ECLI:CZ:US:1999:2.US.352.96
sp. zn. II. ÚS 352/96
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci ústavní stížnosti zemřelé V. M., zastoupené JUDr. L. K., a jejích dědiček J. K. a Z. T., obou zastoupených advokátem JUDr. M. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.10.1996, č.j. 38 Ca 229/95 - 13, za účasti Okresního úřadu Frýdek-Místek, okresního pozemkového úřadu, Okresního úřadu Frýdek-Místek, Pozemkového fondu ČR, územní pracoviště Frýdek-Místek, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 1996, č.j. 38 Ca 229/95- 13, se zrušuje.
Odůvodnění:
Dne 18.12.1996 se navrhovatelka obrátila na Ústavní soud
s ústavní stížností, kterou se domáhala, aby Ústavní soud zrušil
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11.10.1996, č.j. 38 Ca
229/95 - 13, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu
Frýdek-Místek, okresního pozemkového úřadu ze dne 23.5.1995, č.j.
PzÚ 2051/92-Knv, jímž bylo určeno, že stěžovatelka není vlastníkem
pozemků přesně specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí a že za
nevydané pozemky se nepřiznává nárok na pozemek náhradní či jinou
zákonnou náhradu.
Tyto pozemky, jak patrno z obsahu připojeného spisu Městského
soudu v Praze, č.j. 38 Ca 229/95, a Okresního úřadu
Frýdek-Místek, okresního pozemkového úřadu , č.j. PzÚ
2051/92-Knv, přešly do vlastnictví státu na základě kupní smlouvy
uzavřené dne 11.10.1960 mezi J. a V. M. jako prodávajícími,
a Okresním investorským útvarem ve Frýdku- Místku jako kupujícím,
za účelem výstavby 174 bytových jednotek. Odkoupení pozemků bylo
původním vlastníkům nabídnuto na základě územního rozhodnutí
odboru výstavby KNV v Ostravě. Před podpisem kupní smlouvy manželé
M. požádali o povolení cenové výjimky ohledně stanovení ceny za
prodávané pozemky. Této žádosti nebylo vyhověno rozhodnutím odboru
výstavby ONV ve Frýdku-Místku ze dne 1.8.1960 a cena pozemků byla
určena částkou 0,40 Kčs za m2 s odůvodněním, že pozemek je
zahradou a nikoliv stavebním pozemkem. Toto rozhodnutí bylo
potvrzeno rozhodnutím komise pro výstavbu rady ONV ve Frýdku
- Místku ze dne 1.9.1960.
V opravném prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu
Frýdek-Místek, okresního pozemkového úřadu, navrhovatelka
namítala, že kupní smlouva ze dne 11.10.1960 byla jí a jejím
manželem uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.
K otázkám tísně a nápadně nevýhodných podmínek uvedla, že se
Okresní úřad Frýdek-Místek, okresní pozemkový úřad, nevypořádal se
všemi namítanými skutečnostmi, od některých zcela odhlédl,
nesprávně zhodnotil skutková zjištění a současně rozhodl na
podkladě neúplných skutkových zjištění. Samotné nepodání žádosti
o stavební povolení před výkupem pozemků nemůže být dostatečným
argumentem k tomu, že kupní smlouva nebyla uzavřena v tísni.
Manželé M. byli v tíživé situaci, J. M. navíc trpěl těžkou srdeční
a jaterní chorobou, byl proto v invalidním důchodu. Z obavy
z dalšího zhoršení jeho zdravotního stavu v důsledku stresových
situací se podvolili podepsat kupní smlouvu. Pokud by mohli
s pozemky volně nakládat, nikdy by je neprodali. Okresní pozemkový
úřad se měl dále zabývat zejména tím, zda cena pozemků byla
s ohledem na jejich konkrétní vlastnosti, jak jsou příkladmo
uvedeny v §1 odst. 2 vyhl.č. 228/1951 Ú.l., přiznána v souladu
s platným cenovým předpisem. Vzhledem k tomu, že stavby, pro které
byly pozemky vykupovány, na těchto pozemcích dosud existují, je
v možnostech žalovaného namítané skutečnosti náležitě zjistit
a posoudit, jaké poměrné snížení ceny v rámci shora uvedeného
rozmezí bylo odpovídající.
Městský soud v Praze, který o opravném prostředku
stěžovatelky rozhodoval, rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil,
i když v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že je možno
přisvědčit námitkám navrhovatelky, že cena za vykupované pozemky
byla stanovena pouze v minimální výši a že tak bylo její rodině
fakticky znemožněno v budoucnu pozemky využít ke stavbě vlastního
rodinného domku. Tyto skutečnosti však nejsou v daném případě pro
posouzení věci podstatné, když nelze dovodit, že kupní smlouva
byla uzavřena v tísni, pročež nejsou současně naplněny obě
okolnosti pro uplatnění restitučního titulu dle ust. §6 odst. 1
písm. k) zák.č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě
a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Podle
ust. §250f zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen
"o.s.ř."), ve spojení s ust. §250l odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud ve
věci bez jednání, neboť správní orgán vycházel ze správně
zjištěného skutkového stavu a jde jen o posouzení právní otázky.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdila, že napadeným
rozsudkem Městského soudu v Praze, kdy soud rozhodl ve věci bez
jednání podle §250f o.s.ř., bylo porušeno její základní právo na
veřejné a ústní projednání její věci zaručené jí v článku 38 odst.
