infUsTakto, infUsVec2, infUsLengthVec64, infUs6plusVyrok, errUsPouceni, errUsDne, infUsKratkeRadky-200-000,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23.11.1998, sp. zn. IV. ÚS 99/97 [ nález / ZAREMBOVÁ / výz-3 ], paralelní citace: N 143/12 SbNU 325 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:4.US.99.97

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Nedostatečné zjištění ceny v minulosti převedené nemovitosti

Právní věta Právům stěžovatele, který svůj návrh opíral o ustanovení §8 odst. 1 zákona o půdě, nebyla poskytnuta dostatečná ochrana, pokud se obecné soudy nezbývaly dostatečně zjištěním ceny v minulosti převedené nemovitosti.

ECLI:CZ:US:1998:4.US.99.97
sp. zn. IV. ÚS 99/97 Nález Nález Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 23. listopadu 1998 sp. zn. IV. ÚS 99/97 ve věci ústavní stížnosti F. K. proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě z 20.10.1994 sp. zn. 5 C 1013/92 a Krajského soudu v Brně z 20.1.1997 sp. zn. 17 Co 21/95 o zamítnutí žaloby na určení, že na stěžovatele a další žalobce přešlo vlastnictví k nemovitosti. Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 21/95 - 102 ze dne 20.1.1997 a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě č. j. 5 C 1013/92 - 63 ze dne 20.10.1994 se zrušují. Odůvodnění: Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 21/95 - 102 ze dne 20.1.1997, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě č. j. 5 C 1013/92 - 63 ze dne 20.10.1994. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba stěžovatele a dalších 5 žalobců, opírající se o §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), na určení, že na každého z žalobců přešlo příslušnou ideální částí (u stěžovatele dvěma ideálními desetinami) vlastnictví ke sklepu pod pozemkem parcela č. 820, zapsaném na LV č. 32, vedeném u Katastrálního úřadu Z. pro obec V. Svou žalobu zdůvodňovali žalobci tím, že na jejich právní předchůdce R. a A. K. přešlo podle přídělové listiny MZ-NPF čj.K 3176/47 ze dne 31.12.1947 vlastnictví k zemědělské usedlosti č. 92/257 ve V. a tito právní předchůdci žalobců se svého přídělu (jehož součástí byl i sklep pod parcelou č. 820) v důsledku hrubého politického nátlaku vzdali prohlášením ze dne 28.11.1952 ve prospěch státu. Toto prohlášení vykazuje znaky darovací smlouvy, protože bylo akceptováno za čs. stát podpisem pracovníka ONV ve Znojmě, a jsou tak dány restituční nároky podle §6 odst. 1 písm. h), r) zákona o půdě. Součástí přidělené usedlosti byl i sklep pod parcelou č. 820, nyní zapsaný na LV č. 32 u Katastrálního úřadu Z. pro obec V. Žalovaní pak uzavřeli s čs. státem - MNV ve V. kupní smlouvu z 13.10.1967, podle níž získali do bezpodílového spoluvlastnictví dům čp. 56 na pozemku p. č. 393 v k. ú. V., a to za kupní cenu 10 019 Kčs. Po deseti letech, dne 23.6.1978, pak stát se žalovanými uzavřel dodatek k označené kupní smlouvě, podle něhož předmětný sklep na žalované přešel bezúplatně s odůvodněním, že cena byla již zahrnuta do částky 10 019 Kčs, zaplacené podle kupní smlouvy z 13.10.1967. Žalobci mají za to, že cena sklepa k datu 23.6.1978 samo o sobě převýšila částku, kterou žalovaní zaplatili za dům, anebo se alespoň této částce přiblížila, takže podle jejich názoru žalovaní získali sklep na základě protiprávního zvýhodnění. Soud I. stupně své zamítavé rozhodnutí odůvodnil po provedeném dokazování v podstatě tím, že podle jeho názoru k vzdání se přídělu právními předchůdci žalobců a k přechodu sklepa na stát nedošlo z důvodů politické perzekuce, a dále dovodil, že k přechodu vlastnictví ke sklepu na žalované došlo již v roce 1967, přičemž cena převáděné nemovitosti včetně sklepa byla vypočítána v souladu s tehdy platnou cenovou vyhláškou č. 73/1964 Sb., o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění nemovitostí, včetně poskytnuté slevy, která mohla činit až 80 %. Krajský soud v Brně, který ve věci k odvolání žalobců rozhodoval, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Na rozdíl od soudu I. stupně krajský soud sice vycházel ze závěru, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu §4 zákona o půdě, když považoval za nepochybné, že předmětný sklep přešel na stát v důsledku politické perzekuce právních předchůdců stěžovatele, přesto však dospěl k závěru, že podmínky §8 odst. 1 zákona o půdě v daném případě nejsou dány. Při řešení sporné otázky, zda vlastnictví k předmětnému sklepu žalovaní nabyli již v základě kupní smlouvy, uzavřené se státem dne 13.10.1967, či teprve na základě jejího dodatku ze dne 23.6.1978, vycházel krajský soud z obsahu hospodářské