ECLI:CZ:US:1999:1.US.14.99
sp. zn. I. ÚS 14/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele B. V., zastoupeného JUDr. P. C., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 1998, čj. 19 Co 65/98 - 51, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost stěžovatele ze dne 8. 1. 1999 napadá v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 31. 10. 1997, čj. 10 C 119/97 - 37, v napadených výrocích I. a IV. tak, že žaloba, aby žalovaný ing. J. T. byl povinen žalobci - navrhovateli - zaplatit Kč 48 003,40 se 17% úrokem od 1. 3. 1994 do zaplacení, byla zamítnuta s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel má za to, že soud I. stupně, který vyhověl jeho žalobě, na rozdíl od soudu odvolacího, věc posoudil po právní stránce správně. K převzetí práv a závazků žalovaného společností T. L., s. r. o., dle stěžovatele nedošlo ani na základě společenské smlouvy a nevyplývá ani z předávacího protokolu ze dne 18. 12. 1994. Stěžovatel dovodil, že napadený rozsudek je v rozporu s články 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článkem 90 Ústavy ČR.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel vytýká krajskému soudu nesprávné právní posouzení věci a že v rozporu s ustanovením §157 o. s. ř. nepostihl celou skutkovou podstatu převzetí dluhu. Vesměs opakuje argumenty, které uplatnil v průběhu odvolacího řízení.
Ústavní soud při projednávání návrhu stěžovatele vycházel z toho, že není součástí soustavy obecných soudů a nevykonává přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho pravomoc je zaměřena na zjištění, zda napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z rozhodnutí krajského soudu však z poučení zjistil, že proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 8. 10. 1998 měl stěžovatel možnost podat dovolání a že této možnosti nevyužil.
Ústavní soud tak musel dospět k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.,o Ústavním soudu. Soudce zpravodaj byl proto nucen považovat návrh ústavní stížnosti za nepřípustný, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. prosince 1999 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu