infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-218-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.12.1999, sp. zn. II. ÚS 475/99 [ nález / PROCHÁZKA / výz-3 ], paralelní citace: N 182/16 SbNU 321 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:2.US.475.99

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Vyloučení orgánů činných v trestním řízení

Právní věta Vyloučení orgánů činných v trestním řízení podle §30 odst. 1 tr. ř. nepozůstává pouze z pochybnosti o jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotně právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. Důležitá je i časová otázka vzniku těchto pochybností. Pokud se týká namítaného porušení čl. 90 a čl. 95 Ústavy, tyto články nezakládají veřejné subjektivní právo stěžovatelky.

ECLI:CZ:US:1999:2.US.475.99
sp. zn. II. ÚS 475/99 Nález Ústavní soud rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti M. Ch., za účasti účastníka řízení Městského soudu v Praze, proti zasahování Městského soudu v Praze do práva na spravedlivý proces s návrhem na předběžné opatření podle §80 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., takto: Ústavní stížnost proti zasahování Městského soudu v Praze do práva na spravedlivý proces s návrhem na předběžné opatření podle §80 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. se zamítá. Odůvodnění: Dne 6. 10. 1999 se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud se stížností, ve které s odvoláním na ustanovení §80 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, požaduje vydání předběžného opatření, kterým by bylo v trestní věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 45/93, Městskému soudu uloženo: a) nepokračovat v hlavním líčení na podkladě neplatných úkonů vyloučené státní zástupkyně, b) nepokračovat v porušování ústavních práv. Tomuto soudu nechť je uloženo postupovat zákonem stanoveným způsobem, který stěžovatelce zaručuje právo na spravedlivý proces a právo na rychlé projednání věci bez zbytečných průtahů. Stěžovatelka vytýká Městskému soudu v Praze, že ve výše označené trestní věci akceptoval a akceptuje obžalobu vypracovanou a u soudu přednesenou podjatou a z úkonů z trestního řízení vyloučenou státní zástupkyni JUDr. J. B. Obdobně vytýká soudu, že akceptuje i procesní úkony této státní zástupkyně, učiněné v přípravném řízení trestním, neboť jde o jednání, které je v rozporu s ustanovením §30 odst. 1 tr. ř. a tyto úkony nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. O svém vyloučení z vykonávání úkonů a trestního řízení rozhodla JUDr. J. B. usnesením ze dne 23.11. 1998, č. j. Kv 111/92, a proto se stěžovatelka domnívá, že nelze pokračovat v hlavním líčení a rovněž tak, že na podkladě neplatných úkonů, které v trestním řízení učinila podjatá státní zástupkyně, nemůže soud meritorně rozhodovat. Pokud by bylo v hlavním líčení pokračováno na podkladě úkonů podjaté státní zástupkyně, došlo by podle názoru stěžovatelky k porušení ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. tím, že by úkony učiněné vyloučenou osobou byly podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. Tím by došlo k porušení čl. 90 a čl. 95 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle stěžovatelky by došlo rovněž k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 89 odst. 2 Ústavy. V odůvodnění, které uvedla státní zástupkyně v usnesení ze dne 23. 11. 1998, č. j. Kv 111/92, považuje stěžovatelka za účelové a nesprávné. Poukazuje přitom na to, že neučinila opatření k jejímu propuštění z vazby, že ignorovala poskytování informací vyšetřovatelem, v průběhu vyšetřování vybraným svědkům - členům Bytového družstva Černínská jízdárna, dále, že připustila v přípravném řízení nezákonnou manipulaci s důkazy - notářskými spisy. Další projev podjatosti spatřuje v tom, že při vypracování obžaloby ze dne 31. 3. 1993 použila státní zástupkyně proti stěžovatelce naprosto nehodnověrný důkaz z držení výše uvedených svědků bytového družstva, uvádí její součinnost při rozhodování o zajištění majetku stěžovatelky podle §47 odst. 1 tr. ř. a konečně, že když byla v důkazní nouzi, navrhla naprosto nevěrohodného svědka. V podané ústavní stížnosti dále poukazuje na závažné průtahy v řízení městského soudu, který způsobil vyloučený předseda senátu JUDr. M. H.. Až do vyloučení JUDr. H. z projednávané věci dne 17. 11. 1995, došlo ke zbytečnému provedení 52 celodenních líčení, čímž došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy pro rozsáhlé neodůvodněné průtahy v řízení. Stěžovatelka rovněž upozorňuje Ústavní soud, že jeho nález ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III.