2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Evropské
úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle názoru
stěžovatelky nebyly ve věci dány podmínky pro postup podle ust.
§250f o.s.ř., neboť se neztotožňuje s tím, že se jednalo
o jednoduchý případ, a poukazuje na to, že posuzování a dokazování
tísně a nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání právního úkonu
patří obecně k nejsložitějším. Tomu nasvědčují i okolnosti dané
věci, kdy Městský soud v Praze na rozdíl od rozhodnutí Okresního
úřadu Frýdek-Místek, okresního pozemkového úřadu, dovozujícího, že
smlouva nebyla uzavřena ani v tísni ani za nápadně nevýhodných
podmínek, připustil, že okolnosti namítané navrhovatelkou v žalobě
by mohly nasvědčovat o nápadně nevýhodných podmínkách při
uzavírání kupní smlouvy. Současně je však označil za nepodstatné
pro posouzení, když dle soudu nelze dovodit, že kupní smlouva byla
uzavřena v tísni. Vedle nedostatku základní podmínky pro postup
dle §250f o.s.ř., tedy aby se jednalo o jednoduchý případ, nebyla
vzhledem k uvedeným okolnostem naplněna ani další podmínka, a to
že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu,
a bylo namístě doplnit dokazování o znalecký posudek k ceně
pozemků, jak navrhovatelka v žalobě navrhovala. Aplikace postupu
podle §250f o.s.ř. byla v daném případě neodůvodněná, a ve svém
důsledku představovala porušení práva navrhovatelky na její
přítomnost při projednání její věci, práva ústně se k věci, jakož
i prováděným důkazům vyjádřit, zaručeného jí Listinou základních
práv a svobod a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv
a základních svobod. Dále navrhovatelka uvedla, že nebyla slyšena
ani v řízení před správním orgánem, a proto jí postupem soudu byla
zcela odňata možnost k věci se ústně vyjádřit. Nadto navrhovatelka
zamýšlela při soudním jednání přednést skutečnosti osvědčující, že
výstavba prováděná na předmětných pozemcích státem započala ještě
předtím, než byla uzavřena kupní smlouva ze dne 11.10.1960,
kteréžto skutečnosti jsou nepochybně podstatné pro posouzení tísně
při uzavření kupní smlouvy a navrhovatelka hodlala v tomto směru
soudu přednést návrh na další důkazy, což jí bylo postupem soudu
znemožněno.
V průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka dne
12.3.1998 zemřela. Ústavní soud usnesením ze dne 4.11.1998
přerušil řízení ve věci ústavní stížnosti, v souladu s ustanovením
§63 zák. č. 182/1993 Sb., spolu s ust. §107 odst. 3 o.s.ř.,
s tím, že bude v řízení pokračovat s dědici účastníka, jakmile
skončí řízení o dědictví. Podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu
9 ze dne 12.7.1998, č.j. 13D 388/98 - 23, které nabylo právní moci
dne 26.8.1998, jsou dědičkami po zemřelé J. K. a Z. T., které
požádaly Ústavní soud, aby s nimi nadále jednal jako s účastnicemi
řízení o ústavní stížnosti po zemřelé účastnici, s tím, že
zůstávají u důvodů ústavní stížnosti a zejména zdůrazňují, že
napadeným rozsudkem odpůrce, který byl vydán za původního znění
§250f o.s.ř. bez ústního projednání, došlo k porušení základního
práva na veřejné a ústní projednání věci u soudu. Proto žádají
vydání nálezu Ústavního soudu, kterým by se zrušil napadený
rozsudek Městského soudu v Praze.
V písemném vyjádření k ústavní stížnosti Městský soud v Praze
uvedl, že danou věc považoval Městský soud v Praze za jednoduchý
případ s ohledem na to, že kupní smlouva byla uzavřena
v souvislosti s tím, že dotčené pozemky byly určeny územním
rozhodnutím k zastavění. Nedošlo tedy dle názoru soudu k porušení
práva navrhovatelky na veřejné a ústní projednání věci, neboť
občanský soudní řád připouštěl rozhodnutí bez jednání, a podmínky
pro tento postup byly splněny.
Pozemkový fond ČR, územní pracoviště Frýdek-Místek, se vzdal
práva být vedlejším účastníkem.
Další vedlejší účastník Okresní úřad Frýdek-Místek, okresní
pozemkový úřad, k věci uvedl, že při svém rozhodování vycházel
m.j. z korespondence s V. M. a jejím právním zástupcem, který
opakovaně ve svých dopisech upozorňoval na vysoký věk své
mandantky. Pozemkový úřad upustil od osobního jednání
s navrhovatelkou a případné nejasnosti byly doplňovány písemnou
formou prostřednictvím právního zástupce. Ten byl před vydáním
rozhodnutí ve smyslu §33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení, uvědoměn o možnosti seznámit se s obsahem
správního spisu. Ve své odpovědi ze dne 24.4.1995 právní zástupce
sdělil, že svého práva k seznámení se spisovým materiálem v této
fázi řízení nevyužije. Nelze proto dovozovat, že správní orgán
stěžovatelce neumožnil osobní účast na správním řízení.
