ECLI:CZ:US:1998:2.US.450.97
sp. zn. II. ÚS 450/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 450/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti J.K., zastoupeného JUDr. R.K., proti Vyrozumění o odročení nebo odvolání jednání ve věci, sp.zn.10 Cmo 21/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný ( §43 odst. 2 písm.a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Stěžovatel J.K., zastoupený JUDr. R.K., podal dne 28.11.1997 ústavní stížnost proti Vyrozumění o odročení nebo odvolání jednání ze dne 10.10. 1997 ve věci sp.zn.10 Cmo 21/97, v níž stěžovatel žaluje společnost V. a Fond národního majetku. Vrchní soud v Praze řízení přerušil a odročil proto na neurčito jednání, obojí z důvodu, že došlo k prohlášení konkursu na majetek společnosti V., ačkoli soudní řízení proti této společnosti již bylo pravomocně ukončeno rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15.6.1995 č.j.15 Cm 625/92-68.
II.ÚS 450/97
Stěžovatel považuje shora citované sdělení o přerušení řízení a odročení jednání za nezákonné, neboť řízení proti žalované V., bylo již pravomocně ukončeno v roce 1995 rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15.6.1995, č. j. 15 Cm 625/92-68, tedy ještě před prohlášením konkursu na majetek této společnosti. Dále uvádí, že uvedená společnost nebyla účastníkem předchozího dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu ČR a není ani účastníkem řízení vedeného u Vrchního soudu v Praze.
Stěžovatel je toho názoru, že k přerušení řízení ze zákona nejsou v souzené věci splněny podmínky, neboť v právní moci je doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, což je v tomto případě splněno. Dle názoru stěžovatele mu bylo Vrchním soudem v Praze odňato právo na soudní ochranu dle č1.36,38 odst.2 Listiny základních práv a svobod a soud porušil ústavní princip vázanost soudce zákonem dle č1.95 odst.1 věta první ústavy.
Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost ( po doplnění provedeném na výzvu soudu) splňuje předepsané obsahové i formální náležitosti a že byla podána včas. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud podle ustanovení §42 odst.3 a §76 odst.1 zákona č. 182/1993 Sb. vyžádal spis, sp. zn.10 Cmo 21/97, vedený u Vrchního soudu v Praze, včetně jeho vyjádření.
V průběhu řízení a ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Vrchní soud v Praze vydal ve věci, č.j. 10 Cmo 21/97-127, žalobce J.K. a žalovaný: V. a Fond národního majetku ČR, vyrozumění o odročení nebo odvolání jednání stanoveného na 4.11.1997. Důvodem tohoto odročení na neurčito bylo prohlášení konkursu na majetek žalovaného.
II.ÚS 450/97
Podstatou ústavní stížnosti je napadení procesní stránky věci, a to nesplnění podmínek k přerušení řízení.
Vrchní soud v Praze rozhodl v souladu s ustanovením §14 odst.1 písm.c) zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o konkurzu a vyrovnání. Dle tohoto ustanovení má mimo jiné prohlášení konkurzu účinky, kdy řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují. V řízení lze pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení, kdy správce se stává účastníkem řízení místo úpadce. V souvislosti s touto skutečností soud přerušil řízení v souladu s ustanovením §109 odst.2 písm.c) zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, občanský soudní řád, neboť probíhá řízení v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
K návrhu stěžovatele v bodu VI., že Vrchní soud v Praze měl podle ustanovení §112, občanského soudního řádu vyloučit věc vedenou proti Fondu národního majetku k samotnému řízení je nutno konstatovat, že výše uvedené ustanovení neukládá soudu povinnost, ale pouze soudu dává možnost vyloučit k samostatnému projednání věci, obsažené v jednom návrhu na zahájení řízení. Z předloženého spisu nevyplývá, že by bylo vydáno vrchním soudem usnesení, které by upravovalo vedení řízení.
Vrchní soud postupoval tak, jak mu předepisuje zákon a nemohl dle svého uvážení rozhodnout, neboť v daném případě je postup dán zákonem, ustanoveními §14 odst.1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o konkurzu a vyrovnání a §109 odst.2 písm.c) občanského soudního řádu.
II.ÚS 450/97
Pokud se stěžovatel domnívá, že mu Vrchní soud v Praze svým postupem znemožnil uplatnění práva a postupoval v rozporu se zákonem, měl společně s ústavní stížností podat návrh na zrušení těch ustanovení zákona, která jsou s ním v příkrém rozporu.
Ústavní stížnost není důvodná, protože zúčastněné soudy postupovaly tak, jak jim ukládá zákon. Dle článku 90 Ústavy jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem rozhodl proto Ústavní soud tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka předseda senátu ÚS
V Brně dne 9. prosince 1998