského soudního řádu o prominutí zmeškání lhůt, protože ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. obsahuje výslovnou úpravu následků zmeškání lhůt stanovených tímto zákonem a neposkytuje tak Ústavnímu soudu dispoziční volnost k rozhodnutí v této otázce.
Vzhledem k uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 1997
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR