infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.11.1998, sp. zn. I. ÚS 181/98 [ usnesení / GÜTTLER / výz-3 ], paralelní citace: U 66/12 SbNU 509 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:1.US.181.98

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Nepřípustnost ústavní stížnosti, nejsou - li před jejím podáním vyčerpány všechny procesní prostředky

Právní věta Jestliže stěžovatel tvrdil, že mu rozsudek nebyl řádně doručen, bylo jeho věcí, aby tuto námitku uplatnil již v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. To však neučinil. Výkon rozhodnutí může být nařízen jen na základě titulu, který je vykonatelný po stránce formální i materiální [ §251 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.")]. Pokud výkon rozhodnutí nařízen byl, ačkoliv se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným, musí být v každém stádiu řízení zastaven [o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. lze rozhodovat jen tehdy, bylo-li podání povinného učiněno až po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí]. Stěžovatel však neučinil ani návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, a místo toho podal ústavní stížnost, v níž navrhl, aby byla rozhodnutí obecných soudů zrušena. Tím nevyužil možnosti zakotvené v §269 odst. 1 o. s. ř., který stanoví, že nařízený výkon rozhodnutí zastaví předseda na návrh nebo i bez návrhu. Za této situace stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a návrh byl jako nepřípustný odmítnut podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Se zřetelem k tomu odkazuje Ústavní soud na voji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc - ve vztahu k orgánům veřejné moci - dána toliko subsidiárně.

