infUsVec2, infUsBrne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14.12.1998, sp. zn. IV. ÚS 441/98 [ usnesení / VARVAŘOVSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:4.US.441.98

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1998:4.US.441.98
sp. zn. IV. ÚS 441/98 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Vladimíra Čermáka, ve věci ústavní stížnosti P.H., zastoupeného JUDr. J.B., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 7. 1998, č. j. 26 Co 83/98-58, a proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 9. 1997, č. j. 9 C 1804-96-45, za účastenství Krajského soudu v Praze a vedlejšího účastenství P., takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavnímu soudu byla dne 19. 10. 1998 doručena ústavní stížnost proti shora uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který potvrdil rozsudek Okresního soudu pro Prahu-západ, jímž byl stěžovatel uznán povinným zaplatit vedlejšímu účastníkovi P., částku 10. 533,- Kč spolu s poplatkem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 10.553,- Kč od dne 4. 10. 1996 až do dne zaplacení a uhradit P., náklady na řízení ve výši 520,- Kč a současně také náhradu nákladů řízení státu ve výši 4.300,- Kč na účet Okresního soudu pro Prahu-západ. Z přiložených rozsudků plyne, že uvedená pohledávka P., vznikla v důsledku zřízení odběrného místa a následného odběru elektrické energie v provozovně E., kde stěžovatel od října 1993 do prosince roku 1994 provozoval půjčovnu videokazet. Na odebranou elektrickou energii byly vystaveny dvě faktury VS 9467002 splatná 17. 11. 1994 na částku 9 942,50,- Kč a VS 9567002 splatná do 18. 3. 1995 na částku 610,60 Kč. Stěžovatel však žádnou z faktur neuhradil ani po upomínce, s odůvodněním, že na smlouvě o zřízení odběrného místa (v přihlášce k odběru elektrické energie ani v kupní smlouvě) není jeho podpis. Tuto skutečnost potvrdil i soudní znalec v oboru grafologie. Přes toto zjištění však oba soudy potvrdily povinnost stěžovatele uhradit vedlejšímu účastníkovi P., uvedenou částku s příslušenstvím. Krajský i okresní soud ve svém rozhodnutí vycházely ze skutečností, že v době uzavření smlouvy o odběru, platil zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektrické energie (elektrizační zákon), a vyhláška federálního ministerstva paliv a energetiky č.140/1978 Sb., o dodávce elektřiny obyvatelstvu (dále jen "vyhláška"). Z elektrizačního zákona vyplývá pro ministerstvo energetiky zmocnění stanovit podrobnější podmínky pro dodávku elektrické energie [§18 odst. 1 a §39 odst. 2]. Ve vyhlášce je v ustanovení §3 definován institut přihlášky k odběru elektrické energie, jehož obsah je definován v ustanovení §§4 až 7 vyhlášky. V ustanovení §5 odst. 2 je stanoveno , že dodavatel není povinen zkoumat nebo ověřovat pravost podpisu odběratele ani vlastníka, případně správce nemovitosti na přihlášce. Jestliže přihlášku podepsala jiná osoba, než uvedená jako odběratel, je povinen odebranou elektřinu zaplatit odběratel uvedený na přihlášce, pokud neprokáže, že elektřinu odebral někdo jiný. Stěžovatel ve svém podání namítá, že je poškozen na svých právech zaručených ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., jíž je uvozena Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v němž je v ustanovení §6 odst. 1 stanoveno, že zákony a jiné právní předpisy musí být uvedeny do souladu s Listinou nejpozději do 31. 12. 1991. Tímto dnem pozbývají účinnosti ustanovení ty právní normy, které nejsou s Listinou v souladu. Stěžovatel se tedy dovolává toho, že ustanovení §5 odst. 2, věta druhá vyhlášky, pozbyla účinnosti dnem 31. 12. 1991, a nelze je proto aplikovat na jeho smluvní vztah s P. Krajský soud Praha, jako účastník řízení, se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Okresní soud pro Prahu-západ ve svém vyjádření uvádí, že stěžovatelem sice bylo prokázáno, že s P., neuzavřel smlouvu o dodávce elektřiny, ovšem současně stěžovatel nepopírá, a to jak při vlastním řízení, tak ani v ústavní stížnosti, že by v místě své provozovny, tj. v E., neodebíral elektrický proud. Okresní soud se dále odvolává na skutečnost, že v řízení postupoval podle právních norem platných v době uzavření kupní smlouvy (elektrizační zákon a vyhláška). Na stejná ustanovení odkazuje i druhý vedlejší účastník P., odvolávající se na ustanovení §18 a §39 odst. 2 elektrizačního zákona zmocňující federální ministerstvo paliv a energetiky k vydání provádějících předpisů. Vedlejší účastník také uvádí, že v řízení u soudu I. a II. stupně stěžovatel neprokázal, že neodebíral elektrickou energii, ani neprokázal své tvrzení, že elektriku platil v rámci nájemného provozovateli. Po posouzení všech okolností Ústavní soud shledal postup soudů obou stupňů za adekvátní, neboť posuzovaly případ podle platné právní úpravy v době uzavření smlouvy. V průběhu řízení bylo prokázáno, že v provozovně stěžovatele byla odebírána elektrická energie a stěžovatel neprokázal, že by byla odebírána jiným subjektem ani, že platby elektrické energie uhradil jako součást nájemného provozovateli. Ohledně smlouvy mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem P., bylo soudním znalcem doloženo, že podpis na smlouvě nepatří stěžovateli, za pravděpodobného signatáře označil, na základě předložených materiálů, stěžovatelovu manželku. Ani tato skutečnost však s ohledem na reálný odběr elektrické energie nezbavuje stěžovatele povinnosti zaplatit spotřebovanou elektrickou energii, pokud neprokáže, že byla odebrána jiným subjektem. Pokud jde o argument, že aplikovaná ustanovení vyhl. č. 140/1978 Sb., pozbyla účinnosti na základě §6 odst. 1 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., pak Ústavní soud tento názor nesdílí. Tato ustanovení vyhlášky nepovažuje Ústavní soud za vybočení z mezí stanovených elektrizačním zákonem a proto ani za ustanovení odporující čl. 4 odst. 1 Listiny. Vzhledem ke skutečnosti, že elektrická energie je zboží sui generis, které nelze skladovat ani vrátit a u nějž musí být v každém časovém okamžiku zachována kontinuelní rovnováha výroby a spotřeby, kdy každý odběratel je oprávněn rozhodovat o své okamžité spotřebě sám bez přímého vlivu dodavatele, shledal Ústavní soud, že na napadené ustanovení vyhlášky lze aplikovat čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny, neboť omezení se týká všech případů splňujících stanovené podmínky a tyto podmínky nejsou zneužívány k účelu jinému než je úhrada spotřebované elektrické energie. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona odmítl mimo jednání bez přítomnosti účastníků. Rozhodnutí Ústavního soudu je dle článku 89 odst. 2 Ústavy závazné pro všechny orgány i osoby. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 14. 12. 1998 JUDr. Eva Zarembová Předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:4.US.441.98
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 441/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 14. 12. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 19. 10. 1998
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Varvařovský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 140/1978 Sb., §5 odst.2
  • 40/1964 Sb., §43
  • 79/1957 Sb., §18 odst.1, §39 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
Věcný rejstřík smlouva
akt/normativní
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-441-98
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 32606
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-28