ECLI:CZ:US:1998:4.US.295.98
sp. zn. IV. ÚS 295/98
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 1998 v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) ing. M. K., 2) ing. M. Z., obou zastoupených JUDr. R. C., advokátkou AK, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 12. 1996, čj. 1 C 550/95-51, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 4. 1998, čj. 25 Co 90/97-72, za účasti 1) Okresního soudu v Semilech, 2) Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a T. k. S., zastoupeného JUDr. R. K., advokátem AK, jako vedlejšího účastníka řízení, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 12. 1996, čj.
1 C 550/95-51, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
3. 4. 1998, čj. 25 Co 90/97-72, se zrušují.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti výše citovaným
rozsudkům obecných soudů, kterými byla zamítnuta jejich žaloba na
určení, že jsou na základě kupní smlouvy uzavřené dne 1. 12. 1993
vlastníky tří tenisových dvorců, stěžovatelé uvádí, že v rámci
privatizace s. p. K. S. nabyli na základě kupní smlouvy s Fondem
národního majetku vlastnické právo, mimo jiné také k pozemku p. č.
565/1 v k.ú. S. Na tomto pozemku jsou vybudovány tři tenisové
dvorce v užívání T. k. S. a přestože se kupní smlouva o tenisových
dvorcích nezmiňuje, stěžovatelé se domnívají, že vlastnické právo
k nim nabyli jako k součásti uvedeného pozemku. Tenisové dvorce
podle stěžovatelů představují jistý druh zpevnění pozemku,
a i když toto zpevnění bylo způsobeno stavbou podle předpisů
stavebně právních, nelze je považovat za stavbu ve smyslu
ustanovení §119 odst. 2 občanského zákoníku, neboť jejich spojení
se zemí postrádá pevný základ. Obecné soudy však zaujaly názor, že
tenisové dvorce nejsou součástí pozemku, nýbrž samostatnou
nemovitou věcí - stavbou, ke které stěžovatelé nezískali nabývací
titul, a tudíž jim vlastnické právo nesvědčí. Stěžovatelé mají za
to, že v důsledku nesprávného názoru obecných soudů obou stupňů
bylo porušeno jejich právo garantované v článku 11 Listiny
základních práv a svobod (dále jen "Listina") a žádají, aby
Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne 24.
9. 1998 poukázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Rovněž Okresní
soud v Semilech ve svém vyjádření ze dne 29. 9. 1988 má za to, že
vše, co v této věci mělo být uvedeno, je konstatováno v napadeném
rozsudku.
Vedlejší účastník T. k. S. uvedl ve svém vyjádření ze dne 9.
11. 1998 mimo jiné to, že charakteristika předmětných tenisových
kurtů jako"stavby" je nepochybná a že tato "stavba" je spojena se
zemí pevným základem, neboť struktura tenisového kurtu,
spočívající ve vrstvení stlačovaných stavebních hmot do hloubky
70 cm, zcela jistě představuje "pevný základ", kterým je kurt
spojen se zemí. Protože vlastnické právo k předmětným nemovitostem
stěžovatelům nenáleží, navrhuje proto vedlejší účastník zamítnutí
ústavní stížnosti. Z obsahu spisu Okresního soudu v Semilech, sp.
zn. 1 C 550/95, Ústavní soud zjistil, že obecné soudy vycházely ze
skutečnosti, že tenisové dvorce jsou stavbou, a tudíž nemovitostí,
takže vzhledem k tomu, že nebyly předmětem kupní smlouvy uzavřené
s Fondem národního majetku, nenabyli k nim podle jejich názoru
stěžovatelé vlastnictví. Krajský soud v odvolacím řízení posuzoval
zejména námitku stěžovatelů opakovanou v ústavní stížnosti
a dospěl k závěru, že tenisové dvorce vybudované na pozemku p. č.
565/1 v k. ú. S. nejsou jeho součástí, neboť jde o stavbu
jednoznačným a nezaměnitelným způsobem určenou a jako hmotný
a ovladatelný předmět občanskoprávních vztahů nesdílí s parcelou
stejný právní režim.