ÚS 62/95, ve věci neoprávněných odposlechů telefonních hovorů nebyl dosud v plném rozsahu vykonán a že všechny nahrané kazety nebyly zničeny. V popsaném procesním postupu Městského soudu v Praze ve vztahu na úkony vyloučené státní zástupkyně, spatřuje stěžovatelka jiný zásah orgánu veřejné moci, kterým byla porušena její ústavně zaručená základní práva, výše citovaná a navrhuje s odkazem na ustanovení §80 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., aby Ústavní soud v již dříve označených bodech vyslovil neústavnost procesního postupu městského soudu a aby mu uložil, aby v tomto porušování dále nepokračoval. Protože ústavní stížnost byla podána řádně a včas a tím splňovala zákonem č. 182/1993 Sb., předepsané podmínky, přistoupil Ústavní soud k jejímu projednání. Předseda senátu Městského soudu v Praze, který trestní věc stěžovatelky projednává, ve svém vyjádření ze dne 22. října 1999, č. j. 10 T 45/92, uvedl, že podle jeho názoru a názoru členů senátu, nedošlo k žádnému porušení ústavních práv stěžovatelky. Dále uvedl, že v projednávané trestní věci vzhledem k vyloučení předsedy senátu JUDr. M. H., bylo nutno v hlavním líčení pokračovat, i když muselo být hlavní líčení provedeno od začátku i s tím, že byla znovu intervenující státní žalobkyni přednesena obžaloba. Ve věci nebylo možno dál jednat, a to pro postoj, který ve věci zaujala stěžovatelka a rovněž proto, že se opakovaně omlouvala z jednání s poukazem na svůj zdravotní stav. Senát městského soudu si je vědom toho, že se procesně situace zkomplikovala vlastním vyloučením se do té doby intervenující státní zástupkyně. Je však toho názoru, že by dál nemohl postupovat v řízení pouze na základě úkonů, které by vyloučený orgán učinil až po svém vyloučení. Proto pokračoval v hlavním líčení tím, že je nařídil na termíny od 18. října do nejméně 13. prosince 1999. Upozorňuje dále, že žalobu svým jménem nepodávala intervenující státní zástupkyně, nýbrž že ji podal tehdejší městský prokurátor v Praze. Stěžovatelka, jak pokračuje vyjádření Městského soudu v Praze, se opakovaně domáhala u předsedy senátu, aby bylo rozhodnuto, že věc má být vrácena orgánům přípravného řízení, neboť byla podána osobou vyloučenou v trestním řízení a že by senát měl rozhodnout znovu o předběžném projednání obžaloby ve smyslu trestního řádu. Své stanovisko k tomuto požadavku vyjádřil senát Městského soudu v Praze tím, že ve věci nařídil hlavní líčení, ve kterém hodlá znovu provést všechny důkazy, které byly již provedeny v dřívějších řízeních a event. je doplnit o další důkazy, které byly v průběhu tohoto hlavního líčení navrženy. Teprve po provedení důkazů a jejich vyhodnocení ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. by bylo možno ve věci rozhodnout. Konečně poukazuje Městský soud v Praze na skutečnost, že proti současnému předsedovi senátu JUDr. Ho. byla ze strany Městského státního zastupitelství v Praze vznesena námitka, ve které bylo poukázáno na to, že z jeho strany dochází k úkonům, které jsou jednostranně ve prospěch stěžovatelky. Námitka byla projednána a bylo o ní rozhodnuto senátem Městského soudu v Praze a senátem Vrchního soudu v Praze. I ve světle této skutečnosti, námitka stěžovatelky o porušování jejích základních práv soudem vyznívá čistě subjektivně. Městské státní zastupitelství k podané ústavní stížnosti zaslalo toto stanovisko : "Městský soud v Praze přijal obžalobu na M. Ch. pro trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona, podanou Městským prokurátorem v Praze JUDr. J. J. v zastoupení JUDr. T. B. a je proto ze zákona povinen věc projednat v hlavním líčení. Námitky obžalované Ch. proti JUDr. B., JUDr. H. a JUDr. Ho. jsou demagogické, neboť jediným jejich účelem je věc za každou cenu vrátit státnímu zástupci k došetření, t. j. do přípravného řízení, což by obžalované umožnilo využít již dané amnestie a zabránit tak projednání věci před soudem". Dopisem ze dne 26. 11. 1999, č. j. Kzv 111/92-2521, s odvoláním na §28 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., se Městské státní zastupitelství v Praze vzdalo postavení vedlejšího účastníka. Ústavní soud posoudil podanou ústavní stížnost z hlediska své příslušnosti, kterou je ochrana ústavních práv a svobod fyzických a právnických osob a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná. Vydání předběžného opatření v pojednávaném případě by mělo za úkol zamezit zásahům ze strany obecného soudu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod. Vydání předběžného opatření neznamená konečné řešení sporu z hlediska hmotného práva. Jde o rozhodnutí zatímní a předběžné, kterým není prejudikován výsledek sporu. Základní námitka ústavní stížnosti spočívá v odvolání se stěžovatelky na porušování ustanovení §30 odst. 1, poslední věta tr. ř. Ostatní ve stížnosti uvedení námitky jsou nepodstatné a nerozhodující pro rozhodnutí Ústavního soudu vzhledem k tomu, že trestní řízení teprve probíhá a že rozhodování o nich přísluší do pravomoci příslušného obecného soudu. Z usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 23. 