infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.12.1998, sp. zn. IV. ÚS 411/98 [ usnesení / VARVAŘOVSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:4.US.411.98

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1998:4.US.411.98
sp. zn. IV. ÚS 411/98 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti F.H., zastoupeného Mgr. R.K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 1998, sp. zn. 9 To 462/98, ve spojení s usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 8. 7. 1998, sp. zn. Nt 143/98, a proti postupu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni, Okresního soudu Plzeň-jih a Krajského soudu v Plzni, za účasti Krajského soudu v Plzni, Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního soudu Plzeň-jih, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Dne 24. 9. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 1998, sp. zn. 9 To 462/98, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele (obviněného) proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 8. 7. 1998, č.j. Nt 143/98-13, na základě něhož byl podle §68 tr. řádu vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. řádu. Ústavní stížnost současně směřuje i proti postupu Krajského státního zastupitelství v Plzni, Okresního soudu Plzeň-jih a Krajského soudu v Plzni, jež podle tvrzení stěžovatele znemožňují, aby byl zastoupen obhájcem dle vlastního výběru. Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným usnesením krajského soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivé soudní řízení ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), a současně i právo na osobní svobodu ve smyslu čl. 8 odst. 2 a 3 Listiny, a to z toho důvodu, že obecné soudy nerespektovaly jeho právo na obhajobu a zastoupení advokátem dle vlastního výběru. Je přesvědčen, že byl vzat do vazby v rozporu se zákonem. Dále uvedl, že v postupu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni, počínaje dopisem ze dne 5. 8. 1998, sp. zn. Kzv 68/98, spatřuje tzv. "jiný zásah", kterým bylo porušeno jeho právo na spravedlivé soudní řízení zakotvené v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a v čl. 40 odst. 3 Listiny, neboť tento jiný zásah mu neumožnil a nadále fakticky znemožňuje, zastoupení obhájcem dle vlastního výběru. Za "jiný zásah" se stejnými důsledky také považuje postup soudkyně Okresního soudu Plzeň-jih, počínaje protokolem ze dne 8. 7. 1998, sp. zn. Nt 143/98, stejně jako postup soudce Krajského soudu v Plzni, počínaje usnesením ze dne 28. 7. 1998, sp. zn. 9 To 462/98. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vydal podle §80 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") předběžné opatření, kterým by bylo příslušnému orgánu veřejné moci uloženo, aby v zásahu nepokračoval a umožnil obviněnému zastoupení obhájcem dle vlastního výběru. Dále navrhl, aby Ústavní soud nálezem napadená rozhodnutí zrušil. Dopisem Ústavního soudu ze dne 2. 10. 1998 byl právní zástupce stěžovatele požádán o sdělení konkrétních skutečností, jež mu brání, aby se stal zvoleným obhájcem stěžovatele. Současně mu bylo sděleno, že Ústavní soud neshledal důvody pro postup dle §80 zákona. Právní zástupce stěžovatele sdělením ze dne 12. 10. 1998, obdobně jako v ústavní stížnosti, uvedl, že v uplatňování práva zvoleného obhájce stěžovatele mu brání shora uvedené "jiné zásahy" orgánů veřejné moci. Ústavní soud si dále vyžádal vyjádření Krajského soudu v Plzni, Okresního soudu Plzeň-jih a Krajského státního zastupitelství v Plzni. Ústavní soud, poté co se seznámil s obsahem všech shromážděných podkladů, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná. Podstatou ústavní stížnosti je námitka porušení ústavně zaručeného práva na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny) a námitka porušení práva na osobní svobodu (čl. 8 odst. 2 a 3 Listiny). Právo na obhajobu, jako jedna ze základních podmínek spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny), je promítnuto i do procesního předpisu (§33 odst. 1, §37 odst. 2 tr. řádu), který je ve shodě s Ústavou vybudován na zcela zřetelné zásadě priority volby obhájce (§37 odst. 2 tr. řádu). Je proto vždy věcí obviněného, kdy a koho z osob oprávněných k poskytování právní pomoci formou obhajoby v trestním řízení (§37 tr. řádu) svou obhajobou pověří, případně zda svého práva volby vůbec využije. Z práva svobodné volby obhájce ovšem současně vyplývá obhájcova povinnost nejen podřídit výkon obhajoby podmínkám zákona (§41 tr. řádu, §16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), ale současně též jeho povinnost dbát při poskytování právní pomoci etických pravidel svého povolání. Za splnění povinností daných ustanovením §41 odst. 1, 2 a 6 tr. řádu však obhájce odpovídá nikoliv soudu (orgánu veřejné moci), ale obhajovanému, příp. orgánu, jemuž je kárně podroben (§32 zák. č. 85/1996 Sb.). Není věcí Ústavního soudu dozírat na činnost obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti a z tohoto pohledu není v podstatě rozhodné, zda sdílí či nesdílí právní názory obecných soudů pokud se pohybují v ústavních mezích. Přesto lze konstatovat, že Ústavní soud v podstatě sdílí názor Krajského soudu v Plzni vyjádřený v odůvodnění napadeného usnesení ze dne 28. 7. 1998, podle něhož plná moc ze dne 15. 6. 1998, udělená družkou stěžovatele S.K. Mgr. R.K., není řádnou a jasně formulovanou plnou mocí udělenou ve smyslu §37 odst. 1 tr. řádu. Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že bylo věcí především samotného stěžovatele, resp. jeho právního zástupce, aby řádným postupem využil svého práva zvolit si obhájce v trestním řízení. Pokud takto nebylo postupováno, nelze úspěšně namítat porušení čl. 40 odst. 3 Listiny. Pokud jde o namítané porušení práva na osobní svobodu (čl. 8 odst. 2 a 3 Listiny), Ústavní soud považuje za nutné uvést, že výklad "konkrétních skutečností" odůvodňujících vazbu ve smyslu §67 tr. řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace v konkrétní věci v průběhu trestního řízení posoudit, zda trvání důvodů vazby, popř. zda vazba vůbec, je opatřením nezbytným pro dosažní účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Kritéria pro toto posouzení je třeba vyvodit vždy z povahy trestní věci a osoby obviněného či obžalovaného, jeho osobních poměrů a rozsahu potřebného dokazování. Je rovněž třeba připomenout, že ve vazebních věcech dává trestní řád obviněnému řadu prostředků k tomu, aby tento zásah do osobní svobody, spojený s určitým omezením práv, byl v souladu se zákonnou povinností kontrolován a tak minimalizován. Ani v tomto směru tedy Ústavní soud neshledal důvod do věci zasahovat. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 29. 12. 1998 JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:4.US.411.98
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 411/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 12. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 9. 1998
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Varvařovský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §37 odst.2, §41, §67
  • 182/1993 Sb., §80
  • 85/1996 Sb., §32
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík advokát/zvolený
vazba/vzetí do vazby
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-411-98
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 32578
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-28