infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUs6plusVyrok, infUsKratkeRadky-149-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.12.1997, sp. zn. IV. ÚS 295/97 [ nález / ČERMÁK / výz-2 ], paralelní citace: N 162/9 SbNU 395 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:4.US.295.97

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K procesní dispozici s předmětem soudního řízení

Právní věta Vzal-li účastník procesní úkon tam, kde zákon takové zpětvzetí připouští, zpět, nelze toto zpětvzetí vzít dalším úkonem zpět, a navrátit tak řízení do původního stavu. Skutečnost, že stěžovatelka svůj procesní úkon, totiž zpětvzetí návrhu, vzala zpět, nemohla proto být za situace, kdy žalovaný s uvedeným zpětvzetím žaloby neprojevil nesouhlas, pro rozhodování krajského soudu relevantní. Pokud však správce konkurzní podstaty ohledně jiného nároku, který byl dále předmětem řízení, s poukazem na ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění zákona č. 94/1996 Sb., navrhl, aby soud pokračoval v přerušeném odvolacím řízení, měl krajský soud o tomto nároku stěžovatelky na vydání živého a mrtvého inventáře věcně rozhodnout. Neučinil-li tak s poukazem na prohlášení konkurzu, porušil tím stěžovatelčino ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

ECLI:CZ:US:1997:4.US.295.97
sp. zn. IV. ÚS 295/97 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl dne 11. prosince 1997 v senátě ve věci ústavní stížnosti R. Z. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 5. 5. 1997, čj. 29 Co 202/95-84, se souhlasem účastníků bez ústního jednání, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 5. 5. 1997, čj. 29 Co 202/95-84, se ve výrokové části, jíž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o vydání živého a mrtvého inventáře v hodnotě 151 526,- Kč, z r u š u j e. Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá . Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, stěžovatelka mimo jiné uvádí, že rozsudky obecných soudů bylo porušeno ustanovení článku 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť nesprávnou aplikací zákona č. 229/1991 Sb. a zákona č. 42/1992 Sb. byla omezena na právech, která jí tyto předpisy zaručují. Tím došlo i k porušení článku 11 odst. 1 Listiny, neboť stěžovatelka byla zkrácena na svém majetkovém právu. V řízení před Okresním soudem v Jablonci nad Nisou bylo konstatováno, že v projednávané věci fakticky nedošlo k transformaci družstva, a proto družstvu nevznikla povinnost vyplatit stěžovatelce majetkový podíl. Aniž by se řádně poradila, stěžovatelka vzala v rámci odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou návrh zpět, nicméně ještě předtím, než ve věci začal jednat krajský soud, opravila své podání s tím, že předmětem odvolacího řízení je i část rozsudku týkající se návrhu na vydání majetkového podílu. S přihlédnutím k obsahu odvolání měl se krajský soud zabývat otázkou, zda celkový stěžovatelčin projev nezanechává pochybnosti o jeho obsahu a smyslu, tedy zda takový projev lze považovat za skutečné zpětvzetí návrhu. Protože ve svých důsledcích jde i o jisté procesní právo, byl soud vzhledem k ustanovení §5 o. s. ř. povinen poučit stěžovatelku o procesních právech a zajistit jí právní pomoc za podmínek stanovených zákonem (článek 37 odst. 1 Listiny, §30 odst. 2 o. s. ř.). Pokud jde o nárokovanou náhradu za živý a mrtvý inventář, dovozuje krajský soud neoprávněnost stěžovatelčina nároku ze skutečnosti, že ohledně úpadce Z. d. L., v likvidaci, byl prohlášen konkurz, takže soudu nepřísluší o těchto nárocích rozhodovat. Tento závěr by byl nepochybně namístě, pokud by správce konkurzní podstaty nepodal návrh na pokračování v řízení, jak učinil svým podáním ze dne 18. 11. 1996. Ze všech uvedených, jakož i dalších, důvodů, domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ve svém vyjádření ze dne 10. 11. 1997 navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, přičemž odkázal na odůvodnění rozhodnutí napadeného rozsudku, obsahující právní závěry, jaké byly vyvozeny z postavení žalovaného Z. d. L., v likvidaci, v době, kdy ve věci rozhodoval tento soud. V řízení nebylo možno nepřihlédnout k tomu, že ohledně žalovaného byl prohlášen konkurz, a proto pohledávky věřitelů nutno likvidovat pouze v rámci konkurzního řízení, nikoli v projednávané věci. Vedlejší účastník JUDr. P. T., správce konkurzní podstaty úpadce Z. d. L., v likvidaci, uvedl ve svém vyjádření ze dne 21. 11. 1997, že v odůvodnění obecných soudů v projednávané věci existují určité nepřesnosti i pochybení, ty však patrně neměly rozhodující vliv na jejich rozhodnutí. Mimo to při jednání Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, dne 5. 5. 1997 dostalo se stěžovatelce velmi důkladného poučení o jejích procesních právech a povinnostech. Z obsahu spisu 6 C 4/94 Okresního soudu v Jablonci nad Nisou Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 14. 12. 1994, čj. 6 C 4/94-51, byl návrh stěžovatelky na určení povinnosti odpůrci Z. d. L., v likvidaci, vydat jí majetkový podíl z transformace družstva, uspokojit její nároky z titulu náhrady za živý a mrtvý inventář, na zrušení platnosti usnesení valné hromady družstva ze dne 30. 10. 1992 a na zrušení smluv o převodu majetku družstva na jiné osoby, v celém rozsahu zamítnut. Pokud jde o nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář, odůvodnil okresní soud své zamítavé rozhodnutí tím, že právo stěžovatelky na tuto náhradu zaniklo podle ustanovení §20 odst. 5 věty první zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatelka toto právo uplatnila již po uplynutí lhůty uvedené v §13 odst. 1 citovaného zákona, tedy po dni 31. 