11. 1998, vyplývá, že z dalšího vykonávání úkonů trestního řízení ve věci stěžovatelky se vyloučila intervenující státní zástupkyně sama. V odůvodnění tohoto usnesení poukazuje na to, že v průběhu celého trestního řízení a hlavně po zahájení hlavního líčení se stěžovatelka cíleně zaměřuje na všechny osoby činné v tomto trestním řízení, kdy své námitky vůči nim prezentuje nejen v souladu s jejím oprávněním podle trestního řádu, ale i jejich medializací ve sdělovacích prostředcích. V jejím případě útoky stěžovatelky se rozšířily ze státní zástupkyně i na členy její rodiny. Jejich intenzita by byla schopna ze strany napadených osob vyvolat nutnost jejich soudní ochrany. Takto vzniklá objektivní situace by potom mohla vyvolat nedůvěru v nestrannost státní zástupkyně, která je tak vystavena trvalému tlaku a mohla by se dostat do postavení, které by mohlo vzbudit v budoucnu pochybnosti o její nestrannosti. Svým vyloučením z trestního řízení chtěla těmto námitkám pro futuro zabránit. Vyloučení orgánů činných v trestním řízení podle §30 odst. 1 tr. ř. nepozůstává pouze z pochybnosti o jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotně právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. Městský soud v Praze, jak vyplývá z jeho vyjádření, má znovu všechny úkony i důkazy hodnotit, a to podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.). Z tohoto hlediska se jeví námitky stěžovatelky jako nesprávné. Nelze všechny úkony vyloučené státní zástupkyně, které učinila v přípravném řízení i při sepsání žaloby posuzovat jako úkony, vedoucí k procesní neupotřebitelnosti podané obžaloby. Důležitá je časová otázka vzniku těchto pochybností. Sama stěžovatelka námitku na vyloučení státní zástupkyně z důvodů pochybností o jejím konání vznesla, a to opakovaně. Tyto námitky byly ze strany rozhodujícího státního zastupitelství odmítnuty. Proto učinila tak státní zástupkyně sama, aby vyloučila v budoucnu tuto možnost, a to i vzhledem k možnosti vlastní ochrany osobnosti. Ústavní práva stěžovatelky jsou stále zajištěna soudní ochranou v probíhajícím trestním řízení. Stěžovatelce tedy nehrozí vážná škoda ani újma nebo nutnost zabránění hrozícímu násilnému zásahu ani porušení jejích základních práv, aby jí bylo nutno poskytnout ještě ochranu podle ustanovení §80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Konečně nutno dodat, že kterýkoli státní zástupce na kterémkoli stupni není nezávislý, ale podléhá dozoru, kontrole a rozhodnutí vyššího státního zástupce, kterému je podřízen. Obžaloba, která byla podána na stěžovatelku u Městského soudu v Praze, je zcela v rámci zákona. Pokud byla nyní vyloučenou státní zástupkyní sepsána, vyžadovalo její podání aprobaci vedoucím státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Praze. Ten obžalobu také podal vlastním jménem. Pokud byla obžaloba soudem přijata, je tento soud oprávněn o ní jednat. Stěžovatelka jen hypoteticky tvrdí, co bude v rozhodnutí (bude se opírat o úkony, učiněné vyloučenou osobou podle §30/1 tr. ř.), aniž má proto jakýkoli podklad. Tím může být jen vlastní rozsudek. Pokud stěžovatelka namítá porušení pěti ústavních ustanovení, potom čl. 90 a čl. 95 Ústavy vůbec nezakládají její veřejné subjektivní právo; čl. 38 odst. 2 Listiny vzhledem k 52 jednáním rozumně namítat nelze čl. 89 odst. 2 Listiny se týká jiného případu III. senátu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy porušeny nebyly, jak vyplývá z odůvodnění nálezu. Do okamžiku, kdy se Dr. B. prohlásila za vyloučenou, nutno všechny úkony považovat za řádně provedené, státní zastupitelství námitky podjatosti vždy zamítlo. Jde proto jen o tvrzení. Navíc soud teprve znovu všechny důkazy provede. Ústavní soud proto vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl nucen podle ustanovení §82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost zcela zamítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 15. prosince 1999

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1999:2.US.475.99
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 475/99
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 182/16 SbNU 321
Populární název Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
Datum rozhodnutí 15. 12. 1999
Datum vyhlášení  
Datum podání 6. 10. 1999
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Procházka Antonín
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §1, §2 odst.6, §30 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík soudce/podjatost
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-475-99
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 33755
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-28