infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.12.1999, sp. zn. II. ÚS 537/98 [ usnesení / PROCHÁZKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:2.US.537.98

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1999:2.US.537.98
sp. zn. II. ÚS 537/98 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti O., zastoupeného Ing. J.H., Ing. T.M., právně zastoupené JUDr. B.D., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 10 Ca 206/98, proti rozhodnutí CŘ ze dne 12. 5. 1998, č. j. 1463/360-01/98-3, proti rozhodnutí CŘ ze dne 12. 5. 1998, č.j. 1463/360-01/98-4, proti rozhodnutí C.ú. ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 725/98 a proti rozhodnutí C.ú. ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 979/98, s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 22. 12. 1998, a byla doplněna podáními, která došla k Ústavnímu soudu dne 11. 3. 1999 a dne 1. 7. 1999, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 10 Ca 206/98, rozhodnutí ze dne 12. 5. 1998, č. j. 1463/360-01/98-3, rozhodnutí CŘ ze dne 12. 5. 1998, č.j. 1463/360-01/98-4, rozhodnutí C.ú. ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 725/98 a rozhodnutí C.ú. ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 979/98, a to pro porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně stěžovatel navrhl odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Rozhodnutím C.ú. ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 725/98, byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit celní dluh ve výši 787 295,- Kč. Rozhodnutím C.ú. ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 979/98, byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit celní dluh ve výši 1 112 092,- Kč. Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatel odvolal. Rozhodnutím CŘ ze dne 12. 5. 1998, č.j. 1463/360-01/98-3, bylo odvolání stěžovatele proti rozhodnutí C.ú., sp. zn. 725/98, zamítnuto. Rozhodnutím CŘ ze dne 12. 5. 1998, č.j. 1463/360-01/98-4, bylo odvolání stěžovatele proti rozhodnutí C.ú., sp. zn. 979/98, zamítnuto. Stěžovatel se žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhal zrušení rozhodnutí CŘ, č. j. 1463/360-01/98-3, jakož i rozhodnutí CŘ ze dne 12. 5. 1998, č. j. 1463/360-01/98-4. Dne 29. 10. 1998 rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem, č. j. 10 Ca 206/98-22 tak, že věci vedené pod sp. zn. 10 Ca 206/98 a sp. zn. 10 Ca 207/98 se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí. Věc bude nadále vedena pod sp. zn. 10 Ca 206/98. Dále uvedeným rozsudkem rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích tak, že žaloba se zamítá. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že vystavil globální záruku v přesvědčení, že se zavazuje k povinnosti uhradit za dlužníka jeho celkový dluh do výše 2 000 000,- Kč, nikoli však výše. Stěžovatel je toho názoru, že interpretace celních orgánů i soudu nemá oporu v zákoně a jde nad rámec zákonné úpravy platné v době vydání celní záruky stěžovatelem. Orgány veřejné moci při svém rozhodování interpretovaly nejasná a neurčitá ustanovení o celní záruce za použití extenzivního výkladu. Svou interpretaci navíc zdůvodnily gramatickým zněním předpisů, které nabyly platnosti a účinnosti ex post. Použily tak podle stěžovatele princip retroaktivity, který je ve veřejném právu nepřípustný. Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 206/98 a vyjádření tohoto soudu, jakož i vyjádření CŘ k projednávané věci. Dále Ústavní soud požádal Ministerstvo financí ČR - GŘ o oficiální výklad celních předpisů upravujících globální zajištění celního dluhu. Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že Krajský soud v Českých Budějovicích postupoval správně, když žalobu stěžovatele zamítl. V obou předmětných případech vznikl celní dluh, jak uvádí Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svého výše uvedeného rozsudku, propuštěním zboží v režimu uskladňování v celním skladu do volného oběhu v tuzemsku, vznikl tedy okamžikem porušení ust. §149 odst. 1 celního zákona, tj. porušením povinnosti neodnímat zboží uskladněné v celním skladu celnímu dohledu. V obou případech se jedná o zboží, na které byla podána samostatná jednotná celní prohlášení a jedná se také o jednotlivé celní dluhy, které vznikly vždy v souvislosti s odnětím zboží uskladněného v celním skladě celnímu dohledu před jeho proclením a nikoli o jeden celní dluh, vzniklý několika celními operacemi. Jak správně uvedl v odůvodnění svého výše uvedeného rozhodnutí Krajský soud v Českých Budějovicích, globálním zajištěním ve smyslu platné právní úpravy je zajištěn každý celní dluh celního dlužníka, kterému bylo povoleno globální zajištění celního dluhu, který již vznikl nebo by mohl v budoucnu vzniknout ať již z jedné nebo několika celních operací, prováděných subjektem, kterému byl tento druh jištění povolen, a to do určené výše zajištění, v daném případě do částky 2 milionů Kč. Záruční listinou v systému globální záruky se tedy stěžovatel zavázal uhradit za dlužníka celní dluhy vzniklé z jedné či několika celních operací, každý do výše 2 miliony Kč. Ze třetí části záruční listiny vyplývá, že po zrušení záruky ručitel nadále ručí za uhrazení celního dluhu, jestliže příslušná operace byla zajištěna, tedy vznikla před zrušením ručitelského vztahu, i když je placení požadováno později. Protože celní dluhy společnosti C., vznikly poté, co bylo ručení povoleno a předtím, než byla záruka stěžovatelem vypovězena, byla stěžovateli povinnost oba celní dluhy uhradit stanovena po právu, jak správně dovozuje Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svého ústavní stížností napadeného rozhodnutí. Správnost rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. 10 Ca 206/98 potvrzuje i stanovisko Ministerstva financí ČR - GŘ : "Názor, že záruční listinou jsou zajištěny všechny dluhy jednoho dlužníka, které ve svém součtu nepřesahují zaručenou částku, nelze... považovat za správný. Účelem přijetí globální záruky je zajištění úhrady každého celního dluhu, který vznikne v době trvání ručitelského vztahu. K úhradě každého takového dluhu se ručitel zavazuje právě záruční listinou v systému globální záruky. Touto formou zajištění přebírá ručitel závazek uhradit jednotlivé celní dluhy deklaranta, resp. hlavního povinného, avšak pouze s omezením, že jednotlivý dluh nepřesáhne zaručenou částku." Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotněprávních či procesněprávních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 2 odst. 2 Listiny, podle kterého státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon, čl. 2 odst. 3 Listiny, podle kterého každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, čl. 4 odst. 1 Listiny, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, nebo čl. 11 odst. 1 Listiny, podle kterého má každý právo vlastnit majetek, vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost. K tomu je třeba dodat, že tento závěr učinil Ústavní soud již ve svém usnesení ze dne 17. 8. 1999, sp. zn. I. ÚS 537/98. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. prosince 1999

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1999:2.US.537.98
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 537/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 21. 12. 1999
Datum vyhlášení  
Datum podání 22. 12. 1998
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Procházka Antonín
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 13/1993 Sb., §149 odst.1
  • 2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 2 odst.3, čl. 4 odst.1, čl. 11
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
Věcný rejstřík celní záruka
interpretace
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-537-98
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 31787
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-28