Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 07.12.1999, sp. zn. I. ÚS 290/98 [ nález / KLOKOČKA / výz-3 ], paralelní citace: N 176/16 SbNU 283 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:1.US.290.98

sp. zn. I. ÚS 290/98 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu a ve věci stěžovatele A. Z., zastoupeného JUDr. M. N., advokátkou, o ústavní stížnosti proti příkazu k odnětí věci vydaného Okresním státním zastupitelstvím v Karviné, sp. zn. 2165/98, ze dne 27. 4. 1998, usnesení Policie ČR Okresního ředitelství v Karviné, č. j. ORKA - 512/KS - 1 - 98, ze dne 11. 5. 1998, a proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Karviné, č. j. Zn 2165/98 - 8, ze dne 29. 5. 1998, takto: 1. Usnesení Policie ČR Okresního ředitelství v Karviné, č. j. ORKA - 512/KS - 1 - 98, ze dne 11. 5. 1998, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Karviné, č. j. Zn 2165/98 - 8, ze dne 29. 5. 1998, se zrušují. 2. V části týkající se příkazu k odnětí věci sp. zn. 2165/98, ze dne 27. 4. 1998, se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Dne 23. 6. 1998 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele, kterou napadl příkaz Okresního státního zastupitelství v Karviné k odnětí věci, sp. zn. 2165/98, ze dne 27. 4. 1998, usnesení Policie ČR Okresního ředitelství v Karviné, č. j. ORKA - 512/KS - 1 - 98, ze dne 11. 5. 1998, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Karviné, č. j. Zn 2165/98 - 8, ze dne 29. 5. 1998. Ústavní stížnost odůvodnil tím, že ve smyslu §79 odst. 1 trestního řádu byl vydán příkaz k odnětí věci, a to osobního motorového vozidla s odůvodněním, že na základě žádosti Interpolu Wiesbaden byla Policie ČR požádána o zajištění uvedeného vozidla, které mělo být odcizeno dne 31. 10. 1995 z parkoviště v G. leasingové společnosti E. GmbH. Přestože v tomto příkazu nebylo poučení o možnosti podat opravný prostředek, podal stěžovatel dne 29. 4. 1998 stížnost ke Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě a o této stížnosti dosud nebylo rozhodnuto. Napadeným usnesením Policie ČR, Okresního ředitelství v Karviné byla dne 11. 5. 1998 uložena stěžovateli pořádková pokuta ve výši 15 000 Kč s odůvodněním, že stěžovatel byl vyzván k vydání předmětného vozidla a k uvedení místa jeho současného parkování, což odmítl. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Okresní státní zastupitelství v Karviné zamítlo jako nedůvodnou. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvádí, že vozidlo nabyl na základě kupní smlouvy, která byla sepsána v písemné formě dne 11. 2. 1998 s J. K. a na základě této kupní smlouvy došlo k převodu držitele vozidla ve velkém technickém průkazu. Dne 30. 4. 1998 podal stěžovatel u Okresního soudu v Karviné návrh na zahájení řízení o určení vlastnického práva k věci movité spolu s návrhem na vydání předběžného opatření podle §76 odst. 1 písm. f) a §102 občanského soudního řádu a věc je vedena pod sp. zn. 15 Nc 31/98. Ve věci však doposud nebylo rozhodnuto. Stěžovatel uvádí, že shora uvedenými prostředky vyčerpal veškeré procesní postupy, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje a tvrdí, že zásahem orgánů veřejné moci bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo, a to právo vlastnit majetek, zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel tvrdí, že zásahem orgánů veřejné moci došlo k omezení jeho vlastnického práva v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť nebyl dán veřejný zájem na omezení vlastnického práva stěžovatele a toto omezení nebylo provedeno na základě zákona. Za veřejný zájem podle jeho názoru nelze považovat šetření policejních orgánů bez toho, aby bylo zahájeno trestní stíhání na území České republiky či na území Spolkové republiky Německo proti konkrétní osobě ve věci konkrétního trestného činu. Není tedy splněna podmínka probíhajícího řízení ani podmínka, aby se jednalo o věc důležitou pro trestní řízení, když v současné době žádné řízení neprobíhá. V daném případě stěžovatel poukazuje také na skutečnost, že ještě před vydáním příkazu k odnětí vozidla se podrobil úkonům, které byly spojeny s prohlídkou vozidla, tedy poskytl policejním orgánům potřebnou součinnost. Dále poukazuje na skutečnost, že příkaz k odnětí věci byl vydán pouze formou opatření, bez práva podat proti tomuto opravný prostředek a i v tom spatřuje stěžovatel zásah orgánů veřejné moci do práv stěžovatele. Na žádost Ústavního soudu se k obsahu ústavní stížnosti vyjádřili další účastníci řízení. Okresní státní zastupitelství Karviná v písemném vyjádření mimo jiné uvedlo, že na základě dožádání policejního orgánu byl státním zástupcem vydán dne 27. 