ECLI:CZ:US:1998:1.US.181.98
sp. zn. I. ÚS 181/98 Usnesení Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti J. B., zastoupené JUDr. M.H., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 6. 1995, sp. zn. 9 C 111/94, usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 4. 1997, sp. zn. E 1290/96, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 22 Co 15/98, takto: Ústavní stížnost se o d m í t á. Odůvodnění: Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 6. 1995, č.j. 9 C 111/94-32, kterým jí bylo uloženo zaplatit žalobci R. M. částku 52.000,- Kč se smluvní pokutou 5 % z této částky denně od 21. 9. 1993 do 20. 3. 1994 a na nákladech řízení částku 4.610,- Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Stěžovatelka uvedla, že přestože ji tento rozsudek nebyl doručen (takže nenabyl právní moci), vydal Okresní soud v Kolíně usnesení ze dne 15. 4. 1997, sp. zn. E 1290/96, jímž byla na základě "vykonatelného" rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 6. 1995, č.j. 9 C 111/94-32, nařízena exekuce pro uspokojení pohledávky oprávněného R. M. v částce 52.000,- Kč se smluvní pokutou 5 % z této částky denně od 21. 9. 1993 do 20. 3. 1994 ve výši 470.600,- Kč a pro náklady nalézacího řízení ve výši 4.610,- Kč prodejem nemovitostí stěžovatelky, a to pozemku parc. č. 17/7 - dílu 1, zahrady a dílu 2, ostatní plochy, zapsaných na LV č. 258 pro Katastrální úřad L., se vším co k nemovitosti patří. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 1998, č.j. 22 Co 15/98-37, bylo pak usnesení Okresního soudu v Kolíně potvrzeno, pouze ve výroku o nákladech řízení bylo změněno tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit oprávněnému R. M. na nákladech řízení částku 10.452,- Kč. Stěžovatelka dále uvedla, že pokud jde o napadený rozsudek Okresního soudu v Kolíně, okresní soud jí - oproti předchozímu způsobu doručování písemností na adresu jejího pracoviště - zaslal písemné vyhotovení rozsudku do jejího trvalého bydliště. Tato zásilka jí však nebyla doručena a pošta ji o jejím uložení nevyrozuměla, takže si ji nemohla vyzvednout. Tím prý došlo k porušení rovnosti v právech účastníků, jak má na mysli článek 1 a článek 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") v návaznosti na článek 96 odst. 1 Ústavy ČR. Namítla rovněž, že Okresní soud v Kolíně vyznačil na rozsudku ze dne 22. 6. 1995 právní moc ke dni 9. 1. 1996, přičemž opomenul, že na doručence označené nálepkou "Kolín 1 č. 01887" není razítko pošty a podpis pracovníka. Již vzhledem k této vadě měl doručení rozsudku opakovat. Tímto postupem prý došlo též k porušení článku 2 odst. 2 a článku 4 Listiny. Stěžovatelka dále brojila proti tomu, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o smluvní pokutě, přestože žaloba obsahovala označení "úrok z prodlení" a dlužní úpis dokonce termín "penále". Tato smluvní pokuta byla určena ve výši 5 % denně z vymáhané částky 52.000,- Kč za dobu od 21. 9. 1993 do 20. 3. 1994, činila částku 470.600,- Kč, což představuje roční úroky ve výši 1825 %. Stěžovatelka je tímto rozhodnutím nucena plnit dle rozsudku to, co zákon neukládá. Výše úroků, penále nebo smluvní pokuty ve výši 1825 není v souladu s platnou právní úpravou, nebot' je v rozporu s dobrými mravy a zákon jí neukládá povinnost platit. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla zrušení rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 6. 1995, č.j. 9 C 111/94-3, dále usnesení téhož soudu ze dne 15. 4. 1997, č.j. E 1290/96-9, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 1998, č.j. 22 Co 15/98-37. Návrh na zrušení napadeného rozsudku opřela o čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny v návaznosti na čl. 96 odst. 1 Ústavy. Návrh na zrušení obou uvedených usnesení opřela o rozpor s čl. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny. Krajský soud v Praze jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelka v odvolání proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 4. 1997, č.j. E 1290/96-9, nenamítala, že by jí rozhodnutí, které bylo podkladem tohoto výkonu rozhodnutí, 1290196-9, nenamítala, že by jí rozhodnutí, které bylo podkladem tohoto výkonu rozhodnutí, nebylo doručeno. Jinak krajský soud poukázal na obsah odůvodnění napadeného usnesení ze dne 14. 1. 1998, č.j. 22 Co 15/98-37. Dále namítl, že stěžovatelka může řešit své námitky v řízení o výkonu rozhodnutí. Pokud prokáže, že výkon rozhodnutí byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným, je to důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ust. §268 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Okresní soud v Kolíně se k ústavní stížnosti nevyjádřil a odkázal na odůvodnění rozhodnutí v této věci. Vedlejší účastník řízení R. M., zastoupený JUDr. S. M., advokátem, se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Ústavní soud dospěl k těmto závěrům: Pokud jde o napadený rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 6. 1995, č.j. 9 C 111/94-32, Ústavní soud z předmětného soudního spisu zjistil, že na č.l. 35 je založena doručenka se zásilkou, označená jako rozsudek z 22. 6. 1995 - 9 C 111/94-32, na níž je razítko "Nevyzvednuto v úložní době - zpět". Na první straně doručenky chybí razítko a podpis pracovníka pošty. Na rubu obálky je sice razítko a psaný text, leč zcela nečitelný a nesrozumitelný. Na doručence chybí náležitosti, jež ukládá vyhláška č. 73/1989 Sb. (poštovní řád), která v příloze č. 5 pod body 17 a 20 stanoví, že úřední písemnosti s modrým pruhem vydá pošta jen adresátu zásilky. Nezastihne-li doručovatel adresáta zásilky, zanechá mu v odevzdacím místě tiskopis pošty "Výzva" s upozorněním, že mu přijde doručit písemnost znovu v den a hodinu na tomto tiskopisu uvedenou. Na doručence vyznačí doručovatel poznámku "Výzva na ...", kterou doplní otiskem denního razítka a svým podpisem, což v tomto případě není z doručenky jasně patrno. Nevyhoví-li adresát výzvě, uloží doručovatel písemnost i s doručenkou na poště, adresáta o tom vyrozumí tiskopisem pošty "vyrozumění" a den uložení zásilky vyznačí na doručence. Písemnosti i s doručenkou se ukládají po dobu tří dnů. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od jejího uložení, pověřený pracovník ji přezkouší, doručenku opatří otisky denního razítka a svým podpisem, oddělí ji a vrátí odesílateli. Ani tento postup není z doručenky seznatelný. Vzhledem k tomu vzniká důvodná pochybnost, zda náhradní doručení bylo provedeno řádně za podmínek stanovených poštovním řádem a v souladu s ust. §47 odst. 2 o.s.ř. S ohledem na tato zjištění nelze spolehlivě prokázat, zda napadený rozsudek byl stěžovatelce řádně doručen a zda nabyl právní moci. Vzdor těmto pochybnostem však ústavní stížnosti nelze vyhovět. Jestliže totiž stěžovatelka za tohoto stavu tvrdila, že jí napadený rozsudek Okresního soudu v Kolíně nebyl řádně doručen, bylo její věcí, aby tuto skutečnost uplatnila již v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. To však neučinila. Výkon rozhodnutí může být totiž nařízen jen na základě titulu, který je vykonatelný po stránce formální i materiální (srov. ust. §251 o.s.ř.). Pokud pak výkon rozhodnutí nařízen byl, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným [§268 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], musí být v každém stadiu řízení zastaven. (O zastavení výkonu rozhodnutí podle ust. §268 odst. 1 písm. a) o.s.ř. lze rozhodovat jen tehdy, bylo-li podání povinného učiněno až po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí.) Stěžovatelka však neučinila ani návrh na zastavení výkonu rozhodnutí a místo toho podala ústavní stížnost, v níž navrhla, aby byla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů zrušena. Tím nevyužila procesní možnosti zakotvené v ustanovení §269 odst. 1 o.s.ř., který stanoví, že nařízený výkon rozhodnutí zastaví předseda senátu na návrh nebo i bez návrhu. Za této procesní situace ústavní soud dovozuje, že stěžovatelka v souzené věci nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Se zřetelem k tomu odkazuje Ústavní soud i na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je pravomoc Ústavního soudu - ve vztahu k zásahům orgánů veřejné moci - dána toliko subsidiárně. Proto soudce zpravodaj podle ustanovení §75 odst. 1, §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 11. listopadu 1998 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:1.US.181.98
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 181/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) U 66/12 SbNU 509
Populární název Nepřípustnost ústavní stížnosti, nejsou - li před jejím podáním vyčerpány všechny procesní prostředky
Datum rozhodnutí 11. 11. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 20. 4. 1998
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost - §43/1/e)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 182/1993 Sb., §75 odst.1
  • 99/1963 Sb., §47 odst.2, §251 odst.1, §268 odst.1 písm.a, §269 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
Věcný rejstřík doručování
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-181-98
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 30977
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-29