Ústavní soud, vědom si toho, že není soudem nadřízeným soudům
obecným, se v dané věci zaměřil na ústavně právní stránku věci,
neboť stěžovatelé namítali porušení článku 11 Listiny. Stěžovatelé
jsou na základě kupní smlouvy s Fondem národního majetku vlastníky
nemovitosti - pozemkové parcely č. 565/1 v k. ú. S., a protože
považují stavbu vybudovanou na tomto pozemku za jeho součást,
domáhají se soudní cestou ochrany výkonu svých vlastnických práv
i vůči této součásti, neboť ke stavbě (tenisovým dvorcům),
vybudovaným na předmětné pozemkové parcele, je zapsán v katastru
nemovitostí jiný vlastník, T. k. S. Podle interpretačního pravidla
k výkladu ustanovení §120 odst. 2 občanského zákoníku, které
zaujal Ústavní soud v nálezu uveřejněném pod č. 25 ve sv. 1 Sbírky
nálezů a usnesení Ústavního soudu a kterého se stěžovatelé
dovolávají i v ústavní stížnosti, je "ustanovení §120 odst. 2
občanského zákoníku, podle kterého stavba není součástí pozemku,
nutno interpretovat v návaznosti na odst. 1, tudíž stavba není
součástí pozemku tehdy, jestliže jde o stavbu, která je věcí
nemovitou nebo jestliže jde o stavbu, která je věcí movitou
a která není funkčně nebo fyzicky spojena s pozemkem a lze ji od
něho oddělit, aniž by došlo k znehodnocení pozemku".
V projednávané věci okresní soud dovodil, že jde nepochybně
o stavbu, tedy nemovitost, a podle názoru krajského soudu jde
o stavbu jednoznačným a nezaměnitelným způsobem určenou, o hmotný
a ovladatelný předmět občanskoprávních vztahů, nesdílející
s parcelou stejný právní režim. Z těchto závěrů plyne, že obecné
soudy položily rovnítko mezi pojmem "stavba" a pojmem
"nemovitost". Podle ustanovení §119 odst. 2 občanského zákoníku
je však nemovitostí pouze taková stavba, která je spojena se zemí
pevným základem. Z rozhodnutí obecných soudů nevyplývá, že by se
tyto zabývaly posouzením, zda podzemní vrstvy tenisových dvorců
lze považovat za pevné základy, kterými je stavba spojena se zemí
či nikoliv. Bylo-li tedy v dané věci dovozeno vlastnické právo
k předmětné stavbě s odkazem na ustanovení §120 odst. 2
občanského zákoníku, aniž by bylo zjišťováno, zda stavba svým
charakterem splňuje podmínky nemovitosti ve smyslu ustanovení §119 odst. 2 občanského zákoníku, pak nelze než konstatovat, že tím
obecné soudy porušily ústavně garantované právo stěžovatelů
zakotvené v článku 36 Listiny odst. 1, neboť jim neposkytly
náležitou soudní ochranu. Pro úplnost však Ústavní soud podotýká,
že ve spise Okresního soudu Semily je založen zápis z jednání ze
dne 25. 4. 1992 mezi zástupci T. k. S. a tehdejšími předkladateli
privatizačního projektu, nynějšími stěžovateli, ze kterého
vyplývá, že obě strany potvrdily, že vyřešily všechny sporné
otázky, týkající se tenisových kurtů, když se dohodly na uzavření
předběžné dohody o nájmu pozemků, mimo jiné i p.č. 565/1, ve
prospěch T. k. S. za úhradu ve výši nezbytných nákladů spojených
s vlastnictvím těchto pozemků s tím, že majetek ve vlastnictví T.
k. S. nebude velkou privatizací dotčen. V souvislosti s touto
dohodou, zcela odhlédnuto od posouzení, zda sporná stavba je či
není nemovitostí, se nabízí, obecnými soudy nezkoumaná, otázka, co
vlastně bylo předmětem kupní smlouvy, kterou stěžovatelé uzavřeli
s Fondem národního majetku na základě schváleného privatizačního
projektu, jinými slovy, k čemu směřoval v tomto bodě projev vůle
stěžovatelů (koupě pozemku s tenisovými dvorci či bez nich), a zda
tedy právní úkon stěžovatelů vůbec obstojí z hlediska jeho
určitosti ve smyslu ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku.
Na základě těchto zjištění a úvah Ústavní soud podle
ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny ústavní
stížnosti vyhověl a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a)
citovaného zákona napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. listopadu 1998