4. 1998 podle §79 odst. 1 trestního řádu příkaz k odnětí věci, a to předmětného osobního motorového vozidla. Uvedené vozidlo bylo evidováno na A. Z., který na výzvu policejního orgánu podle §78 odst. 1 trestního řádu k vydání vozidla toto odmítl dobrovolně vydat s tím, že vozidlo řádně zakoupil dne 11. 2. 1999 od J. K. Ze stejných důvodů poté odmítl písemnou výzvu k vydání vozidla. Souhlasil však s provedením prohlídky vozidla a s metalografickým zkoumáním identifikačního čísla vozidla. Původní dohoda s policií zněla, že přistaví své vozidlo ke zkoumání na OŘ PČR ve 13:00 hodin. Protože vozidlo v dohodnuté době nepřistavil s odůvodněním, že vozidlo je nepojízdné, bylo provedeno zkoumání VIN kódu v místě trvalého bydliště A. Z. Prohlídkou bylo zjištěno, že identifikační číslo vozidla je originální. Na základě tohoto stavu pak byla podána žádost okresnímu státnímu zastupitelství k vydání příkazu k odnětí věci. Státní zástupce při rozhodování o vydání příkazu k odnětí věci mimo jiné vycházel z žádosti Interpolu ve Wiesbadenu ze dne 10. 4. 1998, který požádal o zajištění předmětného vozidla, které mělo být odcizeno dne 31. 10. 1995 v době od 8:00 do 15:00 hodin. Tuto žádost Interpolu s konkrétními údaji ohledně odcizeného vozidla, které se zcela shodovaly s údaji zjištěnými na vozidle, považoval za dostatečně průkazné a hodnověrné k tomu, aby policejní orgán použil výzvy k vydání věci podle §78 odst. 1 trestního řádu. Takovouto výzvu k vydání věci současně považoval za neodkladný úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření nesnesl z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Odcizené vozidlo splňuje kritéria věcného důkazu, jakožto předmětu, který byl odcizen a který může prokazovat spáchání trestné činnosti. V souvislosti s krádežemi motorových vozidel dochází často k legalizaci těchto vozidel propuštěním do silničního provozu, přičemž jejich následné vypátrání je mnohdy téměř nemožné, a to vzhledem k právní úpravě postupu při přihlašování a odhlašování vozidel. Z toho důvodu bylo předmětné vozidlo, vedené v policejní evidenci jako odcizené, považováno za věc důležitou pro trestní řízení. Policejní orgán dne 11. 5. 1998 vydal usnesení, kterým podle §66 trestního řádu uložil stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 15 000 Kč z důvodu, že po řádném poučení nevyhověl výzvě k vydání věci, kterou učinil policejní orgán dne 27. 4. 1998. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, která byla okresním státním zastupitelstvím zamítnuta. Současně podal ke krajskému státnímu zastupitelství podnět k přezkoumání postupu okresního státního zastupitelství. Krajské státní zastupitelství v Ostravě při vrácení spisového materiálu uložilo okresnímu státnímu zastupitelství, aby byl příkaz k odnětí věci ze dne 27. 4. 1998 odvolán. Okresní státní zastupitelství poté dne 24. 6. 1998 odvolalo příkaz k odnětí věci s odvoláním na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 87/98, ze dne 14. 5. 1998, v němž byla řešena obdobná otázka. O odvolání příkazu k odnětí věci byl písemně vyrozuměn jak A. Z., tak i jeho právní zástupkyně, a to dne 29. 6. 1998. Z důvodů zjištění důležitých skutečností potřebných pro další postup v této věci byla zaslána dne 23. 12. 1998 příslušné prokuratuře SRN žádost o právní pomoc, která nebyla dosud vyřízena. Policie České republiky, Okresní ředitelství v Karviné, ve svém vyjádření uvedla stejné skutkové okolnosti případu, jak byly popsány ve vyjádření okresního státního zastupitelství. K tomu dodala, že dne 10. 11. 