smlouvy ze dne 1.4.1967, o převodu správy národního majetku, z níž zjistil, že Státní statek ve Z., národní podnik, převedl správu národního majetku k rodinnému domku č. 56 ve V. s příslušenstvím, a dále stavební plochu, parcela č. 393 o výměře 498 m2, a stavební plochu sklepa, parcela č. 285 o výměře 212 m2, do správy Místního národního výboru ve V. a učinil závěr, že touto hospodářskou smlouvou byl posuzovaný sklep začleněn do příslušenství domu čp. 56 ve V. a jako součást této nemovitosti byl také oceněn posudkem zpracovaným odborem výstavby ONV ve Z. dne 27.5.1967 čj. Výst./odhady/1967, a jako součást nemovitosti čp. 56ve V. byl pak kupní smlouvou ze dne 13.10.1967 převeden do vlastnictví žalovaných, čemuž také zcela odpovídá upřesňující dodatek ze dne 23.6.1978 k uvedené kupní smlouvě. Přezkoumáním odhadního posudku, jímž byla stanovena cena prodávaných nemovitostí, bylo krajským soudem zjištěno, že cena byla vypočtena v souladu s v té době platnou vyhláškou č. 73/1964 Sb. a směrnicí č. 10, uveřejněnou ve Věstníku Ministerstva financí č. 5 z roku 1964, týkající se prodeje domků z národního majetku občanům, podle níž bylo možno poskytnout v pohraničních neosídlených oblastech slevu až 80 % ceny, vypočtené podle cenového předpisu a snížené o opotřebení, náklady na opravu, údržbu, modernizaci, apod. V případě, že by byla žalovaným poskytnuta maximální možná sleva na koupi nemovitosti až do výše 80 % stanovené ceny, byla by částka, kterou by žalovaní byli povinni za koupi nemovitosti zaplatit, podstatně nižší, než ve skutečnosti zaplatili. Z uvedeného tedy krajský soud dovodil, že v daném případě žalovaní nebyli protiprávně při koupi zvýhodněni, když zaplatili vyšší kupní cenu, než jim ve skutečnosti mohla být stanovena, a žádné jiné skutečnosti, které by nasvědčovaly jakémukoliv protiprávnímu zvýhodnění žalovaných při koupi sklepa, v průběhu řízení zjištěny nebyly. Proti těmto rozhodnutím obecných soudů směřuje ústavní stížnost stěžovatele, jako jednoho z žalobců, který nesouhlasí s uvedenými závěry krajského soudu, podle nichž dodatek z 23.6.1978 ke kupní smlouvě z 13.10.1967 s touto smlouvou tvoří jeden celek, neboť není ve shodě s tím, že k vlastnickému převodu podle jedné i druhé z těchto smluv došlo dnem jejich registrace příslušným státním notářstvím a mezi daty těchto registrací je téměř desetiletý časový odstup. To, že byl předmětný sklep zahrnut do předmětu hospodářské smlouvy ze dne 1.4.1967 a jeho správa byla převedena od státního statku na MNV V., nemůže sloužit jako podklad pro závěr, že sklep se stal příslušenstvím domu čp. 56 ve V. samotným faktem převodu správy nemovitostí z jednoho správce státního vlastnictví na správce druhého. Sklep se mohl stát příslušenstvím uvedeného domu, jen pokud by byl předmětem kupní smlouvy z 13.10.1967. Tímto nesprávným postupem a nesprávným rozhodnutím obecných soudů byl tedy stěžovatel, jak tvrdí, poškozen na svém právu spoluvlastnit sklep pod pozemkem parcela č. 820 v k. ú. V., takže došlo k porušení práv zaručovaných čl. 11 odst. 1 Listiny, a navrhl proto zrušení obou rozsudků obecných soudů. Krajský soud v Brně jako účastník řízení ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnosti především poukazuje na to, že čl. 11 odst. 1 Listiny chrání vlastnictví již existující, a nikoliv vlastnictví, které je předmětem sporu na základě nároku uplatněného žalobou, a dále uvádí, že v řízení provedené důkazy hodnotil v souladu s §132 o. s. ř., a dodržel stejně jako soud I. stupně všechny ústavní principy, zakotvené v ustanovení čl. 36 Listiny, provedl nejen všechny navržené důkazy, ale i důkazy, které navrhovány nebyly, a po zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne 13.10.1967 a dodatek ze dne 23.6.1978 tvoří jeden celek, přičemž tento závěr je podložen zjištěním, že v kupní ceně uvedené v kupní smlouvě ze dne 13.10.1967 je zahrnuta i cen předmětného sklepa a že bylo úmyslem účastníků uvedenou kupní smlouvou prodat i předmětný sklep. Jestliže dodatek kupní smlouvy upřesnil pojem vyskytující se ve smlouvě "příslušenství" tím, že uvedl, že do tohoto příslušenství spadá i předmětný sklep, nejednalo se o novou smlouvu, neboť sklep byl proplacen již na základě smlouvy ze dne 13.10.1967, a prodávajícím také předán k užívání. Krajský soud proto navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 5 C 1013/92, jakož i s obsahem spisu bývalého Státního notářství ve Znojmě sp. zn. N 1118/67, N 1119/67 a N 720/78, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, a to přesto, že stěžovateli nelze přisvědčit v tom, že napadeným