3. 1993, případně po dni 31. 8. 1993, a to podáním návrhu došlého soudu teprve dne 3. 1. 1994. V odvolání proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou stěžovatelka návrh na vydání transformačního podílu a na zrušení usnesení platnosti valné hromady družstva ze dne 31. 10. 1992 vzala zpět, trvala v něm však na rozhodnutí o určení neplatnosti uzavřených smluv a na uložení povinnosti nahraditi jí v plném rozsahu živý a mrtvý inventář. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl napadeným rozsudkem tak, že vzetí žaloby zpět ohledně požadavku na vydání majetkového podílu a na zrušení platnosti usnesení valné hromady družstva ze dne 31. 10. 1992 připustil, rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu zrušil a řízení zastavil, zatímco v části, jíž byla zamítnuta žaloba na vydání živého a mrtvého inventáře v hodnotě 151 526,- Kč a na zrušení smluv o převodu majetku na jiné osoby, rozsudek okresního soudu potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že stěžovatelka vzala v uvedeném rozsahu návrh zpět, a proto v tomto směru zpětvzetí žaloby bylo připuštěno, rozsudek okresního soudu byl zrušen a řízení bylo zastaveno. Jak dále konstatoval krajský soud, okresní soud správně dovodil, že žalované družstvo není transformovaným družstvem, nýbrž družstvem zrušeným, a že tedy v době, kdy probíhalo řízení u okresního soudu, šlo o družstvo v likvidaci. Za stavu, kdy ohledně žalovaného byl prohlášen konkurz za podmínek ustanovení §4 a násl. zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o tvrzených pohledávkách stěžovatelky přísluší rozhodnout pouze v rámci celkového režimu konkurzu, nikoli tedy v tomto řízení. Ve výrokové části napadeného rozsudku, v níž vzetí žaloby zpět ohledně požadavku na vydání majetkového podílu a na zrušení platnosti usnesení valné hromady družstva ze dne 31. 10. 1992 bylo připuštěno, rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu byl zrušen a řízení bylo zastaveno, postupoval krajský soud v souladu s ustanoveními §208 a §96 o. s. ř., neboť procesní úkon stěžovatelky nevyvolával v tomto směru žádné pochybnosti o nedostatku stěžovatelčina zájmu na pokračování v řízení a o jejím srozumění s tím, že o jejím návrhu nebude v tomto rozsahu věcně rozhodnuto. Skutečnost, že stěžovatelka tento procesní úkon, totiž zpětvzetí návrhu, vzala zpět, nebyla již totiž za situace, kdy žalovaný s uvedeným zpětvzetím žaloby neprojevil nesouhlas, pro rozhodování krajského soudu relevantní. Zpětvzetí podání, jímž byl vzat zpět jiný úkon tam, kde zákon takové zpětvzetí připouští, není totiž přípustné, a to dokonce ani v případě, že by k takovému zpětvzetí došlo v důsledku omluvitelného omylu. Občanský soudní řád, jak konstatuje také Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 8. 1995, sp. zn. Odon 19/95, na rozdíl od občanského zákoníku důsledky úkonů učiněných v omylu neopravuje. Veřejně právní povaha procesních vztahů též vyžaduje podstatně vyšší míru právní jistoty účastníků i třetích osob, přičemž právní jistota by byla oslabena možností dodatečně zpochybňovat již učiněné procesní úkony odkazem na vady vůle. Vzal-li tedy účastník procesní úkon tam, kde zákon takové zpětvzetí připouští, zpět, nelze toto zpětvzetí vzít dalším úkonem zpět, a navrátit tak řízení do původního stavu. Napadeným rozhodnutím nebylo tedy v uvedeném směru porušeno žádné ze stěžovatelčiných ústavně zaručených práv. Zcela odlišně jeví se však věc, pokud jde o potvrzující výrok napadeného rozhodnutí, týkající se žaloby na vydání živého a mrtvého inventáře v hodnotě 151 526,- Kč, kde krajský soud zcela pominul podání správce konkurzní podstaty ze dne 18. 11. 1996, v němž s poukazem na ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění zákona č. 94/1996 Sb., správce konkurzní podstaty navrhuje, aby soud pokračoval v přerušeném odvolacím řízení. Za tohoto stavu věci měl tedy krajský soud o tomto nároku stěžovatelky na vydání živého a mrtvého inventáře věcně rozhodnout a neučinil-li tak s poukazem na prohlášení konkurzu, porušil tím stěžovatelčino ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zčásti vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona v části, týkající se nároku stěžovatelky na vydání živého a mrtvého inventáře v hodnotě 151 526,- Kč, zrušil (zbývající část potvrzujícího výroku, týkající se zrušení smluv o převodu majetku na jiné osoby, nebyla ústavní stížností napadena), zatímco jinak ve zbývající části ústavní stížnost podle ustanovení §82 odst. 1 citovaného zákona zamítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 11. prosince 1997

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1997:4.US.295.97
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 295/97
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 162/9 SbNU 395
Populární název K procesní dispozici s předmětem soudního řízení
Datum rozhodnutí 11. 12. 1997
Datum vyhlášení  
Datum podání 11. 8. 1997
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Čermák Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 229/1991 Sb., §13 odst.1, §20 odst.5
  • 328/1991 Sb., §14 odst.1 písm.c, §14 odst.1 písm.d, §4
  • 99/1963 Sb., §208, §96
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík vlastnictví
soudce/nezávislost
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-295-97
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 30648
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-29