1998 podal A. Z. na Dopravním inspektorátu Policie ČR v Karviné žádost o odhlášení motorového vozidla, v níž uvedl jako důvod prodej (resp. odstoupení od smlouvy). II. Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a po seznámení se s obsahem připojeného spisu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Aby mohl posoudit, zda došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, musel se Ústavní soud především zabývat otázkou, zda zásah orgánů činných v trestním řízení, spočívající ve vydání příkazu k odnětí věci, byl či nebyl legitimní. Při řešení této otázky bylo třeba se zabývat tím, zda odnětí vozidla stěžovatele bylo možno provést jako tzv. neodkladný úkon ve smyslu ustanovení §160 odst. 2 trestního řádu. Definici neodkladného úkonu podává ustanovení §160 odst. 4 trestního řádu. Podle jeho prvé věty jde o takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu než bude zahájeno trestní stíhání podle §160 odst. 1 trestního řádu. Jakkoli je obecně možno připustit odnětí věci formou neodkladného úkonu, je třeba povahu úkonu jako úkonu neodkladného nepochybně posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu. Je tedy třeba zvážit, zda konkrétní úkon splňuje podmínky neodkladnosti, a to také ve vztahu k osobě, jíž se týká. Současně je třeba mít na paměti, že takový úkon je možno učinit pouze v případě aktuálního nebezpečí možnosti jeho zmaření, zničení nebo ztráty, a dále vazbu takového úkonu na účel trestního řízení, jakož i nezbytnost určité časové návaznosti tohoto úkonu na zahájení trestního stíhání. Právě s ohledem na okolnosti daného případu, tak, jak vyplynuly z obsahu připojeného spisu, tedy i s přihlédnutím k tomu, že dosud nebylo zahájeno trestní stíhání, má Ústavní soud za to, že podmínky ustanovení §160 odst. 2 a 4 trestního řádu pro provedení neodkladného úkonu nebyly dány, když příkaz k odnětí věci byl vydán v rámci šetření prováděného policejním orgánem k trestnému činu krádeže a vozidlo bylo řádně evidováno v evidenci motorových vozidel, z níž lze držitele vozidla kdykoli zjistit. K provedení odnětí věci jako neodkladného úkonu na základě informace Interpolu o odcizení vozidla v cizině, by byly orgány činné v trestním řízení oprávněny v případě, že by na území ČR bylo zahájeno trestní stíhání ve věci odcizení vozidla, anebo na základě dokladu o zahájení trestního stíhání v zahraničí, a dále, kdyby o zajištění vozidla požádaly zahraniční vyšetřovací orgány v rámci mezinárodní pomoci ve věcech trestních. Takové doklady však připojený spis neobsahuje. V této souvislosti Ústavní soud též odkazuje na svůj nález, sp zn. III. ÚS 87/97, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 11, nález č. 55. Z uvedených důvodů, z nichž je patrno, že v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro odnětí věci formou neodkladného úkonu, je třeba učinit závěr, že napadenými rozhodnutími, a to včetně rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, jež zjevně z nesprávného výkladu ustanovení trestního řádu o vydání a odnětí věci vycházelo, došlo k porušení ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, podle něhož státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Došlo též k zásahu do vlastnického práva (čl. 11 Listiny základních práv a svobod) stěžovatele k věci, u níž je jeho vlastnictví nepochybné, tj. k věci kterou sám řádně zakoupil a užíval, jak vyplývá z příslušné kupní smlouvy, uzavřené mezi ním a J.K. Z těchto důvodů byla podle §82 odst. 1 a 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušena obě napadená rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty. Zrušení příkazu k odnětí věci, který byl vydán Okresním státním zastupitelstvím v Karviné dne 27. 4. 1998, se však v průběhu řízení o ústavní stížnosti stalo bezpředmětným, neboť byl dne 24. 6. 1998 okresním státním zastupitelstvím odvolán. Proto Ústavní soud v této části ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) cit. zákona odmítl, neboť ke zrušení již neexistujícího rozhodnutí, byť bylo shledáno protiústavním, není Ústavní soud příslušný. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně 7. prosince 1999