rozhodnutím byl porušen čl. 11 Listiny, neboť jeho ochrany, jak na to také poukazuje krajský soud ve svém vyjádření, je možno se dovolávat pouze v poměru k vlastnickému právu již konstituovanému, a tak tomu v dané věci, kdy předmětem řízení před obecnými soudy byl restituční nárok, není. Ústavní soud se však s ohledem na námitky uvedené stěžovatelem v ústavní stížnosti zabýval věcí i z pohledu čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny, zaručujících právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, a to se závěrem, že právům stěžovatele zatím nebyla poskytnuta dostatečná ochrana. Z obsahu připojeného soudního spisu je patrno, že předmětný sklep je lokalizován nikoliv na pozemku, na němž se nacházel rodinný domek převáděný kupní smlouvou ze dne 13.10.1967 do vlastnictví vedlejších účastníků, podle údajů ve spise označených se tento sklep nachází u jiné usedlosti, čp. 92, k. ú. V. I kdyby bylo možno akceptovat názor krajského soudu, že předmětný sklep byl hospodářskou smlouvou ze dne 1.4.1967 začleněn do příslušenství domu převáděného v roce 1967 státem na vedlejší účastníky, pak nelze pomíjet, že šlo o nemovitost (alespoň tomu nasvědčují ve spise založené výpisy z evidence nemovitostí), pro jejichž platný převod se vyžaduje písemná forma [§46 občanského zákoníku (dále jen "o. z.")], jakož i to, že příslušenství, tj. věci, které náležejí vlastníku věci hlavní, a jsou tím určeny k tomu, aby byly s věcí hlavní trvale užívány, nepřestávají tímto určením být věcmi podle §119 odst. 1 o. z. Vlastnictví k nim tak nepřechází bez dalšího na nabyvatele věci hlavní - může být převedeno i nezávisle na tomto převodu, a proto ve smlouvě o převodu nemovitostí musí být vedle věci hlavní uvedeny a řádně identifikovány také věci, jež jsou jejím příslušenstvím (rozhodnutí č. 7/87 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). To se však ve smlouvě uzavřené dne 13.10.1967 nestalo, ani výkladem této smlouvy nebylo možno dovodit, co účastníci učinili předmětem této kupní smlouvy, pokud jde o příslušenství, a smlouvu tak v poměru k předmětnému sklepu nelze považovat za platnou (§37 o. z.). Na tomto závěru nemůže změnit ani fakt, že před uzavřením smlouvy byl odborem výstavby ONV ve Z. proveden i cenový odhad sklepa, když text uvedené smlouvy odkaz na cenový odhad vůbec neobsahuje, a smlouva sama se výslovně ve všech svých bodech zmiňuje pouze o přechodu vlastnického práva k rodinnému domku. Stěží tak lze souhlasit se závěrem krajského soudu, že dodatek k uvedené smlouvě, uzavřený dne 23.6.1978, je možno považovat za součást původní kupní smlouvy, s níž tvoří jeden celek. Tento dodatek nemohl po více jak deseti letech konvalidovat, v části týkající se příslušenství, smlouvu podle §37 o. z. absolutně neplatnou. Je tak proto třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že vlastnictví k předmětnému sklepu (pokud k jeho přechodu vůbec došlo) mohlo na nabyvatele přejít nejdříve na základě smlouvy ze dne 23.6.1978, a za tohoto stavu se měl soud zabývat otázkou, zda nedošlo k naplnění podmínky uvedené v §8 odst. 1 zákona o půdě, totiž, zda tato nemovitost - předmětný sklep (který podle údaje v notářském spise obsaženého získali účastníci za cenu 41,40 Kčs) - nebyla získána za cenu nižší, než byla její cena odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, případně zda v tomto směru nedošlo k protiprávnímu zvýhodnění nabyvatelů, a pokud se z tohoto pohledu obecné soudy věcí doposud nezabývaly, neposkytly tak právům stěžovatele dostatečnou ochranu. Z uvedených důvodů byl proto napadený rozsudek krajského soudu a z důvodu procesní ekonomie i rozsudek soudu I. stupně Ústavním soudem zrušen [§82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:4.US.99.97
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 99/97
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 143/12 SbNU 325
Populární název Nedostatečné zjištění ceny v minulosti převedené nemovitosti
Datum rozhodnutí 23. 11. 1998
Datum vyhlášení 26. 11. 1998
Datum podání 24. 3. 1997
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Zarembová Eva
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 11, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 229/1991 Sb., §8 odst.1
  • 40/1964 Sb., §37, §46, §119
  • 99/1963 Sb., §132
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík vlastnické právo/přechod/převod
důkaz/formální posouzení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-99-97
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 30860
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-29