infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-199-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.11.1999, sp. zn. I. ÚS 315/99 [ nález / GÜTTLER / výz-3 ], paralelní citace: N 157/16 SbNU 165 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:1.US.315.99

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Vzetí do vazby osoby odpykávající trest odnětí svobody

Právní věta V dosud nepublikovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 57/99 ze dne 31. 3. 1999 Ústavní soud judikoval, že "rozhodnutí o vazbě osoby odpykávající trest odnětí svobody, k níž má dojít teprve v budoucnu, je evidentně protiústavní, neboť ve své podstatě představuje zneužití faktu, že obviněný, jenž při propouštění z výkonu trestu by jinak musel být zadržen a na bázi tohoto zadržení by se mohl dovolávat práv příslušejících obviněnému ve smyslu ustanovení §75, §77 trestního řádu, tedy mimo jiné i práva být vyslechnut, je bez dalšího již konstatovaným rozhodnutím "o budoucí vazbě", však těchto práv zbaven. Má-li tedy být osoba, která je propouštěna z výkonu trestu v situaci, kdy je proti ní vedeno trestní řízení pro další trestný čin, vzata do vazby, může se tak stát jedině při splnění podmínek uvedených v citovaných ustanoveních trestního řádu, neboť jiný postup by představoval nejen její diskriminaci, ale současně i porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, 3 Listiny, jakožto i čl. 5 odst. 1, 3 Úmluvy." Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že podle čl. 8 odst. 3 a 4 Listiny je předchozí výslech obviněného nutný pouze poté, co byl zadržen či zatčen a odevzdán ve stanovené lhůtě soudu, je nutno poukázat na skutečnost, že jednou z funkcí ústavní úpravy základních práv a svobod je jejich "prozařování" celým právním řádem a že tedy orgány veřejné moci jsou povinny interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 139/98). V souzené věci proto nemůže být rozhodující, zda o uvalení vazby na stěžovatele bylo rozhodováno v době, kdy se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody a nikoliv bezprostředně po jeho zadržení či zatčení, nýbrž zda byla přiměřeně respektována jeho základní procesní práva, což se v daném případě nestalo.

ECLI:CZ:US:1999:1.US.315.99
sp. zn. I. ÚS 315/99 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve věci ústavní stížnosti J. S., t.č. Vazební věznice Liberec, zastoupeného advokátem JUDr. O. F., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 28 T 19/99, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 1999, sp. zn. 9 To 70/99, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 28 T 19/99, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 1999, sp. zn. 9 To 70/99, se zrušuje. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že se stěžovatel (obviněný) bere do vazby dnem 26. 4. 1999 v 00.00 hodin. V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud zejména uvedl, že stěžovatel je trestně stíhán pro trestný čin vraždy podle ustanovení §219 odst. 1, odst. 2 písm. a) a h) trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že do bývalého lesního vojenského prostoru vylákal na obchodní schůzku dva občany Ukrajiny, poté je záměrně usmrtil pistolí a odcizil jim finanční hotovost ve výši nejméně 14. 000 USD. Stěžovatel byl po zadržení převeden do výkonu trestu odnětí svobody, který byl nařízen rozhodnutím Okresního soudu v České Lípě a "obviněný tento trest vykoná dnem 26. dubna 1999". Při posuzování toho, zda byl v tomto případě naplněn některý z vazebních důvodů, krajský soud konstatoval, že stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný trestný čin, za nějž mu hrozí vysoký trest. Zároveň prý stěžovatel poté, co se měl žalované trestné činnosti dopustit, ihned opustil území České republiky, pobýval na neznámých místech a byl zadržen teprve na základě mezinárodního příkazu k zatčení ve Slovenské republice. Pouze tak se podařila zajistit jeho součinnost s orgány činnými v přípravném řízení a bylo tedy zřejmé, že hrozí nebezpečí "z jeho skrývání se", aby se vyhnul trestnímu stíhání, případně uloženému trestu. Proto Krajský soud v Ústí nad Labem dospěl k závěru, že v daném případě byl naplněn vazební důvod podle ustanovení §67 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením stížnost stěžovatele proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zamítl. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že napadenému usnesení krajského soudu nelze nic vytknout, má oporu ve spisovém materiálu a argumentace stěžovatele o tom, že se na území Slovenské republiky neskrýval, je prý zcela lichá a nemůže obstát. Řízení, předcházející vydání citovaného usnesení krajského soudu, bylo údajně zcela v souladu se zákonem. Krajský soud o vzetí stěžovatele do vazby správně rozhodl dříve, než týž vykonal trest odnětí svobody a počátek vazby stanovil okamžikem vykonání trestu odnětí svobody. Stěžovatel proto vykonal trest odnětí svobody dne 25. 