Vedlejší účastník Okresní úřad Frýdek-Místek, ve svém
vyjádření sdělil, že se ztotožňuje s vyjádřením Okresního úřadu
Frýdek-Místek, okresního pozemkového úřadu.
Ústavní soud přistoupil k posouzení ústavní stížnosti
z hlediska tvrzeného porušení práva na veřejné a ústní projednání
věci zaručené článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod.
Ústavnímu soudu nepřísluší, jak již mnohokrát ve svých
nálezech uvedl, přezkoumávat celkovou zákonnost rozhodování
obecných soudů a nahrazovat dokazování a hodnocení provedených
důkazů. Přísluší mu však posoudit, zda v předchozím řízení nebyla
porušena základní ústavně zaručená práva, mezi nimi právo na
soudní a jinou právní ochranu a právo na spravedlivý proces.
V daném případě je nutno předeslat, že v době rozhodování
obecného soudu platil §250f o.s.ř., který obecnému soudu
poskytoval možnost v rámci soudního přezkumu správních rozhodnutí
rozhodovat bez jednání. Podmínkou uplatnění tohoto postupu však
bylo, že šlo o jednoduchý případ, zejména bylo-li nepochybné, že
správní orgán vycházel ze správně zjištěného stavu a šlo-li jen
o posouzení právní otázky. Uvedené ustanovení o.s.ř. bylo nálezem
Ústavního soudu č. 269/1996 Sb. zrušeno s účinností od 1.5.1997.
Zákonem č. 202/1997 Sb. bylo přijato s účinností od 1.10.1997 nové
znění ust. §250f o.s.ř., které umožňuje soudu v rámci správního
soudnictví rozhodovat bez nařízení jednání jen tehdy, je-li
napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro
nedostatek důvodů, a dále jen pokud to účastníci svorně navrhnou.
Avšak již v nálezech Ústavního soudu předcházejících zrušení
citovaného ustanovení bylo vyhověno prakticky všem ústavním
stížnostem namítajícím protiústavnost aplikace §250f o.s.ř.
Ústavní soud opakovaně vyslovil názor, že ustanovení §250f
o.s.ř. prolamuje zásadu veřejnosti a ústnosti veřejného jednání
a rovněž i zásadu bezprostřednosti. Proto bylo třeba podmínky pro
jeho použití vykládat přísně, a to tím spíše, že v případech
přezkumu rozhodnutí správních orgánů soudem se zpravidla jednalo
o řízení jednostupňové. Dále dovodil, že přistoupit k použití
citovaného ustanovení bylo možné jen v případech, kdy byly splněny
všechny podmínky v něm stanovené. K jeho aplikaci nestačí sama
skutečnost, že jde jen o posouzení právní otázky, neboť musí být
splněna také jeho základní podmínka, totiž že se jedná o případ
jednoduchý a že bylo nepochybné, že správní orgán vycházel ze
správně zjištěného skutkového stavu věci.
Při zkoumání této stránky případu nemohl Ústavní soud
pominout svou dosavadní judikaturu (např. nálezy Ústavního soudu,
sp.zn. IV. ÚS 113/94, IV. ÚS 75/95, I. ÚS 5/95, IV. ÚS 262/96),
z níž je patrný jeho názor, že ve věcech restitučních obvykle
nejde o věci jednoduché, a proto předpoklady použití ust. §250f
o.s.ř. před jeho zrušením nebyly v takových případech zpravidla
dány. Nenaplnění podmínek pro použití citovaného ustanovení
nasvědčuje také okolnost, že Městský soud v Praze v odůvodnění
svého rozhodnutí vyvodil z podkladů pro rozhodnutí shromážděných
správním orgánem částečně jiný závěr, než jaký vyvodil Okresní
úřad Frýdek-Místek, okresní pozemkový úřad, totiž že je možno
přisvědčit námitkám navrhovatelky, že cena za vykupované pozemky
byla stanovena pouze v minimální výši a že tak bylo její rodině
fakticky znemožněno v budoucnu pozemky využít ke stavbě vlastního
rodinného domku a že okolnosti namítané navrhovatelkou v žalobě by
mohly nasvědčovat o nápadně nevýhodných podmínkách při uzavírání
kupní smlouvy. Tímto Městský soud v Praze nepřímo vyvrací naplnění
další podmínky, že šlo jen o posouzení právní otázky.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům dospěl Ústavní soud
k závěru, že byl porušen princip spravedlivého procesu, jak
vyplývá zejména z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, kterými je přiznáno každému právo, aby jeho
věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho
přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle
ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, vyhověl a napadený rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 11.10.1996, č.j. 38 Ca 229/95 - 13, zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 16. 12. 1999