4. 1999 ve 24.00 hod. a do vazby byl vzat dne 26. 4. 1999 v 00.00 hod. Soud I. stupně prý nepochybil ani tím, že stěžovatele před rozhodnutím nevyslechl, neboť Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina") v čl. 8 odst. 3 a 4 požaduje předchozí výslech obviněného pouze poté, co byl zadržen či zatčen a odevzdán ve stanovené lhůtě soudu. Tato úprava prý zjevně vychází ze specifik časově ohraničeného způsobu omezení osobní svobody obviněného, kdy jeho výslech - garantující právo na obhajobu - je nesporně nezastupitelný. Tomu koresponduje rovněž právní úprava předchozího výslechu v trestním řádu, který s výslechem obviněného soudem počítá rovněž jen v případech jeho zatčení (§69 odst. 5) nebo zadržení (§77 odst. 2). Čl. 8 odst. 5 Listiny prý však nevyžaduje, aby byl obviněný před rozhodnutím o vazbě vyslechnut a podmiňuje takové rozhodnutí pouze naplněním zákonem stanovených důvodů (§67 trestního řádu). To prý neznamená, že by soud v případě potřeby obviněného před rozhodnutím o vzetí do vazby vyslechnout nemohl, nicméně v souzené věci, kdy byl stěžovatel opakovaně vyslechnut již v přípravném řízení (i soudem při prvním rozhodnutí o vazbě), tato potřeba dána nebyla. Rovněž prý nebyl porušen čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Vrchní soud totiž zastává názor, že pojem "věc" v citovaném ustanovení nelze vykládat tak extenzivně jako činí stěžovatel a že z citovaného ustanovení Listiny vyplývá úmysl ústavodárce zajistit právo každého, "aby podle těchto zásad probíhalo řízení před soudem, směřující k meritornímu rozhodnutí". To prý však nevylučuje, aby jiná rozhodnutí soud činil v neveřejném zasedání (§240 a násl. trestního řádu). V záhlaví označená usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, a Vrchního soudu v Praze stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní zejména uvedl, že napadenými usneseními byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody, zakotvená v čl. 8 odst. 3, v čl. 36 odst. 1, v čl. 38 odst. 2 a v čl. 40 odst. 3 Listiny, neboť o stěžovatelově vazbě ("k níž má dojít teprve v budoucnu") soud rozhodl v neveřejném zasedání a bez výslechu a vyjádření obviněného. V důsledku toho nebyl vyrozuměn ani obhájce stěžovatele. Stěžovatel se v tomto směru odvolal i na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 57/99 ze dne 31. 3. 1999 v podobné věci. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby byla napadená rozhodnutí zrušena a prohlásil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, Vrchní soud v Praze a vedlejší účastníci - řízení Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, a Vrchní státní zastupitelství v Praze. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, považuje ústavní stížnost za nedůvodnou, neboť o vazbě bylo rozhodováno v řízení před soudem, "kde zákon neukládá povinnost obviněného vyslechnout před jeho vzetím do vazby na rozdíl od řízení přípravného". Rovněž rozhodnutí o vazbě předcházející výkonu trestu odnětí svobody - pokud je její počátek stanoven okamžikem vykonání tohoto trestu - prý není v rozporu se žádným ustanovením zákona ani Listiny. Krajský soud na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. Vrchní soud v Praze označil ústavní stížnost za neopodstatněnou, neboť rozhodnutí o uvalení vazby na stěžovatele bylo správné a řízení, předcházející tomuto rozhodnutí, prý bylo provedeno podle zákona. V odůvodnění napadeného usnesení se prý Vrchní soud v Praze podrobně vypořádal s otázkou, proč soud I. stupně nepochybil, když stěžovatele před rozhodnutím o vazbě nevyslechl a své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání dříve, než stěžovatel vykonal trest odnětí svobody. "Nástupem výkonu trestu odnětí svobody byla totiž fakticky jeho vazba, do níž byl vzat již v předchozím období, pouze nahrazena." Proto Vrchní soud v Praze navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta nebo zamítnuta a sdělil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zastává názor, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo. O jeho vazbě prý totiž bylo krajským soudem rozhodováno v jedné a téže věci a pro jeden a tentýž trestný čin a před rozhodnutím o vazbě byl soudcem vyslechnut dne 27. 8. 1998, takže v tomto směru jeho práva porušena nebyla. Porušení jeho práv nelze spatřovat ani v tom, že soud rozhodoval v neveřejném zasedání, neboť v tomto případě bylo možno rozhodnutí učinit rychle na základě důkazů obsažených v trestním spise. V neveřejném zasedání účast obhájce není přípustná, takže ani námitka ohledně porušení čl. 40 odst. 3 Listiny prý není případná. Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 57/99 se údajně vztahuje na odlišný případ, neboť v souzené věci se stále jedná o jeden trestný čin, k němuž byl obviněný před rozhodnutím o vazbě - na rozdíl od citovaného nálezu - již vyslechnut dne 27. 8. 1998. Krajské státní zastupitelství proto navrhlo, aby byla ústavní stížnost odmítnuta a sdělilo, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. Vrchní státní zastupitelství v Praze se postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem vzdalo. Ústavní stížnost je důvodná. Podstatou ústavní stížnosti je námitka, že soud rozhodl o stěžovatelově vazbě v neveřejném zasedání a bez výslechu a vyjádření obviněného (stěžovatele). K tomu Ústavní soud uvádí, že v - dosud nepublikovaném - nálezu sp. zn. IV. ÚS 57/99 ze dne 31. 3. 1999 (na nějž se ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti výslovně odvolává) judikoval, že "rozhodnutí o vazbě osoby odpykávající trest odnětí svobody, k níž má dojít teprve v budoucnu, je evidentně protiústavní, neboť ve své podstatě představuje zneužití faktu, že obviněný, jenž při propouštění z výkonu trestu by jinak musel být zadržen a na bázi tohoto zadržení by se mohl dovolávat práv příslušejících obviněnému ve smyslu ustanovení §75, §77 trestního řádu, tedy mimo jiné i práva být vyslechnut, je bez dalšího již konstatovaným rozhodnutím "o budoucí vazbě", však těchto práv zbaven. Má-li tedy být osoba, která je propouštěna z výkonu trestu v situaci, kdy je proti ní vedeno trestní řízení pro další trestný čin, vzata do vazby, může se tak stát jedině při splnění podmínek uvedených v citovaných ustanoveních trestního řádu, neboť jiný postup by představoval nejen její diskriminaci, ale současně i porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, 3 Listiny, jakožto i čl. 5 odst. 1, 3 Úmluvy." Rovněž v souzené věci bylo o stěžovatelově vazbě rozhodnuto v době, kdy se stěžovatel nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody za spáchání jiného trestného činu. Tento stav je tedy v zásadních rysech totožný se situací, za níž rozhodoval Ústavní soud citovaným nálezem. Na tom nic nemění ani skutečnost (na kterou ve svém vyjádření k ústavní stížnosti upozorňuje Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci), že v souzené věci "se jednalo stále o jeden trestný čin, pro který obviněný byl před rozhodnutím o vazbě vyslechnut dne 27. 8. 1998". Jak totiž vyplývá z obsahu spisu, stěžovatel byl před rozhodnutím o "původní vazbě" dne 27. 8. 1998 vyslechnut a tato vazba byla později zrušena. Stěžovatel nastoupil výkon trestu odnětí svobody pro jiný trestný čin a během tohoto výkonu trestu krajský soud nově rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby. Protože se jednalo o rozhodnutí nové, měl i v tomto případě stěžovatel (obviněný) právo, aby byla respektována jeho základní procesní práva, tedy především, aby byl za přítomnosti svého obhájce vyslechnut. Jinak řečeno, v souzené věci nebylo podstatné, že se jednalo o stále jeden trestný čin, nýbrž to, že o uvalení vazby musí být rozhodováno vždy individuálně a konkrétně a musí být shledána existence příslušného vazebního důvodu, který musí soudce zkoumat. Vazba má totiž charakter (toliko) zajišťovacího institutu a nemá proto např. povahu sankční nebo výchovnou. Pokud Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že podle čl. 8 odst. 3 a 4 Listiny je předchozí výslech obviněného nutný pouze poté, co byl zadržen či zatčen a odevzdán ve stanovené lhůtě soudu, je nutno poukázat na skutečnost, že jednou z funkcí ústavní úpravy základních práv a svobod je jejich "prozařování" celým právním řádem a že tedy orgány veřejné moci jsou povinny interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 139/98). V souzené věci proto nemůže být rozhodující, zda o uvalení vazby na stěžovatele bylo rozhodováno v době, kdy se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody a nikoliv bezprostředně po jeho zadržení či zatčení, nýbrž zda byla přiměřeně respektována jeho základní procesní práva, což se v daném případě nestalo. Ze všech těchto příčin Ústavní soud napadená usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, a Vrchního soudu v Praze pro jejich rozpor s čl. 8 odst. 2 a 3, s čl. 36 odst. 1 a s čl. 38 odst. 2 Listiny zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 10. listopadu 1999

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1999:1.US.315.99
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 315/99
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 157/16 SbNU 165
Populární název Vzetí do vazby osoby odpykávající trest odnětí svobody
Datum rozhodnutí 10. 11. 1999
Datum vyhlášení  
Datum podání 25. 6. 1999
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.3, čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 5 odst.1, čl. 5 odst.3
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §33, §67 písm.a, §75, §77
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík vazba/důvody
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-315-99
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 32990
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-28